Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Na Spomocníkovi – díl 11.: Jitka Hodálová
Odborný článek

Na Spomocníkovi – díl 11.: Jitka Hodálová

15. 6. 2022 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Jaroslav Mašek

Anotace

S Jitkou Hodálovou jsme si u ní ve škole povídali o tom, proč učí, co učí nejraději, co nejlepšího zažila v tomto školním roce, na co se těší v tom příštím nebo s jakou osobností by se ráda potkala. Řeč byla samozřejmě také o technologiích. Závěr opět patřil sérii rychlých otázek a odpovědí.

Následující text není doslovným přepisem audiozáznamu.

Hezký den přátelé,

představte si, že jste na konferenci o technologiích ve vzdělávání, ale raději byste si od technologií na chvíli odpočinuli. A v tom se objeví Jitka Hodálová a doslova vás zachrání tím, že vám nabídne bubínek, a vy pak společně s ní a dalšími učiteli sedíte v kruhu a hodinu pod jejím vedením bubnujete, a když to má celé končit, tak se vám končit nechce a nejradši byste tam ještě seděli a bubnovali a pak jí ani nechcete vrátit ten bubínek, co vám půjčila. A když jí ho nakonec vrátíte, dojde vám, že stejně jako tahle právě skončená hodina Bubnohraní vypadá každá jiná její hodina se žáky, a najednou vám začne být líto, že už vám není sedm a nemůžete být trvale v její třídě.

Jsem moc rád, že přijala mé dnešní pozvání, vlastně bych měl spíš říct, jsem moc rád, že jsem mohl přijít já za ní do Základní školy Didaktis, kde učí, a natáčet zde tenhle rozhovor.

Ahoj Jitko a díky moc za pozvání.

Já děkuju za takový krásný úvod, to mě pobavilo a zdravím všechny, kteří nás poslouchají.

Před lety jsme s učiteli dělali takovou akci, kde jsme psali na tabulky důvody, proč učíme, a pak jsme se s těmi tabulkami fotili. Kdybychom takovou akci opakovali, co bys napsala na svou tabulku? Proč ráda učíš?

To je takové klišé, mě to fakt baví, a to slyším vždycky od všech učitelů, když o tom mluví, že je to baví. Mě to taky baví, baví mě i předávání energie mezi mnou a dětmi nebo když je tam ještě asistent, tak nějak dohromady, jak si to pinkáme sobě navzájem a energie roste, a pak odcházíš docela dobře nabitý. Někdy jsi samozřejmě vyšťavenej, ale převládají nabité dny. A mě to opravdu naplňuje a baví.

Je to víc o lidech, nebo o tom, co učíš? Nebo je to mix?

Určitě mix. Je to samozřejmě o dětech, o vzájemném napojení mezi sebou a o tom, co mezi to vložíš, ten obsah, jak říkáš, informace, které si pinkáte a kam je vedeš dál.

A je někdo nebo něco, co učíš raději? U mě jsou to multimédia, která mám hrozně rád. Máš ty něco takového?

Dá se říct, že mám. Je to vlastivěda, protože do vlastivědy můžu dát úplně všechno, jak výtvarku, tak technologie, používáme Chatterboxy, hudbu, dá se tam znázornit pravěk, vložit divadlo, je tam toho opravdu hrozně moc. I únikovky se dají dělat. Vlastivěda se ti vyloženě podbízí tématy a baví to mě i děcka. Já učím na prvním stupni a mám strašně ráda rozmanitost. Baví mě to od těláku až po matiku. Jeden rok jsem učila víc hudebek, protože to nikdo nechtěl učit, měla jsem jich asi sedm, a zjistila jsem, že mě to přestávalo bavit. Když to mám namixované, tak to je něco, co mě i rozvíjí, a každou hodinu, každý den mám jiný, vlastně každý rok.

Teď sedíme u tebe ve třídě a mě napadá otázka, na co myslíš během těch několika vteřin po cestě z kabinetu do třídy.

Já to mám z kabinetu do třídy zhruba padesát metrů, a když vyjdu, tak ještě řeším to, co mi z něj doznívá, a pak už začnu myslet, co vlastně budu celý den dělat, kam chci ten den dojít, a už se začínám ladit na děti, a jakmile přicházím ke dveřím, zjišťuju, že trošku stoupá adrenalin, a už jsi myšlenkami jinde než na začátku té cesty a pak je to taková hra, na kterou se těším, jak vejdu do třídy. Tam vejdeš s úplně jinou energií, než jsi odcházel z kabinetu, kde jsi možná unavený, a do třídy vejdeš a je to jako „HELLO!“ A děcka „HELLO!“ A už je tam ta energie, a vy se zdravíte a já si myslím, že to, jak otevřeš dveře, je hrozně důležité, jak tam vstoupíš. Je dobré do třídy vstoupit s úsměvem a energií a už ty děti nějak nabudit a ony to okamžitě začnou vracet.

