Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Výuka > Terénní výuka ve formálním vzdělávání...

Ikona teoreticky

Terénní výuka ve formálním vzdělávání

Ikona odbornost
Autor: Jan Činčera
Spoluautor: Jakub Holec
Anotace: Článek se zabývá tematikou terénní výuky z hlediska možných přínosů pro žáka a kvalitu vzdělávání. Řeší se otázka „přidané hodnoty“ terénní výuky v porovnání s tradiční výukou ve třídě a rovněž bariér, které brání většímu rozšíření terénní výuky do českého školství. Článek vychází z analýzy zahraničních i domácích odborných článků, které se zabývají potenciálem terénní výuky v rámci formálního vzdělávání na školách.
Téma příspěvku:Enviromentální výchova
Klíčová slova: terénní výuka, místně zakotvené učení, školní zahrady, hra v přírodě, projektová výuka, pobytové programy v terénu

Text článku:

Úvod

Jedním z trendů současného vzdělávání je i rozšiřování výuky za hranice školních tříd. Co ale taková terénní výuka žákům dává? Přináší oproti tradiční výuce ve třídě něco navíc? A co vlastně brání jejímu většímu rozšíření?

Tyto otázky byly předmětem studie, kterou jsme v roce 2016 zpracovali v rámci projektu Národního ústavu pro vzdělávání. Prošli jsme více než sedmdesát výzkumně orientovaných odborných článků ze zahraničních i domácích odborných časopisů a porovnávali jejich výsledky. V následujícím textu publikujeme zkrácenou podobu našich zjištění a z nich souvisejících doporučení pro školní praxi.

V následujícím textu publikujeme zkrácenou podobu našich zjištění a z nich souvisejících doporučení pro školní praxi. Studie, ze které článek vychází, je k dispozici zde.

Školní zahrady mají vliv na zdravý životní styl žáků

Naprostá většina základních škol disponuje školní zahradou, přírodní učebnou či jinou formou pozemku. Školní zahrady jsou také nejčastějším prostředím využívaným školami pro terénní výuku. Školy využívají zahrady v zásadě třemi způsoby. Prvním a nejčastějším je jako prostor pro volnou hru dětí o přestávce či při jejich pobytu ve školní družině či klubu. Volná hře v přírodním prostředí, příležitost samostatně zkoumat, najít si v přírodě svoje místo, budovat v ní s ostatními dětmi „pevnosti“ a další oblíbené dětské aktivity hraje důležitou roli pro posilování environmentální senzitivity žáků zejména na prvním stupni. Podle výzkumů dětem nejvíce vyhovuje takový pozemek, který je přírodně různorodý, není příliš organizovaný a dětí v něm mají prostor pro vlastní spontánní a kreativní aktivity. Paradoxně, školy někdy ve snaze zařídit pozemek pro děti co nejlepší, jej vybavují řadou umělých prvků a uspořádávají jej do podoby, která příležitosti k volnému hraní omezuje. Řada škol dále z obavy o bezpečnost neumožňuje žákům, aby o přestávkách mohli chodit ven. 

Školy by proto v rámci svých možností a školního řádu měly umožňovat žákům využívat školní pozemek k vlastním spontánním aktivitám. Školní pozemek by měl žákům umožňovat zkoumat přírodně různorodé prostředí. Měl by také obsahovat kousky „divočiny“ a méně kultivované plochy, dávající žákům prostor pro rozvinutí vlastní spontánní hry v přírodě.

Plánování školní zahrady nabízí obrovskou příležitost k učení. Výzkumy ukazují, že pokud žáci dostali příležitost podílet se na plánování školní zahrady, cítili k ní pak větší vztah a více se o ni starali. S úspěšnou realizací pak roste hrdost žáků na dosažený výsledek a jejich přesvědčení, že jsou schopni ve svém okolí prosadit viditelné změny. Takové přesvědčení hraje nesmírně důležitou roli i pro jejich pozdější občanské chování.

Namísto plánování zahrady pro žáky by školy pokud možno měli žákům dávat příležitost se do plánování zapojit.

