autor: Mgr. Hanka Švejdová, MŠ Studentská a LDO ZUŠ, Klatovy
Diskuse se uzavírá tím, že by se rozhodně mělo prozkoumat, jestli by nebylo lepší, kdyby lidé trávili svůj čas u televize a u počítače místo toho, aby šlapali do školky, do práce atd. Ještě dlouhou chvíli se v některých skupinkách diskutuje, ale Péťa se zvedá od stolu a staví s Kubou a Honzíkem pěkný bunkr z prken a Polikarpovy stavebnice.
Šlapu, šlapu, krokem husím,
proč tak šlapu, vždyť já musím.
Kdybych zůstal, kde jsem stál,
nikoho bych nepotkal.
Nejprve jsme si pohráli s jeho prvním dvojverším: Šlapu, šlapu, krokem husím,proč tak šlapu, vždyť já musím. Obměnou hry na peška vznikla tematicky motivovaná hra. Děti sedí v kruhu, jedno dítě chodí okolo, společně rytmizují část říkadla. Úkolem aktivního dítěte je probudit a vytáhnou ven do přírody toho, kdo ještě dřepí doma, a to tak, že po skončení říkadla zaťuká někomu na záda se slovy: „Dobrý den, pojďte ven!“ Dotyčný vyskočí, rozeběhne se kolem kruhu v opačném směru než kamarád, když se míjejí, podají si rychle ruku se slovy „Dobrý den!“a snaží se co nejrychleji zabrat volné místo v kruhu. Hra se opakuje a dřív nebo později vylákáme ven všechny.
Poznámka na závěr:
V této části se nám zrodil druhý důležitý pilíř pod názvem „Kdybych zůstal, kde jsem stál, nikoho bych nepotkal“, který jsme nejen zúročili v závěrečném produktu, ale byl důležitý i tím, že bez našeho potkávání by se vlastně nikdy nic nestalo.
autor: Josef Janošťák
1. Úvod
Příspěvek „Jak roste chléb“ vznikl rozšířením a dopracováním stejnojmenného dvouhodinového výukového programu, který jsem před pěti lety vytvořil pro Středisko ekologické výchovy Šípek v Českém Krumlově (dnes Ekocentrum Šípek). Nyní je tento výukový program součástí nabídky jak Ekocentra Šípek, tak i CEGV Cassiopeia.Obě centra jej nabízejí nejen dětem předškolním, ale také žákům nižších ročníků 1. stupně základních škol.
Pro účely této publikace jsem toto téma sešněrované do dvou hodin (z podstaty fungování obou ekocenter) zpracoval jako ucelený celoroční projekt, při němž si děti aktivně projdou a prožijí i ty části programu, které jinak zůstávají pouze ve formě modelových a dramatických aktivit. I přes všechna omezení dosavadních realizací patří program k velmi oblíbeným u dětí i učitelek. V programu se prolínají aktivity informativní, dramatické, hudební, praktické a tvůrčí.
Popis programu je koncipován tak, aby jej bylo možné provést ve třech časových modifikacích. Základní popis celoročního projektu lze upravit na variantu týdenní i dopolední. Obě zkrácené verze však postrádají úplné poznání i prožití reality a účast na celém procesu vzniku chleba. Nejenom na jeho pečení, ale hlavně na růstu surovin.
Rozhodnete-li se realizovat toto téma jako celoroční projekt, umožníte dětem získat a posílit potřebné souvislosti, vztah a hodnoty. Vztah k dnes tak samozřejmé věci, kterou lze koupit v každém obchodě. K chlebu, který byl ještě v nedávné minulosti považován za Boží dar. Hlavně však vztah a radost z vlastní i společné práce a důležitý vklad do budoucnosti, vědomí, že všechno souvisí se vším.
Poznámka:
Celoroční projekt v tomto případě nekoresponduje se školním rokem, nýbrž s rokem kalendářním.
2. Motivace
2.1 Kroužek
Na úvod celého programu si děti posadíme do kroužku a zeptáme se, jaké druhy pečiva znají – co to je pečivo (chléb, houska, rohlík, bulka, bageta, ale také koláče, vánočka aj.). Dále děti necháme vymyslet, jak pečivo vzniká.
