Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Pojetí oboru Dějepis v RVP ZV
Odborný článek

Pojetí oboru Dějepis v RVP ZV

29. 7. 2004 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Dagmar Hudecová

Anotace

Pojetí dějepisu v RVP ZV a obecná doporučení k jednotlivým tematickým částem.

Dítě nepřistupuje k dějepisnému vzdělávání bez jakýchkoli představ. O minulosti prostředí, v němž žije, si vytváří obraz na základě informací z neformálních zdrojů a médií. Přísun informací z těchto zdrojů probíhá paralelně s dějepisným vyučováním i po jeho skončení. Práce učitele se proto musí soustředit na to, aby tyto informace byly doplněny, a zejména uvedeny do smysluplného systému, se kterým žák bude umět pracovat, tj. využívat takto uspořádané informace ve smyslu cílů dějepisného vyučování.

Úkolem dějepisného vzdělávání je kultivace historického vědomí žáků. Tím není myšleno rozšiřování faktografického základu, ale hledání a nalézání vazeb a vztahů mezi historickými fakty, jejich vysvětlování, na jehož základě žáci mohou pochopit procesy ve společnosti a zaujmout k nim stanovisko.

Těžiště dějepisného vyučování spočívá v pochopení vztahů, vazeb, souvislostí a procesů, nikoli v množství osvojených faktů.

Fakta mají charakter jedinečného. Jednání lidí, vztahy a vazby mezi nimi, procesy, které svým jednáním lidé vyvolávají a které je svými důsledky zpětně ovlivňují, jsou opakovatelné - ony tedy při správném pochopení mohou být zdrojem poučení z dějin.

Dějepis nemůže být vyučován bez faktů; fakta mají charakter stavebních kamenů, bez nich není možné vystavět účelnou stavbu. Jejich osvojení má význam nejen informační, ale i argumentační. Dějepis bez faktů by se stal bezobsažným povídáním o ničem. Avšak každý fakt prezentovaný ve výuce musí mít své opodstatnění. Smysluplnou stavbu není možné zavalit kameny a doufat, že v takové stavbě bude rozpoznána krása, účelnost či smysl lidského konání.

Obsah dějepisného učiva je v RVP ZV uspořádán chronologicky. Rozdělení do jednotlivých tematických celků je provedeno na základě obvyklé historické periodizace.

U každého tematického celku se předpokládá, že učitel provede jeho vnitřní strukturaci s ohledem na celkový charakter doby a podstatné procesy, které v dané historické epoše probíhaly, a s ohledem na cíle dějepisného vyučování. To je nezbytné pro kvalitní výběr učiva.

Školní dějepis však není zestručněním historické vědy. V RVP ZV jsou základní a podstatné procesy, jimž by měli žáci porozumět, naznačeny v očekávaných výstupech. Předpokládá se, že budou ve školních vzdělávacích programech precizovány (spolu s konkrétním strukturovaným učivem).

Člověk v dějinách

Tematický celek Člověk v dějinách má charakter úvodu do dějepisného kurzu. Žák zde získá vstupní informaci k vyznačenému učivu, které však bude prostupovat celým dějepisným kurzem a učitel se k němu bude neustále vracet. Stejně tak uvedené očekávané výstupy budou konkretizovány a precizovány v souvislosti s učivem ostatních tematických celků. Tento přístup je v současnosti uplatňován v souvislosti s pěstováním časové a prostorové orientace, stejnou pozornost je nutné věnovat pochopení významu konkrétního dějepisného učiva žákem.

Počátky lidské společnosti

V rámci tohoto tematického celku není nutné zabývat se antropologickým vývojem lidského jedince. Historie se zabývá zkoumáním lidské společnosti, tj. sociálními vztahy v čase a prostoru. Při prezentaci nejstarších dějin lidstva je zejména nutné velmi pečlivě odlišovat naše domněnky od vědecky ověřených faktů, reflektovat výsledky nejnovějších výzkumů a nezatěžovat žáky zbytečnými časovými údaji, jejichž hodnota je velmi proměnlivá.

Nejstarší civilizace, kořeny evropské kultury

Kultura je zde chápána v nejširším smyslu slova, tj. jako civilizace. Pečlivě je třeba uvážit, co všechno zařadíme pod tento pojem. Prezentace kořenů evropské civilizace a prostředí, v nichž vznikala a rozvíjela se, tvoří jádro tohoto tematického celku.

Křesťanství a středověká Evropa

Rovněž název dalšího tematického celku naznačuje základní procesy, které v daném období v Evropě probíhaly. Christianizace Evropy a křesťanský universalismus vytvářely prostředí, v němž vznikaly a rozvíjely se evropské státy a vztahy mezi nimi. Příslušnou pozornost je nutné věnovat hospodářsko-sociálnímu a kulturnímu obrazu středověké společnosti. Pro pochopení civilizačních odlišností je nutné se velmi stručně zmínit o byzantské a islámské oblasti. S obdobím středověku vstupují na historickou scénu naše národní dějiny zařazené do širšího kontextu dějin evropských, popř. světových. Prezentace národních dějin má značnou důležitost pro sebeidentifikaci žáka jako občana.

Objevy a dobývání – počátky nové doby

V rámci tohoto tematického celku je podstatné prezentovat vykročení Evropy do světa se všemi důsledky pro Evropu i svět. Podstatné je i pochopení předpokladů pro tyto události - humanismus, renesance, reformace i následná protireformace významně poznamenaly vývoj všech evropských států včetně státu našeho. Česká reformace, protireformace a začlenění českého státu do habsburského soustátí jsou nepominutelnými tématy pro pochopení české identity.

Modernizace společnosti, rozdělený a integrující se svět

Tyto tři tematické celky zahrnují období dlouhého 19. století (1789- 1914) a krátkého 20. století, v nichž spočívají kořeny procesů ovlivňující současnost i blízkou budoucnost. Pro akulturaci žáka jsou tedy nejpodstatnější, a proto na ně RVP ZV klade, v souladu s moderními trendy současného dějepisného vyučování, důraz. Je tedy třeba věnovat pozornost nejen při určování vnitřní struktury učiva jednotlivých tematických celků, ale při samotném vytváření podmínek vyučování, tj. při rozdělování učiva do jednotlivých ročníků a přidělování časové dotace.

Za dostatečný časový prostor pro tyto tematické celky je možné považovat přibližně polovinu celkového času věnovaného dějepisnému vyučování. Zcela nezbytné je vyloučit stav, kdy je dějepisný kurz ukončen, aniž by byly náležitě prezentovány dějiny 20. století. Rovněž je třeba zavrhnout zakořeněné domněnky o tom, že tyto dějiny nejsou dostatečně zhodnocené, ukončené, a nepatří tedy do školního vyučování. Výuka těchto dějin vyžaduje systematické vzdělávání učitele a nové metodické přístupy. Zvládnutí těchto přístupů je obohacením výuky starších dějin.

RVP ZV předpokládá prezentaci učiva prostřednictvím moderních vyučovacích metod. Moderní způsoby práce nejsou jen prostředkem, ale i předmětem dějepisného vyučování ve smyslu rozvíjejícího vyučování směřujícího k osvojení klíčových kompetencí.

V dějepisném vyučování by měla být věnována pozornost především rozvoji schopnosti samostatného zjišťování a vyhodnocování informací, samostatné práci s textem (verbálním i ikonickým) a rozvoji všech myšlenkových pochodů, které jsou základem historické kritiky.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Dagmar Hudecová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Dějepis