Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Inspirace ke způsobu volby nezbytných místopisných pojmů při výuce (nejen) regionálního zeměpisu
Odborný článek

Inspirace ke způsobu volby nezbytných místopisných pojmů při výuce (nejen) regionálního zeměpisu

Anotace

Text přináší návrh techniky, jak – pokud možno objektivně – vybrat pojmy do místopisu při úvodu do regionálního zeměpisu určitého regionu. Text respektuje reálný stav, totiž že při učitelově přípravě slouží jako hlavní podklad učebnice (pokud možno s doložkou). Text ukáže, že i v době informačních technologií a možností si jakýkoliv místopisný pojem kdykoliv vyhledat je požadavek znát jistý přehled základních pojmů, které se žáci naučí (utvoří si je a naučí se je správně používat), obhajitelný. Zeměpisná učitelská rutina se v současnosti jeví jako svazující. Ale není to nutné… Při vhodně zvoleném přístupu je možno pracovat individuálním tempem. Využívat a hodnotit tvořivost dětí, variabilitu přístupů a dětskou soutěživost. Rozvoj digitální gramotnosti – a při práci s textem samozřejmě i čtenářské gramotnosti – je poté nasnadě.

Článek na téma:

Inspirace ke způsobu volby nezbytných místopisných pojmů při výuce (nejen) regionálního zeměpisu

Anotace: Text přináší návrh techniky, jak – pokud možno objektivně – vybrat pojmy do místopisu při úvodu do regionálního zeměpisu určitého regionu. Text respektuje reálný stav, totiž že při učitelově přípravě slouží jako hlavní podklad učebnice (pokud možno s doložkou). Text ukáže, že i v době informačních technologií a možností si jakýkoliv místopisný pojem kdykoliv vyhledat je požadavek znát jistý přehled základních pojmů, které se žáci naučí (utvoří si je a naučí se je správně používat), obhajitelný. Zeměpisná učitelská rutina se v současnosti jeví jako svazující. Ale není to nutné… Při vhodně zvoleném přístupu je možno pracovat individuálním tempem. Využívat a hodnotit tvořivost dětí, variabilitu přístupů a dětskou soutěživost. Rozvoj digitální gramotnosti – a při práci s textem samozřejmě i čtenářské gramotnosti – je poté nasnadě.

Tento článek se zabývá velmi problematickou součástí regionálního zeměpisu – volbou místopisných pojmů nezbytných k výkladu. Jistě si kdekdo vzpomene na to, kdy jsme, někdy několik hodin, do slepé mapy (v mém případě na cyklostylovaných mapách nevalné kvality) dle učitele, jak na vertikálním tenise (tabule/sešit/tabule), zakreslovali obrovské množství místopisných pojmů. My, kteří jsme se stali zeměpisci, jsme se tomu možná nepodivovali, ale vnímali jsme, že to spolužáci nenesli libě. I z tohoto důvodu, ale zejména ze zkušeností nabytých v učitelské praxi, jsem postupně dospěl k následujícímu přístupu. A o ten se s vámi podělím.

K tomuto způsoby výuky budete potřebovat:

1/ Slepé mapy přiměřené podrobnosti. Samozřejmě je netvořte, ale vyberte si takové, které přibližně vyhovují potřebám a podrobnosti, které budete vyžadovat – z vlastní zkušenosti vím, že není žádný problém takové mapy najít (např.:http://www.skolniatlassveta.cz/ke-stazeni/obrysove-mapy/). Doporučuji jen výjimečně používat formát menší než A4 – dobře vím, že grafická zdatnost dětí nebývá valná. To samozřejmě klade velké nároky na přístup k tiskárně a dostatečný počet kopií – moji nadřízení by mohli vyprávět… Má to elegantní řešení (upozorňuji, že bez jakékoliv zainteresovanosti na prodeji) – publikaci „Slepé mapy – zeměpis“ od Jaroslavy Barešové; ISBN – 978–80–253–0532-4, 2009, Fragment. Pokud žáci pojmou tuto brožuru jak část sešitu/učebnice, tak odpadá i problém se zapomínáním, ztrácením atp. vložených papírů. Jde však o další finanční výdaj…

2/ Atlasy

3/ Učebnici s regionálním přehledem a doložkou. Já používám z mnoha důvodů, které tu není čas konkretizovat a zdůvodňovat – sérii Regionální zeměpis světa 1–3 nakladatelství ČGS (např. 2. díl se věnuje Severní Americe, Jižní Americe a Asii; ISBN: 978-80-86034-91-1).

