Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Dovednosti učitele primární školy v oblasti diagnostiky a hodnocení čtenářských dovedností
Odborný článek

Dovednosti učitele primární školy v oblasti diagnostiky a hodnocení čtenářských dovedností

19. 8. 2008 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Mgr. et Mgr. Alena Rakoušová DiS.

Anotace

Příspěvek popisuje způsoby, jak diagnostikovat a hodnotit čtenářské dovednosti žáka.

Učitel v rámci své profese hraje mnoho dílčích subrolí. Očekává se od něj, že bude zdatným manažerem třídy, kterou vede, řídí a koordinuje; že bude odborníkem na vytváření rozličných dokumentů (od školního vzdělávacího programu, přes slovní hodnocení až k výstupnímu hodnocení žáka); že je expertem na výběr a tvorbu materiálů a pomůcek do výuky. Po absolvování pedagogického studia se počítá s tím, že je učitel schopným hercem, který dokáže své svěřence upoutat svými komunikačními dovednostmi při předčítání, vyprávění, výkladu, ale i nonverbální komunikaci. A také že časem bude učitel osobností, která dokáže žáky nadchnout, motivovat a jít jim vlastním příkladem.

Nejmarkantnější společenská očekávání se týkají učitelovy profesionality. Ta se týká dvou typů: jednak odbornosti předmětu a jednak zvládnutí pedagogicko-psychologické problematiky týkající se rozvoje osobnosti žáka, pochopení procesu učení, práce s kurikulem, vyučovacími cíli, osvojení si širokého rejstříku vyučovacích metod a forem, ale především také dovednosti průběžné diagnostiky rozvoje žákovy osobnosti, získávání klíčových kompetencí a hodnocení celkového prospěchu žáka. Pokud se jedná o učitele prvního stupně, pak je šíře jeho oboru neomezená a učitel se musí orientovat ve vzdělávacích oborech pro první stupeň komplexně.

Právě učitelská dovednost diagnostiky a hodnocení v komplexním pohledu na žáka, bez úzkého zaměření na výkonnost klasifikované do pětistupňové, resp. čtyřstupňové škály, je stále popelkou mezi často diskutovanými a deklarovanými dovednostmi učitele. V opačném případě se diagnostika zvrhává v bezmezné testování a žáci jsou tak vedle laboratorních myších nejprozkoumanějšími „objekty" pedagogického úsilí.

Cílem smysluplného hodnocení je zjistit silné stránky dítěte, na kterých je možné stavět sebedůvěru mladšího školáka, a slabé stránky dítěte, které je třeba soustavněji posilovat a pracovat na nich.

Neexistuje žádná forma pro hodnocení, která by sama o sobě byla základem hodnocení žáka. Každou formu hodnocení je třeba kombinovat s různými typy školního hodnocení. Diagnostické testy jsou velkou pomocí učiteli ke zjištění specifických problémů a obtíží dítěte, ale i ty musí být doplněny dalším typem hodnocení.

V pedagogické diagnostice rozlišujeme několik metod, které pomohou učiteli stanovit pedagogickou diagnózu. Je to např. pozorování, analýza žákovského portfolia a rozhovor se žáky).

Pozorování

Nejpřístupnější a zároveň jednou z nejnáročnějších forem diagnostiky pro učitele je pozorování. Učitel má možnost sledovat žáka v mnoha formálních situacích a vzájemných interakcích žáků.

Existuje mnoho cest, jak zdokumentovat pozorování, jako například to, jaký druh knih si dítě vybírá, jak naslouchá promluvám apod. Zobjektivizování pozorování přináší škálování odpozorovaných kategorií dětských projevů. Otázka počtu žáků, které učitel stačí pozorovat, je závislá na situaci. Vzhledem k tomu, že lidské vnímání je výběrové, nemůže učitel stejně kvalitně pozorovat všechny žáky třídy naráz. Je vhodné, aby se při pozorování vždy zaměřil buď na jednotlivé žáky postupně, nebo na problém, téma, které chce u žáků pozorovat. Jsou situace, které jsou přehledné tak, že dovolí učiteli zaznamenat projevy týkající se daného problému pozorování u všech žáků.

Ze seznamu učitel vybere chování, které hledá v dílčí hodině a zaznamená v seznamu příslušnou míru čtyřstupňové škály (V - vždy, S - někdy, Z - zřídka, N - nikdy).

Příklad záznamu pozorování

Matěj

Nikola

Michal

Eliška

Participace na třídní diskusi

Vyslovuje předpovědi děje textu

Potvrdí nebo vyvrátí minulou předpověď

Čte plynule

Využívá čtení pro ospravedlnění (obhájení) předpovědi.

Využívá kontextu věty k určení významu slova.

Je schopen/schopna sumarizovat myšlenku četby vlastními slovy.

