O tom, jaké zkušenosti vyplynuly z pokusného ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni ZŠ, hovoříme s Mgr. Jitkou Altmanovou z NÚV, která se na něm podílela.

O domácím vzdělávání vlastních dětí jsme mluvili s PhDr. Kateřinou Jančaříkovou, Ph.D., která vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a její děti se doma vzdělávaly jak na prvním, tak na druhém stupni základní školy.

Domácí vzdělávání nepředstavuje ve školských systémech žádnou žhavou novinku. Jde naopak o tradiční formu vzdělávání, kterou využívaly od nepaměti hlavně bohaté rodiny. Ty svým dětem najímaly domácí učitele, kteří je připravovali pro život i pro vstup na vysokou školu. Bylo to tak i na území dnešní České republiky, a to až do období druhé světové války, kdy bylo domácí vzdělávání zakázáno a za socialismu pak už nebylo obnoveno.

Na konci července skončil dvouletý projekt Partnerství pro mobility, během něhož si partneři z různých zemí mohli vyměňovat nápady, konkrétní příklady a zkušenosti z realizace studijních nebo pracovních stáží. Cílem projektu bylo přispět ke zvýšení počtu mobilit a zlepšení jejich kvality.

O tom, proč bylo nutné v NÚV rozšířit služby v oblasti pedagogicko-psychologického poradenství, o pomáhajících profesích na školách a budoucnosti praktických škol jsme hovořili s náměstkyní ředitele NÚV Janou Zapletalovou.

Od října 2013 je součástí NÚV také Národní informační centrum pro mládež (NICM), které dříve působilo v rámci Národního institutu dětí a mládeže. Díky tomuto pracovišti se Národnímu ústavu pro vzdělávání podařilo rozšířit informační a poradenské služby pro mladé lidi v nejrůznějších oblastech jejich zájmu, od možností vzdělávání přes cestování až po řešení problémů v oblasti bydlení či financí a sociálního zabezpečení. Co všechno vlastně Národní informační centrum pro mládež dělá?

O mistrovských zkouškách a reformě v ukončování středoškolského vzdělávání jsme hovořili s Bohumilem Janyšem, bývalým ředitelem NÚOV a nyní poradcem ministra školství, který považuje společnou maturitní zkoušku v dnešní podobě za diskriminační.

Červnové závěrečné zkoušky v učebních oborech ukázaly, že většina škol souhlasí s jejich sjednocením. I v tomto školním roce se ředitelé škol mohli rozhodnout, zda závěrečné zkoušky připraví podle vlastních představ, nebo podle jednotného zadání, vytvořeného v rámci projektu ministerstva školství Nová závěrečná zkouška 2. Poslední statistika ukazuje, že se pro jednotné závěrečné zkoušky rozhodlo 443 škol s učebními obory, což představuje 88 procent, skládalo je celkem 27 064 žáků.

Kolik knih přečteš za měsíc? Na tuto otázku odpovědělo loni 29 % dětí, že žádnou. Přitom v roce 2003 to bylo o tři procenta méně. Během stejných deseti let také ubylo dětí, které přečtou dvě a víc knih, o sedm procent – v roce 2003 jich bylo 30 %, zatímco v roce 2013 jen 23 %.

V polovině listopadu 2013 začaly první certifikace preventivních programů pro všechny oblasti rizikového chování, jako jsou drogy, šikana, rizikové sexuální chování nebo záškoláctví. Poskytování těchto programů se věnují nejenom státní instituce, ale také celá řada neziskových organizací. Kvalita obsahu programů primární prevence i jejich lektorů má však rozdílnou úroveň. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy proto rozhodlo, že dotace na programy prevence rizikového chování bude udělovat pouze subjektům, u kterých bude kvalita poskytovaných služeb nezávisle ověřena. Za tímto účelem bylo v Národním ústavu pro vzdělávání zřízeno Pracoviště pro certifikace, které má ověřování kvality programů na starosti. O tom, jak budou certifikace konkrétně probíhat, jsme hovořili s jeho odbornou garantkou Mgr. Lucií Myškovou.