Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Zavádění a rozšiřování CLIL na základních uměleckých školách (ZUŠ) v období 2009-2011. Studie proveditelnosti
Odborný článek

Zavádění a rozšiřování CLIL na základních uměleckých školách (ZUŠ) v období 2009-2011. Studie proveditelnosti

4. 2. 2009 Základní vzdělávání
Autor
MgA. et MgA., PhDr. Zdeněk Vašíček Ph. D. et Ph. D.

Anotace

Příspěvek shrnuje dosavadní poznatky získané s konceptem CLIL na ZUŠ. Představuje pohled učitele základní umělecké školy z praxe a má sloužit učitelům základních uměleckých škol k úvaze nad možnostmi zavedení či rozšíření CLIL v jejich vlastní výuce a dále všem, kdo k uvedeným možnostem mohou přispět.

Tento příspěvek shrnuje dosavadní poznatky získané s konceptem CLIL na ZUŠ. Pro přesnější názor tak činí na pozadí nástinu transformace vzdělávací soustavy České republiky. Představuje pohled učitele základní umělecké školy z praxe. Navazuje na předchozí autorův článek na Metodickém portálu: http://www.rvp.cz/clanek/2586. Příspěvek má sloužit učitelům základních uměleckých škol k úvaze nad možnostmi zavést či rozšířit CLIL v jejich vlastní výuce a dále všem, kdo k uvedeným možnostem mohou přispět.

Žijeme v období transformace vzdělávací soustavy České republiky. Naše veřejnost očekává, že spolu s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky to budou samy školy, tedy ředitelé a učitelé, kdo se zasadí o rozvoj svých škol (Walterová a Černý, 2006, s. 64). Od pracovníka se očekává ztotožnění se s cíli školy a podávání výkonu až na hranici vlastní výkonnosti (Veteška a Tureckiová, s. 20 - 119). Roste význam učení se při práci a učení se prací (tamtéž, 2008, s. 21 a 41). Mezi klíčové kompetence učitele patří komunikace v cizích jazycích, proto učitel musí být schopen se v rámci celoživotního učení cizí jazyky stále učit (tamtéž, 2008, s. 62 a 146). Vzdělávání učitelů i žáků v cizích jazycích má v případě důrazu na praktické používání těchto jazyků podporu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (Strategie celoživotního učení ČR, 2007, s. 66).

Jednou z cest k požadované cizojazyčné kompetenci učitele i žáka je koncept CLIL. K němu blíže v předchozím mém článku uveřejněném na Metodickém portálu: http://www.rvp.cz/clanek/2586. V souvislosti s konceptem CLIL je dobré nezapomenout na vlastní tradice. Např. na doporučení, aby práce ve vyučování přinášela dvojí neb trojí užitek (Komenský, 1657, nově 1913, s. 288), i na čtyřjazyčný slovník (Komenský, 1685, nově 1985), s jehož pomocí mohla přinášet užitek hned čtverý. Také tradované úsloví o českých zemích jako Konzervatoři Evropy by v souvislosti s uvedeným konceptem mohlo nabýt dílčího cizojazyčně profilovaného významu.

Výše uvedené lze vztáhnout i na naše základní umělecké školy (ZUŠ). Na našich ZUŠ existují běžně čtyři obory: hudební, literárně-dramatický, taneční a výtvarný. Vyučují se zde různé individuální i kolektivní předměty. Pro většinu z těchto předmětů - dle dostupných zdrojů soudě - dosud neexistují projekty CLIL. Ve státech Evropské unie se doporučuje zavádět takové projekty v pilotní podobě (Kelly, Grenfell et al., 2002, s. ii), včetně projektů hudebních (Obsahovo a jazykovo integrované vyučovanie [CLIL] v škole v Európe, 2006, s. 38). Pro stávající učitele ZUŠ je to výzva. Mohou ji přijmout, ale také nemusí.

