Styly mladých - II. část

Anotace

Jaký tedy tento styl je a jak se jeho příznivci oblékají?

Nejprve znaky EMO stylu : černé nehty, černé vlasy, patka, tenisky, hudba, proužky, placky kapel, emocore, odlišnost od okolí, nestydět se za emoce, černá a růžová barva, doplňky. Nutné je zmínit, že existují dvě varianty emo oblečení: tvrdý a jemný styl. První využívá khaki barvy obnošeného vzhledu. Druhý je dnes rozšířenější a jeho základní barvou je černá.

Tu ale lze kombinovat s dalšími barvami, jako je například růžová, zelená, červená nebo fialová. Typický je pruhovaný černočervený nebo černobílý vzor, ale oblíbené jsou také kostky a puntíky. Dívky nosí krátké sukýnky všech tvarů a materiálů v tradičně barevném EMO provedení. Doplňují je legínami nebo punčochami, případně podkolenkami. Pro obě pohlaví jsou typické úzké tzv. skinny džíny a upnutá trička.

Ale vzhledem k tomu, že emaři si dávají navzájem velkou volnost, lze se setkat i se zvonovými kalhotami a podobně. Kromě triček nosí kluci i holky také košile, které bývají doplněné tzv. emo kravatou (kostkovaná nebo proužkovaná). Unisex jsou rovněž mikiny s kapucí. Z doplňků vedou okované pásky a nátepníky na zápěstí, rukavice bez prstů a náramky. Na nohou většiny emařů najdete černé conversky nebo libovolné kecky. Zvolenému oděvu pak dodají švih kšiltovky a kulichy v emo barvách s odznáčky, lebkami nebo nápisy. Pásky, peněženky, šály, přezky, kravaty - i takovéto drobné doplňky lze zakoupit navržené pouze a výhradně ve stylu EMO.

Emo je ale charakteristické také svými účesy. Tmavá, černá, ale i tmavě hnědá, narovnaná patka zakrývá jedno oko, což má symbolizovat nechuť dívat se na současnou komerční společnost. Základní barva může být doplněna některou křiklavou barvou, jako je červená nebo růžová. Pro EMO je rovněž typické, že se účesy nedělí na mužské a ženské a piercing rtů nebo obočí.

Jaký je tedy tento styl? Všichni chápeme, že EMO oblečení je prostředkem vyjádření aktuálních pocitů a nálad. Na jeho barvách lze vysledovat, co zrovna dotyčný prožívá. Veselé barvy - to je optimistická nálada, ta se ale u emanů moc nebere, důležitější jsou tmavé barvy signalizující melancholické pocity, bezradnost, lítost, strach a obavy, co se životem.

Druhý hlubší pohled na EMO styl - pro pochopení uvádím autentické a neupravené příspěvky.

Žít z minulosti nelze
Umírám myšlenkou, proč tu stále jsem,
čím to, že můj život se nezastaví
a nezavrhne ten života těžký tlak.
Jediné, co od života krásných věcí mám
jsou střepy, které řežou a já jen
neslyšně křičím o vysvobození, o
vysvobození ze vzpomínek, které vrátit
nelze.
A ptám se sám sebe a volám do nebe, proč
je tomu tak.
(15.11.2010 - M.N.)

PROČ? Proč to muselo bejt tak složitý?
Všechno tohle začíná už od mího dětství. Už od mala mám strach buď o někoho nebo o sebe, ale pořád to je strach. Každý den když přišel táta domů začal můj šílený strach co se zase stane...
...pokaždý, když přišel domů, tak první co udělal, zmlátil mámu - byla i v nemocnici. Můj strach stoupal víc a víc, v sedmi letech sem si zbalila malý baťůžek a odešla sem 3 dny sem byla pryč pak mě našli a v tu dobu sem si řekla že sem ráda že mě našli a doufala sem že se to všechno změní že to všechno bude dobrý,ale bylo to ještě horší. Když se mě někdo zeptal jaký je moje největší přání neodpověděla sem jen sem si v duchu říkala ,,ať už od nás konečně táta odejde.´´Když mi bylo 8 tak se naši rozvedli já sem byla na jednu stranu šťastná že můj strach zkončí,ale na druhou stranu mě zachvátil smutek že ho už nikdy neuvidím když si to teď v hlavě všechno promítám on mě měl rád nikdy my nedal ani pohlavek jeho ruku sem cejtila jen když mě pohladil a řek my ,,mám tě rád´´.Mámu sem milovala až do tý doby co mě začala mlátit a můj strach se vrátil.A říkala sem si ,,tati kde seš,´´když se kouknu zpátky tak on na mě neuhodil jeho ruku sem cejtila jenkdyž mě pohladil.Máma začala pít a já měla čím dál věčí strach. když my bylo 14 tak mě máma vyhodila z domu její poslední slova co jsem slišela byly,,vypadni odsať nenávidím tě už tě niky nechci vydět´´já sem si balila věci a v tom sem si vzpoměla na moje balení baťůžku.....
S brekem se utíkala od mého domova a pak sem se zastavila v parku u keře už sem nemohla posadila sem se za keř a vytáhla sem žiletku.....žiletkou sem zajížděla čím dál níž a moje oči se začaly zavírat a otevřely se až druhý dem v nemocnici chvíli sem koukala do stropu a říkala sem si proč? Proč sem se musela probrat?? Proč?