Do kroužku pošleme mističky nebo skleničky se zrním pšenice a žita (ovsa a ječmene). Společně hledáme rozdíly (barva a tvar) a vymýšlíme potravinářské využití (pšenice – slané i sladké pečivo, těstoviny, cukroví; žito – chléb, perníky; ječmen – kroupy, slad na výrobu piva; oves – ovesné vločky). Samozřejmě že pro různé druhy obilí můžeme najít širší využití (např. těstoviny a vločky lze zakoupit od všech druhů), jde však o hlavní využití, které by děti mohli znát a zapamatovat si.
2.2 Pohybová říkanka
Řekneme dětem, že během celého roku se postupně proměníme v zemědělce, mlynáře i pekaře. Na začátek se proto naučíme krátkou říkanku a trochu si s ní zahrajeme.
Sedláček rozsívá, |
chůze, předvádíme setí ze zástěry (ošatky) |
za ním ptáček sbírá. |
dřep, ruce na ramenech – poskakování |
Sej, sedláčku, hodně hustě, |
houf v podřepu |
ať za tebou pěkně roste |
z dřepu do vzpažení |
pšenička zelená! |
ve vzpažení úklony do stran – vlnící se pole |
|
|
Dej nám dobré léto |
kroužek, držíme se za ruce, jdeme „kolečko“ a opakujeme říkanku po verších |
na pšenici, na žito, |
|
na všecko obilí, |
|
co nám Pánbůh nadělí. |
Zeptáme se dětí, jaká slova v říkance neznají, a společně si je vysvětlíme (raději se dotážeme i na konkrétní slova).
Většinou to bývá:sedláček = člověk, který se stará o pole, pěstuje obilí a brambory a také může chovat domácí zvířata,pšenička a žito = obilí, které jsme si před chvílí ukazovali, Pánbůh = někteří lidé věří, že Bůh stvořil svět a řídí naše životy, a také se proto k němu modlí
3. Pole
3.1 Založení obilného pole
Pokud máte na školní zahradě možnost si vyhradit několik metrů čtverečných k založení políčka, neváhejte a dopřejte sobě i dětem radost z práce, růstu i sklizně. Políčko se určitě stane místem, kam budete s dětmi chodit nejen pracovat, ale také pozorovat jeho proměny.
Každá zahrada má jiné podmínky. Někde bude přeměna travnaté plochy na zorané pole téměř nadlidským úkolem. Práci mohou komplikovat jak zapojený travní drn, tak i nedostatek ornice, když je zahrada zbudovaná na navážce. V každém případě si tuto počáteční fázi lze zjednodušit a orání či rýpání tak trochu obejít.
**OVĚŘENO PRAXÍ
Pokud na plochu budoucího políčka rozprostřete alespoň dvaceticentimetrovou vrstvu mulče (vyhrabaná stařina, posekaná tráva, shrabané listí a jiný rostlinný materiál) a necháte ji tam nějakou dobu ležet, drn se rozruší a rýpání půjde lépe. Nejlepší bude tuto práci provést při podzimním úklidu zahrady. Mulč, který při té příležitosti zapravíte do země, obohatí políčko o potřebné živiny.
V případě, že na zahradě máte nevyužitou hromadu hlíny nebo ji není problém nechat přivézt, orat vůbec nemusíte. Stačí namulčované políčko překrýt minimálně pěticentimetrovou vrstvou zeminy.
Pokud máte dostatek času, můžete políčko osít zeleným hnojením (nejlépe směsí bobovitých rostlin) a to po posečení či vytrhání opět překrýt malou vrstvou zeminy.
Postupně se všechny vrstvy propojí, o což se postarají i rostliny, které na políčko vysejete. V dalších letech už bude stačit políčko pouze prokypřit rycími vidlemi a zbavit plevele. Obejdete-li takto orání, zvládnou děti ostatní práce určitě hravě. Pouze případný dovoz zeminy bude pravděpodobně práce pro ochotné tatínky.
**DŮLEŽITÉ
Je dobré si předem ujasnit, jaká očekávání od políčka máme. Zda chceme vypěstovat potřebné množství pšenice a žita na upečení jednoho chleba, nebo dětem ukázat rostliny, které s chlebem souvisejí, využít je při dalších aktivitách a podle potřeby je doplnit o suroviny koupené. Doporučuji zaměřit se spíše na pestrost než na množství a podle toho i vytvořit osevní plán.
