Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Meritokracie a topokracie v propojeném světě
Odborný článek

Meritokracie a topokracie v propojeném světě

10. 2. 2014 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička
Tento článek je součastí seriálu: Teorie konektivismu

Anotace

Zpráva o výzkumu vědců z MIT publikovaném v Nature, který se zabývá procesem ohodnocování tvůrců původních produktů (zboží, myšlenek) i jejich zprostředkovatelů ve světě propojeném počítačovými a sociálními sítěmi.

Nestává se často, aby Spomocník komentoval výzkum publikovaný tak prestižním vědeckým časopisem, jako je Nature. O vzdělávacích technologiích se tam toho většinou moc nedozvíme. Je zde ale výjimka. Vědci z MITu v něm nedávno (pod licencí CC) uveřejnili mimořádně zajímavou práci To Each According to its Degree: The Meritocracy and Topocracy of Embedded Markets (Každému podle jeho zásluh: Meritokracie a topokracie propojených trhů). Ta dvě cizí slova zatím u nás moc běžná nejsou, a tak by vás snad mohlo zajímat, co znamenají a jaký mají vztah k našim možnostem uplatnění v online prostředí.

Studie se prvoplánově sice zabývá ekonomií a možnostmi uplatnění komerčních produktů na trhu, ale když se na ni podíváte blíže, zjistíte, že ji lze snadno modifikovat na to, jak síťové prostředí ovlivňuje distribuci vlastně libovolného vlivu (moci) či hodnot. Autoři se snaží rozšířit vnímání vlivu tržního prostředí a vycházejí přitom z ekonomického modelu nazvaného podle autorů Arrow-Debreu, jenž pochází z 50. let minulého století. Podle něj za podmínek volné dostupnosti zboží a ničím neovlivňované konkurence dochází na trhu ke spravedlivé rovnováze mezi nabídkou a poptávkou. Asi jsme si již všichni stačili povšimnout, že tento, dnes již klasický model, se v praxi uplatňuje ve značně zkreslené podobě. Podmínky, které musí být splněny, jsou stejně idealistické, jako komunismus Karla Marxe.

Tradiční tržní model je založen na předpokladu, že má každý jedinec stejnou příležitost pro uplatnění a jeho odměna (jeho vlastní hodnota) odpovídá jen jeho schopnostem a úsilí. Kritika založená na zpochybnění existence stejných příležitostí v podmínkách tradičního liberálního kapitalismu vznikla velmi brzy po publikaci tohoto modelu v 50. letech. Jejím asi nejznámějším protagonistou byl britský sociolog, labourista a baron Michael Young, podle něhož trh ve skutečnosti vytváří elitářskou vládnoucí třídu, kde se uplatní jen ti, kteří mají ty správné příležitosti. Young jako první pro to, co aplikací skutečně volného trhu (nejen zboží, ale i vlivu) vznikne, použil pojem meritokracie.

Meritokratický systém bychom měli chápat jako prostředí, v němž je každý hodnocen úměrně svým zásluhám. V ideální podobě se s ním samozřejmě setkat nelze, ale přesto se můžeme snažit hledat cesty, jak by se k němu mohla společnost alespoň trochu více blížit. Dá se předpokládat, že bude spíše fungovat tam, kde díky velké hustotě spojů mezi lidmi dochází k častému přímému přenosu informací. Proto má smysl zkoumat, jak se do procesu ohodnocování tvůrců původních myšlenek i jejich zprostředkovatelů, producentů zboží i jeho prodejců na globálním trhu promítá nový fenomén doby, a sice propojení světa počítačovými a sociálními sítěmi. A právě toto se snaží vědci z MIT blíže definovat.

Do protikladu k systému meritokratickému postavili systém topokratický, u něhož je odměna a moc závislá především na postavení (umístění v topologickém smyslu), které daný jedinec ve společnosti (v síti) má. Z logiky věci vyplývá, že tam, kde se podaří vytvořit prostředí, v němž je spojení mezi úplně všemi členy komunity, lze s jistotou předpokládat existenci systému stoprocentně meritokratického. To je ale případ, který si lze představit asi jen teoreticky a navíc pouze u komunity s malým počtem členů. Ve skutečnosti v síti s více účastníky existuje přímé spojení pouze mezi některými členy. Pak ovšem začíná být postavení velmi důležité. Některé uzly sítě se nacházejí ke zdrojům blíže a jiné dále. Tento systém úplně spravedlivý není. Bohužel se s ním setkáváme v našem každodenním životě. Nedalo by se něco udělat pro to, aby byl spravedlivější?

Správný vědecký přístup se samozřejmě neobejde bez matematického popisu modelu. Tomu bych se rád vyhnul, přiznám se, že i mně složité rovnice moc dobře nedělají. Naštěstí nám ale selský rozum na pochopení podstaty bude stačit. Autoři se snažili matematicky definovat bod, v němž při zvyšování hustoty sítě (počtu spojení) dochází k přechodu (Transition) mezi topokracií a meritokracií. Definovali ho tak, že při rovnoměrném rozložení zisku (příjmů, uznání) mezi tvůrcem (výrobcem, autorem) a prostředníky předávajícími zboží (dílo, myšlenky) dále připadá u meritokratického systému větší část na tvůrce a naopak u topokratického systému vydělají více prostředníci.

Pochopení podstaty by mohla napomoci následující vizualizace.

