Odborný článek

Dva roky prázdnin

Anotace

Téma Dva roky prázdnin jsem vybrala z toho důvodu, že hlavními hrdiny jsou děti přibližně stejné věkové kategorie jako v obou mých skupinách, pro které jsem lekci připravovala a které jsou díky okolnostem odkázány samy na sebe. Jde o část slavného románu J. Verna, jenž se odehrává na opuštěném ostrově v Tichém oceánu v roce 1860. Ač se jedná opět o drama z jiné doby, domnívám se, že to nebude činit žádné problémy, protože otázka záchrany vlastního života je aktuální v každé době.

Cíl

  • ukázat, jak silný může být kolektiv, který drží pohromadě
  • schopnost spolupráce při skupinové práci dětí
  • vzájemná tolerance nápadů, názorů, možností řešení apod.
  • rozvoj komunikačních dovedností – verbálních (schopnost argumentovat a formulovat myšlenku) i neverbálních
  • (výraz, postoj)
  • schopnost empatie – umět se vcítit do pocitů a prožívání jiných osob
  • zkušenost s různým druhem emocí (ztroskotání bez možnosti návratu domů)
  • posílit zdravé sebevědomí – uvědomění si, že každý je užitečný a potřebný
  • rozvoj tvořivosti a obrazotvornosti – umět si vytvořit novou realitu (hra na jako) pro práci s tématem
  • zvládání technik SD – učitel v roli, zápis faktů, četba, společné vyprávění, kouzelná hůlka, živé obrazy, plynulé střídání živých obrazů, živý obraz s rozehráním, posun v čase, připravená improvizace, společná kresba, zvuková kulisa, rozhodování se v rolích, porada v rolích, diskuse, hlasování, reflexe, zvládání prostoru

Dva roky prázdnin

Počet žáků: 8
Učitel v roli Brianta

Instrukce pro učitele:
Briant je Francouz a je mu 13 let. Má o tři roky mladšího bratra Jakuba. Oba jsou synové významného inženýra, který přišel před 2 lety řídit vysušovací práce v bažinách na Ika-Na-Mawi (Rybím ostrově).

Navštěvuje Chairmanovu internátní školu v Aucklandu. Do takové školy chodí jen Angličané, Francouzi, Američané a Němci, synové statkářů, obchodníků a úředníků. Dostává se jim tam nejlepšího vzdělání, stejného jako v podobných školách v Anglii. Maorové, původní obyvatelé ostrovů, tam ovšem své děti posílat nemohou. Pro ty byly zřízeny jiné školy.

Briant je velmi bystrý, ale ne příliš pilný. Častokrát se mu stalo, že byl v páté třídě poslední, ale chtěl-li, dostal se rychle pro svou přizpůsobivost a úžasnou paměť do prvních řad. Žárlí na něj Doniphan a z toho pramení soupeření mezi nimi. Briant je odvážný, podnikavý chlapec, obratný v tělesné výchově, pohotový, úslužný, neupjatý, otevřený – pravý opak pyšného Doniphana – zkrátka pravý Francouz. Často se zastává slabších, staví se proti bezpráví a násilí starších chlapců a nikdy se nechce podřídit zákonům faggingu – z toho pramení časté rozpory, hádky a rvačky vyvolané jeho živostí a odvahou. Ze všech sporů vychází většinou vítězně. Chlapci ho mají rádi, má mořeplavecké zkušenosti a nebojí se ujmout vedení, když je třeba.

Dne 14. února 1860 začínají všem chlapcům ze školy prázdniny a pro mnoho z nich znamenaly prázdniny cestu po moři, kterou Chairmanova škola každoročně podnikala. Plavby na palubě škuneru Chrt se mohlo zúčastnit patnáct chlapců a škuner už byl připraven. Měl plout okolo novozélandských břehů.

Briant ví, že na palubě bude: bratranci Doniphan a Cross (oba starší třinácti let - 5. třída), Baxter (13 let – 5. třída), Webb a Wilcox (12 a půl roku – 4. třída), Garnett a Service (12 let – 3. třída), Jenkins (9 let – 3. třída) a Iverson (9 let – 2. třída), Dole a Costar (8 let – 1. třída) Američan Gordon (14 let) a jeho lovecký pes, Jakub – mladší bratr Briana (4. třída) a černý plavčík Moko (12 let).

Instrukce pro děti:
Žáci mají možnost se Brianta na cokoli zeptat. Měli by o něm zjistit co nejvíce informací. Kam chodí na školu, co plánuje na prázdniny, s kým se kamarádí apod.

