Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Poučení z kritiky metodiky tvořivého myšlení
Odborný článek

Poučení z kritiky metodiky tvořivého myšlení

13. 6. 2022 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Druhý díl seriálu, který rozebírá důvody existující kritiky forem zavádění metodiky tvořivého myšlení do praxe.

První, co musí každého napadnout po přečtení prvního dílu tohoto seriálu, je to, že chyba možná nemusí být ve snaze vědců tvořivé myšlení definovat. Obě metodiky (Stanford a MIT) sice popisují podobný cyklus tvorby založený na pěti (či šesti) fázích, ve skutečnosti ale dávají tvůrci úplnou volnost, co má být cílem jeho snažení. Ve školách se zavádění metodiky tvořivého myšlení projevuje typicky budováním specializovaných tříd vyznačujících se flexibilitou prostoru, který umožňuje realizovat různé činnosti (Škola jako místo pro práci).

Metodiku MIT jsme již měli možnost blíže studovat, a tak víme, že skutečně nikoho nesvazuje. Vede žáky k pochopení potřeby dodržovat při tvorbě (vývoji) určitý postup. Přitom vychází z Paperta (4P profesora Paperta). Jeho základní teze zní: „K získání znalostí je třeba si vyhrnout rukávy, zamazat si ruce a dát se do práce.“ (princip Hard Fun) Následovníci v MIT Media Lab (hlavně Mitchel Resnick) pak Papertovy myšlenky implementovali do světově nejrozšířenějšího nástroje dětského programování, do Scratche. Přitom se stále drželi jeho zásad použitých již při vývoji Loga – „nástroj pro dětskou tvorbu musí mít malou plochu (snadno lze začít), vysoký strop (lze se stále rozvíjet) a široké mantinely (je možné používat různé postupy)“. Stačí se blíže seznámit s Resnickovými mýty o kreativitě nebo se zúčastnit aktuálního kurzu Learning Creative Learning a bude vám jasné, že Jinanova kritika je nesprávně orientovaná.

Vychovat kreativně myslícího jedince není snadné. Metodika může pomoci, když si nevíme rady, jak postupovat. Tou hlavní podmínkou ale je, aby kreativní byl i sám učitel. I on potřebuje volnost, má-li se tato jeho vlastnost uplatnit. Projevovat se může mnoha různými způsoby.

Nám již dobře známý odborník na tvořivé myšlení John Spencer (ve shodě s Jinanem) volá po co nejširší definici.

We Need a Bigger Definition of Creativity

Potřebu co nejširšího chápání tvořivého myšlení John Spencer dokládá popisem sedmi různých typů kreativně myslících učitelů [1]:

1. Umělec
Učitel tohoto typu se nerad drží předem stanovených pravidel. Vymýšlí vlastní postupy. Hledá inspiraci u kolegů, ale nic nepřijímá nekriticky. Pořád se snaží inovovat, nechce své inovace standardizovat. Výsledky vnímá spíše citem než daty.

2. Nadšenec
Trochu jiný typ inovátora, který se kromě vlastní metodiky výuky snaží inovovat i samotný systém a pracovat s výsledky učení (daty). Pokouší se vytvářet řád.

3. Architekt
Na rozdíl od nadšence, který se snaží uplatnit všechny nápady včetně nepodstatných, architekt se orientuje hlavně na zásadní koncepční změny, a ty popisuje, navrhuje a prosazuje.

4. Technik
U technika není snadné identifikovat kreativitu. Soustředí se hlavně na řešení existujících problémů. Většinou sice nevymýšlí nové postupy, zkouší ale různé cesty a vybírá tu, která přináší lepší výsledky. Nutně nepotřebuje vědět proč tomu tak je.

5. Hacker
Jedná se o typ učitele, který aktivně pracuje na odstranění nefunkčních vlastností systému, aby vytvořil něco lepšího. Je ze své podstaty destruktivní. Tato destrukce však má téměř vždy kreativní základ. Nabouráním stávajících postupů je hacker schopen nabídnout novou alternativu. Často bývá ve svém snažení nepochopen.

6. Obránce
Ve sportu je obránce někdo, kdo je schopen „přečíst hru“ a předvídat, jaká situace nastane. Učitel s podobnými vlastnostmi též nemusí na první pohled vypadat jako vysoce kreativní umělec. Jeho schopnost přemýšlet o konkrétní situaci a vytvářet příležitosti může však být neocenitelná pro úspěch celého týmu (třídy). Konečným výsledkem nutně nemusí být nějaký hmatatelný produkt, ale třeba jen zkušenost, kterou žáci neočekávali.

7. Astronaut
Je to učitel, který vyráží za informacemi a inspirací ke kolegům, jejich nápady přebírá a zkouší je. Nakonec cestuje po širším poli nápadů. V umění pozorovat je něco hluboce kreativního. Astronaut ví, že kreativita někdy začíná pocitem úžasu a zvědavosti.

Na kritice metodiky tvořivého myšlení je pozoruhodné právě to, že je vedena ze strany konstruktivistů, a obává se jejího nesprávného nasazení ve výuce. To je ovšem problém, který opravdu existuje. Sám Papert kdysi ze stejných důvodů přestal pro označení svého přístupu používat pojem konstruktivismus a zavedl konstrukcionismus. Představa, že někdo napíše učebnici tvořivého myšlení a žáci se budou učit definici nazpaměť, je děsivá. Proto je třeba se nad tímto problémem hlouběji zamýšlet a tvořivé myšlení rozvíjet smysluplně.

Literatura a použité zdroje

[1] – SPENCER, John. The Seven Types of Creative Teachers. 2022. [cit. 2022-5-7]. Dostupný z WWW: [https://spencerauthor.com/creativeapproach/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bořivoj Brdička

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Diskuze metodiky tvořivého myšlení.
Ostatní články seriálu: