Metodický portál 

Metodická doporučení jsme rozdělili do čtyř článků, tento je prvním z nich. Texty přinášejí další z řady konkrétní metodické pomoci posilování čtenářské gramotnosti ve školní výuce.

Dvouhodinovka věnující se práci s částí novely Petry Soukupové K moři, konkrétně s částí kapitoly Cesta. Ve čtené kapitole se čtenář setká s hlavními postavami příběhu a zobrazí se mu velmi plasticky ve fázi počáteční kolize fabule. Novela ukazuje různé stránky života 4 sester, dcer dvou matek a jednoho táty, jež jedou se svým otcem na dlouho plánovaný výlet k moři. V uzavřeném prostoru auta se odehraje řada dialogů a scén, které dětskému čtenáři mohou připomínat jeho vlastní „žitý“ život. Čtení této novely může mladého čtenáře zaujmout a dokážeme si představit zařazení této knížky do žákovské četby i na běžné základní škole.

Jako přechod na gymnázium se mi při učení čtení a psaní celkem osvědčil jeden z úvodníků Erika Taberyho – Hledá se Vaculík. Článek vyšel v Respektu v roce 2006 (s autorovým svolením jej zde celý přináším). Je ale nadčasový, hledání aktivního názorového vůdce z řad humanistů a intelektuálů je v době masové mediální komunikace trvalkou.
Vedle toho text ukazuje na možnost využít řady nástrojů a zbraní kvalitního názorového novináře. Meta, kterou Tabery pro své čtenáře a potenciální budoucí žurnalisty (a jisté budoucí občany a voliče) staví, je vysoko. Právě proto text volím. Ať je výzvou pro žáka i učitele.
Představuji zde blok hodin komunikace a slohové výchovy, který jsem absolvoval s žáky a žákyněmi dvou kvint gymnázia Open Gate – Boarding school, s. r. o., v roce 2006/07 a s žáky sexty gymnázia živých jazyků Minerva v roce 2007/08.

Článek představí prakticky ověřený přístup k učení práce s uměleckým textem. Zaměřuje se na budování dovedností poučené percepce, analýzy, srovnávání a hodnocení básní. Měl by také polemizovat s obvyklými postupy analytického přístupu k básnickému textu. Ukazuje možnost využít celostního působení textu při jeho čtení a hodnocení. Může být inspirací pro učení čtení poezie jako zdroje pobavení a relaxace alternativně k jiným způsobům (nečtenářského) trávení volného času dětí a mládeže.
Česká literatura byla po většinu druhé poloviny XX. století rozdělena vnějšími okolnostmi na oficiální, šedou zónu a literaturu v exilu a samizdatu. Protože se pracuje s texty právě z tohoto období, navržené aktivity implikují přesahy do výuky soudobých dějin a občanského a společenskovědního základu. Literární komunikace je komunikace mezi čtenářem a uměleckým dílem, její cíle (tudíž také cíle tohoto příspěvku) se překrývají s cíli společného základu pro hudební a výtvarný obor gymnaziálního studia.
V představených hodinách se věnujeme hodně modelování návyků čtenáře. Tím směřujeme k rozvíjení osobnosti žáka. Žák dostává kreativní domácí úkoly, které jej vedou k metodickému řešení problémů. V neposlední řadě detailní setkání a porozumění uměleckým textům a jejich kontextu posiluje žákovy návyky v oblasti učení.

Zvolená metoda se přímo nabízí pro rozvíjení schopnosti žáků záměrně využívat takový způsob čtení, který je vhodný vzhledem k textu a jejich čtenářskému záměru, tedy vnímat, proč a jak čtou (metakognice). Citovaná publikace ČŠI k tomu uvádí: „Metoda ‚učíme se navzájem‘ patří k těm, které míří na rozvíjení čtenářských strategií nebo dovedností. Pomáhá v tom, aby si žáci dobře procvičili a zažili čtyři základní porozumívací čtenářské strategie a aby si uměli poradit i s textem, který je pro ně náročný a mohl by je odradit. Žáci si v tom navzájem pomáhají. Tak je třeba chápat název ‚učíme se navzájem‘ – učíme se s pomocí druhých zvládat strategie porozumění textu tím, že střídavě modelujeme, hlasitě přemýšlíme, pozorujeme se při tom, diskutujeme, reflektujeme.“