Při zavádění či rozšiřování CLIL na ZUŠ lze postupovat různě. Tak, jak jsem postupoval já sám (Vašíček, 2008a, 2008d), podobným způsobem či úplně jinak. Sami učitelé se zde mohou stát tvůrci učebních obsahů - kurikul (Spilková et al., 2007, s. 5). Mohou si například sestavit jednoduchou odbornou cizojazyčnou slovní zásobu podle svých vlastních potřeb a tu postupně rozvíjet (srov. závěr tohoto příspěvku). Rámcový vzdělávací program tvořený pro základní umělecké vzdělávání má zajistit postupnou přeměnu současného stavu (Stárek in: Štefflová, 2006, s. 9) až do září roku 2011 (Stárek, 2006, s. 20), což je výhodné i pro ověřování CLIL. Obecně se doporučuje brát ohled na možnosti učitele a žáka (Strategie celoživotního učení ČR, 2007, s. 8) a stanovit cíle, jež jsou dosažitelné (Veteška a Tureckiová, 2008, s. 19). Platí dnes zásada, že zpřístupnit osvojení klíčových kompetencí je nutno každému: i méně nadanému, i tomu se speciálními vzdělávacími potřebami, i dospělému (tamtéž, 2008, s. 60). V dnešním transformačním, a tedy nejednoznačném období existuje i jiný, značně náročnější pohled na věc (Pokyn ministra školství ..., 2008, s. 75), kde jmenovitě pro učitele ZUŠ jsou dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky uvažovány úrovně B2 až C1. Tedy úrovně vyšší než základní úrovně A1 a A2. Tento pohled lze vidět vzhledem k budoucnosti jako jednoznačně správný, vzhledem k současnosti však jako zbytečně omezující pro ty učitele, kteří by se snad rádi do CLIL pustili, byť i s menší cizojazyčnou „výzbrojí". Srovnat k tomu je možné zahraniční praxi (např. in: Stone, 2001, s. 102).

Přednosti konceptu CLIL

Je-li použit učitelem základní umělecké školy jako prostředek učení se cizímu jazyku, jsou těmito přednostmi:

  • vazba mezi vzděláváním a zaměstnáním (Strategie celoživotního učení ČR, 2007, s. 11; srov. k tomu zahraniční praxi například in: Stone, 2001, s. 102)
  • vhodná dočasná náhrada dalšího vzdělávání (Strategie celoživotního učení ČR, 2007, s. 45 - 46)
  • možnost získání dílčí kvalifikace. Dnem 1. srpna 2007 totiž nabyl účinnosti „Zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání", který umožňuje zhodnotit vzdělání dosažené mimo vzdělávací soustavu (tedy samostudiem) a zavádí jednotný a průhledný způsob ověření vědomostí a dovedností jedince (Strategie celoživotního učení ČR, 2007, s. 53; Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení, 2008).

Pro organizaci výuky na základní umělecké škole je předností konceptu CLIL jeho variabilita:

  • lze jej nasadit v průběhu školního roku a vyučovací hodiny kdykoli (konkrétní předmět má vždy základnější charakter než k němu přidaná cizojazyčná složka a je na této složce nezávislý)
  • v cizím jazyce lze komunikovat jen v těch souvislostech, v nichž se to právě metodicky (předmětově metodicky, jazykově metodicky či metodicky současně) hodí
  • v individuální výuce, která je na základní umělecké škole běžná např. v hudebním oboru, lze uplatnit žádoucí individuální vzdělávací programy (Kaprálek a Bělecký, 2004, s. 9); v kolektivní výuce je cizojazyčná komunikace věcí dohody, resp. individualizovaných učebních obsahů (Petty, 2002, s. 364)
  • záleží jen na žákovi samotném, kam až chce ve zvládání cizího jazyka na základní umělecké škole dojít. Požadované upevňování cizojazyčného učiva může probíhat neustálým opakováním stále téže (záměrně omezené) cizojazyčné látky. Rozvoj jazykových prostředků je však navzdory zvýšené námaze pro žáka i učitele přínosnější.

Zavedení či rozšíření konceptu CLIL na ZUŠ mohou usnadnit tyto skutečnosti:

  • již probíhající CLIL na škole, což v kladném případě umožňuje nápodobu (srov. obecnou tabulku in: Vašíček, 2006, s. 15)
  • podrobně popsaná dílčí metoda u předmětu „hra na klavír jako CLIL" a speciální tříjazyčné (česko-anglicko-německé) slovníky: ve skriptu CLIL (Vašíček, 2008c). Skriptum lze adaptovat pro další hudební nástroje a zpěv. Je též možné použít jiné postupy. Za ideál lze do budoucna vidět stav, aby v CLIL na ZUŠ kdokoli mohl kdykoli začít kdekoli a odtud jakkoli dospět kamkoli - až k deskriptorům úrovně C (Vašíček, 2005, s. 334)
  • zájem učitelů a žáků ZUŠ o CLIL: zprávy ze zahraničí průběžně dokládají, že jen část učitelů je ochotna přejít ze standardního předmětu na CLIL (srov. např. Büeler, Stebler, Stöckli a Stotz, 2001, s. 52; Nieminen, 2006, s. 24)
  • nedirektivní přístup vedení ZUŠ: požadován je spíše moderátorský přístup (Veteška a Tureckiová, 2008, s. 39)
  • vnější tlak vůči ZUŠ ze všeobecně vzdělávacích škol. Např. na základních školách se zavádí CLIL v podobě křížového kurikula (Akční plán výuky cizích jazyků pro období 2005 - 2008, 2005, s. 10). Žáci se mohou zeptat: „Když to jde na základní škole, proč to nejde na základní umělecké škole?"