Oblíbenost zahradnických prací souvisí jak s vnitřní motivací žáků, tak s pociťovanou mírou autonomie. Málo koho baví pořád jen vykonávat příkazy učitele bez možnosti vlastního, alespoň omezeného rozhodování. Oblíbenost pak velmi souvisí s efektem zahradnické práce na žáky. Dobře vedený zahradnický program, který žáky baví, posiluje řadu důležitých oblastí. Žáci s úspěchy zvyšují svoje sebevědomí. Škola je více baví, méně v ní zlobí a posiluje se jejich motivace k učení. Třída se více seznamuje a zlepšují se vzájemné vztahy mezi žáky. Ke změnám dochází také ve stravování – žáci v některých studiích začali v důsledku zahradnického programu jíst více zeleniny a omezili konzumaci nezdravých pokrmů.

Dobře vedený zahradnický program dává žákům určitý stupeň autonomie. Práce na zahradě může pozitivně ovlivnit osobnostní i sociální kompetence žáků, zlepšit sociální klima ve třídě a posílit motivaci žáků ke konzumaci zdravé stravy.

Místně zakotvené učení

Propojování školy a místní komunity je dalším příkladem terénní výuky v praxi. Žáci mohou v okolí školy či svého bydliště řešit samostatné projekty, sbírat informace od místních obyvatel nebo aktivně prosazovat zlepšení životního prostředí v obci.

Celá řada studií ukazuje na účinnost tohoto přístupu. Programy tohoto typu často posilují vztah žáků k místu, kde žijí. Při dobrém vedení ale také posilují jejich kooperativní dovednosti, vztah k učení či odhodlání k environmentálně odpovědnému chování. Podle jedné ze studií se podařilo dokonce doložit, že řada programů místně zakotveného učení vedla k prokazatelnému zlepšení stavu životního prostředí v obci, resp. přijetí takových opatření, které stav životního prostředí mají šanci dlouhodobě zlepšit. Nejúčinnější byly takové programy, ve kterých školy aktivně spolupracovaly s místní komunitou (např. s vedením města, místními neziskovými organizacemi atd.), řešily konkrétní lokální problém a měly podporu vedení školy. Účinné programy také vycházely ze zájmu žáků a žáci je mohli do určité míry sami řídit.

Programy, ve kterých žáci zkoumají a snaží se řešit konkrétní problémy v okolí školy a jejich domova, mají veliký dopad na kompetence žáků, posilují jejich vztah k místu a mohou pozitivně ovlivnit i životní prostředí. Předpokladem jejich dobrého fungování je respekt k zájmu žáků a poskytnutí určité autonomie v řízení realizovaných projektů.

Pobytové programy v terénu

Pobytové programy, ať již orientované na posilování vzájemných vztahů ve třídě, nebo na výuku přírodovědných předmětů, mohou pro žáky znamenat velký přínos. Řada studií doložila přínosy pobytových programů na přírodovědné znalosti žáků, žáci si přitom získané poznatky pamatují déle, než kdyby je získali v učebně. Další programy doložily účinnost pobytových programů realizovaných centry environmentálního vzdělávání na postoje žáků k životnímu prostředí a jejich ekologické chování. Žáky zpravidla tento typ programů baví a díky společnému pobytu žáků v přírodním prostředí se posilují i vzájemné vztahy ve třídě.

Předpokladem je dobré metodické vedení pobytových programů. Účinné programy jsou delší (například pětidenní fungují lépe, než třídenní, ale i třídenní mohou být při dobrém zpracování účinnější, než jednodenní akce). Měla by jím předcházet přípravná fáze ve škole a na ukončení pobytu by ve škole měly navazovat další aktivity na zopakování a posílení nových poznatků. Pobytové programy by měly být dobře promyšlené a připravené, aby realizované aktivity měly jasný vztah k cílům programu a vhodně na sebe navazovaly. Příprava takových programů může být proto náročná a může vyžadovat dobrou znalost terénu. Proto je často volbou spolupráce školy s centry environmentálního vzdělávání či jinými organizacemi, které takový typ programů nabízejí.

Pobytové programy škol v terénním prostředí prokazují velký přínos pro formování vztahů ve třídě, účinně a dlouhodobě rozvíjí přírodovědné znalosti žáků a posilují jejich vztah k přírodě. Předpokladem je ale dobré zpracování takových programů.