Na políčko pro porovnání navrhuji vysít základní druhy obilí: pšenici, žito, ječmen, oves (konec konců při pečení chleba je můžeme použít všechny a lze pořídit i bezpluché osivo), len, slunečnici, dýni, mák, kmín, koriandr, fenykl, anýz. Můžeme vysít i proso (jáhly), kukuřici a zasadit i brambory (moje babička do chlebového těsta přidávala právě i rozmačkané vařené brambory).
Obilí vyséváme na podzim (ozimy) nebo na jaře (jařiny). Sejeme je do řádků nebo rozhozem. Políčko lze naplánovat do různých tvarů – příklad uvádí Příloha 1.
Podle potřeby políčko zaléváme, zbavujeme plevele nebo rostliny jednotíme.
A hlavně průběžně pozorujeme růst plodin i případné hmyzí návštěvníky.
3.2 Dožínky
Zrání a sklizeň většiny rostlin na políčku proběhne v létě. Pokud ve školce nemáte letní provoz, nezapomeňte se s dětmi a jejich rodiči domluvit na letní dožínkové akci.
Obilí můžete posíct srpem, svázat do snopů a stavět do panáků na doschnutí. Koření a ostatní již dozrálé rostliny svažte do svazků a zavěšte na suché místo. Snopy obilí k doschnutí přeneste do prostor školy.
3.3 Mlácení obilí
Vymlácení zrn z klasů může být jedna z prvních činností po prázdninách. Pro tento účel můžete použít staré cepy (leckdo je má zavěšené doma) nebo s dětmi zhotovit jednoduché vlastní. Obilí rozprostřete na textilní plachtu (např. starou rozpáranou cíchu).
**TIP
Pokud se nebudete chtít zabývat výrobou cepů, bude určitě stačit, když děti necháte přes rozložené obilí běhat.
Vymlácené zrno je třeba zbavit nečistot. Pomůže nám k tomu vítr. Zrní v plachtě, kterou držíme v rozích, nadhodíme (děti se mohou střídat). Opakujeme několikrát. Vítr odnáší lehké nečistoty, zatímco zrno padá zpět do plachty.
**TIP
Slámu z vymláceného obilí můžete použít k různým výtvarným činnostem (sochy, slaměné řetězy na vánoční výzdobu aj.).
3.4 Dopolední a týdenní varianta
Při zkrácené variantě programu si pěstování obilí alespoň nasimulujeme. Děti sedí v kroužku.
1. Příprava pole – orba:
Vybereme jedno dítě jako sedláčka, které lopatičkou nasype předem připravenou hlínu do mističky představující pole. Tím proběhne orba. Připomeneme dětem, že v půdě jsou potřebné živiny a že orba probíhá na podzim nebo na jaře.
2. Setí: Necháme mističku představující pole posouvat v kroužku a spolu s ní také mističku se zrním. Každé dítě vloží do misky zrníčko (špetku) – podzim, jaro. Poté necháme jedno dítě posypat vysetá semínka trochou země a další utlačit.
3. Klíčení: Řekneme si, co semínko potřebuje k vyklíčení a růstu:
Během několika dní pozorujeme klíčení a růst. Podle potřeby děti mističku zalévají. Upozorníme děti, že obilí vyroste jenom trochu (málo živin a prostoru v kelímku) a potom začne uvadat.
4.Léto – zrání, sklizeň: Ukážeme dětem zralé obilí – stébla s klasy. Upozorníme na rozdíly mezi jednotlivými druhy. Povídáme si o sekáčích, kteří dříve zralé obilí sklízeli kosou, o hospodyních, které ho vázaly do snopů a ty na poli stavěly do panáků, aby obilí doschlo. Poté sedlák svezl obilí do stodoly, kde mlatci celou zimu obilí mlátili cepy a tím získali zrno. Dnes ke sklizni používáme kombajny, které obilí ještě na poli rovnou vymlátí.
3.5 Doplňkové aktivity
Semena připravíme do uzavíratelných skleniček nebo mističek, rostliny přichystáme jako živé vzorky nebo na kartičkách – viz Příloha 2 (podle uvážení vybereme z navrženého souboru). Děti pracují v malých skupinkách. Proto je třeba pomůcky připravit na počet skupin. Skupinky mohou také pracovat postupně, zatímco se ostatní děti zabývají jinou činností.
