Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Projekt Czechkid – nástroj zavádění multikulturní výchovy
Odborný článek

Projekt Czechkid – nástroj zavádění multikulturní výchovy

19. 11. 2009 Základní vzdělávání
Autor
PaedDr. Jaromíra Šindelářová, CSc.

Anotace

Představení projektu Czechkid může pomoci učitelům, kterým se ve třídě objevil žák – cizinec. Učitel může využít českou (i anglickou) verzi projektu Czechkid jako komplexního nástroje pro zavedení multikulturní výchovy do našich základních a středních škol. Projekt vychází z vymezení multikulturní výchovy v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání.

V současné době dochází pod vlivem nových politických, ekonomických a sociálních podmínek ve společnosti nejen ke změně filozofických názorů, hodnot, potřeb, ale způsobům komunikace. Vzhledem k novým okolnostem se mění i systém výchovy a vzdělávání, jeho obsah a organizace.

V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR a zakotvenými v Zákoně o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, který vešel v platnost dne 1. ledna 2005, se do vzdělávací soustavy v České republice zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od tří do devatenácti let.

Součástí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) se stala také multikulturní výchova, která v něm tvoří samostatnou část, má umožnit žákům seznamovat se s různými kulturami, jejich tradicemi a hodnotami, a tak si lépe uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty, rozvíjet smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci. Jejím cílem je u menšinového etnika rozvíjet jeho specifika a současně poznávat kulturu celé společnosti, majoritní většinu pak seznamovat se základními specifiky ostatních národností a u obou skupin pomáhat nacházet styčné body pro vzájemné respektování, společné aktivity a spolupráci. Škola má zabezpečit takové klima, v němž se budou všichni žáci cítit rovnoprávně, kde budou v majoritní kultuře úspěšní i žáci minorit a žáci majority budou poznávat kulturu svých spolužáků – příslušníků minorit, a tak přispívat k vzájemnému poznávání obou skupin, ke vzájemné toleranci, k odstraňování nepřátelství mezi národy (RVP ZV).

V nedávné době vznikl za podpory MŠMT ČR projekt, který napomáhá začlenit multikulturní výchovu do výuky ve druhém a třetím stupni našich škol. V rámci tohoto projektu vytvořila Katedra studií občanské společnosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze českou variantu metodického nástroje pro multikulturní výchovu, tzv. „Czechkid", a to ve spolupráci s institucemi, jež se multikulturní problematikou zabývají již řadu let. Projekt byl inspirován projektem Eurokid, jehož původní verzi Britkid vytvořili prof. Chris Gaine a Damien Wilis na univerzitě v Chichesteru. V současné době tento projekt funguje jako evropská virtuální rodina fiktivních dětských postav (zatím ve Velké Británii, Nizozemsku, Švédsku, Španělsku a nyní i v České republice).

Čeští tvůrci projektu Czechkid správně pochopili, že pokud má česká verze sloužit jako komplexní nástroj pro zavedení multikulturní výchovy do našich základních a středních škol, je zapotřebí vycházet z reflektované životní sociální zkušenosti žáka či studenta. V rámci multikulturního kontaktu totiž dochází k setkání jednotlivců z různých kulturních prostředí, jež může u konkrétních jedinců zpočátku vyvolávat nejrůznější pocity a vést až k nedorozumění a vzájemnému nepochopení.

Cílem multikulturní výchovy i projektu je odstranit bariéry u dětí a mládeže s odlišnou kulturou tím, že žáci budou získávat právě ve školním prostředí důležité informace o cizích kulturách, začnou se společně efektivně učit, což by je mělo dovést k adekvátní komunikaci. Pokud má být cílů multikulturní výchovy dosaženo, je zapotřebí vycházet ze zkušenosti lidí s odlišnými kulturami v nejrůznějších situacích, z reflexe takových setkání a sebereflexe v multikulturním prostředí. Autoři české verze projektu, inspirováni mezinárodním projektem Eurokid, přejali typické postavy, jejichž prostřednictvím seznamují děti a mládež v českých školách s multikulturními zkušenostmi. Kultura je pak v projektu chápána ve vztahu k sociálnímu prostředí, ve kterém tyto postavy žijí, zároveň je však pojímána prizmatem tzv. transkulturního přístupu, který vychází z toho, že v dnešním globalizovaném světě jsou odlišné kultury od sebe odděleny nejen státními hranicemi, nýbrž i specifiky konkrétních kultur. Každý člověk je členem nějakých skupin, např. sociálních, profesních, náboženských, dále žije v rodině, v určitém městě, regionu, republice, působí v různých klubech, zájmových organizacích apod. V každém takovém seskupení fungují určité zákonitosti a pravidla, jimž se dotyčný přizpůsobuje. Je třeba ocenit, že tyto sociální vazby a podmíněnosti se autoři projektu pokusili propojit s poznáváním lidí z jiných sociálních a kulturních prostředí v různých zemích. Za interkulturní kontakt tvůrci považují nejen kontakt např. mezi českým a německým anarchistou, ale i mezi českým anarchistou a českým úředníkem, neboť vycházejí z toho, že v obou případech si lidé mohou, ale nemusejí porozumět.

