Odborný článek

Fantazáci

31. 10. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Svatava Šimková

Anotace

O jednom z týmů soutěže Brána k druhým a jeho projektu "Povídej mi".

V rámci soutěže "Brána k druhým" se objevila řada velmi zajímavých týmů. Dle pravidel soutěže mohlo být vyhodnoceno pouze pět nejlepších, ale určitě stojí za to seznámit se i s dalšími soutěžícími. Prvními z nich jsou Fantazáci z Jeřišna. Této partě unikl postup mezi pětici nejlepších jen o onen pověstný vlásek. Fantazáci se do soutěže zapojili projektem s názvem „Povidej mi“, jehož cílem je vydání knihy, do níž senioři přispívají příběhy ze svého života a děti texty doplňují ilustracemi.

Vedoucí Fantazáků Slávka Peroutková je autorkou nápadu, koordinátorkou projektu a jejím úkolem je i zpracování vyprávění seniorů do podoby povídek. Sama o svém týmu říká: "Já jsem sice tělem i duší také Fantazačka, ale příští rok už mi bude padesát. Tři Fantazáci jsou mými dětmi a i ostatní považuji tak trochu za vlastní, protože je znám jako maličké caparty. Je mi ctí, že mne stále považují za svoji kamarádku, dají na mé rady, ale dokážou mnoho zařídit a prosadit i naprosto samostatně. Tato parta mladých lidí si skutečně zaslouží uznání. Věřím, že zkušenosti z jejich společné činnosti jim pomáhají i v osobním a profesním životě. Vím, že podobných skupin je hodně, ale ve svém okolí neznám lepší partu. Dokážou doslova udělat velkou věc z ničeho. Dokládá to například dvojí ocenění za nejoriginálnější akci ročníku pro sbírku „Pomozte dětem!“. Na loňské akci na začátku adventu bylo na sále v Jeřišně cca sto dětí, které se tři hodiny úžasně bavily (a bavili se i dospělí). To je pořadatelský výkon hodný profesionálů. Jsem na ně pyšná."
Členové týmu se sešli na Facebooku a dali dohromady odpovědi na zvídavé otázky organizátorů soutěže Brána k druhým:

Na začátku vaší společné činnosti byl záměr natočit film s názvem „Mrtvé sny“. O čem byl a jak to s ním vůbec dopadlo?
To už je dávno :-). Bylo nám 15 – 16 let a přemýšleli jsme o programu na prázdniny, abychom mohli být co nejvíce spolu a nenudili se. Bláznivé nápady jsme měli vždycky a ty nejbláznivější jsme uskutečňovali. Někdo navrhl, abychom natočili film a bylo rozhodnuto. Ze všech se stali scénáristé, kostyméři, maskéři, kamaramani, herci i režiséři. Zkrátka týmová práce. Byly to jedny z našich nejkrásnějších prázdnin. K vytvoření menších rolí jsme dokonce přemluvili i několik dospělých lidí z naší vesnice. Šlo o horror o dvou kamarádech – Ondrovi a Leošovi. Jeden nešťastnou náhodou usmrtil dívku, druhý mu pomoh ji ukrýt. Ze strachu z prozrazení pak zabili i další dvě kamarádky. Leoš se brzy psychicky zhroutil a chtěl se jít udat, proto se Ondra musel zbavit i jeho. Začaly ho ale děsit noční můry a zabití kamarádi ho dohnali k sebevraždě. Na konci byla celá naše parta mrtvá :-). Natáčeli jsme to celé obyčejnou malou kamerou a stříhali na videu. Hotové „dílo“ pak vidělo mnoho našich kamarádů na internátech a videokazety šly z ruky do ruky i v naší vesnici. Ohlasy byly kladné, lidé se u našeho filmu bavili. Rádi na to vzpomínáme.

