Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Okamžitá, či zpožděná zpětná vazba?
Odborný článek

Okamžitá, či zpožděná zpětná vazba?

22. 8. 2016 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Martin Herejk

Anotace

Text shrnuje výsledky aktuálních výzkumů zabývajících se smyslem a účinností zpětné vazby při učení.

Zpětná vazba je jedním z klíčových činitelů v procesu učení. S její pomocí lze efektivně hodnotit, motivovat a směrovat poznávací proces u každého vyučovaného. Již staletí je zkoumána ze všech možných úhlů. Lze ji tedy například dělit z hlediska interakce na vnitřní a vnější, z hlediska obsahu na kladnou a zápornou či z hlediska času na okamžitou a odloženou. Didaktické koncepce se v pohledu na ni dost liší, typicky převládá přístup behavioristický, který preferuje co nejrychlejší zpětnou vazbu nedovolující studujícímu se ubírat po nesprávné cestě.

Nedávno profesor DIBS (Duke Institue for Brain Sciences) Craig Roberts zpochybnil ve svém článku [2] využití bezprostřední zpětné vazby jakožto vhodnějšího formátu z hlediska učebního procesu. Poukázal na práci doktorek Karin Foerde a Daphna Shohamy, které problematiku odložení zpětné vazby zkoumaly z hlediska neurologických procesů. Ve svém výzkumu zjistily, že při odložení zpětné vazby o několik vteřin mozek zpracovává získané informace jiným způsobem než při poskytnutí zpětné vazby okamžitě [1].

Roberts se pozastavuje nad faktem, že ačkoli žijeme v jednadvacátém století, stále ještě ve vzdělávání dominuje model zpětné vazby založený převážně na principu cukru a biče. Jinými slovy, že systém, v rámci něhož je motivace studentů stavěna na negativní či pozitivní zpětné vazbě, není dostačující. Jeho nedílnou součástí je mimo jiné také pevně ustálené přesvědčení, že okamžitá zpětná vazba je bezvýhradně lepší než zpožděná. Zdroj tohoto přesvědčení sahá téměř století zpět k teorii Operantního podmiňování B. Skinnera. Pro jeho přístup k procesu učení byla okamžitá zpětná vazba klíčová, právě tak jako pro ostatní behavioristy (Pavlov, Thorndike).

Ve druhé polovině dvacátého století byla provedena řada dalších výzkumů na toto téma. Jejich výsledky byly poměrně rozporuplné a téměř vždy se našel důvod, proč každý daný výzkum nepovažovat za zcela spolehlivý. Výsledkem těchto nejasností jsou velice odlišné názory na účinnost obou diskutovaných přístupů k poskytování zpětné vazby. Zatímco konstruktivisté jsou otevřeni oběma konceptům a volí v závislosti na kontextu či způsobu předání zpětné vazby, některé organizace, například americká IF-AT, dosud prezentují okamžitou zpětnou vazbu jako jednoznačně vhodnější za všech okolností.

Jeden z výzkumů zabývajících se vlivem prodlevy při udílení zpětné vazby proběhl na univerzitě v El Pasu. Po odevzdání úkolů na probírané téma obdržela část ze zúčastněných studentů zpětnou vazbu okamžitě a část až po týdnu čekání. V následujícím testu, který proběhl takřka o měsíc později, uspěli lépe studenti, kteří obdrželi zpětnou vazbu zpožděně. Jeden z členů výzkumného týmu, Andrew Butler, vysvětluje princip tím, že odložení zpětné vazby a celkové rozložení probíraného tématu do delšího úseku času má pozitivní vliv na ukládání faktických poznatků do dlouhodobé paměti.

Jeho názor tedy v podstatě odpovídá Ebbinghausově teorii již z roku 1885, nazývané spacing effect. Butler však jedním dechem dodává, že je nutné, aby zpětná vazba přijímaná studenty byla jimi zpracovávána s náležitou pozorností, což nemusí být při odložení zpětné vazby jisté, neboť se u studentů s časem může vytrácet zájem.

Doktor Roberts ve svém článku dále staví na poznatcích studie dvojice Foerde a Shohamy [1]. Vzhledem k zapojení jiné části mozku jsou získané poznatky ukládány v jiné podobě. V případě okamžité zpětné vazby jde o proces memorizace. Příkladem takového procesu může být zapamatování si konkrétní rovnice a jejího výsledku, aniž by došlo k jejímu řešení jako takovému (7*7 = 49). Při využití opožděné zpětné vazby je pak aktivována část mozku, která podporuje právě proces, probíhající například při řešení rovnic o jedné neznámé (7*x = 49). Z toho by tedy vyplývalo, že odložení zpětné vazby má za následek lepší budování struktur poznatků a v důsledku by mělo vést k procesu, který David Ausubel nazval „smysluplné učení“, které je založeno na pochopení celého konceptu, ne jen na zapamatování si informací.

Tento pohled na problematiku též potvrzuje druhá část výzkumu dvojice Foerde a Shohamy. V této fázi výzkumnice testovaly epizodickou složku paměti, tedy paměti, která zaznamenává události, které člověk prožívá − místa, emoce, obrazy, kontext.

První část výzkumu byla věnována principu pokus–omyl a jejím cílem bylo odhalit případné lepší zodpovídání otázek, byla-li zpětná vazba zobrazena se zpožděním. Ve druhé části, o které účastníci nebyli předem informováni, bylo testováno zapamatování specifických obrázků, pomocí kterých byla poskytována zpětná vazba. Tyto byly předkládány v různých časových intervalech po zodpovězení každé otázky. Testovaní jedinci si zapamatovali větší procento obrazů se zpětnou vazbou, které byly prezentovány s časovou prodlevou. Výsledek je na následujícím grafu [1].

