Životopis věcí

V průběhu vzdělávání by děti a žáci měli nejenom získávat a osvojovat si nové poznatky, dovednosti, postoje a hodnoty, ale také rozvíjet své schopnosti s nimi dále tvořivě pracovat. Výuková aktivita Životopis věcí[1] zveřejněná v rámci projektu „Rozvoj kariérového poradenství, rozšíření nabídky psychologických a speciálně pedagogických služeb pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadané“ může posloužit jako příkladná ukázka toho, jak lze obecně definovanou jednoduchou výukovou aktivitu, týkající se „mapování“ života předmětů, prostřednictvím specifických požadavků měnit a využívat v různých vzdělávacích oborech k odlišným vzdělávacím cílům.

Projekt „Rozvoj kariérového poradenství, rozšíření nabídky psychologických a speciálně pedagogických služeb pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a mimořádně nadané

Při využití aktivity Životopis věcí ve výše uvedeném projektu byl akcentován její potenciál pro rozvoj schopnosti sebepoznání. Aktivita byla součástí pěti dvouhodinových bloků realizovaných pracovníky pedagogicko-psychologických poraden pro žáky základních a středních škol se speciálními vzdělávacími potřebami, žáky ohrožené předčasným odchodem ze vzdělávání a žáky mimořádně nadané. Byla doporučena k realizaci ve skupině žáků při druhém setkání v bloku zaměřeném na empatii.

Po úvodních „ledolamkových“ aktivitách a fyzickém uvolnění formou relaxace se žáci rozdělili do trojic a ve svém okolí si společně vybrali některý z předmětů (tužku, špendlík, okno apod.). V lehkém relaxačním stavu si pak každý individuálně představoval „život“ zvoleného předmětu (jak vznikl, kudy cestoval, s kým se setkal atd.). Poté si trojice své představy vzájemně ústně sdělila a společně sestavila a sepsala „životopis“ (např. Jmenuji se VELUX a jsem střešní okno. Narodilo jsem se před deseti lety daleko odsud. Tenkrát jsem bylo krásně bílé a bez jediného škrábance…). Po ukončení práce zástupce z každé trojice přečetl životopis celé třídě. V závěrečné reflexi pak žáci shrnuli své postřehy a hledali přesahy aktivity do skutečného života.

Vzdělávacím cílem v tomto případě bylo, aby si žáci přenosem zkušenosti z realizované didaktické hry založené na fabulaci života vybrané věci uvědomili přímou souvislost osudu člověka s jeho pohledem na svět a tím, jak jedná.

Předškolní vzdělávání (Hana Splavcová)

V předškolním vzdělávání je možné užití této aktivity v různých obměnách a s různými vzdělávacími cíli. Dítě předškolního věku žije tady a teď. Prostřednictvím „životopisu věci“ můžeme dětem přibližovat pojmy minulosti, přítomnosti, případně budoucnosti, můžeme je vést ke vztahu k věcem (co je staré, nemusí být špatné), k vytváření představy posloupnosti. Aktivita bude dobře využitelná i pro rozvoj řečových a komunikačních dovedností, vyjadřovacích schopností, rozvoj fantazie, vhodně přispěje k socializaci dítěte.

Pro děti předškolního věku je nepochopitelné, že babička byla mladá. Na vybledlou fotografii, kde je vyobrazena holčička s culíky, v krátké sukýnce a v podkolenkách, hledí se zaujetím, ale nemohou pochopit, že by to mohla být ona. Vždyť babička je stará! Přesto jsou děti zcela okouzleny, když babička vypráví o starých časech, jaké to bylo, když byla malá. Můžeme takové vyprávění použít pro seznamování dětí s minulostí.

Podobné je to i s předměty denní potřeby, potravinami, hračkami a jinými věcmi. Kde se vzaly? Co bylo předtím, než se dostaly k nám?

Jako velmi vhodné a přínosné se jeví použití prostředků tvořivé dramatiky. K pečlivě zvolenému předmětu vymyslet poutavý příběh, nechat děti jeho posloupnost prožít. Potom navázat dalšími, které vyberou samy děti. Například: hlína → hrnčířský kruh → vypalovací pec → glazování → vypalovací pec → hrnek → prodejna → prodávající → nakupující → účel nákupu → používání → rozbití → odpad (menším dětem stačí jednodušší struktura: výrobek → prodej → používání → konec). Dá se předpokládat, že děti budou velmi aktivní zejména v části, která souvisí se současností věci, tedy používáním. Také v oblasti důvodu pořízení budou zaujaty, zejména pokud byla věc pořízena jako dárek nebo pokud se na nákupu podílely.

