Text podává sice zajímavý námět k aktivitě, ale vyvolává řadu nejasností.
1. Představa, že vědecké teorie jsou jen dočasné a mění se, je sice obecně správná - chceme ale žákům hned na začátku sdělit, že sice dnes věříme na existenci atomů a molekul, ale za rok, za dva ... Je celá řada teorií, které jsou z hlediska obecného vzdělání víceméně konečné - stačí nám newtonovská fyzika, Darwinova teorie, elektrony, protony a neutrony jako nejmenší částice, i když věda pokročila dál.
2. "Úvod učiva o částicovém složení látek" to je informace o existenci atomů, molekul a iontů - ne o stavbě atomu.
Ptáme-li se "Co je atom?", "Jak vypadá?", pak by mělo zaznít: "Proč si myslíme, že existuje?" Žáci jakoby rovnou zkoumají vnitřní strukturu atomu - to není úvodní informace o částicovém složení látek. Jak pomůže uvedená aktivita odpovědět na otázku existence atomů nebo molekul? Máme jim podle autora stručně vyložit modely atomu od pudinkového po vlnově-mechanický nebo co vlastně autor považuje za vhodné?
3. I když jsem hodně fotografoval, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co je krabička od kinofilmu. V době digitální fotografie už to je historie a dostupné jsou krabičky jiné.
4. Celkově se zdá, že námět potřebuje dopracovat a prakticky zkusit. Přitom musí být jasně vymezen cíl - ptáme se na existenci atomů nebo jejich vnitřní stavbu?
Vážený pane kolego, děkuji za připomínky.
Co se týče 1. opravdu se budeme spokojovat s tím, co "stačí" nebo stačilo v instruktivní škole minulého století?
2. Jak tedy víme o atomu? Hádám, že Vaše povědomí o něm je stejně zprostředkované jako to moje. Učili jsme se, že tak to prostě je, no a to je špatně! Dál nenavrhuji, jak postupovat. Pouze apeluji na opuštění klasického výkladu.
3. Zcela jistě to může být cokoli jiného než černá tuba. Snad jen tvar se hodí.
Působí článek tak, že je zorvna tato krabička podstatná?
4. Tento námět je ověřen mnohaletou praxí amerických a švédských pedagogů. Vaše kritika mi nepřipadá na místě. Stavba nebo existence atomu není podstatná, důležitý je přístup žáků k (vědeckým) poznatkům ve smyslu NOS, je jedno, jestli se týká samotné existence atomu nebo jeho složení.
Děkuji za rychlou odpověď - nicméně se asi neshodnem. To, co navrhujete pro žáky - aktivita, zkušenost - to by asi mělo platit i pro nás. Stejně jako je Vaše znalost atomu zprostředkovaná (a tedy špatná, jak to chápu), tak je asi zprostředkovaná Vaše znalost výukové aktivity, kterou doporučujete. Zkusil jste to sám ve třídě? Zkusil to někdo podle Vašich instrukcí a diskutovali jste spolu výsledek? Třeba opsat kuchařský recept bez vyzkoušení si nikdo netroufne, recept na učení ano.
.
Dobrý den,
těší mě Váš zájem o vylepšení této aktivity. Abych Vám odpověděl, samozřejmě jsem ji zkoušel. Poprvé jsem se s ní seznámil tak, že jsem sám poznával, co v krabičce od kinofilmu je.
Pořád mi ale uniká Vaše pointa. Máte nějké konkrétní nápady, jak aktivitu vylepšit? Mile rád je zvážím.
