Osobní wiki představuje jeden ze zajímavých nástrojů, který může pomoci studentům lépe se učit a především dlouhodobě pracovat s informacemi, na které kolem sebe narážejí. Na jakém principu tyto nástroje fungují a jak s nimi lze pracovat ve vzdělávání?

Sebekvantifikace představuje fenomén měření, shromažďování a analyzování informací o běžných činnostech vlastního života. Fenomén, který je často vnímán jako jedna z výrazných módních vln, mající velký potenciál v oblasti vzdělávání.

Práce s pamětníky, dotazování, ale také studium všedního života patří mezi činnosti, které by měly být nesporně integrální součástí výuky moderních dějiny. Moderní dějiny jsou unikátní oblastí, kde mohou žáci sami pracovat vědecky a tvořit zajímavé a hodnotné výstupy.

V tomto díle našeho miniseriálu se podíváme na již hotové projekty či databáze obsahující příběhy z dvacátého století, které je možné použít pro vlastní vědeckou práci pedagoga či žáků, stejně jako pro obohacení výuky samotné.

Pokud chceme s žáky provozovat aktivní orální historii, je třeba, aby byli pro tento účel dostatečně technicky vybavení. Pokud mají být záznamy používány jen pro školní potřebu a nepředpokládá se nějaká jejich další archivace, tak pro pořizování nahrávek ve vhodném prostředí (tichém, bez hluku) postačí i obyčejný mobilní telefon. Pro kvalitnější nahrávky je možné sáhnout buď po stereofonním diktafonu, nebo po spojení externího mikrofonu a počítače.

Výukoví roboti nesporně představují jednu ze zajímavých forem vzdělávání. Jsou založené na myšlence, že žák programuje svého robota, jehož cena je typicky pod 100 USD. Tímto programováním se učí řešit různé úkoly.

Jane Hartová už po jedenácté sestavila za pomoci 2174 hlasujících z 52 států žebříček nejpopulárnějších nástrojů pro učení. Co je na tomto žebříčku zajímavého? Proč mu věnovat pozornost a proč ho naopak nepřeceňovat? Jaké ukazuje trendy v oblasti využívání technologií pro učení a studium?

Příspěvek se zaměřuje na postupy a nástroje, které jsou spojené s tvorbou videotutoriálů, které jsou tvořené ze záznamů z obrazovky. Ukazuje, jakým způsobem je možné s nimi pracovat ve školním prostředí, ať již z pohledu učitele jako tvůrce obsahu, nebo očima studentů, kteří participují na společné tvorbě.

Článek nabízí základní vhled do natáčení videí ve školní praxi. Nabízí přehled kroků, které musíme uvážit, pokud chceme videoobsah připravit a tvořit. Prochází fází plánů, přípravy natáčení, vlastní tvorby a postprodukce. Speciální pozornost je zaměřená na nástroje, které umožňují střih a úpravu videa.

Mediální výchovu lze pojmout různými způsoby. V současné době akcelerující online žurnalistiky není velký problém nechat žáky vytvořit a zpravovat vlastní online magazín či zpravodajský server. Článek naznačuje možnost výuky mediální výchovy netradičním, praktickým a snad i pro studenty obohacujícím způsobem.