Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Praktické postupy rozvoje hudebnosti dětí ve školním kolektivu
Odborný článek

Praktické postupy rozvoje hudebnosti dětí ve školním kolektivu

Anotace

Článek představuje postupy rozvoje hudebnosti dětí, které přicházejí do školy bez sluchových a pěveckých zkušeností z rodiny. Metoda napodobuje intuitivní způsoby osvojování slovesného jazyka tím, že používá na seznámení dětí s hudební řečí podobně jednoduchý materiál – slabiky. Seznamování s tónovými slabikami poslechem, modelováním a pohybem, zápisem symbolické podoby a zpěvem je rozvrženo na dvaceti listech Notové písanky. Využívání intelektuálních schopností dětí je hlavním přínosem představovaných postupů, které tak mají potenciál zvýšení úrovně hudební výchovy. Materiál tematicky navazuje na článek Rozvoj hudebního sluchu při modelování tónů z 18. 5. 2021.
 
Autor díla: Jaromír Ehrenberger

 

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Základní pomůckou, kterou dostane každé dítě, je Notová písanka se slabikářem, zpěvníčkem a hlasovou rozcvičkou. Na jednotlivých listech jsou rozvedeny postupy vedoucí k osvojení hudebního jazyka. Písanka jakož i další materiály jsou ke stažení na stránkách www.didaktikahv.webgarden.cz.

Při procvičování dovedností je kladen důraz na velkou četnost grafických zápisů dětí do pracovních listů a paralelní tónový doprovod. Slyšené tónové slabiky jsou písemně znázorňovány srozumitelnými výškovými symboly. Pohyb ruky při psaní dává tónům smysl, vytvářejí se jejich myšlené představy. Během procvičování zní hlasitě zvukový vzor učitele, dětské napodobovací pokusy jsou polohlasné. Cílem není jen nakreslit noty, ale také vybavit si výšku tónů podle zápisu a dosáhnout schopnosti hlasového přiladění k poslechovému vzoru. Proto souběžně se sluchovou výchovou provádíme rehabilitační hlasová cvičení (str. 18, 19).

Všechny způsoby zacházení se symboly výšky, tedy zápis tužkou, pohmatové modelování i ukazování při čtení/zpěvu, provádí stále stejná svalová skupina – motorika prstů.

Průvodce používáním  písanky

Str. 2) Abstrakce  výšky tónu – transformace pohybu do znakové symboliky

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

 

Rozdáme dětem písanky a postupně pracujeme s  jednotlivými slabikami. Slabiky zpíváme a průběh ukazujeme na tabuli. Děti nás sledují, porovnávají tvar s předlohou a obkreslují tvary tužkou. Pak ukážeme dětem označování obrysů slabik pomocí puntíků. Děti si představují tónový průběh jen podle nakreslených bodů. Nakonec vyznačí body do sousedního pole a přitom si tóny tiše notují. Zadáváme různé tóny v rozsahu dětského hlasu a zpíváme od těchto tónů všechny základní slabiky. Děti k nim vyhledávají správný obrazec a sledují průběh tužkou. Ke vtisknutí pocitu výškové změny a jejího směru potřebují děti dostatek času, který jim musíme dopřát.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Str. 3) Grafické a hlasové osvojení výškových rozdílů – z
pívané omalovánky

Děti se učí rozpoznávat základní výškové diskriminace a smysl změn na jednoduchých tónových slabikách. Pomůckou využitelnou již v předškolním věku dětí jsou zpívané omalovánky. V průběhu společného vybarvování stejné slabiky učitel/ka pozpěvuje její tóny. Po několika opakováních v jedné výšce změní učitel/ka počáteční tón a zpívá/hraje slabiku v jiné úrovni. Děti si tak podvědomě zvyknou, že ke každému tónu se dá zazpívat tón vyšší, nižší nebo stejný. Nevyhýbáme se ani půltónovým intervalům v rámci pracovní tóniny C-dur a průběh slabik demonstrujeme pomocí tónového trojzubce. Skryté noty nevybarvujeme, pouze zpíváme, aby se děti naučily vnímat souvislost mezi různými zvuky a znaky. Pokud použijeme černobílé počáteční zobrazení, stráví děti malováním, posloucháním a pozpěvováním slabik více času. Bez tónového doprovodu by ovšem nemělo kreslení hudební smysl, neprobíhalo by současné vtiskování zvukového a grafického tvaru do sluchové a vizuální paměti.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