Dobrý den, zkusím nějak formulovat konečnou verzi svého stanoviska:
Vaše pojetí prezentace vědy ve výuce je v zásadě chybné. Vnímám Vás jako zaníceného proroka jakési nové Víry nebo ideologie, která si dělá nárok zásadním způsobem převrátit poměry ve vzdělávání v přírodních vědách. Pak bude vše skvělé, neboť všichni lidé budou od mala chápat, že věda poskytuje jen mlhavé, tedy neověřitelné poznatky, které jsou prozatímní a subjektivní. Tedy konkrétně: Existují názory, že existují atomy a že mají jakousi vnitřní strukturu - je to však jen pohled získaný na základě velmi neurčitých informací a má tedy omezenou platnost. Přesto na těchto omezených základech stojí chemie, biologie a aplikované obory - třeba medicína - a odborníci v těchto oborech si opravdu moc nelámou hlavu s kvarky nebo teorií strun. Část lidí tedy konkrétnost základních poznatků musí brát jako danou - jinak by mohlo říct, že budovat jejich obor nemá vůbec smysl. Větší část lidí, kteří se vědě a jejím aplikacím věnovat nebudou, se mnohdy vydá hledat jistotu jinam než ve vědě. Existuje ne-věda - léčitelství, New Age, vědecký kreacionismus atd., což k nám putuje z velké části z vyspělé Ameriky. Tito lidé argumentují právě tím, že věda poskytuje jen dočasné a subjektivní odpovědi, se kterými se nechtějí spokojit. Indiánský šaman je pro ně větší autoritou než vědec. (Takhle uvažuje i značná část našich psychologů a třeba pan primátor Bohm.) Ale po pravdě řečeno si s takto obecnými pohledy na vědu nemusíme tolik lámat hlavu, oni si to žáci nějak přeberou a obraz vědy v jejich hlavách krabičky od kinofilmu ovlivní jen okrajově. Měli bychom ale také zvážit, věda je téměř ze 100% velmi kvalifikované řemeslo - třeba zkoumání genomu určitého organismu už není radikálně nový vědecký objev, ale složitý úkol o známém postupu.
Vratťme se však ke krabičce od kinofilmu a struktuře atomu: Analogie příliš kulhá. Samozřejmě zkoumání neznámého připomíná černou krabičku. Vyžaduje především přemýšlet - modelem může být i hra s otázkami: Je to živé? Je to zvíře? Má to 4 nohy? nebo řešení křížovky nebo sudoku. Tam všude je fáze tápání, nejasností , řešení jakoby malého vědeckého problému. Připomeňme však atom: To, že je atom dělitelný bylo překvapení - o složení atomu nikdo nediskutoval a najednou byl objeven elektron. I objev jádra a obalu bylo překvapen a ne výsledek cíleného hledání. Kde je u krabičky od kinofilmu role překvapení a náhody ve vědě? Není pravda, že naše představy o atomu nebo čemkoliv jiném v přír. vědách končí jen jakýmisi odhady - máme velmi přesnou kontrolu a to výpočty, matematické modely. Jak tohle přiblížit? Svým způsobem přes matematiku dokáže věda zřetelně nakouknout do Vaších krabiček od kinofilmu, kam nesmějí žáci kouknout ani trochu.
Samozřejmě hra s krabičkami může vést ke spolupráci, motivaci, k budování jakéhosi povědomí (snad jiného než jaké si přejete Vy) - ale to je velmi dlouhodobá záležitost praktické činnosti s velmi neurčitými a těžko měřitelnými výsledky. Nejde o to, 1x to nějak zkusit.
Vážený pane doktore,
pořád narážíme na odlišnost názoru, který vůči světu zastáváme. Chápu Vaši pozici udržování jistoty, kterou nám třeba matematika dává, nejradši bych tu jistotu ale dal do uvozovek. (Víme oba, jak je to s úplností koherentních teorií. Gödl)
Ve vzdělávání je proto tento prvek třeba taky uplatňovat. RVP se k tomu v něčem blíží, teorie Nature of Science je však dál a slovy dr. Brdičky (http://www.ceskaskola.cz/2010_03_16_archive.html) „úroveň vědy (v kontextu vzdělávání) je v USA zatím pořád o hodně výše, než u nás. Nemůžeme si tudíž dovolit nesledovat, co dělají."
O tom, jaký přístup k výuce převládne, rozhodne až směr, jaký společnost v 21. století nabere. Měli bychom se ale, myslím, vyvarovat soudů jako chybné pojetí inovativních snah- jediným takovým je totiž pojetí výuky, které stojí na místě.