Jeřišno je skutečně malá obec. Čím to, že se v něm (a jeho okolí) vyskytuje takové množství tvůrčích mladých lidí ochotných navíc věnovat svůj čas i talent dalším lidem?
To je otázka. Když se nad tím zamyslíme, hodně nás asi ovlivnila Slávka, která nás vede a inspiruje od dětských let. Naše parta se vlastně začala formovat mnohem dříve, už v mateřské školce. Kristina, Ondra, Leoš, Zdeněk a Pája jsou kamarádi od útlého věku. Na druhém stupni ZŠ vedla Slávka divadelní kroužek, do kterého jsme se všichni přihlásili a po tři roky jsme ještě s dalšími spolužáky zkoušeli a hráli pohádky, které pro nás Slávka napsala.
Kroužek svou činnost ukončil s naším odchodem z devítiletky, ale parta se nerozešla. Naopak moc nás bavilo něco dělat společně a chtěli jsme v tom pokračovat. Požádali jsme Slávku, aby nám pomohla založit spolek a vedla nás. Okamžitě souhlasila a nasměrovala nás i k náplni naší činnosti. Chtěli jsme totiž dělat mnoho věcí, například pořádat diskotéky a zábavy pro dospělé. Slávka nás varovala, ale nechala nás to vyzkoušet a dokonce nám s realizací několika takových akcí pomáhala. Sami jsme zjistili, že nás bude mnohem více bavit vymýšlení a pořádání akcí pro děti. Někteří kamarádi se k nám přidali a po čase třeba oděšli, ale když potřebujeme pomoci s nějakou větší akcí, můžeme se na bývalé Fantazáky obrátit. Máme i okruh lidí, kteří oficiálně do našeho spolku nepatří, ale rádi se k nám přidávají. Ta původní parta se stále drží pohromadě, i když v Jeřišně vlastně zůstala jen Slávka a nejmladší Fantazák Vilda. Studujeme, pracujeme a žijeme v Pardubicích, v Brně a Ondra dokonce až na Kypru. Jsme ale v kontaktu a stále se nám daří společně podnikat hodně věcí.

Pro vaši činnost je velmi podstatná podpora místní samosprávy. Kdo na tom má hlavně zásluhu?
Bývalý starosta, Pavel Jecha, pro nás měl velké pochopení a naše nápady se mu líbily. Bral nás vážně možná také díky tomu, že nás vedla Slávka. Když jsme dokázali úspěšně zrealizovat několik prvních akcí, stal se, díky panu starostovi, náš spolek obecní složkou, rovnocennou místním dobrovolným hasičům nebo tělovýchovné jednotě. My jsme na oplátku ochotně pomáhali například s vítáním občánků, nebo když bylo potřeba po zimě uklidit náves a podobně. Dobrá spolupráce s obcí trvá dodnes, i když ji vede nová paní starostka.

Spolupracujete s nějakými dalšími spolky či skupinami ve svém okolí?
Jsou tradiční akce, na kterých spolupracujeme s místními dobrouvolnými hasiči a s obcí. Například poslední dubnový den je spojený s „Pálením čarodějnic“ a Fantazáci v ten den v Jeřišně již řadu let pořádají odpolední akci pro děti. Jená se o jarní vycházku spojenou s nějakou hrou, která má pokaždé jiné téma – Pohádkový les, Strašidelný les, Fantazácká šipkovaná apod. Zúčastňují se jí rodiny s dětmi z širokého okolí. Na takovou akci je Fantazáků málo, a tak se za pohádkové bytosti a strašidla převlékají i členové, a hlavně členky SDH. Večerní opékání špekáčků a zapálení velkého ohně po setmění je pak v režii SDH. Zavedli jsme i další tradici, Mikulášsko – vánočně – silvestrovskou maškarní dětskou párty na začátku adventu. Po jejím skončení večer pokračuje rozsvícením vánočního stromu, u kterého se podává vánoční punč a čočková polévka. Tato velká akce také vyžaduje spolupráci s obcí a SDH. Na našem projektu „Povídej mi“ s námi spolupracují dva domovy pro seniory v Havlíčkově Brodě a dvě ZUŠ v Havlíčkově Brodě a v Chotěboři.

