Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Gary Stager – největší konstrukcionista dneška
Odborný článek

Gary Stager – největší konstrukcionista dneška

23. 10. 2017 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Zpráva o činnosti jednoho z největších současných odborníků na výuku směřující k digitální gramotnosti, následovníka světoznámého autora Loga Seymoura Paperta.

Gary Stager se k programování dostal již na střední škole v americkém New Jersey na počátku 80. let minulého století. Na vysoké škole pak začal organizovat letní tábory a kluby s počítači pro děti. Tam se seznámil s Logem a se Seumourem Papertem, s nímž později realizoval několik projektů, které se úspěšně se snažíily prostřednictvím počítačů vyvolat zájem socio-ekonomicky znevýhodněných dětí o učení. Dnes přednáší na několika univerzitách, je řečníkem zvaným na významné konference po celém světě a poskytuje konzultační služby různým firmám, školám i učitelům a rodičům.

Na internetu zanechává Gary dlouhodobě výraznou stopu. Zmínku o něm najdete na mnoha různých místech, jeho osobním webem je Stager-to-Go, některé starší materiály se nacházejí na www.stager.org. Jeho největším aktuálním projektem je Constructing Modern Knowledge (CMK Futures), který pomáhá učitelům aplikovat technologie do výuky.

Historicky významným počinem Gary Stagera bylo v Austrálii v roce 1990 asistování při zakládání prvních dvou škol na světě, kde byli žáci vybaveni přenosnými počítači (tehdy laptopy). Od té doby pomáhá dát smysl výuce v prostředí 1:1 školám na celém světě. Úplné počátky popisuje například v článku School Laptops – Reinventing the Slate z roku 2003 [1]. Kromě Piageta s Papertem v něm jako prvního iniciátora myšlenky 1:1 zmiňuje i Alana Kaye a jeho Dynabook (viz Výukový notebook z roku 1968).

Gary Stager je rozhodně největším současným znalcem díla Seymoura Paperta, je jeho následovníkem a propagátorem jeho díla. Nepřehlédnutelným důkazem je web Daily Papert, kde neúnavně publikuje původní Papertovy myšlenky a nápady. V pozadí je snaha připomínat nám všem, co je Papertův konstrukcionismus (Učit se znamená zamazat si ruce) a jak souvisí se současným vývojem informatiky směřujícím k informatickému myšlení. Tyto souvislosti velmi hezky ozřejmuje následující video.

Seymour Papert -- inventor of everything: Gary Stager at TEDxASB

Pokud byste měli vážný zájem se seznámit s aktuálními Garyho názory podrobněji, doporučuji nedávný, téměř dvouhodinový webinář pro frekventanty vzdělávacího projektu pro učitele Stanfordské univerzity: FabLearn Fellows webinar – guest Gary Stager. Za pozornost stojí i další jejich volně dostupné webináře a vlastně celý projekt FabLearn, jehož cílem je budovat mezinárodní komunitu učitelů pracujících v duchu konstrukcionismu a šířících jeho metodiku ve svém okolí. Možná by se někdo od nás mohl do příštího běhu zapojit?

Na závěr se pokusím shrnout základní postoje Gary Stagera, s nimiž se plně ztotožňuji.

Technologie mohou ve výuce hrát různou roli. Mohou být použity při řízení činnosti žáků (instruktivismus) tak, že usnadňují práci učitele nebo ji dokonce úplně nahrazují. To je ale ten méně vhodný způsob výukového využití technologií. Děti se totiž učí nejefektivněji tvorbou (konstruováním) vlastních artefaktů a sdílením. Pro tuto činnost jsou technologie ideálním katalyzátorem. Děti ovšem samy na to, co by mohly dělat (co by se mohly naučit), nepřijdou. Potřebují podnětné vedení profesionálně zdatných učitelů-průvodců. Typickým průvodním znakem zavedení takových výukových aktivit je vznik na vlastní tvorbu orientovaných a vhodnými technologickými nástroji vybavených míst ve škole (Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství). Stanford a MIT jsou vrcholnými světovými výzkumnými pracovišti, která na této metodice pracují – viz Tvořivé myšlení jako základ kompetencí pro 21. století.

