Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Komu patří práce strojů?
Odborný článek

Komu patří práce strojů?

26. 2. 2018 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Zamyšlení nad problémem, který závažným způsobem ovlivňuje využití umělé inteligence a vzdáleně souvisí i s nasazením inteligentních počítačových systémů ve školství.

Stále častěji k nám doléhají informace o tom, jakou práci již umějí udělat inteligentní stroje. Nejčastěji se o tom mluví v rámci kampaně kolem průmyslu 4.0, která se snaží připravit naši ekonomiku na masivní zavádění automatizovaných systémů vybavených umělou inteligencí do výroby, kde nahradí celou řadu profesí, především těch, které jsou založeny na rutinních snadno automatizovatelných činnostech (výroba a montáž strojů, sekání trávy, řízení vozidel apod.). Jenže umělá inteligence zcela jistě nezůstane na úrovni rutinních činností.

Počítače se dnes začínají s pomocí hlubokého učení věnovat i činnostem kreativním. Podívejme se na pár příkladů:

  • Harry Potter and the Portrait of What Looked Like a Large Pile of Ash
    Kapitola navazující na dílo J. K. Rowlingové generovaná strojově na základě všech dílů známé série románů pomocí programu Jamie Brewa pt-voicebox a upravená skupinou umělců a spisovatelů Botnik, která se na podobné aktivity specializuje. [1]
  • Automated journalism
    Největší světové zpravodajské služby (např. New York Times, Washington Post Reuters) již dnes generují některé (jednodušší) zprávy automaticky – např. sportovní výsledky či burzovní zpravodajství. Používají specializované aplikace, jako Wordsmith či Heliograf, které pracují s velkými daty v podobě korpusu všech novinových zpráv. [2]
  • Deeply Artificial Trees (ukázka)
    Experimentální video vytvořené Alexem Rebenem (robotik a umělec pracující pro Stochastic Labs Berkeley) s pomocí umělé inteligence a Google vizualizace na základě známého amerického televizního seriálu o malování Boba Rosse The Joy of Painting. Kvůli porušení autorských práv byl film na YouTube zablokován. [3]
  • The Next Rembrandt
    Projekt, v jehož rámci ve spolupráci 5 organizací (ING, Microsoft, TU Delft, Mauritshuis a Het Rembrandthuis) po načtení všech dostupných děl umělá inteligence vytvořila 30 nových obrazů známého umělce 17. st. [4]

The Next Rembrandt

Povšimněte si hlavně té skutečnosti, že umělá inteligence zatím vykonává jen specializované činnosti (ANI). Využití hlubokého učení je podmíněno načtením opravdových velkých dat k problematice se vztahujících. Výběr dat je přitom hodně důležitý, protože když nepokrývají danou oblast komplexně, dochází ke zkreslení (omezení využití nástroje). Pro názornost si představme, jaký je rozdíl mezi tím, jak dokáže umělá inteligence Facebooku předvídat zájmy uživatelů internetu v USA (80 % všech má účet na FB) a třeba v Číně, kde je blokován [5].

Proto se firmy, které vyvíjí systémy pracující s velkými daty, snaží mít data co nejkvalitnější. Velmi názorným příkladem je projekt Google Books, jehož cílem je digitalizovat většinu na světě existujících (primárně odborně zaměřených) knih. Je zřejmé, že takto vzniklý korpus je jistě dokonalým zdrojem dat pro hluboké učení všech na umělé inteligenci postavených systémů Googlu, které pracují s textem.

Potíž nastala, když se majitelé autorských práv začali bránit, a to i v těch případech, kdy byl obsah do systému jen načten, ale nebyl veřejně přístupný, nebo byl zveřejněn samotným autorem, ale s licencí, která umožňuje pouze soukromé využití jednotlivým čtenářům. Po jedenácti letech soudních sporů v dubnu 2016 rozhodl americký nejvyšší soud, že Google má právo ve stejném duchu postupovat s odůvodněním, že tato činnost vede k výsledkům, jež posouvají možnosti uživatelů a neomezují autorská práva. [6] Možná se i vám již stalo, že jste něco hledali a dostali jste odkaz na konkrétní knihu a stránku, na níž se příslušný výraz vyskytuje, ale samotná stránka již dostupná nebyla. Knihu vám samozřejmě hned nabídnou ke koupi. Je tedy docela zřejmé, které korporace mají výhodu v tom, že mohou pracovat s nejkvalitnějšími velkými daty.

Něco zcela jiného však je, vytváří-li umělá inteligence na základě programátorem nastaveného algoritmu a operátorem vložených velkých dat dílo nové. I v těchto případech mají docela logicky majitelé strojů (investoři) či autoři použitých programů zájem vlastnit i vzniklé výtvory a chránit je copyrightem.