Dobrý den všem diskutujícím, zdá se mi, že výše uvedená aktivita by byla vhodnější spíše pro osvětlení existence systémů, u kterých známe jejich chování navenek, neznáme však principy nebo vnitřní struktury za toto chování odpovědné, případně nás to ani tolik nezajímá. Pokud si mohu dovolit zcela soukromou a osobní vzpomínku, v 8. třídě jsem paní učitelce věřil skoro všechno, jen mi vrtalo hlavou, jak mohou dva elektrony vytvořit vazbu, když by se měly jako shodně nabité odpuzovat, nicméně za to mohly spíše příliš návodné obrázky v učebnici (vodíky držící se za ruce a podobně). Velký šok mi ale přinesla struktura atomu v 1. ročníku na gymnáziu. Náhle se odkudsi snesla kvantová čísla, z poloviny zaplněné d-orbitaly a podobné šílenosti, kterým sem tehdy absolutně nerozuměl a kolem kterých se neustále tancovalo, jako by na nich celá chemie stála, přičemž sám vyučující často působil dojmem, že pan Schrödinger není jeho nejlepší kamarád. Nakonec mě to natolik demotivovalo, že jsem po gymnáziu raději začal studovat biologii. A dnes jako student pedagogické fakulty přemýšlím o tom, jak ušetřit středoškoláky podobně silných zážitků, a myslím, že výše popsaná aktivita by mi mohla v tomto pomoci, alespoň z pedagogicko-psychologického hlediska.
Dobrý den, líbí se mi, když učitel používá kreativitu a nabádá žáky, aby sami hledali a objasňovali daný problém. Určitě si potom probíranou látku déle pamatují. Připadá mi však takový přístup časově náročnější. Tudíž nevím, jak by se dalo vše i s dalším výkladem do 45 minut zvládnout...
Nejdříve bych žákům pověděla, co to atom vůbec je, k čemu je dobrý, kde jej najdeme, z čeho se reálně skládá... a potom teprve bych se snažila objasnit, jak na složení atomu vědci přišli, což bych posléze doplnila chemickými a fyzikálními vlasnostmi jednotlivých částí atomu.
Děkuji za zajímavý typ k výuce.
Milane, děkuju za příspěvek. Poznávají žáci již známý systém nebo opravdu, tak jako vědci kdysi, nevědí, co je uvnitř, jak se neznámý systém chová? :) Při výuce by nám mělo jít především o vtažení žáků do problematiky - to je snahou předkládaného materiálu - nikoli střílením pojmů, jak se to mnohdy děje. Jistě, na gymnáziu již mnozí musejí znát i tyto pojmy. Jejich učení se, a hlavně pochopení, už je ovšem možné stavět na těch představách, které sami nabyli prostřednictvím podobnývh zážitků, jakým jsou výstupy z inquiry-learning-ových aktivit.
Marie, taky děkuju za postřeh. Dostali jsme se k jádru pudla, sporu mezi klasickým přístupem k výuce přírodovědných předmětů a tím správným. V popisované aktivitě je hlavním cílem ukázat žákům, že hodně informací, které v přírodovědných předmětech poznávají, jsou informace prozatímní. Postup, jakým jsou vedeni navíc rozvíjí jejich přirozenou potřebu poznávat - a v jakých jiných předmětech než přírodovědných by se tak mělo postupovat? Tyto postupy taky zjednodušeně vedou žáky k poznání způsobu systematické, vědecké práce, což je jedním z velmi důležitých přínosů. Když žákům dáme hotové informace, jsme zase jen nositeli vědomostí a oni prázdnými nádobami. V takového přístupy rychle pryč! Samozřejmě je to náročnější postup, který zabere víc než 45 minut. Cílový stav - poznání žáků, že k informacím vědci dospěli určitými postupy (nejprve byla hypotéza nebo experiment??) a poznání, že informace jsou prozatímní - je základem do dalších let výuky přírodovědných předmětů a jistě se vyplatí.
