Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Jak být dobrý třídní učitel
Odborný článek

Jak být dobrý třídní učitel

19. 11. 2010 Základní vzdělávání
Autor
doc. PhDr. Soňa Hermochová, CSc.

Anotace

Téma „třídní učitel“ je skutečně široké a zahrnuje mnoho různých pohledů. Třídní učitel znamená něco jiného pro žáky, rodiče, ostatní kolegy, vedení školy, a pokud jsme sami třídní učitelé, zajímá nás vlastní pohled na sebe sama. Součástí profese je i kladení otázky, zda poznám, že jsem dobrý třídní učitel.

1. Úvod

V rozhovorech se studenty filozofické a pedagogické fakulty, ale i s lidmi důchodového věku v rámci Univerzity třetího věku a obyvateli domovů důchodců, lze dojít k závěru, že učitelé se nejvíce „zapisují“ do paměti a osudů svých svěřenců tím, jací jsou, jak se chovají k jejich rodičům i mezi sebou navzájem. Účastníci debat si často vůbec nevybavovali, jaký předmět kdo vyučoval (a už vůbec ne, co se měli naučit), ale zcela živě si pamatovali všechno, co kdysi prožívali jako křivdu, nespravedlnost či naopak projevy pochopení a povzbuzení. Jde tady zřejmě o velmi důležitou stránku „povinné školní docházky“ a složitého vztahu žáci x učitelé x rodiče x škola x veřejnost. Posledně uvedený činitel poukazuje na to, že to, jací třídní učitelé a vlastně i učitelé obecně jsou, jak se vnímají, může mít dlouhodobé důsledky a ovlivnit vztah veřejnosti k učitelům a školství jako celku. Pokud si každý učitel bude klást otázku, jak být dobrý učitel, a třídní učitel bude ve své „funkci“ vidět víc než jen administrativu, jistě se to odrazí na školství jako celku.

Školství je oblastí, která se dotýká každého občana. Je proto pochopitelné, že mu věnují pozornost nejen žáci a studenti, ale i jejich rodiče a odborníci a nepochybně i celá veřejnost. Zejména veřejnost se na naše současné školství dívá velmi kriticky. Důvodem jsou kromě vlastních zkušeností i často medializované případy selhání a negativních situací ve školství. Laici i odborníci hledají příčiny těchto jevů a shodují se v tom, že se na výchově, a tedy i na jejích zdarech a nezdarech, podílí především rodina a škola. Jsou ovšem již také zmiňovány vlivy médií a dalších komunikačních technologií a v neposlední řadě i situace ve společnosti.

Největší pozornost je věnována těm, kteří jsou s mládeží v každodenním bezprostředním kontaktu. Zejména je zdůrazňován vliv rodiny, což je ale oblast, která se v globálním měřítku velice těžce ovlivňuje z té pozice, kterou většina z nás má. Je třeba si ale uvědomit, že v každém případě jsou rodiče lépe či hůře vybaveni k tomu, své děti vychovávat, ale profesionály na výchovu nejsou. Ti jsou na straně školy. A i proto se úsilí těch, kdo se snaží pozitivně ovlivnit dění ve společnosti, soustřeďuje především na intervenci do institucí, které mají možnost výchovně na mladou generaci působit, tedy i na školy, a to znamená především se zaměřit na učitele. Význam, jaký má učitel pro společnost, je tedy značný, a proto se odborníci snaží a věnují se osobnosti učitele i po té stránce, jak odborněji definovat to, co znamená dobrý učitel a co může jeden každý učitel udělat pro to, aby byl dobrý učitel a zvláště třídní učitel.

2. Třídní učitel

Funkce třídního učitele byla ustavena tehdy, když bylo vzdělání a výchova zpřístupněno všem – tedy ve chvíli rozšíření hromadného vyučování ve třídách. Tuto organizaci vyučování navrhoval již Jan Amos Komenský, když ve své Velké didaktice uvedl, že jeden učitel má řídit třídu, podobně jako jedno slunce osvětluje, zahřívá a zavlažuje zemi a zachovává týž pořádek, jaký dnes, takový zítra. Původně byl třídní učitel jediným učitelem i na vyšším stupni školy. Pohled do historie ukazuje, že se role a úkoly, které se od třídního učitele očekávaly, měnily v souvislosti se společenským zřízením. Často byly poplatné i politickým vlivům.

V současném školském systému se od třídních učitelů podle oficiálních zdrojů očekává především plnění koordinačních a integračních funkcí.

Jmenovitě je uváděno:

• zřetel k vývoji jednotlivých žáků i žákovského kolektivu jako celku,
• co nejužší a nejdůvěrnější kontakt se žáky své třídy, založený na oboustranné ochotě ke spolupráci,
• pozitivní vztah k žákům,
• péče o rozvoj individuality každého žáka,
• permanentní stimulace a posilování aktivity, iniciativy, samostatnosti a tvořivosti žáků,
• spolupráce s rodinou žáka.

Jde nepochybně o velmi náročné požadavky, o jejichž naplnění má každý třídní svou vlastní představu. O některých z požadavků by bylo možno i polemizovat, některé se překrývají a jiné naopak chybí. Například kromě práce na samostatnosti by měla být podporována i schopnost spolupráce, kooperace a týmová práce, tak, jak se o to snaží ti, kdo podporují hnutí zaměřené na kooperativní učení.