Autoři nového projektu Czechkid se domnívají, že nejvhodnější způsob, jak vypěstovat schopnost obstát v multikulturním světě, je vycházet z vlastních zkušeností a na jejich základě pak jednat. Vzhledem k tomu, že projekt je určen dětem a mládeži, zvolili autoři dětské postavy, tedy prostředí školákům známé. Hrdiny jsou mladí lidé, kteří řeší situace ze svého okolí. Hlavní postavy nemají být reprezentanty národností ani nějakých konkrétních skupin, jsou vázány pouze na konkrétní životní situace a jedinečné životní zkušenosti, se kterými jsou jejich prostřednictvím seznamováni čeští žáci v našich školách.

Projekt je dostupný na webových stránkách www.czechkid.cz. Jeho základ tvoří deset postav, se kterými by se měli žáci ve vyučovacím předmětu (nejlépe v hodinách českého jazyka – varianta česká, nebo anglického jazyka – varianta anglická) seznámit nejdříve. Charakteristika jednotlivých hrdinů je prezentována na hlavní stránce (kliknutím na jednotlivé postavy se otevře).

Po představení jednotlivých postav lze přejít na dialogy, jež jsou obdobně jako popisy postav k dispozici v českém i anglickém jazyce. Formou dialogů jsou zpracovány názory, zkušenosti a vyprávění jednotlivých postav. Kliknutím na ikonku „Přejít na mapu" lze otevřít stránku s mapkou konkrétních míst, kde se postavy scházejí. Po kliknutí na zvolené místo je k dispozici stránka, na které jsou vyobrazeny obličeje postav. Každý dialog má svou vůdčí postavu, kliknutím na jednu z nich se lze přemístit na dialog. Kliknutím na tlačítko „A jedeme dál" lze přejít k otázkám, k úkolům nebo pokračovat v dialogu.

Do projektu byly zařazeny i materiály pro učitele, které obsahují texty spojené s dialogy, neboť každý rozhovor zpracovává určitou oblast multikulturní výchovy. Pro lepší orientaci jsou podkladové materiály stejně strukturované. V úvodní části je stručně popsán obsah dialogu, následuje výklad pojmů k danému tématu, a text, v němž je téma představeno. V poslední části mohou pedagogové najít doplňující příběhy a příklady.

Kromě materiálů, jež se bezprostředně vážou ke konkrétním dialogům, mají učitelé k dispozici ještě tzv. doplňkové texty a také další témata, která jsou pro multikulturní výchovu důležitá (např. nostrifikace, třídy pro jazykovou přípravu organizované při školách apod.). Tyto texty mají stejnou strukturu jako texty spojené s dialogy, neváží se však ke konkrétním rozhovorům, jejich úlohou je podat učitelům informace obecné. (Přístup pro pedagogy je umožněn buď z hlavní stránky kliknutím na ikonku „Pro pedagogy", nebo přímo z jednotlivých dialogů zase kliknutím na ikonku „Pro pedagogy".)

Stránky projektu Czechkid byly ještě doplněny o metodiku, kterou lze získat na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

Jednotlivá témata v nedávno vytvořeném projektu zcela odpovídají požadavkům multikulturní výchovy podle RVP. Učitelé v základních i středních školách v České republice tak mají k dispozici nástroj, který může posloužit jednak jako vhodný pomocník při zpracovávání školních rámcových vzdělávacích programů, jednak jako praktická pomůcka při zavádění multikulturní výchovy do škol. S konkrétními dialogy lze pracovat v různých vyučovacích předmětech, nejlépe jsou však – podle našeho názoru – využitelné v hodinách českého nebo anglického jazyka.