4/ Nástěnnou mapu či digitální mapu pro dataprojektor pro hromadnou kontrolu a doplnění orientace po ukončení samostatné práce.

5/ Sešity či papíry pro vložení formátu A4 – tento formát doporučuji pro větší přehlednost; práci rovněž urychlí čtverečkovaný papír/sešit – já jiné nepoužívám – žáci snadno vytvoří tabulku.

Jak tedy zorganizovat práci:

Žáci pracují ve dvojicích (či trojicích – větší skupiny nedoporučuji; vše s ohledem na úroveň žáků / stupeň ZŠ) tak, že si otevřou atlasy na nejvhodnější mapě – tu se velmi brzy naučí v atlase najít, obdobně si otevřou učebnici na straně s úvodem do světadílu, kde jsou seznámeni se základními místopisnými (převážně fyzicko-geografickými) pojmy a připraví si slepou mapu s papírem/sešitem, který si rozdělí na dva sloupce (pro schopnější i více sloupců – souřadnice, stát…) – jeden pro pojem, druhý pro jeho popis (vysvětlení, význam).

Nyní je čas na onu konkrétní aktivitu:

Vůbec není třeba žákům organizovat práci ve smyslu přístupu ke splnění zadání: „Vypište všechny místopisné pojmy ve zvoleném textu do tabulky, nalezněte je v mapě v atlase a přehledně zakreslete do slepé mapy“. To, jaký přístup si zvolí, je čistě na nich, a rozdílné přístupy jsou žádoucí; po skončení práce – měla by stačit jedna vyučovací hodina, ale ani dvě nejsou časová ztráta – mohou porovnat svoje přístupy a zdůvodnit tak rozdílnost rychlosti vykonání práce, případně úplnost, přehlednost.

Z vlastní zkušenosti vím, že vykrystalizují dva rovnocenné přístupy: jeden spočívá ve vypsání všech pojmů pod sebe a následném vyhledání v atlase a zakreslení do mapy; druhý pak v postupném přístupu místopisný pojem za pojmem zapíšu – vyhledám – zakreslím. Někdy si žáci práci dělí solitérně, např. po sloupcích v učebnici. Pokud máte vyšší nároky na žáky (jsou-li toho schopni), můžete požadovat uspořádání dle abecedy, dle zeměpisné šířky, délky atp. – tady je pak ale vhodné použití výpočetní techniky, nejlépe v počítačové učebně, ale i smartphonů s tabulkovým procesorem v učebně běžné… Přeci žáky nebudeme nutit uspořádávat soubory dle různých parametrů v digitální době; i z tohoto důvodu jsem proti zákazu používání smartphonů při hodině, neřku-li plošně ve škole. Žákům je spíše třeba ukázat cestu pestrým možnostem jejich využití, než jim zakazovat chatování, hraní her, když neznají využití jiné.

Sledujte skupiny v průběhu práce, korigujte jejich slepé uličky v přístupu, pozitivně je motivujte a dělejte si poznámky o jejich aktivitě, pečlivosti, zapálenosti s ohledem na jejich individuální předpoklady ‒ schopnosti a dovednosti; třeba formou plusů (ale i minusů). Výjimečné výkony ohodnoťte rovnou malou jedničkou se zápisem do žákovské knížky – chceme je přeci povzbudit a sami získat pěkné známky, ale jen za užitečnou a smysluplnou práci.