Doporučuje se provádět analýzu SWOT (Veteška a Tureckiová, 2008, s. 104) - analýzu SSHP (viz níže). Mám-li ji v souvislosti s konceptem CLIL na ZUŠ provést, pak analyzovaní činitelé vypadají následovně:

  • Silné stránky: výuka byla zajímavější pro učitele i žáka
  • Slabé stránky (jen relativně): bylo nutno více úsilí zejména od učitele
  • Příležitosti: probíhala komunikace v cizím jazyce s rostoucí cizojazyčnou slovní zásobou
  • Hrozby: nižší motivace učitele nebo žáka či obou dvou, a tudíž stagnace, popř. odchod učitele nebo žáka z CLIL či ze ZUŠ (a tím i z CLIL) z různých důvodů.

V souvislosti s konceptem CLIL je možné se v jeho rámci zamýšlet i nad možnostmi České školní inspekce. Má-li se inspektor změnit z úředníka v propagátora transformace české školy (Šimíčková, 2005, s. 296), pak se z instituce zvané ČŠI může stát spiritus agens rozvoje CLIL na ZUŠ.

ČŠI při evaluaci CLIL na ZUŠ může mimo jiné potvrdit, že:

  • průběh vyučovací hodiny je podobný až shodný s průběhem vyučovací hodiny standardního předmětu
  • stanovená učební látka vyučovací hodiny je plněna podobně až shodně s průběhem vyučovací hodiny standardního předmětu
  • reálně probíhá cizojazyčná komunikace mezi učitelem a žákem (a obráceně) v cizím jazyce
  • je využita odborná cizojazyčná slovní zásoba, přesněji řečeno „objem, rozsah a ovládání slovní zásoby" (Společný evropský referenční rámec pro jazyky, 2002, s. 152).

ČŠI při evaluaci CLIL na ZUŠ může dále:

  • konstatovat přidanou hodnotu cizojazyčné komunikace oproti standardnímu předmětu (srov. např. Rámcový projekt monitorování a hodnocení vzdělávání, 2003, s. 7)
  • reformulovat deskriptory „šité na míru" potřebám daného předmětu jako CLIL (srov. Společný evropský referenční rámec pro jazyky, 2002, s. 5 a 24); Rada Evropy si přeje být informována o použitých metodách (tamtéž, s. 152), takže s ní ČŠI může následně vejít v kontakt
  • uplatnit různé formy cizojazyčné certifikace (Společný evropský referenční rámec pro jazyky, 2002, s. 6), např. formou dvojjazyčné doložky. S dvojjazyčnou doložkou se ovšem nepojí žádná zvláštní oprávnění (Konzepte für den bilingualen Unterricht ..., 2006, s. 20). Otázka případných dalších garantů cizojazyčné certifikace v CLIL na ZUŠ zůstává zatím nedořešena. Měli by zájem jimi být např. kvalifikovaní učitelé cizích jazyků ze spřátelených základních škol? (Vašíček, 2008b, s. 38)
  • doporučit, schválit (či rovnou akreditovat?) daný předmět jako CLIL ve smyslu alternativy oproti předmětu standardnímu
  • napomoci tak vlastní evaluaci školy i postupně se tvořící evaluační soustavě (Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2005, 2005, s. 27).

Za požadovanou vztažnou soustavu při evaluaci (Souhrnné poznatky České školní inspekce ..., 2006, s. 7) lze v CLIL předběžně použít obsahu slovníku již strukturovaného pro výuku CLIL (srov. např. Vašíček, 2008c). Podle potřeby evaluace (resp. triangulace čili vyhodnocení ze tří různých úhlů) lze o tomto obsahu různým způsobem komunikovat ve vyučování, prozkoušet jej znovu po vyučování apod. Po úspěšné evaluaci se CLIL může stát součástí školního vzdělávacího programu na ZUŠ (viz podobně Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005, s. 116).

Co říci na závěr?