Názor doktora Robertse na užitečnost opožděné zpětné vazby je tedy podložen i výsledky zmíněných výzkumů. Odloží-li se zpětná vazba u používaných testovacích zařízení byť jen o několik vteřin, bude mít testovaný jedinec ještě určitý prostor pro přemýšlení nad zvolenou odpovědí, nemluvě o případné vyšší zvědavosti a očekávání. Právě tento moment by pak měl vést k lepší strukturaci poznatků v mozku.

V dnešní době již není pro počítačové výukové systémy problémem poskytovat zpětnou vazbu okamžitě. Rozličné online kvízy či vědomostní aplikace a třeba i online vzdělávací prostředí to tak většinou dělají. Takřka všechny varianty programovaného učení rovněž vycházejí pouze ze zpětné vazby udělené okamžitě. Z hlediska dlouhodobé paměti se však zdá, že mírně odložená zpětná vazba funguje lépe i u behavioristicky orientovaných systémů. Dvojice výzkumnic Foerde a Shohamy v závěru svého výzkumu prezentují jako ideální nasazení různých forem zpětné vazby pro různé účely [1]. Okamžitá zpětná vazba zůstává samozřejmě vhodnější v situacích, kdy se jedná o čistý dril, který nemá vést k přemýšlení.

Roberts k celému konceptu přistupuje taktéž otevřeně. Přestože ve svém článku vyzdvihuje především zpětnou vazbu odloženou, nijak nezavrhuje smysl varianty okamžité. Konstatuje pouze rozdílný efekt obou variant a poukazuje na fakt, že obě lze využít pro zkvalitnění procesu učení [2].

Literatura a použité zdroje

[1] – FOERDE, Karin; SHOHAMY, Daphna. Feedback Timing. 2011. [cit. 2016-6-29]. Dostupný z WWW: [http://www.jneurosci.org/content/31/37/13157.full.pdf+html].
[2] – ROBERTS, Craig. Is Immediate Feedback Always Best?. 2016. [cit. 2016-6-29]. Dostupný z WWW: [https://www.edsurge.com/news/2016-02-16-is-immediate-feedback-always-best].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Martin Herejk

Hodnocení od uživatelů

RNDr. I. Marek
22. 8. 2016, 18:52
Zpětná vazba v modelu studentovo řešení úlohy a učitelovo hodnocení mě zajímá, a to hlavně jako prostředek pro motivaci studentů. Představme si, že studenti z dané učební skupiny víceméně paralelně řeší sérii úloh, a jejich skóre úspěšnosti se jim průběžně zobrazuje (buď na jejich obrazovce, nebo na společné třídní projekční ploše). Samozřejmě se zobrazuje skóre úspěšnosti celé skupiny, aby byla povzbuzena soutěživost studentů. A představme si technologické řešení tohoto modelu.
Považuji za samozřejmé, že prodleva mezi studentovým stiskem tlačítka "odešli odpověď" a zobrazením příslušného hodnocení je nejméně vteřina. "Okamžitou" odezvu lze docílit pouze v laboratorních podmínkách, kdy ve hře je jediný výpočetní systém. V praxi sedí student u zařízení, které není přímo propojené se zařízením hodnotícím. Komunikují spolu přes síť, a detekce příchozí zprávy nebývá okamžitá.
Dále se mi zdá jasné, že na nejrychlejší "relevantní" hodnocení si student počká ještě déle, nežli onu "technologickou" vteřinu, a to cca 5 vteřin. Relevantní údaj totiž není pouhé správně-špatně, ale i porovnání s ostatními studenty. A ti ostatní studenti neodpovídají všichni ve stejný okamžik.
Výše uvedené okolnosti mě vedou k domněnce, že by se hodila jemnější a bohatší terminologie, nežli v článku použité okamžitá / zpožděná.
Bořivoj Brdička
22. 8. 2016, 19:59
Řekl bych, že z pohledu didaktického lze zp. vazbu kolem 5 vteřin považovat vlastně pořád za okamžitou. Pedagog by měl přemýšlet spíše nad tím, kdy se jedná o situaci, v niž má smysl informaci o správnosti řešení poskytovat ještě mnohem později či jí dát úplně jinou formu, než jsou body. Samozřejmě jde o to, co je zrovna cílem výuky.
RNDr. I. Marek
22. 8. 2016, 23:14
Dobrá, přemýšlejme. Pokud dokážu (ne já, ale samozřejmě můj program) studentovu odpověď vyhodnotit v řádu vteřin, nemá smysl poskytnutí této informace odkládat. Student si stále pamatuje zadání úlohy (neboli otázku) i svoje řešení oné úlohy (neboli odpověď), a vidí-li v tom okamžiku hodnocení, utvrdí si poznatek "na otázku ABC je správná odpověď EFG". To chci. Kdybych to odkládal, musel bych pak studentovi zopakovat jak zadání, tak i správnou odpověď. Ztráta času.
Tak dál. "Na otázku ABC jste odpověděl správně. Máte bod." Jakou "úplně jinou formu, než jsou body" by informace o správnosti řešení mohla mít? A proč?

Ať už je to "z pohledu didaktického" jaké chce, z pohledu terminologie použité v článku je odezva 5 vteřin jasně "zpožděná" a z hlediska přesného vyjadřování to "okamžité" není. Proto jsem navrhoval zapracovat na terminologii.
Bořivoj Brdička
24. 8. 2016, 08:17
Ano, z pohledu článku se jedná o situaci, kdy si žák ještě pamatuje s hůry mu seslané zadání, tj. o zpoždění v řádu vteřin. Já naznačoval možný posun našeho uvažování směrem ke konstruktivistickým vizím, které nemají s takto nastavenou aktivitou nic společného. Omlouvám se!

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.