Dobrý den, jednoznačně jsem pro to, aby se ve výuce používaly takovéto motivační aktivity. Nejprve bych ale také žákům vyložila, co to atom vůbec je. Nejsem si jistá, zda by je opačný postup spíše nezmátl. Každopádně po vyložení (pro někoho jistě naprosto nezáživné) věci, by takováto aktivita mohla přinést zájem většiny (ne-li všech)žáků, a to určitě stojí za to vyzkoušet.
Dobrý den, v tomto článku mě zaujalo vhodné propojení předmětů a tím vytvoření uceleného poznávání. Pozorování a kreativnost je rozhodně nedílnou součástí vzdělávání žáků. Danou látku si lépe zapamatují, pokud jsou ve vyučovací hodině zastoupeny všechny 3 základní vyučovací metody (slovní, názorná i praktická). Myslím si, že pokud žáky zaskočíme otázkami „Co je to atom?”, „Viděl ho někdo?”, „Jak vlastně vypadá?”, měli bychom je následně vhodnými otázkami dovést ke správné odpovědi. Provedená aktivita na toto téma má zajímavou formu a líbí se mi použité pomůcky k pochopení dané látky. (Pokud by měl někdo problém sehnat krabičku od kinofilmu, myslím, že by se dala použít například krabička z Kinder-vajíčka:-), které mají žáci určitě doma a tím bychom je mohli zapojit do přípravy pomůcek.)
Dobrý den,na uvedené aktivitě nejvíce oceňuji odlišnost od tradičního přístupu výkladu látky.Myslím si,že žáci budou mnohem více motivovaní tím,co neznají a mají poznat,než tím,co jim je odvykládáno předem.Možným negativem by mohla být časová náročnost aktivity,ale domnívám se,že rozložení výkladu látky do dvou vyučovacích hodin není až tak velký problém....
Adélo díky, už jsem se bál, že žiju na vlastní planetě.
Dobrý večer, toto pojetí hodiny může být pro děti jen přínosem, avšak si myslím, že by se tento způsob hodil spíše na objasnění fyzikálních vlastností látek. Samozřejmě určitě to dětem rozšíří obzory a látka pro ně bude pochopitelnější. Podpoře subjektivního názoru a její obhajobě dávám palec nahoru. Souhlasím s tím, že je to časově náročné, ale možná výsledek práce předčí naše očekávání.
Dobrý den, výše popsaná aktivita se mi velice líbí a určitě bych ji ráda vyzkoušela. Využila bych však toho, že aktivita není úplně konkrétní a pouze motivační. Má řešit obecně přístup žáků k poznatkům. Proto bych ji nezařadila přímo do výuky ve třídě, ale zrealizovala bych ji například na škole v přírodě nebo třeba na seznamovacích kurzech, které se pořádají pro studenty primy na gymnáziu. Tím by se vyřešily i časové problémy.
Dobrý den, výše uvedená aktivita se mi velmi líbí a také bych ji někdy ve své budoucí učitelské praxi ráda vyzkoušela. Je podle mě velmi motivační a nepokládám za nutné před jejím zařazením provádět nějaký výklad, který se týká atomu. Právě naopak si myslím, že by bylo daleko vhodnější aktivitu zařadit před probírané téma. Na aktivitě bych změnila jednu věc. Myslím si, že nedovolit dětem na závěr otevřít krabičku a podívat se dovnitř, bude mít efekt velmi demotivační. Chápu, že ani vědci nemůžou nikdy zjistit, jestli to co vyzkoumali nebo zjistili je tak, jak jsi myslí a aktivita to má dětem co nejvíce přiblížit. Nejsem si ale jistá, jestli to děti na základní škole pochopí, jestli nebudou po aktivitě spíše otrávené, protože to, nad čím několik desítek minut bádaly, nemůžou dotáhnout do cíle.