Transformaci vzdělávací soustavy v České republice může učitel vnímat v podobě příležitosti, nebo hrozby. Transformace však dává učiteli možnost vnést do ní i svůj vlastní řád. Třeba v podobě jeho vlastního pojetí CLIL na jeho vlastní základní umělecké škole. Jak tomu bylo v mém případě? V roce 2000 jsem začínal v CLIL na Základní umělecké škole Tišnov s cizojazyčnou slovní zásobou v rozsahu jedné strany formátu A4. Po roce jsem měl o tom přednášku a předložil této zásoby tři strany téhož formátu. Nic víc! Navzdory tomu byla moje tehdejší práce podpořena švýcarskou stranou a písemně hodnocena jako práce průkopnická. Neuvádím to zde proto, abych se „chlubil třemi stranami", ale abych povzbudil ty z kolegů - učitelů ZUŠ, kteří zbytečně váhají či zbytečně pochybují sami o sobě. Jde to!

Máme dvě česká přísloví. Jedno je záporné: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál." Druhé je kladné: „S chutí do toho, půl je hotovo." Tak do toho!

Použitá literatura:
BÜELER, X. - STEBLER R. - STÖCKLI, G. - STOTZ, D.: Schulprojekt 21: Lernen für das 21. Jahrhundert?: Externe wissenschaftliche Evaluation. Teil 1. Zürich: Pädagogisches Institut, Universität Zürich - Zürcher Hochschule Winterthur, 2001. http://www.paed.unizh.ch/pp1/stoeckli/tsprimgraphs/SP21Teil1.pdf.
KAPRÁLEK, K. - BĚLECKÝ, Z.: Jak napsat a používat individuální vzdělávací program. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-887-2.
KELLY, M. - GRENFELL, M. et al.: The Training of Teachers of a Foreign Language: Developments in Europe: Main Report: A Report to the European Commission. Directorate General for Education and Culture. Revised Report. August 2002. http://ec.europa.eu/education/policies/lang/doc/executive_summary_full_en.pdf.
KOMENSKÝ, J. A. (COMENIUS, J. A.): Didaktika, to jest umění umělého vyučování. (Didactica magna.) (1. vyd. 1657.) (Nově bez poř. č. vyd.) Veškeré spisy Jana Amosa Komenského, sv. IV. Brno: Ústřední spolek jednot učitelských na Moravě, 1913.
KOMENSKÝ, J. A. (COMENIUS, J. A.): Svět viditelný: Odmalovaný a v čtverakém jazyku představený. (Orbis sensualium pictus quadrilinguis.) (1. vyd. 1685.) Nově 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství - Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1985.
NIEMINEN, K.: Aspects of Learning Foreign Languages and Learning with Foreign Languages. Jyväskylä: Jyväskylä University of Applied Sciences, 2006. https://oa.doria.fi/bitstream/handle/10024/6677/TMP.objres.212.pdf?sequence=1.
PETTY, G.: Moderní vyučování. 2. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-681-0.
SPILKOVÁ, V. et al.: Současné proměny vzdělávání učitelů. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-081-6.
STONE, F.: Not macht erfinderisch oder Vorrat an Sprachlehrern?: Neue Lösungen braucht das Land. In: Clalüna, M. (Ed.): XII. Internationale Tagung der Deutschlehrerinnen und Deutschlehrer: Konzepte und Thesen. Luzern: Der Internationale Deutschlehrerverband, 2001, s. 102.
ŠIMÍČKOVÁ, H.: Postoje učitelů k transformaci české školy na plně organizovaných školách, na školách neúplných a málotřídních v moravskoslezském regionu. In: Vašťatková, J. (Ed.): Pedagogický výzkum: Reflexe společenských potřeb a očekávání?: 13. konference ČAPV: Sborník příspěvků. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2005, s. 293 - 296. ISBN 80-244-1079-6.
VAŠÍČEK, Z.: Hra na klavír - CLIL. (Metodický portál VÚP v Praze, září 2008a.) http://www.rvp.cz/clanek/2586.
VAŠÍČEK, Z.: Hra na klavír jako CLIL na ZUŠ Tišnov z pohledu SERRPJ. In: Komenský: Odborný časopis pro učitele základní školy, roč. 133 (2007 - 2008), č. 1 (září 2008b), s. 37 - 38/39. ISSN 0323-0449.
VAŠÍČEK, Z.: Hra na klavír s komunikací v cizím jazyce (anglicky nebo německy) čili CLIL: Základy - I. díl. Skriptum. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2008c, 110 s. ISBN 978-80-86928-44-9.
VAŠÍČEK, Z.: Ke konceptu hry na klavír jako CLIL na ZUŠ (2000-2007). In: Pedagogika, roč. LVIII, 2008d, č. 3, s. 258 - 274. ISSN 3330-3815.
VAŠÍČEK, Z.: Piano Playing as CLIL at the Primary Arts School in Tisnov (Czech Republic) 2000-2007. (The Forum for Across the Curriculum Teaching, October 2008e.) http://www.factworld.info/czech/.
VAŠÍČEK, Z.: Předmět HRA NA KLAVÍR na ZUŠ integrovaný s komunikací v cizím jazyce (anglicky nebo německy): Autoevaluace z pohledu učitele ZUŠ a VŠ. In: Vašťatková, J. (Ed.): Pedagogický výzkum: Reflexe společenských potřeb a očekávání?: 13. konference ČAPV: Sborník příspěvků. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2005, s. 331 - 334. ISBN 80-244-1079-6.
VAŠÍČEK, Z.: Předmět HRA NA KLAVÍR na ZUŠ integrovaný s komunikací v cizím jazyce (anglicky nebo německy): Nová autoevaluace z pohledu učitele ZUŠ a VŠ. In: Kocurová, M. (Ed.): Současné metodologické přístupy a strategie pedagogického výzkumu: 14. konference ČAPV: Sborník anotací [CD-ROM]. Plzeň: Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta, 2006, 15 s. ISBN 80-7043-483-X. Plný text též na: http://www.kpg.zcu.cz/capv/HTML/122/122.pdf.
VETEŠKA, J. - TURECKIOVÁ, M.: Kompetence ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1770-8.
WALTEROVÁ, E. - ČERNÝ, K.: Vzdělávací potřeby pro 21. století. In: Walterová, E. et al. (Eds): Orbis scholae 1/2006. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogické fakulta, Centrum základního výzkumu školního vzdělávání, 2006, s. 60-76. ISBN 80-7290-278-4. http://www.ped.muni.cz/weduresearch/publikace/os06.pdf.