Průběh:
Žáci se ptali a ani mě nechtěli nechat odejít. První, na co se zeptali, bylo, jestli nejsem kluk z toho tábora (osoba ze SD v zářijové hodině). Poté se mě dotazovali na rodiče, kde bydlím, kam chodím do školy…

Briant: „U nás jsou školy rozdělený, pro nás a pak pro černochy, ani nevim, proč to tak je.“ Zuzka: „Ani cikáni tam nesměj chodit?“

Briant: „Kdo jsou cikáni? To já vůbec nevim  kdo jsou cikáni… U nás jsou Maorové, oni to jsou vlastně původní obyvatelé Nového Zélandu.“

Na to začali všichni pokřikovat a přestali se mě ptát. Tak jsem jim řekla, že asi už půjdu, protože musím jít balit, že nám začínají prázdniny a já se jedu na dva měsíce plavit kolem Nového Zélandu. To žáky zaujalo a přišly další dotazy…

Zápis faktů

Instrukce:
Učitel připraví papír s náčrtem škuneru. Úkolem žáků je zapsat a zakreslit vše, co se o plánované plavbě dozvěděli od Brianta.

Průběh:

Žáci si zvolili zapisovatele a tomu diktovali vše, co zjistili:

„Je to Briant a je mu 13 let.“

„Velký prázdniny jim začínají 14. února.“

„Kamarádil se s Američanem, který se jmenoval Gordon a měl psa Fana.“

„Měl se plavit na škuneru a ten se jmenoval Chrt.“

„Briant se narodil ve Francii, ale teď žije na Novým Zélandu.“

„Briant byl vybrán mezi 14 chlapců, kteří se zúčastní plavby na škuneru.“

„Má spolužáka Doniphana – říkaj mu Lord Doniphan, protože je nafoukaný a dovoluje si na mladší.“

Kouzelná hůlka

Instrukce:
Učitel obchází každého žáka ve třídě. Jakmile se někoho dotkne, kouzelná hůlka ho přenese na palubu Chrta, který se připravuje k vyplutí. Všichni jsou neviditelní, ale po škuneru se mohou pohybovat naprosto libovolně (žáci leží se zavřenýma očima).

„Na palubě jsou upevněny záchranné čluny a kapitánskému můstku nechybí obrovské kormidlo. Fouká vítr a dřevěný škuner se kymácí v přístavu. Je dřevěný, jeho prkenná podlaha je ještě mokrá, jak ji plavčík drhnul celé odpoledne. V podpalubí se nachází kajuty, každá je vybavena palandami a malým kulatým okénkem. Chlapci mají jednu společnou velkou kajutu, kapitán má místnost jen pro sebe a zbytek posádky je rozdělen do dvou kajut na konci chodby. Každý se teď projděte po škuneru a prozkoumejte každé místo, které je něčím zajímavé…“

Průběh:
Všichni se uvelebili a buď zavřeli oči, nebo si je zakryli dlaněmi. Jediný, kdo narušoval tuto aktivitu, byla Zuzka, kterou jsem musela poslat za dveře, protože rušila ostatní.

Povídání v kruhu

Instrukce:
Co všechno na škuneru je? Jak je loď vybavena? Co tam žáky zaujalo?

Průběh:
V kroužku jsme si společně sdělili, co jsme na škuneru viděli zajímavého. Většině žáků se průzkum lodi líbil.

Natálka P.: „Já tam objevila veliký roztažený plachty.“

Matěj: „Já si prohlížel to velký kulatý kormidlo.“

Zuzka: „Já nic neviděla…“

Rozálka se styděla a poslala slovo dál.

Kuba: „Já tam našel truhlu plnou zlata.“

Natálka B.: „Já tam našla něco, co připomínalo starý rádio…ale nevim, co to bylo.“

Dorotka: „Já byla ve spíži, tam bylo spoustu dobrot…okurky.“

Viki: „Já našla seznam všech, co měli na lodi plout, a i těch, co tam byli dřív…a kompas, ten byl jako dekorace a bylo to tam celkově moc útulný.“

ŽO a jejich plynulé střídání – tempo určuje učitel

Instrukce:
„Utvořte sled ŽO, které vystihnou den, kdy se chlapci poprvé ocitli na palubě Chrta. Je tedy 14. února 1860, zítra škuner vypluje a vaše prázdninová plavba kolem Nového Zélandu začne!“

ŽO „poledne – loučení s rodiči“

ŽO „odpoledne – vybalování“

ŽO „večer – ukládání ke spánku“

Instrukce pro učitele:
Jakmile všichni spí, učitel řekne „štronzo“ a nechá žáky „spát“.

Průběh:
1. ŽO – loučení s rodiči:

Viki v roli rodiče: „Bojím se o syna, ale snad se tam bude bavit.“

Dorotka v roli chlapce: „Jsem smutná, ale těšim se tam.“

Natálka B. v roli rodiče: „Mávám synovi, on už je na palubě, ani ho nevidim, ale mávám.“

Kuba v roli chlapce: „Nebojte se, mami, tati, hlavně mi dejte s sebou prachy.“

Zuzka se loučila a byla v roli rodiče, Rozálka se loučila se Zuzkou.