Zajímavý a pro děti velmi potřebný je také životopis potraviny. Kde se bere mléko? Jak se dostane mléko do krabice, do obchodu? Konkrétní použití aktivity si zpracuje každá učitelka sama podle svých možností a podmínek ve škole.

Vzdělávání na 1. stupni ZŠ (Simona Šedá)

Ukázkou využití Životopisu věcí k jinému vzdělávacímu cíli může být realizace následující aktivity pro žáky 1. stupně základní školy. V tomto případě dochází k propojení vzdělávacích obsahů dvou vzdělávacích oborů, konkrétně tematického okruhu Vyhledávání informací a komunikace (Informační a komunikační technologie) a tematického okruhu Lidé a čas (Člověk a jeho svět). Cílem je vést žáky ke správnému formulování otázek, jednoduchých hypotéz a vyhledávání, třídění a zaznamenávání informací týkajících se naší minulosti z různých zdrojů (sbírek muzeí a galerií, archivů, knihoven, internetu apod.). Nejen z tohoto důvodu je proto vhodné realizovat aktivitu s vyšší časovou dotací, např. jako třídní či ročníkový projekt.

Při návštěvě muzea, skanzenu, galerie apod. si žáci vyberou předmět, který je v expozici zaujal. Poté utvoří malé skupiny (dvojice, trojice či čtveřice) a vzájemně si sdělí, které objekty si vybrali. Na základě dohody pak z nich společně zvolí jeden objekt a pokusí se o něm zjistit co nejvíce informací přímo na místě (z popisků, od pracovníků muzea, z propagačních materiálů atd.). Je třeba, aby žáci měli se skupinovou prací a získáváním informací v terénu již alespoň minimální zkušenost (uměli si rozdělit týmové role, pracovat s časem, byli schopni samostatně formulovat otázky, vyhledávat potřebné informace i v rozsáhlejších textech atd.) a měli k dispozici potřebné technologie (např. diktafony, mobilní telefony, fotoaparáty). Doplňující informace mohou pracovní skupiny následně získat také z dalších zdrojů (z internetu, z odborných publikací, od pamětníků apod.). Je však třeba, aby učitel předem ověřil, zda žáci vědí, jaké zdroje a postupy mohou k vyhledávání a získávání dalších informací využívat, či aby případně sám žákům připravil databázi základních zdrojů k dané problematice.

Po shromáždění všech dostupných informací se pak skupina pokusí sepsat „životopis“ objektu, psaný v „ich“ formě. Ty úseky „života“ objektu, které se skupině nepodařilo pomocí získaných informací odhalit, mohou žáci nahradit vlastní představou („hypotézou bílých míst“), V takovém případě je žádoucí, aby hypotetická tvrzení žáků měla reálný základ a vycházela z ověřených faktů. V textu pak musí žáci fiktivní (jimi vymyšlené) pasáže zřetelně označit (např. barevně). V následné debatě nad jednotlivými „životopisy“ objektů žáci diskutují nejen o úloze zvolených objektů v minulosti a jejich významu pro současnost, ale také o způsobu získávání a ověřování informací či tvorbě hypotéz.

Cizí jazyk (Jitka Tůmová)

V cizích jazycích je tato aktivita součástí  kreativního psaní, které lze do výuky zařazovat v rozsahu odpovídajícím dosažené úrovni dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky již od úrovně A1. Zařazením do výuky dochází k propojení výuky jazyka s dalšími vzdělávacími oblastmi, jsou tedy posíleny mezipředmětové vztahy. Žáci se učí zpracovat poznatky osvojené v jiných předmětech v cizím jazyce a dále je využít. Kreativní psaní vede žáky z přemýšlení nad obsahem i formou, rozvíjí představivost a seznamuje žáky s různými podobami literárních útvarů. Vede žáky přirozenou cestou k rozšiřování slovní zásoby a odstranění strachu ze psaní textů. Psaní se tak stává hrou, prostředkem zábavy. Zpočátku je vhodnější nechat žáky pracovat ve dvojicích nebo menších skupinkách, aby mohli společně diskutovat (v závislosti na pokročilosti v osvojovaném jazyce). Na konci aktivity mohou žáci svá díla číst ostatním spolužákům, což posiluje jejich sebevědomí při projevu v cizím jazyce.  