Vzniklá situace je tvrdým oříškem pro odborníky na autorské právo. Dosud to bylo docela jednoduché. Počítač byl jen nástroj pro tvorbu, za níž byl vždy člověk. Tvůrce programu neměl nejmenší šanci získat práva na produkt (jako kdyby např. Microsoft chtěl autorská práva na můj text vytvořený ve Wordu). Hluboké učení ale dovoluje bez přímé účasti autora vytvářet díla, která jsou sice ovlivněná vloženými daty (autorskými díly), ale jsou nová a originální.

Různé státy tento problém řeší jinak. Převládá sice (podle mě nejlogičtější) přístup (většina evropských zemí, USA), podle něhož může být autorství přiznáno pouze tomu, kdo tvoří s předem existujícím záměrem. A takový záměr prostě nemůže existovat bez vlastního sebeuvědomění. Z toho vyplývá, že zatím může být autorství přiznáno jen člověku, nikoli stroji či jeho majiteli [7].

Jsou však výjimky. V bývalých zemích Commonwealthu včetně Velké Británie samotné převládá úprava, podle níž autorství „literárního, dramatického, hudebního či obrazového díla generovaného počítačem může být přiznáno osobě, která vytvoří podmínky pro jeho vznik“ [8]. To otevírá celou řadu otázek, na koho se má takováto jurisdikce vlastně vztahovat.

Je evidentní, že rozvoj hlubokého učení vyvolává krizi nejen v tom, zda připustíme, aby se stroje jím disponující bez omezení učily ze všeho, co vytvořili lidé, ale hlavně v tom, zda umožníme, aby sloužily ku prospěchu jen jedné malé skupině lidí (investorů). To se ale netýká jen těch případů, kdy vzniká nové umělecké dílo, ale i těch, kdy stroj nahrazuje běžnou práci člověka. Je logické, že z pohledu investora je třeba, aby se náklady do automatizace vrátily a vygenerovaly i nějaký zisk. [9] Jak velký ale má být? Za kolik se asi bude prodávat úplně nový automaticky generovaný obraz od Rembrandta, který je k nerozeznání od originálu?

Ve skutečnosti však jde hlavně o něco docela jiného. Připustíme, aby nás tento vývoj dovedl až k tomu, že právě ta stejná malá skupina lidí bude ovládat a řídit životy nás všech?

Literatura a použité zdroje

[1] – LIAO, Shannon. This Harry Potter AI-generated fanfiction is remarkably good. 2017. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://www.theverge.com/2017/12/12/16768582/harry-potter-ai-fanfiction].
[2] – UNDERWOOD, Corinna. Automated Journalism – AI Applications at New York Times, Reuters, and Other Media Giants. 2018. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://www.techemergence.com/automated-journalism-applications/].
[3] – TARANTOLA, Andrew. Modern copyright law can't keep pace with thinking machines. 2017. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://www.engadget.com/2017/12/13/copyright-law-AI-robot-thinking-machines/].
[4] – THOMPSON, J. Walter. The Next Rembrandt ING. 2016. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://www.jwt.com/en/work/thenextrembrandt].
[5] – LEVENDOWSKI, Amanda. How Copyright Law Can Fix Artificial Intelligence's Implicit Bias Problem. 2017. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://ssrn.com/abstract=3024938].
[6] – PETERSON, Andrea. Google Books just won a decade-long copyright fight. 2016. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://www.washingtonpost.com/news/the-switch/wp/2016/04/18/google-books-just-won-a-decade-long-copyright-fight/].
[7] – DAVIS, Dave. How AI and copyright would work. 2018. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://techcrunch.com/2018/01/09/how-ai-and-copyright-would-work/].
[8] – GUADAMUZ, Andres. Artificial intelligence and copyright. 2017. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [http://www.wipo.int/wipo_magazine/en/2017/05/article_0003.html].
[9] – SOBEL, Benjamin. Artificial Intelligence's Fair Use Crisis. 2017. [cit. 2018-2-25]. Dostupný z WWW: [https://ssrn.com/abstract=3032076].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Jan Maršák
26. 2. 2018, 13:23
"Počítače se dnes začínají s pomocí hlubokého učení věnovat i činnostem kreativním." Toto tzv. hluboké učení a kreativní činnosti počítačů vznikají jen díky sofistikovaným programům vytvořených člověkem a vložených do počítačů. To nakonec jednoznačně vyplývá i z příkladů uvedených následně. Termíny "hluboké učení počítačů" či "kreativní činnosti počítačů" jsou tudíž pouhé metafory, mající jen málo co společného s učením člověka či jeho kreativní činností.
Michal Černý
26. 2. 2018, 14:50
Velmi důležitý a aktuální článek, děkuji.
A upozorním na dvě bakalářské práce, které jsem vedl a které jsou k tématu asi také důležité, třeba jako rozcestník dalších souvisejících zdrojů a témat:
* Knihy psané počítačem: trendy, možnosti, výzvy, úskalí (https://is.muni…?lang=cs ) dávají dobrý přehled o tom, jak téma souvisí s literaturou.
* Fenomén automaticky generovaných vědeckých textů (https://is.muni…?lang=cs ) ukazuje jednu z možností zneužití takových postupů ve vědecké komunitě.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.