Proč se terénní výuka nedělá více

Přestože vždy záleží na konkrétním provedení a jak je zřejmé, největší efekt mají programy kombinující terénní výuku s prací ve škole, je zřejmé, že zavádění terénní výuky má pro žáky větší přínos, než jen samotná práce v učebně. Nabízí se proto otázka, co brání jejímu většímu rozšíření. Učitelé často uvádějí různé „objektivní“ důvody, jako je nedostatek času, příležitostí, bezpečnostní rizika a další. Zdá se ale, že hlavním kritériem je samotný zájem školy o to terénní výuku realizovat a sdílené přesvědčení školy o její důležitosti. Pokud škola považuje terénní výuku za důležitou a přirozenou součást výuky, zpravidla najde způsob, jak ji realizovat.

Jiným důvodem může být nejistota učitelů a pociťovaný nedostatek zkušeností s terénní výukou. Řešením pak může být proškolení vyučujících či spolupráce s externími partnery.

Pokud školy nerealizují terénní výuku, je to zpravidla proto, že nevěří v její přinos.

Závěr

Na základě velkého počtu výzkumných studií je možné říct, že terénní výuka, je-li vhodně vedena, je pro žáky v řadě ohledů přínosná. Protože jedním z předpokladů úspěšné terénní výuky je i její provázanost s prací žáků ve škole, doporučujeme, aby školy přirozeně obě prostředí ve své praxi propojovaly. Terénní výuka by tak neměla zůstat jen jednorázovým dobrodružstvím odděleným od běžné školní práce, ale měla by na školní práci přirozeně navazovat a současně přinášet impulzy pro navazující práci ve škole. Domníváme se, že právě takové „rozmazávání“ ostrých hranic mezi „uvnitř“ a „venku“ může žákům přinést největší prospěch a nejlépe naplnit cíle vzdělávacího programu školy.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 06. 12. 2016
Zobrazeno: 1435krát
reklama
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 3

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ČINČERA, Jan. Terénní výuka ve formálním vzdělávání. Metodický portál: Články [online]. 06. 12. 2016, [cit. 2017-05-25]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/ZV/21141/TERENNI-VYUKA-VE-FORMALNIM-VZDELAVANI.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.

reklama

Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Jaroslav VávraVloženo: 09. 12. 2016 12:54

Cituji: "Jedním z trendů současného vzdělávání je i rozšiřování výuky za hranice školních tříd." a dále "Článek vychází z analýzy zahraničních i domácích odborných článků, které se zabývají potenciálem terénní výuky v rámci formálního vzdělávání na školách.

Těšil jsem se na literaturu, ze které autoři čerpali. Bohužel. Odbýt to odkazem na sedmdesát odborných článků a nic víc je "velmi neprofesionální". To je jeden z obrazů kvality českého vzdělávání. Jinak téma terénní výuky v Česku možná pořád nové, v zahraničí v určitých aktivitách (nejen ekologických) zkoumané (viz mlhavé sdělení autorů). Proto jsem v článku hledal zdroje.

2.Autor: Jakub HolecVloženo: 10. 12. 2016 00:19

Jedná se pouze o souhrnný text z metastudie, která je v současné době na recenzích v Envigogice. Až bude článek publikován, pokusím se s redakcí Metodikého portálu domluvit ohledně umožnění tento článek dodatečně editovat za účelem odkázání na danou studii s citacemi.

3.Autor: Jaroslav VávraVloženo: 10. 12. 2016 05:13

Děkuji za rychlou informaci. Domnívám, že pak tento článek patři do kategorie jiné, případně úpln jinam, než zde uváděné Odbornosti. Toto by si měla redakční rada rvp.cz pohlídat, a zvláště pokud ten článek již někde vyšel/vychází!. Pak je zbytečné to tady dublovat. Stačí jen odkaz na Envigogiku. Zde předvedený postup je v odborné komunitě nepřípustný, je to považované za morální poklesek. Dovysvětelním se to neřeší. Navrhoval bych tento článek z Obornosti (i vzhledem k tomu vysvětlení) vymazat. 