Natálka P.: „Těšim se na spoustu kamarádů.“

Matěj: „Mávám rodičům.“

2. ŽO – vybalování:

Všichni si vybalovali věci z kufrů, hádali se o palandu, rozhlíželi se kolem sebe, kdo na lodi bude atd.

Posun v čase

Instrukce:
„Spali jste velice tvrdě a stalo se spoustu věcí, které už nelze vzít zpět…“

Četba (str. 18)

„Vzduch byl zbavený mlhy a umožňoval teď výhled daleko od škuneru. Mraky se hnaly s rychlostí stále stejnou, bouře neztratila nic ze své prudkosti. Ale zdálo se, že bičuje tyto neznámé končiny Tichého oceánu už posledními silami. Bylo v to nutno doufat, protože situace byla stejně nebezpečná jako v noci, kdy se Chrt rval s bouří na širém moři. Vlny se teď vrhaly na loď přes pažení a pokrývaly palubu pěnou. Děti, jediní členové posádky, už ztrácely naději. Nárazy vln byly tím prudší, že se škuner nemohl hýbat. Brian a Gordon sestoupili do podpalubí a uklidnili, jak mohli, malé kamarády – především ty nejmenší. „Nebojte se!“ opakoval stále Briant. „Jachta je pevná…! Břeh není daleko…! Počkejme a snažme se pak dosáhnout země!“ „A na co čekat?“ ptal se Doniphan. „Ano, na co čekat?“ dodal jiný, asi třináctiletý chlapec jménem Wilcox. „Doniphan má pravdu… Na co čekat?“ „Moře je ještě příliš rozbouřené, rozbilo by náš škuner o skály!“ řekl Briant. „A co když se jachta rozpadne?“ zvolal třetí chlapec, Webb, stejně starý jako Wilcox. „Myslím, že toho se bát nemusíme,“ odporoval Briant. „Aspoň za odlivu. Až moře opadne, snad se nám už podaří zachránit.“

Povídání v kruhu

Průběh:
„Oni tam byli sami?“ ptal se Kuba. „Třeba se utopili…,“ řekla Natálka B.

„To se klidně mohlo stát, ale zkuste doma přijít ještě na jiné důvody, proč tam ti kluci byli sami…“

Dva roky prázdnin Jules Verne

Počet žáků: 9

Společné vyprávění

Instrukce:
Každý vypráví po jedné větě, co všechno se minulou hodinu stalo.

Průběh:
Žáci na sebe nenavazovali s vypravováním. Každý toho chtěl říci co nejvíce, takže Natálka W., která chyběla, se mnoho nedozvěděla. Proto jsem na začátek hodiny zařadila řízený rozhovor o tom, co všechno o příběhu víme (postavy, místo, kde se příběh odehrává, co se přihodilo…). Když jsem viděla, že někteří žáci si nedokážou vybavit to, jak se chlapci probudili na bouří zmítané lodi, tak jsem jim nabídla, že jim úryvek z knihy ještě jednou přečtu. „Jóóó,“ volali žáci.

Četba (str. 18)

„Vzduch byl zbavený mlhy a umožňoval teď výhled daleko od škuneru. Mraky se hnaly s rychlostí stále stejnou, bouře neztratila nic ze své prudkosti. Ale zdálo se, že bičuje tyto neznámé končiny Tichého oceánu už posledními silami. Bylo v to nutno doufat, protože situace byla stejně nebezpečná jako v noci, kdy se Chrt rval s bouří na širém moři. Vlny se teď vrhaly na loď přes pažení a pokrývaly palubu pěnou. Děti, jediní členové posádky, už ztrácely naději. Nárazy vln byly tím prudší, že se škuner nemohl hýbat. Brian a Gordon sestoupili do podpalubí a uklidnili, jak mohli, malé kamarády – především ty nejmenší. „Nebojte se!“ opakoval stále Briant. „Jachta je pevná…! Břeh není daleko…! Počkejme a snažme se pak dosáhnout země!“ „A na co čekat?“ ptal se Doniphan. „Ano, na co čekat?“ dodal jiný, asi třináctiletý chlapec jménem Wilcox. „Doniphan má pravdu… Na co čekat?“ „Moře je ještě příliš rozbouřené, rozbilo by náš škuner o skály!“ řekl Briant. „A co když se jachta rozpadne?“ zvolal třetí chlapec, Webb, stejně starý jako Wilcox. „Myslím, že toho se bát nemusíme,“ odporoval Briant. „Aspoň za odlivu. Až moře opadne, snad se nám už podaří zachránit.“

Průběh:
Po této četbě jsme si povídali o tom, z jakého důvodu se chlapci ocitli na lodi sami bez dozoru dospělých.

