Odborný článek

Filmová výchova

15. 10. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Martin Čihák

Anotace

Příspěvek je součástí diskusního fóra k problematice filmové výchovy a jejího zařazení do systému všeobecného vzdělávání.
Výchozí situace

Současný proces vzdělávání a výchovy většinou nenárokuje vnitřní proměnu, nárokuje pouze schopnost něco se naučit a umět to použít.

Považuji za nezbytné vztáhnout nárok na vnitřní proměnu na oba základní póly výchovného procesu, tedy žáka i pedagoga.

Domnívám se, že tzv. filmový analfabetismus je zapříčiněn nikoli nedostatkem, ale naopak přemírou vizuálních obrazů, jimž je každý od nejútlejšího dětství vystaven. Dalším z problémů je skutečnost, že většina vzdělaných pedagogů na všech stupních škol (filmové nevyjímaje) je obeznámena s filmem pouze v jeho hodnotově nejokrajovější (byť bohužel nejrozšířenější) podobě vypravěče příběhu, hlásné trouby životních pravd nebo jako více či méně věrohodného imitátora reality (dokument).

Filmová výchova je záměrné setkávání učitele a žáka s cílem vnitřní proměny obou. Nic menšího si za cíl filmová výchova nesmí klást!

Přesvědčení pedagogického optimismu

Nutnost filmové výchovy tkví v optimistické tezi, že filmařem se člověk nerodí, ale stává. Lze tedy do určité míry k otevření filmového vnímání přivést každého člověka. (Jistě může být i námitek, že pouze člověka obdařeného zrakem či mentálně nepostiženého, ale ani to není nezbytně podmínkou1.)

Býti filmařem není zaměstnání, ba ani povolání, je to způsob života. Filmařem může být i člověk, který nenatočí žádný film, který má však zcela zvláštní a jedinečný vztah ke světu a ke svému životu. Zatímco pro běžného člověka je prostor jen okolním prostředím, v němž jsou rozmístěné předměty a ostatní jedinci, čas je jen více či méně plynoucím kontinuem a světlo je redukováno na pouhé "osvětlení" vůkolní scenérie, pro filmaře nabývají tyto tři kategorie dočista jiné podoby. Právě tato radikální proměna v přístupu k prostoru, času a světlu je základem filmové výchovy.

Pro filmaře není prostor jen nádobou vhodnou k naplňování (či vyprazdňování), ale především místem ke zjevení významu, přičemž tento význam nemusí být přesně slovně formulovatelný pomocí lineárního textu. Dalším krokem je pak pochopení prostoru jako místa nejen ke sdělení, ale ke sdílení.

Pro filmaře je podstatné uchopování času nejen v jeho plynutí a uvědomování si významového (významotvorného) temporytmu, ale především pak uchopení času v jeho kvalitativním hledisku - kairos.

Základní teze vychází z předpokladu tzv. světlopisného charakteru filmu. Světlo je základní materie filmu, nikoli a jen ve smyslu fyzikálním (tady je ale nebezpečí pádu do planého tlachání o metafyzice světla). Je třeba vést pedagogy i žáky k uvědomění si jedinečnosti světelných obrazů a způsobů jejich zpřítomnění v aktu projekce.

Od filmaře je třeba odlišovat filmového masturbátora, který se může projevovat v rovině filmovědné, v rovině praktické i v rovině divácké. Aby nedošlo k mýlce, nemám tím na mysli jen nějaké plytké psaní o filmu, podřadné filmové režiséry či povrchní konzumní diváctví. Filmovým masturbátorem je každý (a může jít o vysoce fundovaného teoretika, hodnotného režiséra, ba i o tzv. poučeného diváka), pro něhož je cílem obcování s filmem vlastní uspokojení, bez nároku na vnitřní proměnu v průběhu celého procesu.

Obsah filmové výchovy

Počátečním úkolem je destrukce tradičního pojetí filmu a vysvětlení základu filmu jako světlopisného umění. Náhled na dosavadní "dějiny filmu" musí být veden zcela kriticky. Je třeba vyzdvihnout důležitost a primárnost neužitečnosti jakýchkoli filmových děl. Mám na mysli skutečné filmy, nikoli ten narativní balast, o kterém se s oblibou učí na filmových a filmovědných školách.

Prvním krokem je zpochybnění samotného chápání toho, co je. Všichni se domnívají, že vědí, co film je. Film ale není pohyb, není to záznam reality ani vytváření iluzorního fiktivního světa a už vůbec není pouhým prostředkem fixace reality stojící před kamerou.

