Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Základem kritického myšlení jsou fakta
Odborný článek

Základem kritického myšlení jsou fakta

9. 12. 2019 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Zpráva o studii amerického profesora kognitivní psychologie Daniela Willinghama vysvětlující postavení faktických znalostí při budování schopnosti kriticky myslet.

Je to již 10 let, kdy jsme se naposledy detailně věnovali profesoru kognitivní psychologie z University of Virginia Danielu Willinghamovi (Proč nemají žáci rádi školu?). Již tenkrát se nás snažil upozornit na několik oblíbených omylů – např. na tradované chybné chápání učících stylů. Je dobré ho sledovat i v současnosti, protože jeho pohled nás stále nutí přemýšlet a nezavádět inovace nekriticky, podložené pouze nadšením. Nedávno vyvolala pozornost jeho studie [1] vysvětlující roli faktických znalostí při budování vyšších forem kritického myšlení.

Willingham připouští, že kritické myšlení je opravdu důležitým cílem moderního vzdělávání pro 21. století a konstatuje, že je možné ho učením zlepšovat. Definuje ho takto [1]: „Kriticky myslíte tehdy, když vymyslíte něco nového, něco, co není jen prostým vybavením myšlenky z paměti, když vaše myšlení je sebeřízené, to znamená, že jen nevykonává příkazy někoho jiného, a když je smysluplné, to znamená, že výsledek je v rámci našeho světa pochopitelný.

Určitá část odborníků je toho názoru, že kritické myšlení je kompetence, která může existovat sama o sobě, a lze ji proto budovat nezávisle na typu řešeného problému (oboru, předmětu). Mnoho jiných je naopak přesvědčeno, že tím hlavním jsou vždy faktické znalosti. Ve skutečnosti nejsou hranice mezi těmito rozdílnými přístupy příliš ostré. Jde hlavně o to, zda je vhodnější kritické myšlení učit prostřednictvím menšího počtu obecných, či prostřednictvím velkého množství specifických dovedností. Willingham dospívá k závěru, že vhodnější je spíše ten druhý postup.

Přesto připouští, že existuje též kritické myšlení, které na oboru závislé není, a je tudíž přenositelné (viz meliorace). Jako příklad uvádí snahu ověřovat informace. Velmi často však lidem dělá přenos značné potíže. Willingham přináší celou řadu důkazů o tom, že mnohem běžnější jsou případy, kdy k přenosu nedochází. Cituje např. závěry výzkumu Gicka & Holyoaka, kteří v 80. letech minulého století schopnost přenosu ověřovali na VŠ studentech. Jen 10 % účastníků dokázalo správně určit postup při ozařování zhoubného nádoru. Když jim byl předložen analogický problém v podobě dobývání pevnosti vojenskou silou, souvislost většině nedošla. Teprve poté, co na ni byli upozorněni, problém vyřešili.

Pro nás je mnohem zajímavější jiný Willinghamem použitý příklad, který se týká výuky programování. Ta bývá velmi často považována za univerzální nástroj rozvoje kritického myšlení. Jedná se o metaanalýzu norských vědců [2], kteří na mnoha experimentech (105) zkoumali, zda výuka programování má dopad na zlepšení výsledků žáků v jiných oblastech. Opravdu zřetelný přínos byl zaznamenán jen u kreativity a matematiky. U ostatních (metakognitivní schopnosti, dedukce, prostorová orientace) byl přínos sice statisticky významný, ale malý. Kontrolní skupina, která neprogramovala, měla výsledky jen nepatrně horší. Řekl bych ale, že asi nikdo neočekává, že programování dovede žáky např. k vrcholné schopnosti číst s porozuměním nebo že budou schopni díky němu pochopit taje deskriptivní geometrie.

To, co se nám Willingham snaží říci, je však určitě třeba brát vážně. Ukazuje, že rozdíly v kritickém přístupu k problémům jsou v různých oborech často příliš velké, a proto nelze myšlenkové postupy vybudované v jednom snadno přenášet do jiného. Příčinou je existence jen povrchních znalostí bez hlubší struktury, která může být s jiným oborem mnohem více propojena. Jenže vybudovat hlubší poznání je mnohem obtížnější. Je k tomu třeba řešit větší množství různých problémů, a teprve pak je možné vidět i hlubší souvislosti.

Willingham proto doporučuje učitelům, je-li rozvoj kritického myšlení žáků jejich cílem, tento postup:

  1. Určete přehled potřebných dovedností vyžadujících kritické myšlení pro každou vzdělávací oblast zvlášť.
  2. Pro každou oblast definujte potřebné učební postupy (obsah kurikula).
  3. Nastavte, v jakém pořadí se budou příslušné znalosti a dovednosti učit.
  4. Naplánujte, kdy (a jak) budete dosaženou úroveň znalostí a dovedností (a kterých) ověřovat (včetně opakování po určitém čase).

Jak vidno, pan profesor Willingham je zastáncem spíše tradičních kognitivistických metod vzdělávání. Nemusí se nám to líbit, ale jeho názory bychom neměli ignorovat.

Literatura a použité zdroje

[1] – WILLINGHAM, Daniel T. How to Teach Critical Thinking. 2019. [cit. 2019-11-13]. Dostupný z WWW: [https://www.kqed.org/mindshift/54470/why-content-knowledge-is-crucial-to-effective-critical-thinking].
[2] – BARSHAY, Jill. Why Content Knowledge is Crucial to Effective Critical Thinking. 2019. [cit. 2019-11-13]. Dostupný z WWW: [https://www.kqed.org/mindshift/54470/why-content-knowledge-is-crucial-to-effective-critical-thinking].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bořivoj Brdička

Hodnocení od uživatelů

Ondřej Šteffl
9. 12. 2019, 12:24
Uvedená definice kritického myšlení je dost podivná, neshoduje s dalšími. Mluví jen o situaci, kdy něco nového vymyslíme.
Bořivoj Brdička
9. 12. 2019, 16:27
Jak já to chápu, jde o to, aby to bylo nové pro nás, ne pro všechny. A pak je možná trochu nejasné i to, co je "nové". Někdy to může být i docela malá modifikace zaběhaných postupů, o níž by skoro nikdo neřekl, že je to něco nového. Sir Robinson mluví o zabíjení kreativity školami, a má přitom na mysli hlavně umění - drama, kreslení apod. V zásadě však jse o to, mít v sobě chuť vymýšlet cokoli jinak s cílem hledat lepší řešení problému - tzv. růstové myšlení.
Ondřej Šteffl
9. 12. 2019, 22:59
Ale podle obvyklých definic do kritického myšlení spadá například i (kritické) hodnocení získavaných informací. Ale asi o nic nejde, je to jen terminologie.
 
Bořivoj Brdička
10. 12. 2019, 08:54
A právě tuto schopnost  spadající do oblasti kritického myšlení Willingham jako jednu z mála považuje za přenositelnou. Zbývá jen se zamyslet nad tím, co je v tomto případě třeba vymýšlet nového. Jedná se o případ, kdy potřebuji získat na určitou informaci vlastní názor a nepřebírat hodnocení jiných, s nímž se ale snažím seznámit. Velmi mi pomáhá, když o věci již něco vím. To podstané a zároveň "nové" je můj vlastní obohacený názor.

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.