 

Str. 4) Posilování reflexního pocitu výšky a její změny při tvořivém modelování

A) Hmotný model řady tónů na souboru výškově přestavitelných prvků – tónový JEŽEK.

Základní pomůckou je tónový trojzubec. Nezbytností je rovněž tónový doprovod, ať už hlasový, nebo nástrojový. S dětmi procházíme a prozpíváváme základní slabiky. Po každé jednoduché změně symbolické slabiky situaci komentujeme a vyvoláváme u dětí zamyšlení nad výškou a pořadím tónů. Vracíme se k předchozím vzorcům a učíme děti pozorovat rozdíly. V takto připravovaných rozhodovacích situacích se děti musí odloučit od zvukového průběhu předchozí slabiky, zachovaného v jejich krátkodobé paměti, a vytvořit novou představu podle změněného zápisu. Pro usnadnění používáme zpočátku pouze tóny, které už zazněly, a měníme jejich konfiguraci (nejprve v každém kroku jen jedna změna):  0  0 ,  0  0  0 ,  0 0 0 0 0 0 , atd.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


K procvičování nám dobře poslouží hra Tónová štafeta, při níž každá nová slabika začíná posledním tónem slabiky předchozí. Třítónovou oblast vybíráme z celého rozsahu stupnice C-dur.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Vložením další noty do trojzubce získáme možnost zobrazení dvou slabik současně. Rozvětvená zraková informace poskytuje větší podporu k rozhodování o hlasové výšce. Při zpěvu můžeme postupovat oběma směry. 

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Pokud chceme podobnou pomůcku dlouhodobě používat pří intonační výuce, necháme si zhotovit model k procvičování delších frází s větším tónovým rozsahem. Návod nalezneme na stránkách.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Dalším krokem k používání notového písma je procvičování zpěvu slabik podle tištěného tónového slabikáře nebo promítané prezentace.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

   
B) Tělová stupnice, umožňující tónovou znakovou řeč – fonogestiku

K vyjádření relativní výšky tónů použijeme pohyb rukou v rozsahu od připažení ke vzpažení. Poloha tónů na těle je napovídána slovním vyjádřením se stejnými počátečními písmeny, jako mají jejich čísla (např. pusa = pět). K seznámení se znakovou řečí můžeme použít aplikaci Visualization of tones, promítanou na obrazovku (cvičící postava). Ve znakové řeči procvičujeme reflexní reakce na výšku tónů. Zpívanou znakovou řeč můžeme procvičovat také v jiných částech vyučování, např. při denním protahování těla, v hodině TV nebo na procházkách. Od zpívání čísel přecházíme k vokalizaci a podle pohybové jistoty dětí můžeme diagnostikovat jejich orientaci v tónových výškách. Znakovou řeč používáme i při modelování tónových slabik (pověříme několik dětí úlohou figurantů). Nejvýhodnější je spojení tónů a cviků při hlasové výchově.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Str. 5) Seznámení s notovou osnovou

Nejprve vysvětlíme dětem dva způsoby kreslení a rozeznávání polohy not: navléknuté na lince (korálky) a vložené do mezery (kuličky). Předkreslené slabiky v říkance Ententýky děti v dalším řádku obkreslují a přitom si notují.  