Dorotka: „Já si myslim jako kvůli tý bouřce, proto byli sami na tý lodi, že třeba spadli do vody a utopili se.“

Natálka P.: „Třeba nějak onemocněli…“

Natálka W.: „No, já si myslim, že tam na tu loď třeba ani nedorazili…nevim, něco takovýho.“

Připravená improvizace

Instrukce:
„Všichni jste jedna skupina a pokusíte se přijít na to, jak se mohlo přihodit, že v obrovské bouři byli chlapci na palubě škuneru sami. Utvořte nejprve ŽO, ten vám tlesknutím rozehraji a opět ukončím a všichni budete opět v ŽO.“

Průběh:
Když jsem viděla živé obrazy, začala jsem postavy obcházet a ptát se, kdo jakou postavu představuje…v obrazu byli i dospělí, jako např. lodní mistr, kapitán, kuchař, kormidelník, školní dozor a nechyběli ani nic netušící chlapci. Po tlesknutí jsem obraz rozehrála. V ŽO znázornili, jak se loď v bouři rozhoupala, až vlna spláchla dospělé z paluby. Natálka P. obešla „sochy“, a koho se dotkla, ten jí prozradil, co se mu přihodilo a kým je:

Dorotka: „Já jsem kuchař a spláchla mě vlna a snažim se nějak dostat zpátky k lodi, abychom byli zas nějak pohromadě.“

Viki: „No, já se snažim doplavat ke břehu pro pomoc, já jsem kapitán.“

Zuzka a Natálka W.: „My už jsme utonulí námořníci…“

Rozka, Matěj, Natálka B.: „My jsme kluci a spíme a nic netušíme…“

Kuba: „Já jsem pes a zmateně běhám po palubě…“

Natálka P.: „Já taky byla spláchnutá do moře…“

Reflexe

Instrukce:
Co se vlastně stalo? Jak se to stalo? Mohl tomu někdo zabránit?

Průběh:
Natálka P.: „Já si myslim, že ve skutečnosti to tak bylo, že se takhle stalo, že tam byli sami kluci.“

Ostatní: „Že nám to povíte, že jo…?“

Vypravování – „Co se doopravdy stalo?“

„Den odjezdu byl stanoven na 15. února a Chrt kotvil na konci obchodního mola. Posádka nebyla ještě na palubě, když 14. února večer přišli na palubu malí cestující. Kapitán Garnett měl přijít až ke zdvižení kotvy. Gordona a jeho kamarády uvítali jen palubní mistr a plavčík.

Mužstvo šlo ještě vyprázdnit poslední láhev whisky. Když už chlapci spali, odešel i palubní mistr za posádkou do přístavního hostince a zdržel se tam nezodpovědně až do pozdních nočních hodin. Plavčík se uložil v kajutě mužstva a usnul. Co se potom stalo? To se pravděpodobně už nikdo nedoví. Je jen jisté, že kotvu jachty někdo zdvihl, buď z neopatrnosti, nebo ze zlé vůle. Na palubě to nikdo nezpozoroval. Loď stržená odlivem odplula na širé moře a nesla se po vzdutém oceánu pryč…“

Průběh:
Já: „Tak co myslíte, že se dělo dál? Škuner se mohl rozlámat o skály a všichni se třeba utopili…“

Viki: „To si nemyslim, protože byste nám to nevyprávěla…to určitě bylo jinak.“

Matěj: „To by bylo moc krátký…oni přežili a doplavali třeba na nějakej ostrov…“

Natálka W.: „No třeba použili ten záchranný člun, když se to moře uklidnilo…“

Dorotka: „No, ale když vlastně uvízli někde ve skaliskách, tak já teda nevim, jestli byly ty skály malý nebo velký, ale mohli na ně vylézt a pak nějak přejít ke břehu, ne?“

Záchrana – četba (str. 27)

„Náhle se asi tři sta metrů za lodí zvedla pěnivá vlna. Byla to přílivová vlna vysoká přes sedm metrů. Přiřítila se zuřivostí bouře, pokryla skaliska, zvedla Chrta a přenesla jej přes skaliska, aniž se jich loď kýlem dotkla.

V necelé minutě byl Chrt zanesen vířící vodou až na písečný pruh břehu, dvě stě kroků před první stromy lesa sestupujícího k moři. Tam zůstal nehybně ležet na pevné zemi, zatímco voda ustupovala zpět nechávajíc škuner na suchu.“

První průzkum ostrova – společná kresba

Instrukce:
„Na první pohled je zřejmé, že jsme na pustém ostrově. Je potřeba ho prozkoumat a zjistit, zda se tu nachází pitná voda a nějaký zdroj obživy. Vydáme se teď na výpravu a pečlivě zakreslíme celý ostrov.“

Průběh:
Při této činnosti všichni spolupracovali. Vždy se objevil někdo s dobrým nápadem.