Vzdělávacím cílem je především rozvoj produktivních dovedností a jejich propojení s dalšími znalostmi.

Příklady:

• Žáci si vyberou věc (dílo, předmět), která je typická pro danou jazykovou oblast, např. Anglie – čaj, čajová konvice. Píší životopis staré anglické konvice, popíší anglické tradiční zvyky odpoledních čajů. Konvice popisuje, které osobnosti si z ní nalévaly čaj, jaké rozhovory zaslechla a vyjadřuje se k druhům čajů, který z nich je jejím oblíbeným atd. Aktivita propojí výuku jazyka se zeměpisem, dějepisem a výchovou k občanství.
• Žáci si vyberou známou budovu v zemi daného jazyka a píší životopis budovy (např. univerzita v Oxfordu) v první osobě (např. Stojím tu již po staletí, denně do mě vchází mnoho studentů, je ve mně uložena spousta knih a učebnic...). Aktivita propojí výuku jazyka s výukou zeměpisu, dějepisu.
• V rámci exkurze či návštěvy muzea či galerie si žáci zvolí dílo umělce ze země daného jazyka a tvoří jeho životopis. Při aktivitě získají informace o díle (vzniklo jsem v roce… a nejprve jsem bylo…, později jsem bylo přeneseno do galerie atd.). Žáci se mohou zároveň zmiňovat o autorovi díla (vytvořil mě…, který…). Aktivita propojí výuku jazyka a vzdělávací oblast Umění a kultura.  

Přírodopis (Jakub Holec)

Z přírodovědného hlediska je aktivitu možné použít zejména v závěrečné fázi terénní přírodovědné vycházky do okolí školy. Vycházka se tak může stát zajímavou motivační aktivitou pro školní projekt, který se zaměřuje na poznávání přírodních zajímavostí blízkého okolí školy. Samotná realizace aktivity předpokládá schopnost žáků pozorovat přírodu, pracovat efektivně v malém týmu a využívat informace pocházející z různých zdrojů.

Žáci dostanou za úkol vyhledat přírodninu, která je pro ně něčím zajímavá. Může se jednat například o starý strom, mrtvý tlející kmen, kámen, skalní výchoz nebo třeba houbu. Na podobě přírody se velmi zásadně promítá ruka člověka, takže mohou vybrat i přírodninu, která již byla člověkem upravena například do podoby dřevěného plotu nebo krmelce.

Žáci se zabývají vybranými objekty z hlediska minulosti, současnosti i možného nástinu budoucnosti. Přímo na místě každá skupina pořídí fotografickou dokumentaci vybrané přírodniny a zapíše stručnou charakteristiku lokality, ve které se objekt nachází. V průběhu školní výuky budou vyhledávat informace, které použijí při zpracování příběhu vývoje přírodniny. Příběh by měl obsahovat veškeré faktory a procesy, u kterých se předpokládá, že se mohly podílet na formování jejich objektu zájmu do současné podoby.

V případě zkoumání starého stromu se žáci mohou zajímat například o podmínky, v jakých daný druh běžně roste, zkoumat způsoby šíření semen stromu, podobu semenáčů, přibližnou rychlost růstu a stáří stromu, jeho možné obyvatele nebo podmínky, které mohly růst a zdravotní stav stromu ovlivnit. V případě kamene či skalního výchozu se pro změnu zaměří na poznání vnitřních a vnějších geologických procesů, které mohly mít zásadní vliv na vznik a současnou podobu dané horniny nebo nerostu. Výsledkem aktivity může být poster, kterým žáci prezentují vlastní badatelskou činnost při poznávání okolní přírody.

Výtvarná výchova (Markéta Pastorová)

Výtvarná výchova se zaměřuje na tři základní okruhy tvůrčích činností: rozvíjení smyslové citlivosti, uplatňování subjektivity a ověřování komunikačních účinků. Tyto tvůrčí činnosti se odehrávají v rovině vnímání, tvorby a interpretace. Předmětem zkoumání výtvarné výchovy jsou zejména jednotlivé vizuální elementy (například: tvary, barvy, linie, světlo) a jejich vztahy. Zkoumat je můžeme v průběhu vlastní tvorby, např. když malujeme nebo kreslíme, při vnímání uměleckého díla (nejlépe v prostorách galerií, muzeí[2], výstavních síních) i při vnímání každodenní reality (cestu dopravním prostředkem si můžeme „krátit“ třeba i tím, že pozorujeme barevné kombinace a vzory, do kterých se lidé oblékají).