Osvojení symbolického jazyka, které proběhlo na základních třítónových slabikách, rozšiřujeme do délky celé stupnice. Z obrázku děti pochopí, že k zápisu tónů nestačí jeden řádek. Seznámíme je se způsobem zápisu osmi tónů v notové osnově (čísla zapíší do koleček). Stejně tak mohou nakreslit noty a doplnit čísla v kompletní osnově. Jako jména tónů v hudební abecedě používáme číselnou řadu, a využíváme tak jednoznačnou a dětmi zažitou informaci o výšce (schody, patra), která jim pomáhá při třídění  představ. V žádném případě nepoužíváme jména not (c, d, e, ...) nebo solmizační slabiky, protože bychom tím k právě poznávanému a prožívanému sluchovému vjemu místo srozumitelného výškového označení připojovali symboly nemající v dětské zkušenosti potřebný význam. Takový postup by porušoval didaktické zásady. Konkrétní jména not by v této fázi poznání byla předčasnou, neužitečnou, komplikující a tedy odrazující informací.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Čtení not provádíme zpěvem jejich čísla nebo vokalizací. Výšku prvního tónu slabiky vždy zadáváme. Čtení notového zápisu zpěvem je dovednost srovnatelná se čtením slov sdělujících význam. Na školách bývá často nahrazována pouhým čtením jmen not z  osnovy. Tato činnost nemá pro většinu dětí (nehrajících na nástroj) smysl, je pro ně jen zatěžováním neužitečnou šifrou, jejíž význam nechápou. Ve výsledku vzniká u dětí odpor a nechuť k takovému počínání. Chyba je na straně učitele, který neobjasňuje dětem pravý smysl notového zápisu: Ve skutečnosti nota není symbol hlásky (c, d, e, …), ale symbol tónu. Dvě noty jdoucí za sebou představují interval. Děti poznají význam zápisu  tím, že si interval společně s učitelem zazpívají. Teprve tímto aktem je završeno pochopení a přijmutí notového písma.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Problémem, který nesmíme přehlédnout, je schopnost dětí analyzovat zrakem jemné rozdíly ve výškovém umístění tónů. Jak je znázorněno na obrázku vlevo, jednotné svislé uspořádání organizace a přesouvání znaků je na modelu v souladu s cítěním výšky. V notové osnově se však kříží svislé i vodorovné prvky. Celkový dojem pro nezasvěcené oko může připomínat rozsypané kuličky, překryté homogenizující sítí. Překonat takový zběžný pohled a zvyknout si na nutnost zrakového rozlišování jemných výškových rozdílů v poloze not vyžaduje čas a cvik. Takový průběh zajišťuje používání motoriky prstů při zapisování not na dalších stránkách.

Str. 6) Zápis a zpěv tónových slabik

Při zakreslování tónů do osnovy si děti uvědomují souslednosti not (linka–mezera) a podobnost průběhu výšek zvuků a symbolů. Naučíme je, co jsou čísla lichá a sudá a jak se zapisují v notové osnově (lichá jsou korálky na linkách, sudá jsou kuličky v mezerách).

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Děti ocení i pozorování druhé obrazovky aplikace Visualization of tones při souvislé hře i při přeskakování tónů.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

 

Náhodně vybranou slabiku dětem nejdříve přehrajeme/přezpíváme, děti by ji měly rozpoznat a zatřídit do správné skupiny. Výchozí notu upřesníme číslem řádku a taktu. Následuje doplňování zápisu a společné přezpívání. Upozorňujeme děti na střídání kuliček a korálků. Vyplňování tabulky si rozložíme na několik učebních hodin. U diktátů si musíme zadávané slabiky pro kontrolu zapisovat. Před zápisem si můžeme pro jistotu zpívanou slabiku společně zacvičit nebo vymodelovat.

Str. 7) Výlet a jízda podle navigace

Seznámíme děti s pohybem tónů podle pravidel (přesvědčíme se, že nám rozumějí):

Ráček – dva kroky nahoru, jeden zpátky

Rak – tři kroky nahoru, dva zpátky

Brouk Pytlík – dva kroky nahoru, seskočit

Cvrček – přeskočí jeden tón a vrací se

Zvolený průběh si nejprve se zpěvem zacvičíme ve znakové řeči, pak doplníme noty v osnově. Přitom děti rukou „pochopí“ pořadí tónů.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Následuje společné procházení zápisu, při kterém si děti ukazují prstem na předzpívávané tóny. Zraková informace je zpočátku pouze podkladem pro pohyb. Znalost pořadí však umožňuje očekávání a „pomyšlení“ výšky dalšího tónu (předjímání a představu). Postupně se děti přidávají tichým pobrukováním. Na konci každého výletu zvoláme známé: Hohó, dorazili jste do cíle.