Pak tam přišla sestra a ptala se mě kde mám rodiče že ji musí dát že jsem v nemocnici řekla sem já nemám rodiče.Ona se mě zeptala co se stalo řekla sem nic?! všechno je v pořádku :´( ona my řekla že jestli jí nedám kontakt na rodiče že bude muset zavolat na policii....já sem jí odpověděla mámu nemám a Táta nevím kde bydlí ona se mě zeptala jak se jmenuje a já ti ho nejdu řekla sem jího proto že sem věděla že když jí ho neřeknu tak se mě pořád bude ptát když odešla tak sem ze sebe ztrhala všechny hadičky co sem po sobě měla a moje oči se zase zavíraly ,ale zas se otevřely a zase tam je ta sestra a říká my byl tu tvůj otec. Nevěděla sem co na to říct kdy´t sem ho 6 let neviděla a v tu chvíli se otevřely dveře a stál tam on. Bydlím s ním už rok a jsem docela i šťastná od tý doby co jsem s ním tak sem nevzala do ruky žiletku neukápla my žádná slza ani ne pomyšlení na mámu. A teď sem si říkala že kdybych mě máma nevyhodila z domu kdybych nevytáhla žiletku tak bych ho už nikdy neviděla teď sem ráda že se moje oči otevřeli...
(16.01.2011 - Kate)

Je potřeba si uvědomit, že „EMO člověk“ je velice otevřený, citlivý, soustředěný sám do sebe, tichý a často svým stylem vyjadřuje také svůj problém, svůj nesouhlas a hledání pochopení a pomoci. Individuálnost je často spojená s psaním poezie, která nabádá k nepokoji, depresi, osamělosti, hněvu, zmiňuje lidské tělo, hlavně srdce, používá pochmurných nebo deprimujících přídavných jmen, tématem je život, bolest, smrt.

Někteří z emařů mají sklony způsobovat sami sobě bolest nebo poranění, nejčastěji řezné rány a popáleniny.
Individuálnost EMO je čím dál tím více spojovaná se sebepoškozováním. Sebepoškozování (neboli automutilace) je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy.
Jinak řečeno : Jde o agresivní chování, které není nasměrované proti jiné osobě, ale proti vlastní osobě.

Příkladem sebepoškozování jsou:

• pořezání – nejčastěji na zápěstí
• popálení (např. cigaretou)
• předávkování léky
• škrábání
• kousání, štípání
• zarývání nehtů
• bití hlavou o cokoli
• nedostatek oblékání (prochladnutí )

Jako nástroj se používá nůž, žiletka, jehla, nůžky, provaz, oheň nebo cigareta apod., ale jsou i mnohé jiné způsoby.Mezi nejčastější příčiny dle odborníků tohoto sebepoškozování patří: hádky rodičů, rozvod rodičů, prožití traumatické události- sexuální zneužívání, negativní dětské zkušenosti s pečujícími osobami-citový chlad, syndrom zanedbávaného a týraného dítěte, přecitlivělost – pocit hluboké samoty, nespokojenost se životem a se světem.
Jak se můžete cítit, pokud vám někdo ubližuje nebo vás zneužívá? Člověk, kterému je ublíženo či ubližováno, často prožívá celou řadu negativních pocitů:

• smutek
• vztek
• strach
• pocity viny
• úzkost

Následně se mohou vyvinout stavy deprese, únava, agresivita, výbušnost, poruchy příjmu potravy, problémy se spánkem, psychosomatické onemocnění ( rozvinutí zdravotních problémů jako reakce těla na psychickou zátěž), poruchy soustředění a paměti. Ztráta chuti do života může vést k sebevražedným myšlenkám, k poškozování vlastního těla.