Článek se věnuje integraci dětí cizinců do vzdělávacího prostředí. V úvodu je popsán vývoj situace týkající se cizinců v ČR a základní strategie adaptace. Prostor je věnován především psychologické rovině adaptace a s ní spojeným problémům a rizikovým situacím. Důraz je kladen především na problémy spojené s odlišným mateřským jazykem.

V článku se věnuji tématu nadání – na úvod rozlišuji pojmy „nadání“, „nadané dítě“ a „nadané chování“. Dále se věnuji nejčastějším problémovým projevům, se kterými se učitel může v průběhu výuky nadaných dětí setkat, a snažím se je představit v souvislosti se specifickými vzdělávacími potřebami nadaných dětí.

Etnicita je součástí identity každého člověka. Je to určité "my" v nás. Je však pro existenci "my" nutná i existence "oni"?

V článku se věnuji problematice genderu, kterou zasazuji do kontextu inkluzivního vzdělávání. Zaměřuji se na rodinu a školu jako instituce, které se primárně podílejí na procesu genderové socializace. Je zde rovněž vymezen rozdíl mezi pohlavím a genderem. Také jsou zmíněny přínosy i úskalí, se kterými se lze setkat při reprodukci genderových stereotypů a je uvedeno několik konkrétních příkladů, jak k této reprodukci často dochází.

Liberalismus, socialismus a konzervatismus - tři základní politické ideologie. Je ovšem nutné se \"politicky\" zařadit? Musí být naše myšlení (jen a pouze) v souladu s jednou z těchto tří ideologií? Článek upozorňuje na to, že některým slovům a priori přisuzujeme politický nádech a význam, aniž bychom uvažovali nad tím, zda je to v dané situaci na místě. Zmíněné ideologie jsou také představeny jako ne nutně si odporující myšlenkové koncepce.

Článek pojednává o plasticitě mozku, osobním rozvoji a utváření schémat a strategií v průběhu učení. Zároveň jsou zde zmíněny významné faktory sehrávající roli při tvorbě těchto strategií a jejich zpevňování, dále se lze také dozvědět informace o problematice změn těchto strategií v průběhu života.

Článek se věnuje etnicitě - popisuje její charakter a situace, kdy se tato součást naší identity nejvíce hlásí o slovo - tedy takové, v rámci nichž se setkáváme s někým, jehož etnicita je více či méně odlišná od té naší. Vnímaná odlišnost je v tomto kontextu představena jako nástroj vhodný pro poznání sebe i druhých.

Článek se zabývá procesy identifikace rozdílů u studentů v prostředí inkluzivních škol. Je zde nastolena otázka, nakolik skutečně označujeme faktické rozdíly a kolik z nich si spíše jen částečně domýšlíme na základě svých zkušeností (a následně podle nich přizpůsobujeme svůj postoj ke studentovi). Na tuto problematiku inkluzivního vzdělávání je zde nahlíženo optikou sociálního konstruktivismu (konkrétně etiketizačními teoriemi).

V článku se věnuji problému, který představují rozdíly ve vědomostních strukturách dětí pocházejících z jiných kultur. Blíže se zaměřuji na riziko vzájemného neporozumění během výuky, které z těchto rozdílu vyplývá. Upozorňuji také na důležitost poznávání těchto struktur během prvotní fáze výukového procesu, což hraje klíčovou roli v úspěšném efektu celé vzdělávací akce.

Článek se zaměřuje na problematiku antagonistických pojmů a jejich užívání v oblasti multikulturního vzdělávání a výchovy. Upozorňuje na zúženost pohledu, který nám poskytuje duální chápání reality a společnosti. Jsou zde zmíněny primární cíle multikulturního vzdělávání a úskalí jejich naplňování. Dále je zde nastíněn pohled filosofie sociálních věd na tuto oblast.