Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Vývoj technických didaktických prostředků
Odborný článek

Vývoj technických didaktických prostředků

Anotace

Článek podává stručný přehled vývoje technických výukových prostředků od středověku až po současnost.

Rychlost technických inovací, které proměňují náš život k nepoznání, neustále roste. Stejně tak se proměňuje i prostředí školních budov a tříd. Vzdělávání jako specifická činnost učení se něčemu provází lidstvo od nepaměti. Víme, že už starověké civilizace proces vzdělání systematizovaly a institucionizovaly (např.: starořecká gymnasia). Je jasné, že ve starověku, ani později ve středověku školství pomůckami zrovna nehýřilo. Můžeme se domnívat, že šlo o nejrůznější tabulky (dřevěné, kamenné, pergamenové) a knihy. Vznik zájmu o didaktické prostředky a jejich využívání tak datujeme až do časů, „nedávno“ minulých, tedy do doby vzniku moderní školy a zavedení povinné školní docházky.

LaternaMagica

Laterna magica


První malá revoluce přichází do škol v 80. letech 19. století. To je doba, kdy začínala být využívána laterna magica. Učitelé tak přestávali být odkázáni na ilustrace v knihách a získali možnost představovat žákům více názorných ukázek. Stále byli, ale odkázáni pouze na svůj slovní projev. Zařízení, které by jim umožnilo zobrazit myšlenky v reálném čase, ještě nepřišlo. Trvalo dalších 20 let, než začaly být školy vybavovány prvními tabulemi, technickým výukovým prostředkem, který předurčil podobu výuky minimálně na dalších sto let. V té době používali žáci běžně též zmenšeninu tabule v podobě břidlicových tabulek, které sloužily k procvičování psaní a záznamů aktuálních myšlenkových procesů. Stejně jako na velké tabule se na ně psalo křídou. Pro žáky v prvních třídách tak bylo psaní jednodušší než psaní perem.

Břidlicové tabulky ale ve školách příliš dlouho nevydržely, ne proto, že by jejich používání nebylo funkční, ale proto, že se na přelomu 19. a 20. století zvětšila dostupnost tužky a papíru, přeci jen hygieničtější a trvalejší varianty zápisu poznámek.

Posledním výkřikem tehdejší techniky, který se výrazně promítl do výukových metod, byl film. Zmenšení a rozšíření kinoprojektroů a okouzlení pohyblivými obrázky vedlo i k rozvoji specifické oblasti školních filmů.

Představíme-li si všechny zmíněné pomůcky pohromadě, neubráníme se dojmu, že před sebou máme v podstatě moderní učebnu. Žáci píší tužkami na papír a učitel jim představuje jak vlastní tvořené záznamy na tabuli, tak hotové prezentace, buď přes laternu magicu, nebo kinoprojektorem. Změnilo se tedy od 20. let 20. století vůbec něco?

Samozřejmě technika postoupila dopředu. Už na konci 40. let 20. století, získaly školy zpětné projektory, zařízení mnohem účinnější a použitelnější než laterna magica. Ve stejné době nahradily tužky kuličková pera. O něco později se objevuje i první předchůdce počítače – automatizovaný Skinnerův výukový stroj.

Lze namítat, že předchůdcem počítače byla kalkulačka. Částečně možná ano, ale osobně bych si ji dovolila chápat spíše jako nejmladšího člena rodiny počítadel (viz Abacus). Její hlavní devizou je jednoduchost a účelnost, proto nebyla na rozdíl od výukového stroje nahrazena, ale objevuje se v učebnách stále. V 70. letech 20. století začínají do škol místo kinoprojektorů pronikat televize s videorekordéry.

S příchodem počítačů, tedy v 80. letech, se rozjíždí zatím poslední éra využívání didaktických prostředků. Je ve znamení multifunkčnosti a hypermediality. Čím více věcí najednou přístroj zvládne, tím více nás fascinuje a tím více od něj čekáme. Zpětné projektory a televize s videorekordéry jsou nahrazovány dataprojektory nebo přímo monitory počítačů. Místo v knihách hledáme informace na internetu. Tužku a papír prý brzy nahradí dotykové displeje tabletů. Místo tabulí máme tabule interaktivní, tedy vlastně zase počítač. Máme možnost se spojit s celým světem (je-li tento dostatečně technicky vybaven) a sdílet s ním své zážitky, novinky a informace. Ideální škola 21. století. Nebo ne?

Technicky ano, raketový vývoj technologií navíc snižuje ceny, takže je veškerá moderní technika celkem dostupná. Problém je, že nejsme schopni dostatečně pružně reagovat a potenciál nových prostředků plně využívat. Navíc s sebou tyto novinky přinášejí nečekané problémy ve smyslu Murphyho zákonů („Může-li se něco pokazit, pokazí se to.“). Na druhou stranu 21. století stojí na svém počátku a my máme jedinečnou možnost skutečně spojit historii s budoucností tak, abychom si z obojího vzali to nejlepší a vytvořili opravdovou školu nového tisíciletí.

Poznámka: Podrobnější přehled historie technických didaktických prostředků je i s obrázky k dispozici v článku The Evolution of Classroom Technology na portálu Edudemic.

Literatura a použité zdroje

[1] – Edudemic. The Evolution of Classroom Technology. 2011. [cit. 2011-08-25]. Dostupný z WWW: [http://edudemic.com/2011/04/classroom-technology/].
[2] – LÍBAL, Radek. Využití didaktických prostředků při výuce : se zaměřením na e-learningový systém. 2008. [cit. 2011-08-25]. Dostupný z WWW: [http://dspace.knihovna.utb.cz/bitstream/handle/10563/6579/l%C3%ADbal_2008_dp.pdf].
[3] – KOLIBOVÁ, Olga. Technické výukové prostředky na stránkách časopisu Pedagogika v letech 1951 – 2005. 2007. [cit. 2011-08-25]. Dostupný z WWW: [http://is.muni.cz/th/52114/ff_m/Diplomka_-textova_cast.txt].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jana Taušová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.