4.Autor: Jakub HolecVloženo: 15. 12. 2016 01:00

Nejedná se o dublování jednoho článku. Téma článků je stejné, nicméně každý z článků míří na jinou cílovou skupinu čtenářů. Na Metodickém portálu RVP.CZ se jedná o článek určený především učitelům, zatímco podstatně rozsáhlejší text metastudie byl psán tak, aby obstál před akademickou komunitou. Upozorňuji, že menší rozsah článku na portálu není dán redukcí některých pasáží metastudie. Jedná se o přepracovaný text vytvářený s ohledem na jinou cílovou skupinu čtenářů. V případě obou článků se jedná o téma, které rozhodně zasluhuje další pozornost odborné veřejnosti, tudíž jeho zařazení do ,,odbornosti" se mi jeví jako zcela opodstatněné.

5.Autor: Jan ČinčeraVloženo: 15. 12. 2016 19:34

Dovoluji si také reagovat na komentář kolegy Vávry. Především děkuji za zájem o problematiku terénní výuky. Pokud máte zájem o doporučení na relevantní literaturu, napište prosím, rád se s Vámi rozdělím.

Na problematiku etických zásad jsem osobně dost citlivý, ale zde s Vámi nesouhlasím. Domnívám se, že je naopak určitou formou morální povinnosti akademických pracovníků popularizovat výsledky svého výzkumu za hranice akademické komunity. Publikovat proto kromě studie v recenzovaných časopisech své výsledky také v popularizujících médiích je proto podle mě zcela na místě, za předpokladu, že je text napsán v rozsahu a formě odpovídající tomuto typu médií a významně se tedy liší od souběžně publikované odborné studie.

Portál RVP (podobně, jako např. Učitelské noviny, Bedrník atd.) je podle mého názoru právě takovým zdrojem. Je z části vytvářen komunitou učitelů praktiků, z části komunikuje informace od organizace, která jej spravuje a z části popularizuje výsledky pedagogického výzkumu. Zde zveřejněný text je určený právě pro učitele. Ve srovnání se studií v recenzovaném časopise je výrazně kratší (zhruba osmkrát), psaný jazykem a formou odpovídající popularizujícím médiím, mezi které patří i odlišný způsob nakládání s literaturou.

Jeho smysl je také odlišný: nejde v něm o odbornou diskusi, ale o informování (a také i motivování) učitelů o možných přínosech terénní výuky. Na rozdíl od odborné studie není něčím, co by se evidovalo v RIV a přinášelo body, ale "nehodnocenou" aktivitou vedenou snahou o popularizaci tématu.

Váš návrh nahradit jej odkazem na odbornou studii je zajímavý, ale nezdá se mi realistický. Učitelé jsou skvělí lidé (učí i moje děti a i já jsem dříve působil jako středoškolský učitel), ale nemůžeme po nich při míře jejich vytížení očekávat, že budou ve svém volném čase pročítat obsáhlé studie psané "akademickým" jazykem. Z tohoto hlediska mi naopak připadá velmi oprávněné na odbornou studii odkázat a umožnit tak hlubší čtení vážnějším zájemcům o problematiku.

Na závěr mi dovolte znovu poděkovat o diskusi o důležitém tématu. V případě Vašeho zájmu o spolupráci na výzkumu problematiky terénní výuky mě můžete určitě kontaktovat.

Jan Činčera

6.Autor: Jaroslav VávraVloženo: 16. 12. 2016 07:43

Takže znovu: Kde je literatura? Tento redakční systém ji umožňuje uvádět.

A teď k tomu, kam se odklání téma diskuse z mých předešlých komentářů. Reaguji na výrok "popularizovat výsledky pedagogického výzkumu". Toto dělat mezi učiteli (těm je primárně určený tento web) považuji za aroganci vůči učitelům, kterým se musí vše "přežvýkat", aby pochopili. Analogicky podle této logiky by toto mělo platit pro lékařskou oblast, přežvýkávat výsledky lékařského výzkumu pro lékařské praktiky ('obvodní lékaře'). Jak je mně známo (alespoň mezi mými známými v lékařském prostředí), popularizace lékařského výzkumu je zaměřena na pacienty. Praktici prostě čtou odborné lékařské časopisy a publikace.