Rozložení získané hodnoty pro různé úrovně konektivity
Rozložení získané hodnoty (payoff) pro různé úrovně konektivity (k) u sítě s 250 členy (N) s různou úrovní skutečného přínosu pro ostatní (T).

Sledovat je třeba hlavně to, jak moc se zelenají účastníci s největším přínosem (největší kolečka). Oni jsou tvůrci hodnot, zatímco ostatní přijímají (nebo dokonce kradou) a jen předávají obsah dále. Z výpočtů vyplývá, že onen bod přechodu nastává pro k=N1/2, tj. tehdy, když počet spojů na uzel odpovídá druhé odmocnině celkového počtu účastníků.

Grafické vyjádření v idealizované podobě vypadá následovně.

Rozložení zisku mezi tvůrce
Rozložení zisku mezi tvůrce (Rockstars) a prostředníky (Middlemen) pro ideální případ náhodně generované sítě při stejném poměrném podílu u všech prostředníků.

Skutečnost bude samozřejmě vždycky výrazně složitější. Inkriminovaná studie se v dalších fázích poctivě snaží do modelu zavést ještě další parametry, které zjednodušený lineární průběh poněkud upravují. Do takové hloubky ale vůbec jít nepotřebujeme. I takto zjednodušená představa pro nás může být velmi poučná. Bylo-li k dosažení přechodu mezi topokratickým a meritokratickým systémem u komunity s 250 lidmi třeba jich osobně znát (být ve spojení) 15,8 (15,82=250), ve větších sítích to bude jistě mnohem více. Studie dává za příklad celé Spojené státy, kde je naděje na vznik plošné meritokracie prakticky zanedbatelná, protože by to znamenalo, že by každý občan musel být osobně ve spojení s více jak 17 tisíci spoluobčany (počet obyvatel přesahuje 300 mil.). Možná bychom mohli pro zajímavost uvést i to, s kolika kolegy by musel být každý český učitel ve spojení, aby se systém jejich hodnocení mohl alespoň blížit meritokratickému. Dělá to přibližně 240, budeme-li počítat s celkovým počtem 60 tis. všech učitelů u nás. Doufám, že je vám jasné, že tento odhad je vysloveně hypotetický. Ono stačí si uvědomit, že komunitu, v níž jsou učitelé hodnoceni, vytvářejí též žáci i rodiče, a hned budou počty úplně jiné.

Nemá tedy smysl tyto vztahy chápat absolutně. Co naopak smysl má, je zkoumat závislosti, jež by mohly pomoci stanovit záměry školské politiky a možná též modifikovat profil učitelských kompetencí. Je zřejmé, že čím hustší síť bude všechny prvky školské sítě spojovat a čím otevřenější tato síť bude (snadněji se budou šířit informace), tím více se školský systém bude přibližovat meritokratickému.

Meritocracy and Topocracy of Networks - Cesar Hidalgo

Neměli bychom zapomínat, že problematika vlivu topologie sítě na generování určité formy osobního zisku souvisí s didaktickou koncepcí konektivismu, jíž se věnujeme poměrně často. Konektivismus nás jinou cestou přivádí k poznání užitečnosti hustšího propojení sítě i k tomu, že neznáme-li všechny účastníky, je třeba se spojovat spíše s těmi, kteří nám v rámci převládajícího topokratického systému dopomohou k vhodnějšímu postavení. Samozřejmě, že ve školství za zisk považujeme něco docela jiného než peníze. Konektivismus nás vede k budování kvalitního osobního vzdělávacího prostředí.

Ve svých přednáškách občas zmiňuji, jakými cestami se propojení vytváří, tj. typy konektivistických asociací (podle Downese). Zvláště nebezpečná je homofilie, která svádí k výběru jen těch informačních zdrojů, které jsou v souladu s tím, co se nám líbí. Je dobré si na ni dát pozor a nepropojovat se pouze s lidmi, kteří mají stejné názory jako my.

Dovolím si ještě připomenout, že existují oblasti, které při sebevětším zvyšování hustoty propojení uzlů sítě zůstávají vysloveně topokratické. Mám na mysli ty internetové služby, které mají zajištěné postavení tím, že přes ně vždy prochází obrovské množství dat, jež mohou využívat ke svému prospěchu, aniž by měly na jejich vzniku přímý podíl. Patří sem vyhledávače, velké sociální sítě, vnucené online obchody apod. (viz Pozor na internetové informační bubliny!).

Jako docela vhodný závěr si dovolím použít krátký citát z rozhovoru amerického spisovatele science-fiction a autora pojmu „kyberprostorWilliama Gibsona v The Economist z roku 2003, který vybízí k zamyšlení nad související distribucí pokroku:

Budoucnost je již zde – jen není rovnoměrně rozložená.

Literatura a použité zdroje

[1] – BORONDO, Javier; RODRIGUEZ-SICKERT, Carlos; HIDALGO, Cesar. et al. Meritocracy and Topocracy. 2014. [cit. 2014-2-8]. Dostupný z WWW: [http://www.nature.com/srep/2014/140121/srep03784/full/srep03784.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Bořivoj Brdička
23. 1. 2016, 11:56
Zajímavý článek Curtise Ogdena z Interaction Institute for Social Change rozšiřující problematiku o další pohledy s odkazy na materiály vhodné pro hlubší studium - Network Development as Leverage for System Change.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Téma článku:

Informační a komunikační technologie