Je schopen/schopna pracovat s ostatními na pochopení problému

Kategorizace ve formuláři musí být výstižná a formulář nesmí obsahovat mnoho položek. Jeho cílem je usnadnit práci učiteli, zpřehlednit jeho orientaci v rozvoji schopností žáků v čase, nikoli problematizovat jeho činnost. Formulář se týká jak čtení, tak psaní i naslouchání.

Dále je možné sledovat vývoj žáka v čase. Například:
Datum Činnost před promluvou Činnost během promluvy Činnost po promluvě
Věnuje pozornost spolužákům, ale snaží se vyhnout četbě textu. Hovoří velmi opatrně, pomalu, každé slovo vyslovuje velmi zřetelně. Je klidnější, chce číst opakovaně, aby opravil chyby.

Výsledky zjištění pomohou učiteli vytypovat uzlové body k posílení slabých stránek.

Portfolio

Hodnocení prostřednictvím portfolia znamená kompilace příkladů čtení a psaní, které jsou sbírány v určitém časovém úseku - týdne nebo měsíce. Sebrané materiály dokumentují rozvoj žáka ve čtení a psaní a v tom tkví jeho dokumentační funkce. Tyto ukázky mají být analyzovány z hlediska vývoje. Velkou výhodou je to, že žáci sami participují na této formě hodnocení. Portfolio dovoluje žákovi vnímat učení jako proces, kontinuum.

Žáci hledají odlišnosti v psaní, důkladně propracovávají způsoby komunikace s ostatními, evidují zlepšení v porozumění čtenému textu. Z těchto důvodů do portfolia náleží např. tyto otázky:

  • Vyjadřuje se samostatně zřetelněji?
  • Zlepšil se rukopis?
  • Rozpozná hlavní myšlenku ve čteném textu a rozvine detaily o přečteném?
  • Najde chyby a opraví je?
  • Dělá menší počet chyb ve slovech?
  • Čte nyní plynuleji - vzhledem k předešlému období?
  • Zlepšil se v psaní tvarů velkých písmen a interpunkčních znamének na konci věty?
  • Udělal větší pokrok v učení, než v předchozím období?

Složky portfolia v prvních dvou letech školní docházky, dokumentace činností žáka:

  • seznam přečtených dětských knih
  • seznam oblíbených knih
  • nahrávka, záznam hlasitého čtení
  • vzorky časopisů
Žákovské hodnocení:
  • rozhovor nad žákovským sebehodnocením
  • inventář zájmů v oblasti čtení

Pozorování a hodnocení žáka učitelem:

  • poznámky a komentáře k pozorování
  • interpretace dílčích výsledků
  • poznámky a komentáře k rozhovorům se žáky
Mimoškolní vlivy:
  • rodiče dítěti čtou
  • žák čte rodičům, příp. sourozenci apod.
Rozhovor se žákem

Jde o dialog učitele se žáky o četbě. Obecně se dialogy odehrávají během vyučování. Předpokládá to žákovské tázání ostatních na sumarizaci textu, postihnutí významu, děje a vysvětlení nejasných slov a pojmů. Učitel, lépe sami žáci, pokládají ostatním smysluplné otázky. Tyto dotazy obvykle odkazují na text, který byl právě přečten, film, který byl zhlédnut nebo báseň, kterou společně poslouchali.

Příklad zásobníku otázek:
  • sumarizace - žáci uvedou, co četli, v závislosti na stupni vývoje vyjádří podstatu v jednom odstavci
  • dialogy - učitel vede žáky v diskusi o výběru četby, případně dovolí žákům diskusi vést; učitel, který se táže, musí být schopen odpovědět v případě, že žák nebude odpověď znát
  • vysvětlení - každý žák se zúčastní role vedoucího diskuse, který se ptá spolužáků na nesrozumitelná slova textu, myšlenky a požaduje shrnutí obsahu
  • predikce - učitel si předem připraví podobné otázky k textu, aby mohla v případě kolapsu žákovských otázek diskuse pokračovat; poslední otázka by měla směřovat k předpovědi, jak by mohl přečtený příběh dále pokračovat, jak by mohl nedočtený příběh skončit
Příklady otázek pro rozhovor se žákem:
  1. Podle čeho sis vybíral, co budeš číst?
  2. Četl jsi knihu doma nebo jinde?
  3. Stalo se, že jsi něčemu neporozuměl? Co jsi v takovém případě dělal?
  4. Co jsi dělal, když jsi narazil na slovo, kterému jsi nerozuměl?
  5. Četl jsi rád?
  6. Co jsi dělal, když jsi knihu dočetl?
  7. Pamatuješ si, o čem jsi četl?

Rozhovory se žáky zlepšují interakci mezi učitelem a žákem. Posilují žákovskou participaci a odpovědnost za průběh diskuse. Dávají žákům příležitost diskutovat o tom, co si myslí o četbě a posilují schopnost vyjádřit své myšlenky.

Pedagogická diagnostika by měla být pomocí pro žáka a její výsledky by měly směřovat k formování žákovského sebehodnocení.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Mgr. et Mgr. Alena Rakoušová DiS.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Hodnocení žáků