Já si uvědomuji, že těch myšlenek moc není, protože někdy mě žáci začnou oslovovat už na chodbě, kdy u nás ještě čekají před učebnou, tak tam se s nimi dávám do řeči a už začínám hodinu a ještě jsme nevstoupili do třídy. Je to zajímavé. Mně to připadá jako jiný vesmír, když jdeš ze sborovny nebo kabinetu mezi děti.

Je něco, co bys ráda na svém učení změnila, nebo, co bys do něj ráda doplnila, případně, co bys odebrala?

Poslední dobou mě začalo trošičku chybět badatelství. A díky Global Teacher Prize jsem se potkala s lidmi, kteří ho dělají. Vždycky dělám s dětmi spoustu věcí navíc, robotiku, hudbu se skutečnými nástroji, v češtině čtenářské dílny a podobně a pořád se nějakým způsobem vzdělávám, ale zjistila jsem, že tohle mně tedy opravdu chybí. A pak na něj najít čas. Některé věci musíš během školního roku splnit, něco by se mělo probrat, jsou tam nějaké výstupy, a když přidáš badatelství, tak jak najít nejen čas, ale také jak ho propojit na učivo, aby to mělo smysl, nebo na to, kde děti jsou a jaké mají zájmy. Přiznám se, že badatelství mě hrozně nadchlo a teď hledám cestu tím směrem.

Blíží se konec školního roku. Co nejlepšího jsi v tomto školním roce zažila? Co si z něj vybavíš?

Vybavím si trošku netradiční věc. Já jsem učila na státní škole a na ní jsem měla vztah takové úsečky: já a děcka. Rodiče tam úplně nebyli vpuštěni, jenom ve výjimečných případech, když byly třídní schůzky. Komunikace s rodiči byla velmi minimální, ale to bylo spíš nastavením té školy. Pak jsem přišla do jiné školy a tady už začal být trojúhelník: já, rodič, dítě, a pěkně nám to šlape. A z čeho mám letos fakt velkou radost, že mám konečně paralelku. Předtím jsem měla jediný ročník, a teď už jsme po dvou třídách, takže mám k sobě paralelní třídu a paralelní učitelku, kolegyni, která je hrozně fajn, je to strašně příjemný člověk, s velkým srdcem, a já zažívám jakoby čtverec: já, rodič, dítě a sdílená kolegyně. Letos je to pro mě obrovská radost, že učení je zase o něčem jiném. Spolupracujeme, konzultujeme spolu projekty, práce, cokoliv a ty nápady, jedna něco a ta druhá na to napojí. A děláme věci společně, i naše třídy spolu spolupracují, což je zase něco navíc. Není to jen v rámci jedné třídy, malé komunity, ale vsuneš tam rozsah ještě k dalším dětem, jak se chovat nejenom k těm vlastním, ale malinko i k těm cizím.

Tak to je takový skoro tandem, ne? Sice tam asi nejste v jednu chvíli spolu, ale připravujete to nebo se o tom minimálně bavíte. Je hrozně dobrý, když máš někoho, s kým to můžeš prodiskutovat. Toho druhého vždycky napadne něco, co tebe ne.

A podržíme se. A to je hrozně fajn.

Je něco, na co se těšíš příští školní rok?

No, že to bude pokračovat a těším se na projekty. Ona je stejně zapálená i do toho badatelství, je také hudebnice a divadelnice, takže máme podobné zájmy. Povedeme si ty třídy příští rok zase společně. Mám letos prvňáky a těším se, že to s nimi bude ten druhý rok trošku jinačí. A těším se na nové výzvy.

Kdyby ses mohla potkat s nějakou osobností, žijící či nežijící, s kým by ses ráda setkala? A co by ses jí nebo jeho chtěla zeptat?

Mě v životě strašně ovlivnil Foglar. Díky němu učím. Začalo to přes skauta, samozřejmě. Já jsem člověk, který se narodil za totality, za doby, kdy byl skaut zakázaný. A můj tatínek měl schované komiksy, které jsem ve čtvrté třídě četla a které mě hrozně uchvátily. Mám pocit, že do té čtvrté třídy to byla hrozná nuda, a pak jsem objevila Foglara. A on mi najednou otevřel dveře do dobrodružství, co můžeš prožívat s partou lidí, kteří jsou k sobě fajn a féroví. Tohle mě opravdu hodně ovlivnilo. Díky tomu jsem snila o skautu. To jsem si splnila. A ve skautu přišlo učitelování. Studovala jsem stavařinu a ze stavárny jsem zdrhla díky skautu na pedagogickou fakultu. Chtěla bych mu asi poděkovat a zeptat se, jak ho to napadlo.

Na Spomocníkovi převážně řešíme technologie ve vzdělávání. Co ty a technologie? Ovládají tě, nebo ovládáš ty je? Nebo je to napůl?