První noc na ostrově – zvukový stroj + reflexe

Instrukce:
„Představte si, že se smrákalo, večer se blížil a v únoru se stmívá brzy…byli na neznámém místě. Jak myslíte, že se cítili, na co mysleli? Ta noc ale nastala. Jeden z vás začne a ostatní se postupně budou přidávat, až nám vznikne konkrétní představa noci na ostrově, kde jsou chlapci. Musíte být ale v naprosté tichosti.“

Průběh:
Dorotka: „No museli se strašně bát, to muselo být hrozný, a když to tam neznali, tak jim ty zvuky musely přijít mnohem strašidelnější.“

Viki: „No určitě, a přitom to byla zvěř, a oni si mohli myslet, že šlo o domorodce třeba…“

Druhý den (povídání v kruhu)

Instrukce:
„Co asi chlapci dělali druhý den?“

Průběh:
Všichni se shodli na tom, že chlapci asi šli prozkoumat ostrov a hledat pomoc.

Četba

„Podívejte se na Fana!“ upozornil Service. „Něco cítí!“ dodal Doniphan a vykročil za psem. Fan se právě zastavil se zdviženou tlapou a s napřímeným čenichem. Pak se prudce rozběhl ke skupině stromů pod srázem blízko jezera. Briant s kamarády šli za ním. Po chvíli se zastavili před starým bukem, v jehož kůře byla vyryta písmena a letopočet v tomto uspořádání:

F B

1807

Briant, Doniphan, Wilcox a Service zůstali němě a nehybně stát před nápisem. Fan se vrátil po své stopě a zmizel za ohbím výběžku. „Sem, Fane, sem!“ volal za ním Briant. Pes se však nevrátil. Ozvalo se jen jeho krátké zaštěknutí. „Pozor!“ varoval Briant. „Nechoďme od sebe a buďme opatrní.“

Průběh:
Dorotka: „Ježiš, ty se museli strašně bát, to muselo bejt strašný, když zjistili, že tam někdo byl…“

Viki: „Co když tam byli domorodci, který ho zabili…“

Natálka P.: „Tohle byl určitě taky trosečník jako kluci…“

Zuzka: „A kdo to teda byl? Co bylo dál?“

Já: „Tak na to si musíte počkat do příště.“

Všichni byli napnutí, ještě na chodbě za mnou chodili a říkali mi, jak se už těší na další hodinu…

Dva roky prázdnin – Jules Verne

Počet žáků: 7

Četba (závěr minulé hodiny) + navázání na nové události

„Podívejte se na Fana!“ upozornil Service. „Něco cítí!“ dodal Doniphan a vykročil za psem. Fan se právě zastavil se zdviženou tlapou a s napřímeným čenichem. Pak se prudce rozběhl ke skupině stromů pod srázem blízko jezera. Briant s kamarády šli za ním. Po chvíli se zastavili před starým bukem, v jehož kůře byla vyryta písmena a letopočet v tomto uspořádání:

F B

1807

Briant, Doniphan, Wilcox a Service zůstali němě a nehybně stát před nápisem. Fan se vrátil po své stopě a zmizel za ohbím výběžku. „Sem, Fane, sem!“ volal za ním Briant. Pes se však nevrátil. Ozvalo se jen jeho krátké zaštěknutí. „Pozor!“ varoval Briant. „Nechoďme od sebe a buďme opatrní.“

Když Briant křoví odhrnul, spatřil za ním úzký otvor. „Že by tu byla jeskyně?“ zvolal couvaje zpět. „To je možné,“ šeptal Doniphan. „Ale co je v ní?“ „To uvidíme!“ odpověděl Briant. A počal sekerou odstraňovat větve, které otvor zakrývaly. Ať však zbystřovali sluch jak chtěli, nezaslechl nikdo zevnitř žádný podezřelý zvuk. Service se už chystal vniknout do uvolněného vchodu, ale Briant ho zadržel. „Počkejme napřed, co udělá Fan!“ Pes stále tlumeně štěkal a nedal se uklidnit. Ale kdyby byla v jeskyni živá bytost, byla by už dávno vyšla! Co když je však vzduch v jeskyni otráven? Briant hodil do otvoru hrst zapálené trávy. Ta po dopadu na zem rychle hořela. Dokazovalo to, že je tam vzduch dýchatelný. „Vlezeme tam?“ zeptal se Wilcox.“

ŽO „Rozhodování chlapců před jeskyní“ s rozehráním

Instrukce:
„Už víme, že Fan vyčenichal jeskyni. Co asi kluci udělali? Utvořte ŽO toho, jak se chlapci rozhodli. Na tlesknutí obraz rozehrajete a ukončíte. Z improvizace by mělo být jasné, jak se chlapci rozhodli…“

Průběh:
ŽO jsem prozkoumala a obešla všechny postavy, koho jsem se dotkla, řekl, na co myslí:

Dorotka: „No já se teď docela dost bojim do tý jeskyně jít, bojim se, že tam někdo bude, ale asi tam nakonec půjdem.“

Viki: „Já se taky bojim, že tam někdo bude, kdo nám může něco udělat.“

Zuzka: „Já se nebojim a myslim na to, co tam najdem.“

Kuba: „Pořád nevim, jestli tam jít…“

Natálka W.: „Taky pořád nevim, jestli je dobrý tam do tý jeskyně chodit…“

Matěj: „Já tam pudu a něco tam najdu, něco důležitýho.“

Natálka P.: „Třeba tam je něco, co nám ublíží.“

Z improvizace jsem zjistila, že se všichni rozhodli pro průzkum jeskyně…

Průzkum jeskyně a reflexe

Instrukce:
„Teď jste všichni v jeskyni… Zavřete oči a celou jí prozkoumejte. Dobře si pamatujte, co v ní najdete.“

Průběh:
Dorotka: „Vypadá to tam, že je tam tma a jsou tam netopýři a krápníky a obydlená asi nebyla.“

Natálka W.: „Celá byla asi z pískovce, byly tam taky krápníky, na zemi písek a byla obrovská a dokonce tam byla řeka.“

Natálka P.: „Byla vlhká a v dálce na konci tam hořel oheň, takže podle mě tam někdo byl.“

Matěj: „Byla tam dost tma, ale ve skále byly pochodně a na zdi byl nějakej nápis, ale ten jsem nemohl přečíst.“

Kuba: „Já viděl netopýry a bylo tam vlhko a na zemi byly stopy.“

Viki: „Já tam taky zahlídla nějaké světlo a hlavně jsem tam zahlídla zvířecí kůže a z kamene vytesané sezení.“

Zuzka: „Já viděla jen všude písek a vodu.“

Rozhodování chlapců „Jít či nejít prozkoumat jeskyni“

Instrukce:
„Postavte se tak, jak pravděpodobně stáli kluci, když se rozhodovali, jestli do jeskyně vstoupí. Museli zvažovat spoustu rizik. Na jejich postoji bylo vidět, zda jsou či nejsou rozhodnuti…“

Průběh:
Všichni se postavili a na první pohled bylo jasné, co bude následovat – průzkum jeskyně. Někdo už držel pochodeň, někdo ukazoval na vchod, většina však naznačovala první krok ke vchodu.

Četba – co chlapci v jeskyni objevili? (str. 82)

„Při svém ústí byl otvor půldruhého metru vysoký a přes půl metru široký. Pak se rychle rozšiřoval a měnil se v dutinu přes tři metry vysokou a dvakrát tak širokou. Půda v ní byla pokryta jemným suchým pískem.

Když Wilcox vstoupil dovnitř, narazil na dřevěnou poličku, na níž leželo několik domácích nástrojů, kameninový džbán, široké lastury sloužící zjevně jako talíře, nůž se zubatým a zrezivělým ostřím, dva nebo tři rybářské háčky a plechová mísa, prázdná stejně jako džbán. U protější stěny stála truhla z hrubě opracovaných prken. Byly v ní cáry šatů.

V pozadí stálo bídné lože pokryté rozedranou vlněnou pokrývkou. U čela postele ležela na lavici druhá mísa a dřevěný svícen. Lože bylo prázdné.

Pak vyšli chlapci zase ven k Fanovi, protože pes nepřestával žalostně štěkat. Sestoupili o dvacet kroků k řece a prudce se zarazili. Hrůza je vbila do země. Tady, mezi kořeny buku, ležely zbytky lidské kostry…“

ŽO s rozehráním

Instrukce:
„Vytvořte takový ŽO, který si sami rozehrajete a ukončíte. Z improvizace by mělo být jasné, co důležitého chlapci mohli v jeskyni, která byla zjevně obydlená, nalézt a co pro ně nález znamenal…“

Průběh:
Všichni prozkoumávali vnitřek jeskyně pečlivě, někteří se snažili dostat do malých otvorů ve skále a někteří zas prohledávali zem. Navzájem se informovali, co našli, a občas i požádali kamaráda o pomoc s nadzvednutím nějakého předmětu.

Reflexe v kruhu

Instrukce:
Co chlapci v jeskyni důležitého objevili? K čemu jim nález mohl být užitečný?

