Námět pro výuku v hodině hudební výchovy zaměřený na téma „hudba pravěku“, který je uskutečněn formou pracovního listu. Jeho zařazení do výuky je příhodné především v souvislosti s obecným tématem „pravěk“ – učební náplně dějepisu 6. ročníku.

Příspěvek navrhuje možnosti zapojení hudebních nástrojů tradiční lidové hudby, které vycházejí z kořenů národní folklórní tradice a které jsou k tomuto účelu příhodné i svým technickým uzpůsobením, do hudební výchovy.

Příspěvek navrhuje možnosti zapojení hudebních nástrojů tradiční lidové hudby, které vycházejí z kořenů národní folklórní tradice a které jsou k tomuto účelu příhodné i svým technickým uzpůsobením, do hudební výchovy.

Cílevědomé a systematické metody výuky mají vysokou míru efektivity ve většině oblastí vzdělávání. Je však otázkou, zda v emocionálně citlivé sféře hudebního umění nemohou být mnohdy i překážkou rozvoje a naplnění cílů hudební pedagogiky. Rozpor mezi konvenční tradicí hudební výuky a přístupy zaměřenými na přirozenou potřebu vlastního hudebního vyjádření jednotlivce je hlavním tématem tohoto příspěvku.

Cílevědomé a systematické metody výuky mají vysokou míru efektivity ve většině oblastí vzdělávání. Je však otázkou, zda v emocionálně citlivé sféře hudebního umění nemohou být mnohdy i překážkou rozvoje a naplnění cílů hudební pedagogiky. Rozpor mezi konvenční tradicí hudební výuky a přístupy zaměřenými na přirozenou potřebu vlastního hudebního vyjádření jednotlivce je hlavním tématem tohoto příspěvku.

Příspěvek přináší méně známé poznatky týkající se fenoménu lidové písně, které mohou obohatit jeho konvenční pojetí v rámci výuky hudebního oboru. Nabízí tak pohled na píseň jako na mnohovrstevnatou veličinu komplexnějšího psychologického konstituování místo jejího běžného a zjednodušeného vnímání.

Příspěvek přináší méně známé poznatky týkající se fenoménu lidové písně, které mohou obohatit jeho konvenční pojetí v rámci výuky hudebního oboru. Nabízí tak pohled na píseň jako na mnohovrstevnatou veličinu komplexnějšího psychologického konstituování místo jejího běžného a zjednodušeného vnímání.

Příspěvek naznačuje možnosti či spíše směřování hudebně pedagogické práce zaměřené na interpretaci tradiční lidové hudby. Ta se může posouvat od konvenčních stylových poloh a představ tohoto odvětví hudební praxe k hlubšímu poznávání jejích základních kořenů, původních inspirací a tvůrčích zdrojů.

Příspěvek předkládá a komentuje několik podnětů pro hudebně tvůrčí činnost ve škole, jak ji koncipuje George Self ve své práci New Sounds in Class. Ta ani přes časový odstup více než čtyřiceti let nepozbyla na aktuálnosti a může i dnes napomáhat k poznávání zde dosud málo prozkoumaného hudebněpedagogického terénu, kterým je kreativita a svobodný umělecký projev.

Příspěvek přináší praktická východiska pro oživování zaniklé výtvarné techniky – podmalby na skle, a to v návaznosti na svůj teoretický vstup v první části tohoto článku.