Pokud se "popularizují" výsledky výzkumu mezi učiteli-odborníky, pak je nutné dodržovat obecné odborné zvyklosti - etiku, kvalitu, pravidla. Pokud tento předpoklad neplatí, pak se učitelé stavějí do pozice "veteránských vysloužilců", kteří pozici učitele dostali jako "trafiku" a musí se jim vše vysvětlovat a určovat (nařizovat?). Doba se naštěstí změnila.

A nakonec: Přečetl jsem si od kolegy Činčery článek i s literaturou v Envigogice (2013) "Metodika pro hodnocení environmentální výchovy pro předškolní a mladší školní věk" (ZDE). Na rvp.cz jsem popularizaci tohoto textu neviděl. Nebo mně to uniklo? Jak by taková popularizace pro učitele vypadala?  Proč 'terénní výuku' tady popularizovat a 'metodiku' ne? Chybí mně v argumentaci na mé otázky/komentáře konzistentnost.

7.Autor: Jan ČinčeraVloženo: 19. 12. 2016 20:07

Vážený kolego,

děkuji za názor. K Vašim dotazům:

1. U článků v popularizujících médiích se zpravidla (podle mých zkušeností s několika z nich) literatura neuvádí. Je možné, že vnímáme portál RVP odlišně, tj. Vy jako akademický, já jako popularizující zdroj. Každopádně, formální požadavky určuje redakce a pokud by tomu na portále RVP bylo jinak, předpokládám, že by na to autory upozornila a literaturu konzistentně vyžadovala. Vzhledem k tomu, že jsme text zpracovali v součinnosti s NÚV (kolega Holec), který tento portál spravuje, předpokládám také, že jsme také zvolili odpovídající formu.

2. Smysl popularizace a Váš příměr s lékaři: domnívám se, že neodpovídá realitě. Stejně jako já nestíhám sledovat zprávy na portále RVP, předpokládám, že ani většina jeho čtenářů nesleduje novinky v časopisech, které zase čtu já. S mnoha učiteli spolupracuji a přátelím se, vím, na co mají a nemají čas. Není to o aroganci, jako spíš o přijetí různých rolí, z nichž žádná není lepší, než ta druhá.  Když chci dostat výsledky své práce do širšího povědomí, musím pro to volit jiná média a jiný formát. 

3. Váš argument o chybějící konzistenci a příklad s metodikou k evaluaci environmentální výchovy. Přiznávám se, že mu příliš nerozumím. Jsem autorem zhruba padesáti studií publikovaných v zahraničních a domácích časopisech. Skutečně není v mých silách zpracovat popularizující výstup ke každé z nich. Samozřejmě používám různé formy, včetně seminářů pro pedagogické pracovníky. V příkladě metodologického textu, který uvádíte, výstup formou zkráceného přehledu nepřipadá do úvahy. Pokud nemůžeme udělat (popularizovat) všechno, je přece lepší udělat alespoň něco, než nic.

Důvod, proč jsme s kolegou Holcem z NÚV vybrali právě tuto studii je jednoduchý: NÚV o takové zpracování zhruba v tomto rozsahu požádal. Problematiku navíc oba považujeme za důležitou a hodnou podpory. Redakce časopisu, ve kterém vyšla původní studie, neměla námitky. 

Celou studii si můžete přečíst zde:

http://envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/533/684

Problematika popularizace vědy (ať již pokud jde o rozsah, výběr, formu, vztah k původním textům) je samozřejmě důležitá a hodná diskuse. Dovoluji si nicméně navrhnout přesunout se v jejím případném pokračování k problematice samotné terénní výuky, ať již pokud jde o její výzkum či podporu realizace na školách.

S pozdravem,

Jan Činčera

8.Autor: Jaroslav VávraVloženo: 20. 12. 2016 18:09

Vážený kolego, děkuji za odkaz na literaturu. Přeji klidné svátky. S pozdravem Jaroslav Vávra

9.Autor: Ivo KrobotVloženo: 21. 12. 2016 09:11

Na konec úvodu byl doplněn odkaz na studii, ze které článek vychází. Děkujeme za komentáře a přejeme pěkné svátky.