Třída, v níž výuka metodou problémového vyučování probíhala, má 20 žáků. Žáci mají 1 x za 14 dní 4 hodiny odborné praxe. Každý týden mají 2 hodiny technologie a 3 hodiny nauky o materiálech. Většina z nich pochází z prostředí, kde někdo z rodiny pracuje v oboru zpracování dřeva. Mnozí z nich mají o odborné předměty zájem. Mezi nimi jsou dobré vztahy, přestože jsou ve třídě žáci s různým nadáním a schopnostmi, někteří se specifickými poruchami učení. Několik žáků se projevovalo jako silně dominantní osobnosti, které se nerady přizpůsobují a podřizují. Proto bylo nutné na ně vhodně působit.
Tato hodina vznikla se záměrem podporovat aktivitu žáků, vést je k samostatnosti a především ke schopnosti spojit si dílčí vědomosti do celku a uvědomit si, jak se "teorie" promítne v praxi.
Základem je motivovat žáky. Připomenout stručně, co již zvládli v teorii, naznačit možnosti využití teoretického základu při běžné výrobě.
Je potřeba cíleně vybírat problémové příklady, se kterými se žáci běžně setkávají v praxi, vést je k tomu, aby se snažili o jejich řešení. Příklady je nutno volit tak, aby je byli schopni vyřešit i žáci, kteří nemohou navázat na mimoškolní praktické zkušenosti. Na druhou stranu ale zadání musí poskytnout i větší prostor pro realizaci žákům s praktickými zkušenostmi.
Výuka směřovala k utváření a osvojení následujících kompetencí:
Připravila jsem 5 různých zadání:
1. Úvodní část vyučovací hodiny (cca 5 minut)
Seznámila jsem žáky s podstatou a cíli společné práce. Žáci se rozdělili do 5 skupin po 4 (týmy). Složení týmů musí být vyvážené jak v praktických, tak i v teoretických zkušenostech žáků.
2. Opakování probraného učiva (10 minut)
Každý tým dostane 5 vzorků vad dřeva. Úkolem je společně vady charakterizovat a zdůvodnit, při kterých technologických operacích se vady mohou jevit jako problémové. Každý žák vyhodnotí samostatně jeden vzorek, ostatní sledují jeho práci a doplní jeho hodnocení o své poznatky.
Je potřeba, aby si žáci uvědomili vzájemnou souvislost mezi anatomickou stavbou a mechanickými a fyzikálními vlastnostmi dřeva. Učitel připomene nejčastější mechanické vlastnosti dřeva, a tím naznačí problémy, které by se mohly projevit při opracování materiálu.
3. Samostatná práce studentů (20 minut)
Každý tým dostane svoji výkresovou dokumentaci pro jednoduchý výrobek. Úkolem je do připravených formulářů společně zpracovat technologický postup výroby – sled technologických operací nutných pro zhotovení výrobku. Zde žáci uplatní svoje zkušenosti z odborné praxe nebo rodinných firem. Je nutné, aby žáci spolupracovali a každý přispěl svým názorem. Jsou omezeni časem, takže musí pracovat efektivně.
Učitel prochází mezi týmy, kontroluje, zda správně postupují při sestavování technologického postupu a upozorňuje na problémy, které by mohly ve výrobě nastat.
Ke každé technologické operaci vytipují nejčastější vady dřeva, které mohou způsobit problém při opracování.
4. Vyhodnocení práce (10 minut)
Společně na tabuli vypíšeme základní technologické operace, které se objevily při zpracování jednotlivých výrobků. Každý tým ke 2 operacím přiřadí nejproblémovější vady a zdůvodní své tvrzení před ostatními. Tím ověříme, zda žáci pochopili vzájemnou souvislost mezi anatomickou stavbou dřeva a technologií.
Zároveň je vytyčeno téma na příští hodinu: "Jak opracovávat materiál s růstovými vadami".
Studenti odevzdají týmové práce.
Je nutné krátce zhodnotit průběh hodiny, zhodnotit spolupráci v týmech a upozornit na nejčastější problémy, se kterými se žáci při zpracování potýkali.
Příklad dobré praxe rozvíjel klíčové kompetence, dal žákům možnost využít znalosti získané ve škole a konfrontovat je s vlastními zkušenostmi z praxe.
Práce ve skupinách – týmech představovala modelovou situaci při jednání v praxi – při sestavování technologických postupů výroby, případně jednání se zákazníky. Žáci si uvědomovali význam znalostí pro praktický život.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.