Ve své podstatě je film uměním či dovedností vytvářet na ploše plátna světlené skvrny, které poutají naši pozornost a vybízejí k různým formám interpretace. To, že někdy takovou posloupnost skvrn na plátně vnímáme jako kontinuální pohyb postav či objektů, které svým tvarem (jeho určitou stabilitou) a chováním upomínají na postavy a jevy známé z běžného života, je jen jedním ze způsobů, jak může film být. Již sama frekvence 25 obrázků za vteřinu, kterou si běžný divák neuvědomuje a jež je vykládána jako technologická či fyziologická nutnost ke vnímání filmu, je ve skutečnosti něčím nohem víc. Jde vpravdě o metání světelných skvrn na plochu plátna s cílem iluminace diváka.

V oblasti chápání prostoru je možné vést cestu od filmu jako záznamového média reality před kamerou, přes nástroj k vytváření iluzivních příběhů, až k možnosti filmu vytvářet časoprostorovou realitu, která není jen imitací vnějšího světa. Postup by ovšem bylo možné metodicky obrátit a začít pojetím plátna nikoli jako místa zobrazení, ale jako místa, ve kterém se odehrává skutečné dění. S tím pochopitelně souvisí i zažitá představa, že film je jaksi hotov a jen se znovu a znovu promítá totéž. Film nelze ztotožnit s tím, co existuje na filmové cívce či je zapsáno jakýmkoli způsobem do libovolného digitálního nebo analogového nosiče. Film dokonce není totožný ani s obrazem, který tento záznam vytváří na plátně. Film je událost, která se uskutečňuje teprve v interakci s divákem! Do té doby žádný film není. Je dobré zdůraznit žákům, že polovinu celkové doby, kterou stráví na filmovém představení, stráví v naprosté tmě, a to nikoli proto, aby žádali u pokladny kina poloviční vstupné. Souběžně s totální destrukcí je nutné otvírat nové chápání prostoru, času a světla.

Úskalí filmové výchovy

Uvádím dva zcela zavrženíhodné přístupy, které jdou přímo proti smyslu filmové výchovy:

  • "Kvalifikovanost"- výchova k něčemu praktickému a chápání školy jako přípravy pro život;
  • "Osvětářství" - jedno z nejsvůdnějších scestí, ke kterému svádí představa, že pedagog jakoby přinášel "světlo" do temných dětských duší uchvácených komerčními filmy.
Proč je filmová výchova důležitá?

Často kladená otázka "Co tím děti získají?" je zcela scestná a jednostranná. Odmítám takto položenou otázku. Tažme se po obou, tedy co tím pedagogové a děti získají a dotáhněme to až k onomu Buberovskému die innere Verbundenheit.

Přesahy do ostatních oblastí a oborů

Jedním z nejblíže stojících oborů k filmové výchově je matematika, zejména v klasickém pojetí matematiky geometrického názoru.

Dalším opomíjeným přesahem je vztah filmu a fyziky ve dvacátém století. Např. souvislosti mezi teorií relativity či kvantovou mechanikou a filmem jsou více než evidentní.

Přesahy k ostatním uměním (literatura, divadlo, výtvarné umění aj.) jsou sice neoddiskutovatelné, ale při současném pojímání umělecké výchovy se stávají klamavou pastí, v nichž uvázne to podstatné, a do popředí jsou stavěny často jen vnější podružnosti.

Závěrem - osobní optimistická skepse

Filmová výchova je společensky nebezpečná v tom, že nárokuje vnitřní proměnu jednotlivce a jeho obtížnější manipulovatelnost v rámci jakýchkoli společenských struktur, školství nevyjímaje.

Jsme na filmovou výchovu opravdu připraveni?

Filmovou výchovu, v souladu s Komenským, je nutno pojímat jako nápravu (všenápravu) a nikoli jako opravu čehosi pokaženého. Zatímco oprava znamená ukončený proces, nápravu lze zjednávat stále, jde o směřování, řekněme o budoucnostní výzvu. Základní otázkou tedy nemá být, "co" je filmová výchova, ale (úmyslně to říkám gramaticky kostrbatě) "kam" je filmová výchova.


1 Znám příklad jednoho kolegy, který se pokusil o filmovou výchovu s mentálně postiženými. Celý projekt ztroskotal na tom, že mentálně nejpostiženějšími se ukázaly být ošetřovatelky. Zůstaly totiž uvězněny ve své představě filmu, tak jak jej znají z kin a televize, a žádným způsobem ji nebyly schopny ani ochotny překročit.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Martin Čihák

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.