Je to taková přetahovaná (smích). Snažím se, abych je ovládala, ale někdy se stane, že tě někde něco zlobí a nemůžeš to překlenout, a pak zjistíš, že ti někde něco vypadlo nebo nemáš všechno stáhnuté, jak bys měl. Snažím se je ovládat. Mě technologie opravdu hodně baví, myslím si, že je to takové koření i k dětem. Dají se smysluplně využít a také dětem ukázat, že se dají smysluplně využít. Že je nemusí využívat jen k zábavě, ale že se tou zábavou dá i učit. A strašně moc je teď i věcí pro školy, i Minecraft se dělá pěkně pro děcka, kódování a robotika, to mám hrozně ráda, a ještě to pak můžeš využít třeba právě v matematice a vidíš, že děcka uvidí praxi, že to k něčemu je, že se tím něco naučí. Máme tu pískomily, tak jsme dělali grafy vývoje, když se nám budou rozmnožovat, takovou evaluační křivku, pak to děti zpracovaly do grafu a zkusily zpeněžit, jestli by se tím uživily. Nějakým způsobem to propojit s reálným životem i s učením. To mám moc ráda.

To je opravdu asi nejtěžší, najít smysluplné využití a ještě, aby ho děti viděly a aby si ho pak dokázaly i hledat. Dobře, a jak je to s tím, jestli jsi ovládaná technologiemi? Cítíš, že tě technologie ovládají?

(smích) Tam je dobrý, že to můžeš vypnout. Takže nemám ten pocit.

Jedním z pravidel digitálního minimalismu je uzavřít se do kreativní samoty. Jak vypadá tvá kreativní samota?

Nedávno jsem dostala baskytaru. A moje kreativní samota, když mám fakt chvilku a můžu být sama se sebou, chytnu si kytaru a hraju, a to je něco, co mi strašně pomáhá, nabíjí mě to a uklidní, a přenese mě to úplně do jiného světa a je to velký relax. Teď je to hudba.

Já teď třeba skládám Rubikovu kostku, speedcubing, a je dobré nejen, když se dokážeš uzavřít a něco tvoříš, ale člověk přitom přijde úplně na jiné myšlenky, a to ho nabije. Ta kytara, to je hodně zajímavé. Tak ty jsi říkala, že máš k té hudebce blízko…

Kdyby měl den 25 hodin, co bys udělala s tou hodinou navíc?

Víš, já jsem takový docela velký spáč. Jsem noční zvíře. Pracuji ráda večer, třeba do půlnoci, to mě v hlavě frčí, napadají mě nápady a máš na tvoření, na práci, klid. No a potom je ráno samozřejmě takové těžší a někdy je pro mě náročné se vykodrcat. Já se znám, já bych si určitě přidala tu hodinu ráno (smích). Ale pak se zase znám, že by mě to asi za čas štvalo, a mám teď problémy si najít chvilku na cvičení, tak bych měla vždycky takové období, kdy bych si tu hodinu dala ráno, pak by mě tlačilo svědomí, tak bych zase hodinu cvičila, abych něco udělala pro sebe, pro fyzičku. Pak by mě to po třech týdnech přešlo, a zase bych si tu hodinu dala ráno a přispala si, a takhle bych to pořád točila.

Na závěr, kdybys mohla říct učitelům jen jednu věc, co bys jim řekla?

Nebojte se změn. To se projevilo i u distanční výuky, že někteří se lekli nebo se báli technologií, a já si myslím, že důležité je nebát se změn a jít do toho. Je to výzva, něco se naučíš, porosteš.

On to vlastně nebyl úplně závěr, protože teď následuje blok rychlých otázek a odpovědí. Já ti vždycky položím stručnou otázku a budu od tebe zase chtít stručnou odpověď. Můžeme jít na to?

No, jasně.

Prezenčně nebo online?

Prezenčně.

Synchronně nebo asynchronně?

Asynchronně.

Telefon na lavici nebo v tašce?

Napůl.

Zvonění nebo ticho?

Ticho.

Příprava nebo improvizace?

Příprava.

Digitální gramotnost nebo informatické myšlení?

Informatické myšlení.

Kino nebo Netflix?

Asi Netflix.

Fotka nebo video?

Taky je to tak napůl, ale dobře: video.

TikTok nebo YouTube?

YouTube.

AIVA nebo Antonín Dvořák?

AIVA.

Hloupá domácnost nebo chytrá domácnost?

Chytrá.

Spomocník ano nebo jo?

Určitě. (smích)

Jitko, ještě jednou díky moc, že sis udělala čas a přišla do tohoto pořadu.

Já taky mockrát děkuju. Bylo to moc příjemné. Díky.

Dnes byla mým hostem na Spomocníkovi paní Jitka Hodálová.

Poznámka:

Podcast pořadu můžete nově najít na adrese anchor.fm/spomocnik a poslouchat také v platformách SpotifyApple PodcastsStitcher, Overcast a dalších pomocí RSS Feed.

 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@spomocnik.cz.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.