Až všichni práci dokončí, nejčastěji s koncem vyučovací hodiny, nebo v první části hodiny následující, uspořádejte organizovanou burzu místopisných pojmů formou rotace vyvolávání skupin a ukazujte pojmy na velké mapě tak, abyste si všichni sjednotili vypsané pojmy. Každý pojem velmi stručně komentujte z hlediska jeho důležitosti pro následující výklad. Žáci si ke každému konkrétnímu pojmu tento velmi stručný komentář (typu: Čadské jezero – vysychající jezero v Sahelu, Atacama – poušť u oceánu, kde nikdy neprší, Stanice Vostok – nejchladnější místo na Zemi atp.); dobré je, pokud mají žáci problémy s organizací práce, mít tato tvrzení připravena na dataprojektoru, abyste se nezdržovali neustálým odbíháním k zapisování na tabuli. Ale jde to i bez něj. Po sjednocení pojmů a shodě na počtu doplňte vypsané pojmy svými, jejichž znalost budete nezbytně nutně potřebovat k výkladu dalšímu.

Možná si říkáte, že na tomto přístupu není nic převratného, vždyť to tak dělá kdekdo. Nicméně z vlastní zkušenosti a mindstormingu zkušeností z pedagogické praxe studentů na vysoké škole při cvičeních vím, že chybí často minimálně poslední krok – zdůvodnění významu zvolených pojmů. Tato krátká tvrzení jsou již v podstatě součástí další výuky a měla by u žáků vyvolávat otázky typu: „proč?, jak to?, cože?…“ a vy jim poté na tyto (často podvědomé – ano, tato bezděčná aktivizace zájmu a mentální aktivity žáka je žádoucí) otázky ve výkladu následujícím odpovíte. Nedojde tedy ke klasickému jednofázovému předání vědomostí, ale minimálně dvoufázové proceduře: vyvolání zájmu a vysvětlení. Někteří žáci dokonce hledají odpovědi na své otázky i mimo školní hodiny…

Vypracoval Ing. Bc. Kamil Bujárek, Gymnázium Varnsdorf

12. 8. 2019 ve Varnsdorfu

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Kamil Bujárek

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
24. 9. 2019
Recenzent 1: Popsaná aktivita vytváří prostor pro rozvíjení digitální gramotnosti v několika oblastech v závislosti na postupu, který si samotní žáci zvolí. Může docházet k rozvoji digitální gramotnosti v oblastech: 1.10 Řešení problémů a inovace, 2.1 Tvorba nového digitálního obsahu, vhodně zvolený formát sdělení nebo 3.4 Sdílení a spolupráce prostřednictvím digitálních technologií. Pokud budou žáci k místopisným pojmům přiřazovat údaje typu souřadnice, typ, rozloha aj. a pokud jedno ze zadání bude uspořádat data dle zvolených kritérií, dá se očekávat, že žáci ve skupinách navrhnou využití tabulkového editoru. Docházelo by tak k naplňování cíle, při kterém žák '"vytváří a upravuje digitální obsah" a "využívá digitální technologie v navrženém postupu, kterým řeší vybrané problémy". Zkušenější žáci by kromě seřazení pojmů mohli využít i filtrování nebo základní funkce při práci s daty obsahující číselnou hodnotu. U ICT uživatelsky zkušenějších žáků lze předpokládat, že navrhnou vytvoření dokumentu v online prostředí, které umožní práci několika členů týmu v jeden okamžik s možností využití dat pro následnou domácí přípravu nebo pro následnou práci. Aktivita je hezkým příkladem toho, jak přirozeně začlenit téma rozvoje digitální gramotnosti do běžného vyučování s primárně oborovými cíli. Recenzent 2 Článek obsahuje dobrý příklad, jak lze v celkem běžném výukovém postupu jen při malých inovacích (zařazení smysluplné skupinové práce: umožnění žákům volit si vlastní postup, méně řízená práce, delší čas na přípravu veřejných promluv, sdílení výsledků práce s ostatními skupinami) podporovat samostatnost, odpovědnost žáků a rozvíjet jejich komunikativní a čtenářské dovednosti.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Specializovaná učebna, Školní třída

Nutné pomůcky:

Slepé mapy přiměřené podrobnosti. Atlasy. Nástěnnou mapu či digitální mapu pro dataprojektor. Sešity či papíry formátu A4. Fakultativně: PC / tablety / mob. telefony. Lavice, židle:-).