Literatura a použité zdroje

[1] – STAGER, Gary. School Laptops - Reinventing the Slate. 2003. [cit. 2017-8-2]. Dostupný z WWW: [http://www.stager.org/articles/reinventingtheslate.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
23. 10. 2017, 20:51
Konstrukcionisté tu střelili kozla tvrzením, že instruktivistické použití technologií na podporu práce učitele "je méně vhodný způsob výukového využití technologií". I kdyby konstrukcionistické mazání si rukou bylo tím nejpravějším nejořechovějším využitím technologií (což klidně může být, to teď neřeším), instruktivistické pojetí s ním není v konfliktu - v nejhorším případě jsou ta dvě pojetí nezávislá.
Pokud studenti vidí u učitele, jaká kouzla umí s technikou na podporu své práce, právě to pro studenty může být tou kýženou inspirací a návodem, o co by se mohli pokoušet sami.
Bořivoj Brdička
24. 10. 2017, 07:37
Poslední věta pana Kocourka jasně ukazuje, že pořád ještě nepochopil (a to se snažím již opravdu hodně dlouho). Popisuje totiž totálně konstruktivně pojatou výuku. Ta instruktivní vypadá jinak. Např.: "Žáci, zapněte si přístroje a zmáčkněte tlačítko ...".
E Kocourek
24. 10. 2017, 19:39
Uvidíme, jak dlouho se pan Brdička bude schovávat za svoji mlžnou terminologii, než uzná, zač stojí jeho tvrzení, že usnadnění práce učitele je méně vhodný způsob výukového využití technologií. Nebo než si troufne o tom polemizovat.
Bořivoj Brdička
25. 10. 2017, 10:59
To vše jsou mnohokrát omílané pravdy. Konzistentně mnoho let tvrdím, že učit konstruktivně je obtížnější, pracnější a vyžaduje to vyšší kompetence. To stejné platí o technologiích. Jejich správnou aplikací si učitel práci nikdy neusnadňuje, naopak.
Dovolím si ale připomenout, že učit instruktivně již dnes umí i umělá inteligence. Tvrdím, že za velmi krátkou dobu budou instruktivně pracující učitelé nahrazeni!!!
E Kocourek
27. 10. 2017, 06:50
Děkuji panu Brdičkovi, že si stojí za svým tvrzením. Ba i přitvrdil - správnou aplikací technologií si učitel práci nikdy neusnadňuje, naopak.
Podívejme se na příklady z učitelské praxe.
Příklad první: Studenti přichází do počítačové učebny, každý z nich spustí svůj studentský počítač a přihlásí se svým identifikátorem a heslem. Až potud běžné. Ale chytrý program (označme jej P1) ohlásí přítomnost studenta jinému programu (P2), který studentovy údaje porovná s údaji rozvrhu a se soupiskou třídy, která tou dobou má v dotyčné učebně být a na projekční plochu (a do logovacího souboru pro pozdější kontrolu) zobrazí, kdo v učebně je a kde sedí.
Příklad druhý: Učitel vytvoří test - N otázek, u každé M nabízených odpovědí, ze kterých student jednu zvolí. Běžný postup je, že student svoje odpovědi zaškrtá na papírku, služba papírky vybere a učitel vyhodnotí a oznámkuje. Avšak může to probíhat i jinak. Program (P3) studentům zobrazí otázku (a nabízené odpovědi každému studentovi v jiném pořadí), student provede svoji volbu stiskem příslušného tlačítka v tomto programu, program studentovu odpověď vyhodnotí a odešle dalšímu programu (P4), který odpověď zaznamená, upraví a na projekční ploše zobrazí skóre každého studenta.
Domnívám se, že výše zmíněné prográmky P1, P2, P3 a P4 usnadňují práci učitele. A chápu-li správně pana Brdičku, vesměs představují nesprávnou aplikaci technologií.
Tak třetí příklad - všem známý program "Bakaláři", který nemá žádné použitelné rozhraní pro vstup dat z jiných programů (jsem si vědom, že delší souvislé texty lze vkládat přes clipboard, a že známky - pro celou třídu naráz - lze tak nějak vkládat přes excelovské tabulky). Takže již známé údaje o prezenci žáků a o jednotlivých známkách musí učitel do "Bakalářů" nadatlovat ručně.  "Bakaláři" tedy učiteli jeho práci neusnadňují, ale naopak přidělávají. A to je podle pana Brdičky správná aplikace technologií?
Bořivoj Brdička
27. 10. 2017, 08:53
Já přece vůbec nezpúochybňuji, že technologie dokáží usnadňovat automatizovatelné postupy. Podle pana Kocourka se zdá, že se tak v našich školách ještě naplno neděje. Je to ale pořád jen 1. počítačová revoluce (automatizace). Ta druhá je o analýze dat a spolupráci lidí s technologiemi. I ta je již tady (https://spomocn…k/20273/ ).Povšimněte si, prosím, toho, že výše popsané automatizované aktivity nemají mnoho společného se skutečným učením. Ano, lze zde použít vhodné instruktivně pracující programy na drilování a testování. Chceme-li ale, aby žák chápal i souvislosti a byl schopen nabyté vědomosti aplikovat, pak s tímto přístupem nevystačíme. Je třeba, aby žáci něco začali opravdu sami tvořit (https://spomocn…k/21371/ ). Technologie se uplatní jako nástroj a, má-li výsledek mít nějaký přínos, učitel má opravdu hodně práce. Zaplať pánbůh alespoň za jakékoli usnadnění administrativy.
E Kocourek
27. 10. 2017, 09:21
Horko těžko odolávám pokušení parafrázovat zde kuchaře z Princezny se zlatou hvězdou.
Raději rozeberu výrok "výše popsané automatizované aktivity nemají mnoho společného se skutečným učením". Nabídnu modelovou situaci: Učitel (zajisté fuj fuj zpátečnický instruktivista) s využitím projekční plochy podrobí studenty výkladu (který si mohou paralelně prohlížet na svých obrazovkách). Předá studentům zadání činnosti (co mají naprogramovat) a každému z nich jeho individuální parametry oné činnosti. Součástí zadání je i přesný popis, v jakém formátu (atd.) a kam mají studenti "odevzdat" výsledný soubor, který jimi podle zadání vytvořený program "vypočítá".
Studentem odevzdaného souboru se ujme program (P5), který jej vyhodnotí ("oznámkuje") a známku předá již zmíněnému programu  P4 k započtení a zveřejnění studentova skóre.
Jak hodnotí pan Brdička tuto situaci? Stále "ne mnoho společného se skutečným učením" ?
Bořivoj Brdička
27. 10. 2017, 17:08
1. Podrobit všechny studenty stejnému výkladu je instruktivní postup, který lze snadno automatizovat (říkáme tomu převrácená třída). Účast učitele je zbytečná.
2. Zadat úlohu tak, aby měl každý jiné parametry zadání, je velmi správný postup. Zase je to automatizovatelné. Tzv. inteligentní výukové systémy již před 30 lety uměly náhodně vybírat takové zadání z databáze uložených. Klíčové, pro posouzení vaší aktivity, je to, zda mohou žáci vytvořit ve všech případech stejný program nebo ne. Ne by bylo správně. Zbývá jen zjistit, zda bude ten počáteční výklad (tutoriál) dostatečný pro pochopení, co se má dělat. Troufám si trvrdit, že by učitel měl mít přehled a pomáhat těm, kteří nepochopili. Ideální by bylo, kdyby některé žáky tou aktivitou nadchl tak, že začnou programovat sami. Pak to budou dělat i mimo výuku ve svém volném čase a budou potřebovat mnohem větší pomoc od učitele. Je to tak, úspěch znamená více práce.
E Kocourek
27. 10. 2017, 18:50
Ad 1) Hahaha, jasně! Účast učitele je zbytečná. Ministerstvo to pochopilo již před 25 lety a proto to dnes v českém školství vypadá takhle.
Ad 2) "Klíčové, pro posouzení vaší aktivity, je to, zda mohou žáci vytvořit ve všech případech stejný program nebo ne." -- Když zavzpomínáte na důkaz neřešitelnosti halting problému, uvědomíte si, že teoreticky lze napsat program, který řeší všechny možné úlohy. Takže vaše situace "Ne by bylo správně." nemůže nastat.
Když hodně odbočím, kdyby ta vaše "správná" situace mohla nastat, nemohl by existovat program, který dokáže vyhodnotit výsledky všech studentů. Zvažte, zda by to bylo nesmyslné nebo jenom nepraktické.
 