Dobrý den, za článek, který jsem si zde mohla přečíst, jsem velice vděčná. Je to další příklad toho, jak v dnešní výuce naplnit mnohdy složité požadavky RVP. Tato popisovaná aktivita podle mého názoru rozvíjí právě ty nejdůležitější oblasti – kooperace, komunikace, utváření vlastního názoru, schopnost řešit problémy atp. Jako studentka pedagogické fakulty si vždy ráda přečtu takovýto „návod“, jak se s představami moderní výuky poprat.
Co se týče debat, zda zmíněnou aktivitu zařadit časově před samotný výklad nebo za něj, jsem jednoznačně pro jeho zařazení hned do úvodu. Myslím totiž, že míra motivace a touhy po poznání, kterou tak u žáků rozvíjí je mnohonásobně větší, než by tomu bylo v opačném případě. Ze své praxe si pamatuji nadšení, s jakým jsem při podobných úlohách pracovala a zároveň toho záhadného „červíka“ v hlavě, který mě stále nutil ptát se: „K čemu tohle všechno bude?“, „Co z toho asi vyleze?“. Byla by myslím škoda o to žáky připravit hned v úvodu. V souvislosti s tímto jsem velice ocenila úvodní otázky směřované k žákům. Ty jsou podle mého názoru nejlepší cestou, jak se alespoň pokusit motivovat k činnosti i žáky, kteří nevládnou přílišným zájmem o přírodní vědy.
Na závěr bych chtěla zmínit, že tento článek se sice navenek možná tváří, že se věnuje celou dobu pouze atomu, ale podle mého názoru je jeho kouzlo v něčem, co autor zmínil až v samotném závěru. „ Hlavní přínos této aktivity je ale v pochopení nekonkrétnosti představy, jaké s dostupnou technikou dosáhli. Atom také neuvidíme.“ Tato skutečnost dává podle mého názoru aktivitě mnohem širší rozměr a větší vypovídající hodnotu, než když by celou dobu šlo skutečně jen o atom samotný. Učitelovo závěrečné shrnutí v takové podobě, v jaké ho zde uvádí autor, je tak podle mého názoru velice důležité.
Dobrý den, tato aktivita je velmi zajímavá a hlavně neobvyklá.Pro žáky by mohla být zajímavější než běžné aktivity v hodinách, které provozují "zaběhlí" učitelé. Z vlastní zkušenosti mám ale pocit, že žáci v závěru nebudou mít pochopení pro fakt, že se vlastně nedozví co bylo v krabičkách ukryto. I když my víme, že to vlastně bylo účelem tohoto experimentu. Jinak to považuji za dobrý způsob jak přiblížit práci vědců. V každém případě ale záleží na způsobu podání, který zvolí učitel.
Dobrý den,
tato aktivita je jistě velmi zajímavá. Dala by se, myslím, využít i v jiných tématech či předmětech k tomu, abychom žákům ukázali složitost vědeckého bádání. Ale asi bych zvážila, jestli stojí za to, "ztratit" celou hodinu tím, abychom žákům ukázali pouze to, jak je objevování nových poznatků složité a přitom výsledek není jistý. Protože mi příjde, že s výkladem o atomu už to dále nijak nesouvisí.
Hanko, taky děkuju za komentář. Jde opravdu pouze o ukázku těch postupů nebo o přímou zkušenost s takovýmto objevováním? Jde o pouhý přenos informace nebo o konstrukci vědění samotných žáků?
Dobrý den, musím říci, že se mi tato aktivita líbí. Děti musí předvést dostatečnou kreativitu a zvídavost, aby se alespoň částečně dopídily, co se v krabičce skrývá. Na druhou stranu musím přiznat, že bych jí použila spíše jako motivaci na začátku roku třeba v laboratorních cvičeních a rozhodně bych jim na konci dovolila krabičku otevřít, aby se mohly přesvědčit, zda měly alespoň vzdéleně pravdu. Fakt, že se po projevené námaze nemohou na vlastní oči podívat mi přijde trochu demotivující a nezáleži na tom, zda měly pravdu nebo ne. Špatná teorie je taky teorie. Na tom by se mohlo demonstrovat, že mnoho teorií v minulosti všeobecně uznávaných se v dnešní době díky použití modernější techniky prokázalo jako chybných.
