GPS ve výuce

18. 12. 2006 Základní vzdělávání Spomocník

Autor

Bořivoj Brdička

Anotace

Článek pojednává o výukových možnostech systému GPS, zvláště o hře Geocaching, jež má značný sociální rozměr.

Celosvětový systém na určování polohy (Global Positioning System) pracující na základě sítě specializovaných amerických družic byl dokončen roku 1993. Zpočátku byl určen převážně jen k vojenským účelům. Od května roku 2000 je možno jej, díky komerčním zájmům, využívat volně kdekoli na světě. Stačí si pořídit malý přístroj, který je schopen signál z družic přijmout a vyhodnotit. Výstupem je přesná lokalizace aktuálního místa na Zemi v běžném formátu, tj. ve stupních zeměpisné šířky (např. 49° 53' 60 N) a délky (např. 16° 52' 60 E).

Vzhledem k tomu, že cena GPS přijímačů není příliš vysoká a s růstem jejich prodeje stále klesá, stávají se běžnou součástí života. Kromě samostatných ručních přístrojů je dnes možno je najít zabudované do mobilních telefonů, kapesních počítačů (PDA), do různých přenosných zařízení a především do dopravních prostředků všeho druhu. Je to logické vzhledem k tomu, že hlavním smyslem jejich existence je pomáhat s navigací.

Kdekdo už má asi zkušenost s takovým zařízením, které v autě říká „ještě 200 m a pak zahni doprava". Když to neuděláte, hned se ozve – „špatně, teď musíš jet o 15 km dál a teprve potom zahneš doprava". Přitom vše ukazuje na mapě a okamžitě zvýší vzdálenost k cíli přesně o délku zajížďky. Zanedlouho to bude v každém autě. Úplně jinou otázkou však je, zda se pro množství aut budeme vůbec moci po silnicích pohybovat!

Bezprostředně po uvolnění GPS pro veřejné využití začali lidi vymýšlet, co dalšího by se s tímto systémem dalo podnikat. Jistý počítačový specialista Dave Ulmer přišel s nápadem ověřit přesnost zařízení tak, že schoval kdesi v přírodě schránku se sešitem, tužkou a upomínkovými předměty. Přesné umístění pak oznámil prostřednictvím internetu ve fóru zabývajícím se problematikou GPS s tím, že vyzval kolegy k nalezení schránky, zápisu dokazujícímu tento fakt a k výměně původního upomínkového předmětu za jiný.

Dnes je z toho hra, která se rozrostla do obrovských rozměrů. Portál Geocaching, který vše organizuje, eviduje téměř 350000 aktuálně existujících schránek (česky zkomoleně kešů) po nichž každý den na celém světě pátrají stovky tisíc lidí s GPS přijímači v ruce. I u nás se tento sport velice pěkně ujal. Jen na území ČR je cca 3000 schránek a baví se tím stále více nadšenců. Další podrobnosti se můžete dozvědět na http://www.geocaching.cz.

Je poměrně zřejmé, že GPS lze využít i pro výukové účely. Každý zeměpisář či tělocvikář si jistě snadno dokáže představit realizaci bojovky, při níž proti sobě několik školních týmů soutěží v hledání pokladu, a studenti se přitom zdokonalují nejen v orientaci a pobytu v přírodě. Možností je ale více.

Jedna poměrně dost rozšířená je inspirována oblíbeným projektem, v němž si školy od sebe oddělené nejen vzdáleností ale i kulturou posílají vyslance v podobě Flat Stanleyho nebo jiného maskota, jehož prostřednictvím se o vzdálené zemi dozvídají mnoho nového (viz projekty typu vtělení v publikaci Role internetu ve vzdělávání). Představte si ale, jak takovouto aktivitu může vylepšit GPS.

Jednou ze specializovaných služeb portálu Geocaching je tzv.Travel Bug (cestující brouk). Pomocí ní lze vypravit na cestu libovolný předmět ať už má či nemá konkrétní cíl. Typickým broukem je třeba právě třídní maskot. Jen je třeba ho vybavit povinnou identifikační známkou (cca 100 Kč) s kódem, pod nímž bude na portálu evidován a cílem cesty. Pak už stačí vložit na jeho vlastní portálovou stránku vhodný popis vystihující záměr, který se svým broukem máte, a vypravit ho na cestu. Znamená to vložit ho do některé z frekventovanějších schránek. Vše další je v rukou komunity cacherů (kačerů).

První, kdo ho najde, se podívá na cíl cesty a, je-li v jeho moci ho přiblížit cíli, udělá to. To znamená, že, nemůže-li ho doručit přímo do cíle, zajistí jeho vložení do vhodné bližší schránky. Povinností každého nálezce je se pomocí kódu ze známky na portálu přihlásit na stránku brouka a minimálně popsat jak s ním naložil. Je vhodné připojit fotografie a kontaktovat se s majitelem. Z pohledu vlastníků maskota je tudíž možné sledovat průběh jeho cesty po světě a dozvídat se, kdo s ním přišel do styku. Při troše štěstí může dojít i k bližšímu virtuálnímu kontaktu s nálezcem.

Pravděpodobnost setkání s člověkem vysloveně nevhodným je velmi malá. Komunita cacherů dodržuje psaná i nepsaná pravidla správného chování. Mají kladný vztah k životnímu prostředí, což se projevuje například tak, že do schránek dávají pytel na odpadky s žádostí, aby nálezce v okolí uklidil a odpadky odnesl. Vzájemně se k sobě chovají ohleduplně a nikdy nezapomenou každý nález nahlásit. Celkový počet nálezů je jednou z hlavních známek vyspělosti člena.

Je velmi snadno představitelné, že cílem vašeho brouka může být třeba škola v některé z mnoha vzdálených zemí, kde se Geocaching provozuje. Další průběh projektu již může probíhat tradičním způsobem. Cíl, za nímž je brouk vyslán, ale může být i jiný. Může to být třeba účast na nějaké vzdálené významné události, kam se nelze vypravit osobně (Flat Stanley např. letěl raketoplánem). S vhodnou inspirací děti jistě sami přijdou na to, kam brouka poslat.

Projekt tohoto typu je žádoucí co nejvíce propojit s různými předměty. Kromě zeměpisu se uplatní třeba též souvislosti dějepisné, cesta se dá měřit a počítat různé její parametry, vysvětlení funkce GPS se jistě dotýká fyziky apod. Že nějak souvisí též s informatikou, asi můžeme brát jedině jako naprostou samozřejmost.

Seznámení s cachery může pomoci dětem začlenit se do komunity lidí dodržujících určitá pravidla a může v budoucnu zabránit některým jedincům izolovat se u svého počítače od společnosti. Vlastní hledání skrytého pokladu pak může posilovat vzájemné vztahy mezi spolužáky, může zvyšovat jejich schopnost týmové práce a hlavně - může mít v dnešní době zcela nedocenitelný důsledek v přesunu alespoň některých aktivit od počítače zpět do volné přírody, kam dětské hry odjakživa patří.