"úspěch znamená více práce" -- Odbíháte od tématu. Vaše původní, mnou zpochybňované tvrzení neřešilo "úspěch", ale správné či nesprávné nasazení techniky pro usnadnění práce učitele.
"Pak to budou dělat i mimo výuku ve svém volném čase a budou potřebovat mnohem větší pomoc od učitele. Je to tak, úspěch znamená více práce." -- Tohle je zajímavý námět na úplně jinou diskusi. Učitel je samozřejmě k dispozici studentům po dobu vyučovací hodiny a případně v době vypsaných konzultačních hodin. Ale vy, pane Brdička, nebo Ministerstvo, nebo já nevím kdo, se domníváte, že pokud studenti mají větší zájem o učitelovu pomoc (třeba proto, že chtějí programovat sami), učitel by těm studentům měl pomáhat i mimo svoji pracovní dobu?
Bořivoj Brdička
27. 10. 2017, 19:58
Nechápu, jak vás napadlo mě spojovat s ministerstvem. Ano, pracovní doba učitele není jen přímá výuka a příprava na ni. Není samozřejmě možné, aby byl k dispozici nepřetržitě. Říkám jen to, že musí vnímat potřebu žáků učit se v neformálním prostředí - tj. mimo školu.
E Kocourek
27. 10. 2017, 22:03
Za asociování vás s Ministerstvem se omlouvám - vím, jak nepříjemné by něco takového bylo mně. Ale jak mě to napadlo? Inu, zatímco Ministerstvo dlouhé roky zajišťuje, aby učitelé pracovali za almužnu, zdálo se mi, že vy chcete, aby učitel rovnou pracoval zadarmo. Jsem rád, že jsem se mýlil.
Bořivoj Brdička
28. 10. 2017, 08:23
O mzdy učitelů se nestarám. Kdyby to ale někoho zajímalo, má je 22500 hrubého. K čemu jsem se naopak opakovaně vyjadřoval, je poměr vydání státu vzhledem k průměru OECD, jehož dosažení bychom měli žádat. Též podporuji dobře nastavené standardy a odměňování podle nich - tedy kariérní řád. To však neznamená, že jsem souhlasil s oním posledním návrhem Ministerstva, protože ten byl doprovázen zcela nepoužitelným standardem.
Že se neshodnu s většinou, samozřejmě vím (během voleb je to obzvlášť evidentní). Pane Kocourku, možná byste se mohl stát funkcionářem odborů, co říkáte? Určitě byste byl přínosem.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.