Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Ze starých pověstí českých

Ikona prakticky

Ze starých pověstí českých

Ikona prikladIkona blok
Autor: Helena Šimíčková
Anotace: Staré pověsti české jsou velmi dobrou příležitostí nejen k seznámení s tím, jak asi žili naši dávní předci.
Podpora výuky jazyka:
Klíčové kompetence:
  1. Základní vzdělávání -> Kompetence sociální a personální -> účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce
  2. Základní vzdělávání -> Kompetence občanské -> respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit
Očekávaný výstup:
  1. základní vzdělávání -> Člověk a jeho svět -> 1. stupeň -> Člověk a jeho svět -> Lidé a čas -> 1. období -> využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti
  2. základní vzdělávání -> Člověk a jeho svět -> 1. stupeň -> Člověk a jeho svět -> Lidé a čas -> 2. období -> pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy
  3. základní vzdělávání -> Člověk a jeho svět -> 1. stupeň -> Člověk a jeho svět -> Lidé a čas -> 2. období -> srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik
Mezioborové přesahy a vazby:
  1. Základní vzdělávání -> Český jazyk a literatura 1.stupeň
  2. Základní vzdělávání -> Matematika a její aplikace 1.stupeň
  3. Základní vzdělávání -> Člověk a svět práce 1.stupeň
Průřezová témata:
  1. Základní vzdělávání -> Osobnostní a sociální výchova -> Kooperace a kompetice
  2. Základní vzdělávání -> Multikulturní výchova -> Lidské vztahy
Organizace řízení učební činnosti: Frontální, Skupinová, Individuální
Organizace prostorová: Školní třída, Specializovaná učebna
Nutné pomůcky: psací a kreslicí potřeby, plastové láhve a obvazy, modelovací hlína, tvrdé kartony pro výrobu malovaných džbánů, tupá rydla, plavená křída, voskové svíčky, názorné demonstrační obrazy (např. Slovanské hradiště)
Klíčová slova: libuše, pověsti, přemyslovci

Cíl výuky

* Číst přiměřený text a vystihnout v něm podstatné informace. * Umět s porozuměním naslouchat příběhu. * Umět poslouchaný příběh reprodukovat podle otázek. * Žák se pokusí vystihnout, v čem se lišil život starých Čechů od života dnešních lidí. * Žáci se učí chápat, že kromě naší kultury, mohou existovat i kultury odlišné.

Text článku:

Rozdělení týdenního tematického bloku na jednotlivé dny

1. den: Co vypráví pověst o příchodu Čechů na naše území?
2. den: Jak žili staří Čechové? Co všechno už uměli?
3. den: Kdo se stal po smrti praotce Čecha jeho nástupcem?
4. den: Která ze tří Krokových dcer se měla stát vládkyní Čechů?
5. den: Co víme z pověstí o Křesomyslu a Horymírovi?

Dílčí výstupy, které směřují k očekávaným výstupům v RVP ZV
  • Číst přiměřený text a vystihnout v něm podstatné informace.
  • Umět s porozuměním naslouchat příběhu.
  • Umět poslouchaný příběh reprodukovat podle otázek.
  • Žák se pokusí vystihnout, v čem se lišil život starých Čechů od života dnešních lidí.
  • Žáci se učí chápat, že kromě naší kultury, mohou existovat i kultury odlišné.
Aplikační úkoly
  • Opakovat řešení složených slovních úloh se všemi čtyřmi početními výkony.
  • Narýsovat a změřit úsečky.
  • Dotvořit obraz krajiny podle představy.
  • Společnými silami ve skupině popsat určitou krajinu.
  • Využít vlastní fantazie pro malování, kreslení a modelování.
  • Procvičovat správné psaní -i, -y, po obojetných souhláskách uprostřed slov.
Příspěvek tematického bloku k rozvoji klíčových kompetencí
  • Žák reprodukuje ústně poslouchaný příběh.
  • Žák se učí pracovat ve skupině.
  • Žáci se učí respektovat navzájem.
Stručná charakteristika jednotlivých dnů

1.den

Tento týdenní blok navazuje na seznámení dětí s místními pověstmi, které se vážou ke konkrétní lokalitě dané školy. V průběhu předchozích aktivit se měly děti možnost seznámit s tím, co je to pověst. (Pověst je vymyšlené vypravování s pravdivým - skutečným - jádrem. Pověst má pravdivé jádro, ale skořápku okolo něho tvoří smyšlenky, atd.) Zahajujeme poslechem konkrétní ukázky, učitel pustí dětem magnetofonovou nahrávku Starých pověstí českých. Děti jsou vedeny k soustředěnému naslouchání. Po uplynutí nahrávky může následovat rozhovor podle následujících otázek - Kde se nacházela pravlast slovanská? Proč se Čech a Lech vydali ze své vlasti na dalekou cestu? Kde se usídlil kmen Čechů a proč?. Jaká byla tehdy krajina v okolí hory Řípu? Jak vypadá tato krajina dnes? Kam se vydal Lech se svou družinou?