Str. 8) Zpíváme intervaly

Zpěvem tónů podle jednoduchých notových zápisů se dostáváme k základům hudební gramotnosti dětí. Průpravou k tomu byly všechny předchozí činnosti včetně hlasové rehabilitace (viz str. 18 a 19). Děti přitom přišly do důvěrného kontaktu s tóny: poslechem, pohledem, pohybovou nápodobou, poznamenáním, pocitem, pomyšlením a  pobrukováním. Jsou tedy připraveny tóny si představovat, přemýšlet o nich a zazpívat je. Následující cvičení je obdobou senzomotorického tréninku s tónovým trojzubcem, prováděnou tentokrát v ryze grafickém prostředí.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Po doplnění čísel not do zápisu zazpíváme s dětmi tóny v daném pořadí. Zobrazené průběhy melodií děti znají z hlasové rehabilitace jako trampolínu, jumping a vlnu. Proto jejich jistota při zpěvu vychází hlavně z uložené paměťové stopy, jedná se tedy o zpěv z představy. I když se děti na noty dívají, ještě nemůžeme tvrdit, že zpívají podle nich. Přesto je pro nás dětská zkušenost pevným bodem, ke kterému se můžeme vracet ve chvílích nejistoty. Hlavním cílem naší činnosti je však používání zrakové informace jako podnětu k pomyšlení a reprodukci nového pořadí tónů. Ze známého průběhu proto odbočujeme na jiné pořadí not ukazováním na tóny v předloze. Různá pořadí sousedních tónů procvičujeme také v Notovém slabikáři. Pro usnadnění zrakové analýzy zápisu používáme robustnější vzhled znaků. První tón pořadí musíme vždy zazpívat, děti vybírají v představě ze známých tónů ten se správnou výškou. Dáváme jim k tomu dostatek času a chyby napravujeme bez pohoršení, návratem do známých končin a porovnáváním tónů. Příklad: 1 2 3 4 5 4 3 2 1 3 1 1 3 4 1 1 4 3 1… možností je nepřeberné množství. Při střídání známých tónů a nových pořadí se děti jenom postupně začínají orientovat mezi zvuky a znaky v prostoru celé stupnice. Navigační síla zrakové informace pro řízení hlasu je procvičováním posilována jen velmi zvolna.

Str. 9) Význam slabik při skládání melodií a první písnička zpívaná z not

V napsaném zápisu písničky vyhledáme známé slabiky, které si po částech vokalízou zazpíváme (otazník plní prozatím funkci pomlky). Stejným způsobem zazpíváme celou píseň a nakonec zařadíme zpěv se slovy. Nejsou-li děti v tónech dostatečně pevné, slova opět vypustíme a písničku zařadíme do zásobníku naučených melodií, určených k opakování. Zpěv se slovy musí počkat do období spolehlivé intonační (naladěné) čistoty. Podobně postupujeme u písní na str. 12–15.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

 

Str. 10) Noty a pomlky

Projdeme s dětmi rytmické uspořádání not a pomlk ve 4/4 taktu, naučíme se vokalizační slabiky. Procvičování můžeme provádět pomocí rytmického slabikáře, který držíme v ruce nebo promítáme na obrazovku.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Str. 11) Rytmizace slov

Ukážeme dětem na příkladu, jak se slabiky ozvučují notami stejné délky. Pomáháme jim s deklamací a pak děti vybírají odpovídající skupinu not z horní nabídky a noty zapisují.