Váš poslední projekt „Povídej mi“, s nímž jste se přihlásili do soutěže Bána k druhým, propojuje oblast, jíž jste se dosud hlavně věnovali – akce pro děti – se světem seniorů. Co vás vedlo k tomuto „rozšíření záběru“?
Zjistili jsme, že rok 2012 je mezinárodně věnovaný seniorům a to nás inspirovalo.

Co vám zatím přineslo toto setkání se starými lidmi?
Byli jsme překvapení jejich zájmem. Máme pro knížku osmnáct příběhů a spisovatelka Marta Urbanová z Chotěboře nám do knížky věnovala pět pohádek. Nyní k textům děti tvoří ilustarace. Bavilo nás poslouchat vyprávění starších lidí, a tak doufáme, že budou děti bavit i příběhy napsané v knížce.

Můžete uvést nějaký zvlášť silný zážitek z tohoto dosavadního putování světem seniorů?
Těch bylo více. Například nás zasáhlo vyprávění jedné z klientek domova pro seniory. Její život evidentně nebyl lehký, v podstatě se obětovala pro své rodiče a díky tomu nakonec zůstala mnoho let sama. Velmi nás překvapilo, že přesto působí velmi pozitivně, raduje se z maličkostí, je velmi spokojená, veselá a skromná.

Váš projekt podporuje i program O2 Think Big, Nadace O2. Co to nového vneslo do vaší dosavadní činnosti? S čím jste se museli vyrovnávat?
Samozřejmě z podpory programu Think Big, Nadace O2 máme velkou radost, ale potýkáme se například s tím, že finanční prostředky nemůžeme použít na vše, co bychom potřebovali. Ale získali jsme nové zkušenosti - jak připravit dobrý projekt, jak komunikovat s médii, jak se prezentovat....

Jaké je podle vašeho názoru i vašich zkušeností postavení starých lidí v naší společnosti?
Mnozí si stěžují a není se čemu divit. Po létech poctivé práce žijí v nejistotě a potýkají se s nedostatkem financí. Jsou zklamaní vývojem současné společnosti. Navíc se stávají obětmi různých podvodníků a zlodějů, kteří se zaměřují právě na jejich důvěřivost a nezkušenost. Je to smutné. Zjistili jsme ale, že nejvíc je trápí, když se neobejdou bez pomoci a podpory svých dětí a vnuků. Nechtějí být nikomu na obtíž.

Mnoho dnešních mladých lidí tvrdí, že jsou znechuceni politikou a že nemá smysl se o cokoliv ve veřejné oblasti zajímat, protože to stejně nemohou změnit. Co si o tom myslíte?
Samozřejmě nás při sledování současných událostí v naší republice a ve světě občas něco znepokojí, až naštve, ale nesouhlasíme s tím, že nemá smysl se o cokoli zajímat a cokoli podnikat. Kdyby každý, v rámci svých možností, občas udělal něco pozitivního pro ostatní, určitě by to mělo větší smysl, než nedělat nic a jen bědovat a stěžovat si. Co z toho máme, když vše děláme zdarma a případné výtěžky z našich akcí věnujeme na dobročinné účely? Radost a dobrý pocit. Občas nám i někdo poděkuje. To není málo. Určitě to nikdo z nás nedělá proto, aby působil jako stoprocentně skladný hrdina typu Káji Maříka. Ale kdybychom společně absolvovali jen zábavy a mejdany, asi by nám to kamarádství tak dlouho nefungovalo. Drží nás pohromadě hlavně to, že máme za sebou nějaké společné úspěchy a před sebou další výzvy.

Svatava Šimková, NIDM
Foto: Fantazáci

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Svatava Šimková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a jiných činností;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • opírat své mravní rozhodování o živé, dialogické svědomí
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • jednat odpovědně, samostatně a iniciativně nejen ve vlastním zájmu, ale i ve veřejném zájmu;