Průběh:
Natálka W.: „Našla jsem džbán“, Matěj: „Já našel kosti.“, Natálka: „Já našla starý peníze.“, Kuba: „Já teda starý potrhaný oblečení na dospěláka.“, Dorotka: „Předměty vyrobené člověkem.“, Viki: „Já v truhle objevila zbytky starýho jídla.“, Zuzka: „Nic moc, samý starý krámy.“

Nález mapy a vytržený list z deníku

Instrukce:
Učitel předloží před žáky nalezenou mapu a list z deníku. „Co je tam napsáno? Co lze z mapy vyčíst? Je mapa správně zakreslená? Kde tedy jsme? Co to bylo za člověka, jehož kostru jsme nalezli před jeskyní?“

Text z deníku

„Něco tu není v pořádku. Ostrov se zdá být neobydlen a stejně mám pocit jako by mě neustále někdo sledoval…nesmím vycházet za tmy, je to nebezpečné, už to víckrát nechci zažít…šlo mi o život a tady v těchto končinách se pomoci nedovolám a zbraně jsou v tomhle případě asi k ničemu…kdybych věděl, co nebo kdo…nevím nic. Stmívá se…musím se schovat…“

Průběh
Po přečtení textu z deníku byli všichni zticha jako pěna a jediná Dorotka to komentovala: „No, ty vado, to se museli bát.“

Reflexe

Instrukce:
„Každý zkuste říci, co se v chlapcích po přečtení tohoto textu odehrávalo. Navíc se už stmívalo a oni byli daleko od škuneru a svých mladších kamarádů.“

Průběh:
Dorotka: „Tak podle mě se hrozně bojej a myslim si, že by v tý jeskyni asi zůstali. Asi by se řídili tim, co bylo v tom vzkazu, že nemaj za tmy chodit pryč.“

Zuzka: „Já si myslim, že tam zůstanou, že se teď docela bojej.“

Natálka W.: „No já myslim, že se ti kluci rozhodli tam zůstat a pečlivě prozkoumat okolí té jeskyně, jestli tam ještě něco nenajdou.“

Kuba: „Já si myslim, že tam zůstali a pátrali po tajných dveřích nebo poklopu, třeba pod postelí.“

Matěj: „To já si taky myslim, že tam hledali nějakej tajnej úkryt, kterej tam byl po tom člověku.“

Viki: „Třeba tam hledali použitelný jídlo ještě.“

Natálka: „No oni se dost báli, ale měli by asi jít na loď zpátky…“

Porada chlapců v jeskyni – „Co dál?“

Instrukce:
Všichni jsou členy průzkumné výpravy. Stmívá se. Je potřeba dostat se zpět ke škuneru, kde čekají ostatní chlapci. „Jak postupovat?“ „Je dobrý nápad se přestěhovat ze škuneru do jeskyně?“

Žáci by měli přijít s řešením, jak postupovat, jak se chovat při výpravách, jak ochránit nejmladší chlapce…

Průběh:
Každý přišel s dobrým nápadem. Někdo hlasoval, aby se vrátili na škuner všichni, a někdo, ať všichni zůstanou v jeskyni, že ke škuneru se vydají ráno. Matěj všechny přerušil: „Ale tak by v jeskyni měli zůstat jen ty nejmladší z výpravy a nejstarší by měli jít ke škuneru a varovat ostatní.“

Diskuse „Čeho se Francouz bál?“

Instrukce:
„A poznáte, čeho se asi ten Francouz vlastně bál?“

Průběh:
Dorotka: „Je, pani učitelko, dyť on tam přece říkal, že mu jsou zbraně k ničemu, tak tam třeba jsou někde domorodci, který se uměj maskovat a nejsou vidět.“

Viki: „Jenže on byl sám, a proto se třeba bál. Jenže těch kluků je víc, takže se můžou bránit.“

Natálka: „Někdo na tom ostrově byl, to je jasný…“

Dorotka: „Ale ten text je zase starej, takže tam už ani nemuselo být to, čeho se bál.“

Viki: „Třeba už bláznil, jak tam byl sám.“

Dorotka: „To si nemyslim.“

Kuba: „Tak to třeba byla zvěř a on se jí bál.“

Viki: „Ale to by mu pomohl oheň, dyť divoká zvěř se ohně bojí…“

Hlasování „zůstat či nezůstat v jeskyni“

Instrukce:
„Kdo hlasuje pro návrat ke škuneru, půjde ke mně, a kdo je pro setrvání v jeskyni, půjde k oknům.“

Průběh:
Všichni až na Natálku se rozhodli pro návrat ke škuneru.