V české verzi projektu se důsledně užívá obecná čeština, což vyvolává u mnohých lingvistů a učitelů, a nejen češtinářů, nesouhlas. Je třeba si uvědomit, že český národní jazyk představuje výrazově velmi bohatý jazyk. Psaná a mluvená podoba češtiny je v současnosti natolik odlišná, že i jazykovědci si kladou otázku, zda jazyk psaný a mluvený představuje jeden jazyk, dva módy téhož jazyka, nebo dvě různé jazykové varianty. V českém prostředí však k tomuto rozdílu přistupuje i odlišnost mezi spisovným jazykem a různými obměnami nespisovnými. Obecná čeština je hodnocena jako nejvýznamnější interdialekt, který v našem prostředí funguje v úloze „třetího standardu" (CHLOUPEK, in: ČECHOVÁ, 1997, s. 43), a užívá ji většina českých mluvčích při běžně mluvené komunikaci na celém území Čech a značné části Moravy. Aspiruje tedy na celonárodní nespisovný útvar, čímž se vzdaluje své původní interdialektické podstatě. Konkurence spisovné a obecné češtiny, někdy posuzovaná jako specifický případ jazykové diglosie, vzbuzuje v českém jazykovém prostředí v současné době stále větší pozornost. Začlenění běžně mluveného jazyka, výstižněji běžné mluvy (termíny označujeme soubor jazykových prostředků užívaný při běžně mluvené komunikaci, jež nejsou v analytické praxi jazykovědy termínu obecná čeština zřejmě příliš vzdáleny, viz CHLOUPEK, in: ČECHOVÁ, 1997, s. 44), do výuky českého jazyka jako mateřského i cizího jazyka je problémem, se kterým se setkávají nejen učitelé češtináři, ale i učitelé češtiny pro cizince.

Velmi nepřehledná situace v české lingvistické praxi, jež se v minulých letech běžně mluvenému jazyku systematicky a v dostatečné míře nevěnovala, nese i svůj podíl na nedostatečné připravenosti pedagogů, absenci metodických zásad užití a prezentaci toho typu jazyka ve výuce.

Ze zkušeností z výuky pro cizince vycházejí i ČERMÁK a SGALL (1997), kteří ukazují na potřebu změny školské výchovy a nutnost širokého studia úzu, a tedy i práce s rozsáhlým anotovaným korpusem mluvené češtiny souběžně s Českým národním korpusem. Rozdílné jsou názory jazykovědců na její místo, rozsah užití a komunikační roli v naší jazykové kultuře. Příslušné výzkumy i praktické využití získaných poznatků přinášejí na počátku nového tisíciletí určité posuny i ve výuce cizinců v tom, že spisovný jazyk je zdůrazňován s podstatně menší intenzitou než dříve a obecná čeština proniká i do učebnic češtiny pro cizince (viz např. HÁDKOVÁ, M.: Čeština pro azylanty A. Brno : 2007; HOLÁ, L. Czech Step by Step. Praha : 2001 a další).

Za nedostatek projektu Czechkid však považujeme to, že česká verze obsahuje řadu gramatických chyb (viz např. dialog, ve kterém Andrea říká: „No to je přesný jakmile někdo něco ukradne musí to bejt vždycky Rom." Domníváme se, že pokud jde o projekt, který je určen školám, měl by být zejména po pravopisné (tedy i interpunkční) stránce bez chyb.

Vytvoření projektu souvisejícího se zaváděním multikulturní výchovy však celkově hodnotíme kladně a věříme, že napomůže požadované proměně českého školství.

Aby reforma české školy, jež klade důraz na moderní výuku respektující individualitu jedince, mohla být úspěšná, musí právě učitelé nové koncepci vzdělávání porozumět, a zejména jejímu smyslu uvěřit. Zvláštní pozornost by tak měl pedagog věnovat i žákům a studentům – cizincům, jejichž počet se v českých školách neustále zvyšuje. Je třeba si uvědomit, že od devadesátých let 20. století začala čeština fungovat i jako multikulturní dorozumívací prostředek.

Ačkoli se cizinci naučí ovládat určitý počet slov a základní gramatiku jako nástroj komunikativních funkcí, jejich adaptaci do českého školství mnohdy ztěžuje školský systém v zemi, odkud přicházejí, a odlišný kulturní vzorec chování.

Je třeba si uvědomit, že úspěch celého procesu kurikulární reformy české školy bude záviset především na osobnosti pedagoga a jeho předpokladech. Podíl odpovědnosti za fungování nově nastoleného systému vzdělávání budou mít nejen učitelé v praxi, kteří se možná bez soustavného postgraduálního vzdělávání pedagogů neobejdou, ale i my, vysokoškolští učitelé, neboť záleží na tom, jak kvalitně připravíme své studenty v učitelských oborech na jejich profesi.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PaedDr. Jaromíra Šindelářová, CSc.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Český jazyk a literatura 1. stupeň