 

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Čas strávený při uvedených činnostech by měl u dětí usnadnit vytváření nových i vyvolávání existujících tónových představ. Při souběžném provádění intonačního a imitačního výcviku dochází během několika týdnů k rozezpívání dětí. Pokud bychom chtěli dál pokračovat v intonační výchově, máme k dispozici dostatek klasických postupů a metodického materiálu.

Str. 12–15) Doplňování, zpěv

Str. 16–17) G. F. Händel, Mesiáš – pastorela

Na tomto dílku si ukážeme, že vážná hudba je dětem přístupná. Takty nacvičujeme po jednom, objasňujeme dětem rytmus. Stupnicové průběhy děti ovládají. Nakonec si písničku zazpíváme společně s MIDI nahrávkou a s orchestrem (MP3 jsou ke stažení).

Str. 18, 19) Hlasová rehabilitace, dýchání

Souběžně se sluchovým a rytmickým výcvikem provádíme také cvičení hlasová. Jejich cílem je obnovení celistvé funkce hrdla, zejména posílení vnějšího natahovače hlasivek. Tento sval nezpěvné děti téměř nepoužívají, přitom jeho jemná a souvislá funkce je odpovědná za hlasový rozsah a správné ladění tónů. Náprava hlasové ochablosti je tedy podmínkou pro čistý zpěv. Riskantní a málo účinný způsob hlasové nápravy je zpěv písní se slovy.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Děti se nedokážou vymanit z konverzační melodiky a jejich hlasový rozsah se nerozšiřuje. Proto začínáme nezávaznou vokalizační improvizací. K trénování hrdla přistupujeme sportovně, hlídáme pohyb v rozmezí c1–c2 a připomínáme pocit nazívnutí. Zvyk přebývat hlasem ve zpěvních polohách nelze navodit jinak než častým procvičováním.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Dech
: Při zpěvu vedeme děti k zadržování nádechových svalů tak, aby hrudník při výdechu zůstával nadnesený (neklesal jako při mluvení). Tím je tělo donuceno uvolňovat vzduch z plic zatahováním podbřišku. Činnost představíme jako hru Neseme plný košík. Ihned po zadržení nádechu (ruce hrudník přidržují) začneme vyzpívávat zvukovou vlnu nebo vychechtávat „ha, ha, ha“. Pohyb bříška také navodíme štěkáním „haf, haf, haf“ při zvednutém hrudním koši. Krátká dechová cvičení bychom měli s dětmi provádět každý den.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

 

Hlasový rozsah: Ječení sirény jsou děti schopny napodobit. Jejich projev kultivujeme připomínáním představy jablka v ústech při slabikách „jo – u“. Rychlost změn výšky postupně zpomalujeme až do stavu, kdy můžeme vytvářet stupínky. Tím se činnost hrtanového svalstva přibližuje zpěvní funkci. Dobu zvukové aktivity po nádechu prodlužujeme na 5–10 vteřin. Při zpěvu sirény využíváme pohybu chrupavky prstencové (naučíme děti vyhledat prstem hrbolek na hrdle). Stoupání tónu je provázeno ukrytím chrupavky pod chrupavku štítnou (ohryzek). Děti se baví hrou na Schovaný prstýnek a současně si zvětšují tónový rozsah.

Řízený pohyb hlasu: Při každé příležitosti s dětmi notujeme a modelujeme tóny ve znakové řeči. Jako motivační pomůcku pro domácí trénink můžeme použít telefon nebo tablet s aplikací Visualization of tones (rozsah c4–c5 v adresáři MIDI). Při zpěvu tónů se na obrazovce kromě barevného pravítka, signalizujícího správně naladěnou výšku, objeví také postava, zobrazující výšku tónu ve znakové řeči. Dynamika takové činnosti děti baví. Natrénování různých průběhů (písniček zpívaných vokalízou) můžeme zadávat jako domácí úkol, jehož výsledek je možné v aplikaci uložit a ve škole vyhodnocovat.