Tato aktivita vede k rozvoji smyslového vnímání dětí. Semena rostlin uvedených v projektu (případně jejich výběr) dáme do mističek. Dětem, které sedí v kroužku, ukážeme rostlinu nebo její obrázek a řekneme si její jméno. Poté mističku se semeny pošleme po kroužku a děti semínka ochutnávají. Obilná zrna bude lépe podávat nabobtnalá, případně naklíčená. Vždy děti upozorníme na důkladné rozkousání.
Druhé kolo aktivity rozvrhneme do více dní. Dáváme dětem například semena jedné rostliny denně. Děti opět sedí v kroužku tentokrát se zavázanýma očima. Určení rostliny provedeme společně, až se všichni vystřídají. Poté si ukážeme semínka i rostlinu, ke které patří.
autor: Mgr. Zuzana Sommernitzová, lektorka Národní galerie v Praze
1. Úvod
„Land-art, znamená práce v přírodě, ve velkém, téměř neukončeném prostoru, dovoluje oslovit nezasvěceného diváka, ale zároveň nevyžaduje s tímto divákem přímý kontakt.“
Milan Knížák in Zorka Ságlová, 2006
„Venku je hezky, vyrazíme do přírody. Obklopují nás tam různé barvy, rozličné tvary, příroda nám vždy připraví krásnou podívanou. Co kdybychom jednou naopak my pro ni a také pro všechny kolemjdoucí připravili něco neobvyklého? Zkusme se tentokrát rozhlížet jinak. Popřemýšlejme, jak by se dalo ozvláštnit to nebo ono místo. Zážitek z pozměňování místa bude zábavný i pro nás samotné.“
Výtvarný program vychází ze sbírky moderního umění, přesněji z fotodokumentace některých land-artových akcí, které zachycují proces změny určitého místa umělcovým zásahem. Děti samy se stávají zemními umělci a mění vybrané místo v parku poblíž Národní galerie. Celý program lze uskutečnit také jen na základě fotografií a reprodukcí a jeho externí část v jakékoli parkové nebo jiné přírodní zóně.
2. Scénář a klíčové momenty tvůrčího procesu
2.1 Hra přivádějící děti k tématu místa
Pedagog usadí v ateliéru (ve třídě) děti do kroužku a vyzve je, aby zavřely oči. Poté se dotazuje na prostředí kolem nich – tak, aby si zkusily představit, jak místnost vypadá, co všechno v ní je a na jakých místech. Pak nechá děti skutečnou situaci zkontrolovat. Vyzývá každého, aby přišel s nápadem, jak obvyklé prostředí proměnit, jak překvapit někoho, kdo tuto místnost zná, třeba jen drobnou změnou. Některé z jednoduše realizovatelných změn nechá autora nápadu přímo předvést a s ostatními pozorně sleduje, jak změna ovlivnila prostředí.
Cíle aktivity:
* otevřít účastníky k hravosti ve spojení s tvůrčím uvažováním
* pobídnout je k uvažování nad očekávaným a zažitým oproti překvapivému a změněnému
* motivovat je pro téma celku
2.2 Animace v expozici
Děti jsou zavedeny do části expozice, která představuje umění akce, konkrétně práci s prostředím a krajinou (Veletržní palác, 2. patro). Sledují, kde se na dokumentujících fotografiích prostředí proměňuje, a uvažují o jiných variantách změn.
Na podlahu v expozici jsou rozloženy další fotografie s příklady land-artu. Děti v nich nacházejí shodné a rozdílné motivy a všímají si typu zásahu do krajiny. Lektor je vyzývá, aby své objevy slovně popisovaly. Poodhalí jim důležitost akce jako takové na příkladu, jenž dokumentuje Kladení plín u Sudoměře od Zorky Ságlové: „Na místě bitvy jsme rozložili na trávu asi 700 čtverců bílé tkaniny do tvaru velkého trojúhelníku a nechali je tam.“
Dětem (rozděleným do dvojic) rozdáme malé papírové kartičky – hromádky po 20 ks. Jejich úkolem je ohraničit si prostor zahrnující jedno z ukazovaných děl a ukázat tak ostatním, v kterém z těch míst by se rády ocitly. Ohraničovat mohou, jak je jim libo. Pedagog fotograficky dokumentuje celou akci. Děti si vymezují prostor, čímž se přibližují jednomu ze způsobů uměleckého zásahu do prostředí.