Dobrý den, tato aktivita je určitě zajímavá. Myslím, že tímto úkolem budou mít žáci velkou motivovaci a velké zaujetí k zjištění, co se opravdu nachází v krabičce. Líbí se mi, že jejich práce bude přirovnána k práci vědců. Ale jako negativum vidím to, že se žáci nedozví co se opravdu nachází v krabičce. Myslím, že tím budou žáci zklamáni a nenajdou v tom to správné pochopení. Musím také souhlasit s tím, že je tento experiment časově náročnější a proto bych ho zařadila třeba do programu na škole v přírodě, sostředění apod.
V hodinách fyziky se žáci 6.třídy dost podivují nad atomovou stavbou látek, ale berou to jako zprostředkovaný fakt. V knížce mají fotografii pravidelného rozložení částic (atomů) hliníku a na internetu je dnes možné získat nejnovější snímky.Ve věku 12-ti let bych žáky nezneklidňoval tvrzením, že teorie nejsou spolehlivé, ale upozorňuji je, že teorie se vyvíjejí podle úrovně technického i teoretického vybavení vědců. Na úrovni základních škol je to, myslím, postačující. Didaktičtí teoretici pochopitelně mají možnost dlouze se přít o vhodnosti a nevhodnosti některých informací pro žáky. Můžeme tak skončit až u filozofických kategorií.
Pane kolego, děkuji Vám za komentář. Myslím, že jsme na stejné lodi. Na palubě, na které sloužím (ještě je tu místo, ale tísníme se tu Američani, skandinávci a další), však právě podobný postoj k teoriím a přeneseně k dalším informacím podobného rázu bude převažovat nad pouhými poznatky a PRAVDOU o kterou se někteří učitelé tak rádi opírají.
Co se týče stavby atomu, tak žákům vykládám o představách atomistů, potom jim osvětlím současnou teorii a pak si s žáky vymýšlíme, jak bude vypadat výuka o stavbě atomu třeba za 300 let a vždycky se u toho hrozně nasmějeme. Atomy je bezva učit na Smartu (int. tabuli), aby si je žáci sami vyskládali. Jinak sama se jen matně pamatuju, jak vypadali krabičky od kinofilmů, ale fakt je možno použít jakékoliv jině, do kindervajíček já dávám i dětem otázky třeba do skupiny nebo ke zkoušení a ještě předtím vajíčka schovám v učebně a oni si je nejdřív musí sami najít. Jinak se mi nápad popisovaný v článku líbil a určitě ho použiji, zřejmě v rámci projektového dne. Akorát mě žáci asi překecaj a budou se smět pak podívat dovnitř :-)
Zajímalo by mě, s čím konkrétně žáci při této aktivitě přišli. Co bylo výsledkem jejich zkoumání "černých skříněk"?
Paní kolegyně, Zajímaly by mě Vaše zkušenoti s touto aktivitou. Dále ale taky, co je na představách starých Řeků tak veselého. Myslím, že si překexaktnělí učitelé přírodovědných předmětů mnohdy neuvědomují, jaký byl tehdy vztah vědy a filosofie a co vlastně konkrétně takový oheň znamenal. Děkuji za zajímavý podnět! :)
Pane kolego, patrně si nerozumíme. Touto formou bádání žáci objevují jinak příliš nepopsatelné. Je úplně jedno, jestli objeví, že uvnitř byla jedna hliněná a dvě kovové kuličky a hřebík; důležité je, že sui tím nemůžou být jistí. Ona ta hliněná kulička může být glazovaná a ty kovové každá jinak velká, hřebík může být napůl zrezlý. Používají ale dostupné metody k co nejpřesnějšímu určení toho, co je uvnitř. Jde o průběh a získání postoje, ne o jejich výstupy. Tolik abstraktní učivo o atomu pak mají šanci chápat tak, jak by opravdu měli.