Hlasová rezonance: Pomocí tygřího šklebu pomáháme dětem aktivovat tváře, což vede k vytvoření rezonančních prostor pod pěveckou maskou.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Závěr

Bylo by nepřesné tvrdit, že hlavním cílem naší činnosti je naučit děti zpívat z not. Takový požadavek nenalezneme ani v RVP pro první třídu. Konec konců hudební gramotnost není nutná k citlivému vnímání hudby. Jistě jen málo dětí se ještě někdy v životě setká s notovým zápisem. Proč tedy zavádět intonační metodiku?

Odpověď nalezneme v současném stavu hudební výchovy ve školách. Pro hudební činnosti je důležitá schopnost záměrného vyvolávání sluchových představ. Jestliže touto dovedností nebyly děti obdařeny v rodině, přechází základní úkol akulturace hudebního sluchu a rozvoje zpěvního hlasu na školu. Časové možnosti vytváření základů hudebního jazyka ve velkém kolektivu dětí jsou omezené, a tak přichází na pomoc integrovaná výchova pro začátečníky. Při ní využíváme inteligenci dětí a vytváříme umělé tréninkové prostředí, ve kterém se teprve vytváří selektivní schopnost a senzibilita pro tónovou výšku. Grafické znázornění tónů sehrává důležitou roli při jejich rozlišování. Pohyby cvičící nebo kreslící ruky pomáhají dětem uspořádávat si v hlavě výškové představy. Písemné zacházení se symboly, za nimiž dítě slyší tónovou výšku, prodlužuje čas strávený na „čistém tónovém vzduchu“ a umožňuje tříbení sluchové citlivosti. To je podstatný rozdíl od dnešní časté situace, kdy děti bez dostatečné průpravy společně zpívají celé písně a jejich sluch je obklopen zvukovým smogem nepovedených  pokusů.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger


Je principiálně nemožné, aby se za takových podmínek sluch kultivoval. Naproti tomu v prostředí čistého a jednoduchého poslechového vzoru se sluch snadno orientuje. Postupné  zapojování vlastního hlasu pak může probíhat informovaně a s potřebnou pozorností ke správnému ladění. Odměnou za dodržení posloupností hudebního vývoje se stává čistý zpěv. Teprve takový zážitek může dětem přinášet uspokojení a vytvářet kultivovaný vztah k hudbě.  

Uplatnění intonačních postupů od první třídy tedy rozhodně není nutné považovat za předčasnou snahu o hudební vzdělání dětí, které se tomuto oboru většinou stejně nebudou věnovat. Ve skutečnosti hraje popsaná metodika úlohu trojského koně, kterým se dostaneme do nedotčeného prostředí dětského sluchu a hlasu. Získáváme tak jednu z mála reálných možností, jak ve školním kolektivu včas podchytit schopnosti dětí naučit se používat svůj hlas ke zpěvu v té nejzákladnější podobě, která byla dříve běžná. Nejde o nic víc, než aby se uměly hlasem přiladit ke slyšené melodii a zažily povzbuzující a povznášející okamžiky souznění s druhými lidmi. S přibývajícím věkem naše možnosti ovlivňování dětí k takovému emočnímu zapojení klesají. V tomto smyslu by bylo žádoucí, aby se základním hudebním slabikám, jejich hlasovému i grafickému vyjadřování, věnovala pozornost již v mateřských školkách.

Pokud jde o další rozvíjení hudební gramotnosti, pokroky jsou podmíněny soustavností a vytrvalostí. V tomto ohledu by naše očekávání nemělo být přehnané. I kdyby však školní děti po absolvování uvedené metody uměly zpívat z not „jen“ stupnicové písničky a přitom dobře ladily, šlo by o velký krok dopředu.

Autor díla: Jaromír Ehrenberger

 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jaromír Ehrenberger

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
14. 12. 2021
Autor zajímavým způsobem popisuje rozvoj hudebnosti mladších dětí. K osvojení hudebního jazyka využívá hudebnosti slabik, seznamování s tónovými slabikami poslechem, modelováním a pohybem, zápisem symbolické podoby a zpěvem.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a aktivnímu zapojení se do společenského dění

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova