Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Proč potřebujeme mediální výchovu
Odborný článek

Proč potřebujeme mediální výchovu

30. 4. 2006 Základní vzdělávání
Autor
Jan Jirák

Anotace

Důležitost mediální výchovy ve všeobecném vzdělávání jako přípravy vstupu široké veřejnosti do mediální komunikace, cíle mediální výchovy, koncept "života s médii" a nutnost přípravy na něj.

Tento text je součástí programu Mediální studia.


Dnešní svět si bez masových médií lze představit jen velmi obtížně. S jistou - ale jen velmi mírnou - nadsázkou je možné říci, že to, co o světě víme, zprostředkovala nám právě média. V mnohých případech nemáme jako příslušníci publika přijímajícího mediální sdělení ani možnost konfrontovat svou vlastní, přímou zkušenost s obrazem reality, který nám média předkládají. Většina z nás je například o válkách probíhajících v různých částech světa informována výhradně médii. Protože jejich podání je vždy založeno na záměru tvůrců sdělení, na jejich omezených možnostech i závislostech, technologických limitách samotného média, politickém a kulturním kontextu a řadě dalších okolností, měli bychom se s mediální realitou srovnávat kriticky. Alespoň v tom smyslu, že budeme znát nebo alespoň tušit, za jakých podmínek a východisek vzniká. Předpokládá to orientovat se alespoň základním způsobem ve světě médií a v jeho vnitřních zákonitostech. Člověk si tak může nejen vybudovat určitou sebeobranu před vlastním sklonem bez výhrad důvěřovat sugestivně podanému mediálnímu sdělení, ale naučí se s médii pracovat tak, aby mu byla k užitku. Jinými slovy - příslušníci vyspělé společnosti by měli být dostatečně mediálně gramotní.

O to se pokouší Mediální výchova, která aplikuje poznatky a teorie mediálních studií (a dalších oborů) a výzkumů médií na praktickou průpravu zejména mladých generací.

Význam vzdělávání zaměřeného na mediální oblast se ale jako kompetence (tedy součást všeobecně pojímaných dovedností a znalostí) ve vzdělávacích soustavách jednotlivých zemí projevuje velmi nevyrovnaně. Nutnost profesní přípravy komunikátorů je zřejmá již dlouho (o institucionalizaci novinářského vzdělávání se různé společnosti pokoušejí již od 70. let 19. století). Profesní příprava pracovníků reklamních agentur a sféry public relations se během 70. a 80. let 20. století zcela samozřejmě stala součástí zvláště studijních plánů ekonomických škol a fakult. Mediální příprava "decision makers" (politiků, řídících pracovníků apod.) vedla nejen ke vzniku prosperujícího vzdělávacího odvětví "mediálního tréninku", ale i k ustavení oboru, jenž se věnuje řízené komunikaci s médii (například pod označením "news management" či "image management").

Naproti tomu naléhavost zvyšování mediální gramotnosti veřejnosti se prosazuje daleko obtížněji. Tomu odpovídá i nerovnoměrný rozvoj vzdělávání v oblasti mediálních studií. Jak vyplývá z přehledu uvedeného výše, již řadu desetiletí se rozvíjí na nejrůznějších úrovních odborná příprava profesionálních mediátorů, zvláště novinářů (ale i dalších profesí - grafiků, kameramanů, herců apod.). Období od 70. let zaznamenalo prudký rozvoj aplikovaného výzkumu médií a využití získaných poznatků v přípravě profesionálů, kteří se věnují reklamním a politickým kampaním, public relations a institucionální komunikaci vůbec, lobbyingu apod.

A teprve v posledních letech pronikají do všeobecně vzdělávacích škol mnohých zemí nejrůznější pokusy o zavedení mediální výchovy (výchovy k "životu s médii"), specifické přípravy těch, kteří vstupují do mediální komunikace v roli příjemců, tedy široké veřejnosti. Postupně se součástí základního a středního stupně vzdělání stává mediální výchova jako prostředek ke zvýšení úrovně mediální gramotnosti veřejnosti. Zdá se, že vpravdě přelomovým textem se stal Primary Media Education: A Curriculum Statement z roku 1991, který zveřejnil Britský filmový institut, v němž se jasně postuluje nutnost mediálního vzdělání (rozuměj nutnost poznatků o médiích) jako součásti mediální výchovy: "...základním východiskem mediální výchovy je to, že sdělení není možné oddělit od média. Člověk nemůže pochopit smysl příběhu či informativního sdělení, tím méně ho ocenit či kritizovat, pokud neví něco o médiu, jehož prostřednictvím se k němu sdělení dostalo..."

Z této základní premisy není obtížné odvodit hlavní cíle mediální výchovy:

  • přiblížit, jak fungují mediální texty;
  • vysvětlit, jak se podílejí na vytváření významů;
  • vyložit, jak fungují mediální organizace;
  • popsat, jak se publikum zmocňuje mediálních produktů, technologií a institucí a dodává jim význam.

Mediální gramotnost se tak stále výrazněji prosazuje jako jedna ze základních kompetencí, jíž by měl být vybaven člověk žijící v otevřené společnosti, který se snaží naplnit svůj život ve spleti osobních, sociálních, ekonomických a politických vazeb, na jejichž podobě, posilování, potvrzování (či distorzích) se významným způsobem podílejí jak tradiční prostředky veřejné komunikace (masová média), tak nově se ustavující o něco více interaktivní prostředky digitalizované veřejné komunikace (tzv. "nová média").

V českém prostředí se úvahy o mediální výchově objevují teprve od poslední třetiny 90. let 20. století. Koncepce Mediální výchovy pro Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání byla vypracována doc. PhDr. Janem Jirákem, členem Centra pro mediální studia Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Mediální výchova