Prameny:
Akční plán výuky cizích jazyků pro období 2005 - 2008. www.msmt.cz/Files/PDF/JT010NPvyukyCJnaNet.pdf.
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2005
. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2005. http://www.msmt.cz/Files/HTM/KTDlouhodobyZamer.htm.
Konzepte für den bilingualen Unterricht: Erfahrungsbericht und Vorschläge zur Weiterentwicklung (Bericht des Schulausschusses vom 10.04.2006). Sekretariat der ständigen Konferenz der Kultusminister der Länder in der Bundesrepublik Deutschland - II A. http://www.kmk.org/doc/publ/Konzepte-bilingualer-Unterricht_10-04-2006.pdf.
Národní plán výuky cizích jazyků
. (2005.) http://aplikace.msmt.cz/PDF/JT010NPvyukyCJnaNet.pdf.
Obsahovo a jazykovo integrované vyučovanie (CLIL) v škole v Európe. (2006.) http://www.eurydice.org/ressources/eurydice/pdf/0_integral/071Sk.pdf.
Pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k postupu při povolování výuky některých předmětů v cizím jazyce. In: Věstník ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Roč. LXIV, říjen 2008, sešit 10, s. 74 - 75.
Rámcový projekt monitorování a hodnocení vzdělávání
. Praha: MŠMT, prosinec 2003. http://aplikace.msmt.cz/PDF/JORamcovyprojektmonitorovaniahodnocenivzdelavani.pdf.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2005. ISBN 80-87000-02-1. http://www.rvp.cz/soubor/RVPZV_2007-07.pdf.
Souhrnné poznatky České školní inspekce o vlastním hodnocení škol ve školním roce 2005/2006
. (Září 2006.) http://www.csicr.cz/upload/vlastni_hodnoceni_skol_2005-2006.pdf.
Společný evropský referenční rámec pro jazyky: Jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0404-4. http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky.
STÁREK, J.: Rámcový vzdělávací program ZUV. In: Talent: Měsíčník pro učitele a příznivce ZUŠ, roč. 9, prosinec 2006, s. 20. ISSN 1212-3676.
Strategie celoživotního učení ČR. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 2007. ISBN 978-80-254-2218-2. http://www.uiv.cz/soubor/3322.
ŠTEFFLOVÁ, J.: Jak si ZUŠ modelují svůj rámcový vzdělávací program. In: Učitelské noviny, roč. 109, č. 44, 2006, s. 8 - 9. ISSN 0139-5718.
Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení. (2008.) http://www.univ.nuov.cz/index.php?c=657.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
MgA. et MgA., PhDr. Zdeněk Vašíček Ph. D. et Ph. D.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Článek pro obor:

Hudební výchova 2. stupeň