... pokračování kapitoly naleznete v příloze ke stažení.

3. Závěr

Třídní učitel hraje v životě svých žáků velkou roli a může na ně mít velký vliv. Právě ve chvíli, kdy přestane třídní brát své svěřené žáky jen jako subjekty, které mají cvičit paměť, psát úkoly, být poslušní a nedělat mu problémy, otevře se prostor pro navázání plnohodnotného pedagogického vztahu, ve kterém půjde o komplexnější ovlivňování a rozvoj osobnosti žáka. Třídní učitel je dospělá osoba, se kterou tráví dítě hodně času, a proto může být jeho oporou. Třídní učitel tedy nemusí být jen administrativní funkce, ale má potenciál být enkulturačním pracovníkem, tedy osobou, která se mladému člověku snaží pomoci nalézt vlastní místo ve světě, zvládat emoce a orientovat se v životě, pochopit vlastní kulturu. Tento příspěvek tedy měl jak ve stávajících třídních učitelích, tak v těch, kteří se na tuto úlohu chystají, vzbudit chuť nebrat třídnictví jako „administrativu“, ale jako jistý druh poslaní. Z uvedeného teoretického přehledu kompetencí a činností mělo být patrné, že mandát k tomu nejen „učit“, ale i přispívat k celkovému rozvoji osobnosti žáka, třídní učitel má. Přitom je jasné, že to na třídní učitele klade vyšší nároky a je třeba pracovat a rozvíjet celoživotně nejen odbornou a didaktickou stránku, ale i „lidskou“ a výchovnou.

Příspěvek si cíleně nekladl za cíl prezentovat „jediný správný model dobrého třídního“. Spíše chtěl poukázat na to, že lze v obecné rovině formulovat, čemu se má třídní vyhnout, čeho se vyvarovat a naopak lze mít
„v kapse“ standardní postupy, které mohou pomoci posílit žádoucí a eliminovat nežádoucí. Je však třeba mít na paměti, že žádný z mechanismů není „samospasitelný“ a nemusí „fungovat“ a zaručit, že si s každou třídou porozumíme. To, co ale platí beze zbytku je, že dobrý třídní ty situace, kdy osvědčené způsoby selhávají, nebere osobně a ani za to neviní třídu, ale bere je jako výzvu, jako znamení, že došlo ke změně, k posunu a že je třeba hledat, co je nutné dělat jinak.

Velkým problémem je ale to, že „třídnictví“ není standardně na pedagogických fakultách zahrnuto do studijních plánů, a tak každý, kdo vidí jeho důležitost, hledá možnosti, jak si své vzdělání doplnit tak, aby byl připraven na všechny výzvy, které mohou přijít. Je jistě potěšitelné, že na některých fakultách se již tyto formy přípravy realizují a lze tedy do budoucnosti hledět s určitou nadějí, že učitelé v roli třídních budou kompetentně zvládat ovlivňování osobnostního rozvoje svých žáků, jejich vzájemných vztahů a tím je připravovat do života nejen odborně, ale i lidsky. Je to i cesta, jak krok po kroku zlepšovat nejen atmosféru na našich školách, ale i vztah široké veřejnosti k učitelům a školství obecně.


Materiál byl zdarma poskytnut nakladatelstvím Dr. Josefa Raabe s.r.o. z publikace Třída - návod k použití.

Literatura a použité zdroje

[1] – ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : Karolinum, 1997.
[2] – ČÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 1997.
[3] – FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
76.17 kB
PDF
Jak být dobrý třídní učitel - celý článek ke stažení

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
doc. PhDr. Soňa Hermochová, CSc.

Hodnocení od uživatelů

Jiří Šperl
23. 11. 2010, 14:22
Proboha jen ne další "zajímavý" předmět na pedagogických fakultách. Absolvoval jsem jich dost. Třídní učitel může být prostě víc než učitel. A ten učitel to v sobě má a nebo ne. Proč někteří učitelé získávají třídnictví opakovaně a někteří ho nedostávají vůbec? Myslím, že v přístupu ke svým žákům je třeba více porozumění, empatie a třeba i snahy pro ně dělat trochu víc (výlety, kurzy, akce). A to se snad naučit nedá. Jde jen o to si to prostě ve škole užít. A já si to již 18 let užívám.
Kateřina Hasmanová
16. 2. 2011, 21:19
Nevím jak by šlo na třídnictví na VŠ připravit. Jsem třídní prvním rokem a jak bylo řečeno v předchozím komentáři - užívám si to!Komunikace s žáky a třídnické hodiny i exkurze, bohužel největší problémy mi činí právě ta Administrativa! A právě na tu by se mohlo vymezit pár hodin na VŠ.
Václav Fiala
22. 8. 2017, 00:17
Myslím, že titul knihy mluví za vše. K tomu, abych byl dobrý (tedy průměrný) třídní učitel mi opravdu postačí informace typu "Třídní učitel má kompetence komunikační, tj. komunikuje se svými žáky" a podobně. Škoda, že publikace nenabízí více praktických podnětů, které by třídní učitel skutečně ocenil. 

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Téma článku:

Klima školy / třídy