Cíle aktivity:
* seznámit děti s druhem umění zcela odlišným od klasické představy obrazů a soch
* přiblížit dětem umění akce a land-art
* zahájit aktivitu reagující na předložené autority
2.3 Akce v exteriéru
Pedagog děti odvede do blízkého parku, který bude působištěm pro jejich tvůrčí akci. Jejich úkolem je najít si místo, které by rády ozvláštnily – změnily. K dispozici mají opět jednobarevné kartičky (ale mnohem větší množství) a také pytle pilin.
Inspirovány předchozí aktivitou a prezentovanými autoritami děti na zemi sestavují obrazce, vymezují prostory apod.
Když jsou všechny děti hotové, odstoupí od svých míst dost daleko na to, aby mohli své zásahy a změny v krajině vidět jako celek.
Pedagog děti uklidní, ztiší a snaží se navodit velice klidnou a soustředěnou, až slavnostní atmosféru. Uvede tuto část aktivity jako jakousi slavnost pro nové místo a vyzve děti, aby se na svá působiště vrátily a předvedly tam jakékoli „představení“, které je napadne.
Děti spontánně skáčou přes vytvořené obrazce nebo zcela naopak obcházejí velice opatrně a tiše kolem dokola. Lektor patřičně oceňuje jakoukoli snahu a výkon a také celou akci dokumentuje.
Cíle aktivity:
* uvolnit a otevřít účastníky akci v přírodě
* docílit koncentraci a soustředění na samotnou činnost (pozměnění vzhledu místa)
* prostřednictvím příkladu jejich vlastní práce osvětlit princip zážitku z umění
2.4 Reflexe
Po návratu do ateliéru (do MŠ) vyvolá pedagog diskusi zhodnocující celý výtvarný program. Vyzývá děti, aby své zážitky aktivně popisovaly, a koordinuje, aby si vzájemně naslouchaly.
Cíle aktivity:
* zhodnotit čerstvé zážitky
* Upevnit nové poznatky
* Vnímat názory a nápady druhých
3. Závěr
Celek „Pro jedno místo“ byl pro děti velmi zábavný a zaujal je. Nepochybně také proto, že svým charakterem a zvláště exteriérovou částí se podobal mnohým dětským hrám. Děti se přitažlivou cestou dozvěděly o novém druhu umění a s hrdostí umělců odcházely z pozměněných míst.
Na program lze navázat novými a novými změnami na jiných místech. Od těch minimálních po časově náročnější. Vždy je ale pochopitelně potřeba zdůraznit, že do přírodního prostředí zasahujeme tak, abychom ho nijak nepoškodili a proto se vyhýbáme nevratným změnám a zásahům.
Očekávané cíle a výstupy:
* rozvinout a kultivovat smyslové vnímání
* přiblížit dětem umění akce a land-art
* rozvinout zájem o výtvarné formy sdělení
* otevřít děti k hravosti ve spojení s tvůrčím projevem
* rozvíjet uvažování nad očekávaným oproti překvapivému
* docílit koncentraci a soustředění na samotnou činnost (pozměnění vzhledu místa) a osvětlit princip zážitku z umění akce
* rozvinout schopnost hodnotit zážitky
* formulovat své názory a nápady a otevřít se nápadům druhých
4. Literatura
Bláha, J., Slavík, J.: Průvodce výtvarným uměním V. Praha, Práce 1997.
Dempsey, A.: Umělecké styly, školy a hnutí. Praha, Slovart 2002.
Zhoř, I.: Proměny soudobého výtvarného umění. Praha, SPN 1992.
Ivan Kafka 1975–2006. Praha, Art-D grafický ateliér Černý, s. r. o 2006.
Zorka Ságlová. Praha, Národní galerie 2006.
Odkazy:
http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=150
http://www.robertsmithson.com/photoworks/pw.htm
http://greenmuseum.org/content/artist_index/artist_id-36.html
Materiál byl poskytnut zdarma Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe, s.r.o. z publikace Tvoříme, poznáváme a hrajeme si. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.