Součástí našeho života jsou věci. Často je používáme, ale „nevidíme“. „Vidět věci“ je třeba se učit – odměnou pak může být zcela nevšední potěšení z toho, co máme ve skříních, kredencích či brašnách.

Vyberme si třeba kredenc – pokud je u babičky nebo na naší chalupě, může být spojena s dalšími zážitky, může vyvolávat i různé poetické asociace.

Věcí se většinou dotýkáme proto, že je potřebujeme, že je užíváme pro jejich funkci. Možná, že si i vzpomeneme na hodiny výtvarné výchovy, kdy jsme žasli nad šálkem obaleným kožešinou.[3]

I pozorování obvyklých věcí nám může přinést neobvyklé zážitky, pokud změníme tradiční stanoviště či úhel pohledu. Můžeme třeba objektivem svého fotoaparátu (zcela postačí i funkce v mobilním telefonu) „vstoupit mezi hrnky a talíře“. Pak se možná nestačíme divit, jaké dobrodružství tvarů, odstínů barev, dekorů, světla a stínů, velikostního a tvarového kontrastu či linií a různých motivů dekoru se před námi začne odvíjet. Vizuální kvality předmětů – objektů začnou probouzet naši obraznost, a to i bez vymýšlení příběhů o tom, „jak šel hrnek na vandr“.

Obr. 1[4]

Obr. 2

Komentář:

Zkusme otevřít dvířka kredence, zavřít oči, vnořit ruku s fotoaparátem dovnitř prostoru a zmáčknout spoušť. Do průzkumu se můžeme pustit i ve dvojici, to pak jeden může mít zavázané oči a ani na začátku netuší, jaká dvířka budou pootevřena. Takto se nám podaří zachytit „obraz“, který by pravděpodobně pod kontrolou našeho zraku nevznikl. Již záznam předmětů sám o sobě nás většinou překvapí – většinou je odlišný od naší představy. Následně můžeme zkoumat a pojmenovávat vizuální elementy, které jsou pro nás stěžejní (modelace objemu světlem, uspořádání předmětů v prostoru, poměry velikostí, tvary, dominance jednotlivých objektů, jejich barevnost apod.). Vždy je dobré, pokud porovnáváme objekty mezi sebou i na více fotografiích. Už jejich samotným výběrem si totiž stanovujeme kritéria – přinejmenším vzájemné podobnosti či odlišnosti.

Zkuste si třeba položit otázky, v čem spatřujete nejvýraznější odlišnost předmětů – objektů na obr. 1 a obr. 2. Kde je zřetelněji zachycen prostor a proč tomu tak je? Otázek je možné vymyslet celou řadu a odpovědi je pak dobré porovnávat a přemýšlet o nich. Většinou přinesou další otázky.

Obr. 3

Obr. 4

Komentář:

Věci nás mohou inspirovat k různorodým tvůrčím činnostem. Pokud se pohybujeme v oblasti uměleckých oborů, měli bychom také pracovat s uměleckými díly, které se tohoto tématu dotýkají a tříbit si „svůj jazyk“ užíváním „jazyka umění“[5].

Věci samy o sobě nežijí, ale mají svoji historii. Některé dokonale odrážejí dobu a lidský um, díky kterému vznikly. Některé nám jen poslouží, s některými si budujeme vztah a jsou součástí našeho života. Naučíme-li se věci vidět více, nebude to na škodu ani nám ani jim. Zkoumání věcí patří do výtvarné výchovy a můžeme začít třeba „od kredence“.

Závěr

Výše popsané rozličné způsoby uplatnění základního konceptu výukové aktivity Životopis věcí ukazují její široké možnosti využití ve vzdělávání jak v předškolním, tak i základním vzdělávání. Prostřednictvím výukové aktivity Životopis věcí je možné u žáků rozvíjet nejen porozumění sobě samému a lidem okolo nás, ale také je vést k vědeckému poznávání světa, kritickému myšlení, kreativnímu přístupu či informační gramotnosti.