Noční cesta ke škuneru – zvuková kulisa + reflexe

Instrukce:
„Chlapci se museli bát, ale přesto se rozhodli vydat ke škuneru. Postupovali pomalu a každý dával pozor, co se kolem nich děje. Rozdělte se na 2 skupiny. Každá skupina vytvoří zvukovou kulisu noční výpravy zpět k lodi. Z kulisy by mělo být patrné, jak cestu chlapci, kteří věděli o ostrovu jen to, co zapsal trosečník do svého deníku, prožívali.“

Průběh:
Všichni se shodli na tom, že i když se tam objevovaly většinou jen zvuky lesa a lesních živočichů, chlapci měli důvod k obavám. To, čeho se měli obávat, nemuselo být slyšet, a přitom to mohlo být hodně blízko…

ŽO „Příchod na pláž“

Instrukce:
„Vytvořte takový ŽO, z kterého poznám, co chlapci u škuneru zjistili. Zda bylo vše při starém, nebo jestli tam došlo k nějaké změně.“

Průběh:
Obešla jsem děti, a koho jsem se dotkla, řekl, co se u škuneru stalo:

Viki: „Bylo tam asi nějaké zvíře, které kluky vyděsilo, a oni se schovali, ale byli v pořádku.“

Natálka: „No, já si myslim to samé, ale nevyděsilo je zvíře, ale domorodec.“

Dorotka: „No, tak já si myslim, že jak byla ta loď velká a měla hodně těch místností, tak oni se schovali asi do jedný z nich asi před zvířetem, no.“

Natálka W.: „No já myslim, že se tam nic nestalo, že našli kluky jen vyděšený z těch zvuků lesa.“

Matěj: „Mně se zdá, že tady někdo chybí…“

Kuba: „No já se taky nemůžu dopočítat.“

Zuzka: „Jen se někde schovali, co se báli…“

Já: „Chlapci se vrátili v pořádku ke škuneru a svolali všechny kamarády. Byli totiž přesvědčeni, že musí hlasovat o zákonech a pravidlech, které by je ochránily před nebezpečím.“

Hlasování o zákonech a řádu na ostrově a sepsání zákoníku

Instrukce pro ostatní:
Každý vymyslí jedno pravidlo, které by pomohlo udržet všechny v bezpečí, ale zároveň by nikoho neomezovalo.
„Odhlasujte si takové zákony, o kterých jste přesvědčeni, že jejich dodržování může vést k přežití, bezpečí všech a k možnosti zachránit se.“

Průběh:
Většinou se objevovaly zákony, které měly ochránit nejmenší členy, např.:

Viki: „Určitě by měly být noční hlídky, aby byla jistota, že se v noci nikomu nic nestane.“

Dorotka: „A pokud někdo bude někam chtít jít, musí ho doprovázet minimálně jeden kluk, ale spíš dva.“

Zuzka: „O zásoby by se měl starat jeden spolehlivej kluk.“

Reflexe

Práce s tímto tématem se žákům velice líbila a v jejich aktivitách byl znatelný velmi silný prožitek. Příběh jim přišel tajuplný až strašidelný, a to více než ve skutečnosti byl. Velkou roli v této tajuplnosti hrál nález dopisu a mapy v jeskyni.

Mohu konstatovat, že všechny použité techniky v tomto SD žáci zvládli bez problémů. Nečinilo jim problém vstupovat do role, popisovat prostředí příběhu, tvořit živé obrazy, zvukové kulisy atd. Zároveň mohu říci, že žáci velmi dobře zvládali také prostor, který vždy efektivně využili.

Instrukce brali ve všech hodinách velmi vážně a své role a úkoly zodpovědně plnili. V této skupině žáků je spolupráce mezi členy na vysoké úrovni, což je patrné v téměř každé aktivitě. Žáci se navzájem tolerují, tolerují své názory a návrhy, zároveň si velmi rychle dokáží rozdělit role a v nich se realizovat. Všichni v této skupině jsou velmi hovorní a značně se realizují při domýšlení příběhu, imaginárního prostoru a spekulacích, kdo se jak zachová. Jediným rušivým elementem, byla Zuzka, která hodiny často narušovala vykřikováním, poznámkami mimo téma apod. Toto její chování přisuzuji její touze na sebe upozorňovat a být středem pozornosti. Toto narušování jsem řešila různými způsoby podle momentální situace. Každopádně dokázala i velmi pěkně pracovat, a to především tehdy, měla-li důležitou funkci či roli hlavní postavy.

Literatura a použité zdroje

[1] – VERNE, Jules. Dva roky prázdnin. 3. vydání. Praha : Státní nakladatelství dětské knihy, 1965. 320 s.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petra Kratinová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
31. 10. 2011
Autorka ve svém článku seznamuje čtenáře s tématem " Dva roky prázdnin" a vhodně využívá při dramatické výchově pro žáky 1. st. základní školy. Velmi poutavě a přirozeně vtahuje žáky do děje a zároveň jim formou hry navozuje situace, které musí řešit a zvládat. Nad celým průběhem se potom zamýšlí v závěrečné reflexi.

Hodnocení od uživatelů

Jana Kneřová
31. 10. 2011, 17:59
Dramaťák jako vystřižený! Doporučuji velmi i jako inspiraci pro zparcování jiného textu.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Dramatická výchova a její využití v praxi.
Ostatní články seriálu:

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a aktivnímu zapojení se do společenského dění

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

Text, papír, psací potřeby, mapa, dopis, kostýmní znak