Reflexe animačního muzejního programu zaměřeného na svět dětí v minulosti, která může být podnětem či předlohou pro další podobně koncipované projekty.

Příspěvek objasňuje některé dostupné techniky tvůrčí interpretace a soudobé hudební kompozice v hodinách hudební výchovy, jak je navrhuje a podává George Self ve své metodické práci Make a New Sound.

Příspěvek se snaží přiblížit „zvuková cvičení“ George Selfa zahrnutá v jeho metodice Make a New Sound, která mají iniciovat hudební imaginaci a vymezit tvůrčí rámec řízené improvizace v hudební výchově.

Příspěvek se snaží přiblížit a interpretovat názorová stanoviska B. Martinů související s hudební výchovou, a to na základě mapování této problematiky v okruhu jeho písemných úvah a vyjádření. Dané téma je tak rozpoznáváno a klasifikováno v kontextu skladatelova širšího estetického a hudebně filozofického smýšlení.

Příspěvek reflektuje klíčová východiska hudebně pedagogické práce George Selfa nazvané New Sound in Class, jejímž těžištěm je kreativní práce se zvukem a hudební experiment v duchu soudobé hudební tvorby.

Příspěvek se pokouší znázornit a shrnout pojetí hudební výchovy nastíněné v některých spisech J. A. Komenského, které blíže vymezují náplň a přínos školního i předškolního provozování hudby. Nabízí tak srovnávací hledisko se současnou koncepcí, obsahem a praxí této vyučovací disciplíny, která z jím započaté tradice vyrůstá a souvisle na ni navazuje.

Text Sound and Silence J. Payntera a P. Astona rekapituluje možnosti kreativních hudebně výchovných iniciativ podnikaných s žáky a studenty všech věkových kategorií. Zde zahrnutá Hudba pro činely je pak jednou z mnoha eventualit tohoto způsobu práce, kterou lze chápat jako příležitost k tvůrčí interpretaci či jako inspiraci pro vlastní produktivní snahy. Samotná skladba, která je rovněž společným autorským dílem školního kolektivu, může i ve zdejším hudebně pedagogickém prostředí představovat přínosný impulz a cenné obohacení.

Tvořivost by měla představovat jeden z pilířů hudební výchovy, která je podle B. Reimera ve svém jádru také zvláštní formou společenského projevu a komunikace. O tom vypovídají také tvrzení R. M. Schafer a I. Lawrence, která nás i ve shodě s Reimerem ujišťují o tom, že její rovnocenné postavení v mezích hudební pedagogiky není dosud zcela nepochybné.

Příspěvek přibližuje několik možných forem hudebně tvořivé činnosti v rámci hudební výchovy, jejichž společným jmenovatelem je krajina a její geografické poznávání.

Příspěvek přibližuje některé problematické partie hudebně výchovné praxe související s kreativní stránkou hudebního poslechu.