Následuje práce s přiměřeným textem (viz příloha č. 1) a rozbor textu podle přiložených otázek. Společnými silami celé třídy se pokusíme vystihnout podstatné informace a zapsat si je do sešitu.

Může následovat využití dramatické výchovy jako metody. Celá třída se rozdělí na dvě skupiny Čecha a Lecha, které se nejprve rozhodují, že opustí svou pravlast, pak putují po nehostinných krajích. Zastavují se pod Řípem. Čech a jeho nejvěrnější druhové vystupují na kopec. Po návratu praotec Čech oznamuje celé družině, jak se mu jeví nová krajina a doporučuje ostatním, aby zde zůstali. Poutníci nazývají tuto krajinu jeho jménem. Lechova družina putuje dále na východ. Místo, kde staří Čechové spatří na obzoru kouř Lechovy družiny, nazvou Kouřim. Učitel je vypravěčem celého improvizovaného představení a řídí hru.

Následuje stručné shrnutí celé pověsti, opakování pravopisu v doplňovacím cvičení - vyjmenovaná slova a jejich správné psaní (viz příloha č. 2), zpětná vazba - kontrola správného doplnění - a společné řešení tří až čtyř složených slovních úloh.

Skupina praotce Čecha měla při zahájení putování ze své vlasti 10 krav, poloviční počet volů, ovcí dvakrát více než krav, koz o 12 více než krav, psů bylo čtyřikrát méně než ovcí a koček o 6 více než psů? Kolik zvířat měli na počátku své cesty staří Čechové?

V průběhu cesty se stoupencům praotce Čecha ztratily 3 kočky a 1 pes, uhynulo jim 6 ovcí, 2 krávy, 1 vůl a 4 kozy. Kolik zvířat měli staří Čechové, když dorazili pod horu Říp?

Lechova družina měla při zahájení svého putování o 6 krav více než družina Čechova, volů měli o 2 méně, ovcí o 12 více, koz měli o 9 více než krav, psů měli stejný počet a koček dvakrát více. Kolik zvířat měla na počátku putování Lechova družina?

V průběhu putování uhynuly v této družině dvě krávy, ale narodila se tři telátka, žádná ovce neuhynula, ani se nezaběhla, narodilo se jim osmkrát méně jehňátek než byl celkový počet ovcí, kozám se narodilo o pět kůzlátek více než bylo telátek, 3 kočky se zaběhly a dvěma fenkám se narodilo každé po třech štěňátkách. Kolik zvířat měla v cíli putování , které bylo mnohem delší než putování skupiny praotce Čecha (podle pověsti dorazila Lechova družina až na území dnešního Polska) Lechova družina?

V závěru dne se zamyslíme nad tím, v co věřili staří Čechové. Jak asi vypadaly sošky jejich bohů, které je doprovázely při jejich putování ? Představivost a fantazie dětí je jistě velmi pestrá, takže se každé dítě může pokusit podle svých představ sošku praslovanského boha nakreslit nebo namalovat.

2. den

Následující den můžeme zahájit dramatickým vystoupením, které jsme realizovali včera. Nejprve si ve stručném rozhovoru připomeneme probranou pověst. Následuje úvaha - Jak asi staří Čechové žili, co už uměli? Jak asi vypadaly jejich domy? Co dokázali pěstovat na polích? Která zvířata chovali? Čím se asi živili? Co dokázali ti nejšikovnější z nich? Tuto část rozhoru pedagoga s žáky můžeme pojmout jako brainstorming případně brainwriting, učitel zapíše stručně názory dětí na tabuli

Nyní přistoupíme k práci s textem (viz příloha č. 3) Po přečtení, odpovíme na otázky a zapíšeme nové důležité informace. Srovnáme je s tím, co jsme si o životě starých Čechů mysleli před přečtením textu. Prohlédneme si názorné ilustrace o tom, jak vypadaly domy starých Slovanů (můžeme využít knihy H. Mandelové: Na úsvitu českých dějin), jak asi žili staří Čechové ve slovanské vesnici, která řemesla už ovládali. Zopakujeme psaní -i-, -y- uprostřed slov (viz příloha č. 4) a společnými silami vyřešíme další slovní úlohy, které se vážou k životu starých Čechů.

Obyvatelé vesnice A získali od svých včel 280 kg medu, z jedné čtvrtiny vyrobili medovinu. Kolik kg medu mohli spotřebovat k jiným účelům?

Obyvatelé vesnice B získali od svých včel o 12 kg medu více než obyvatelé vesnice A, k výrobě medoviny použili o 25 kg medu méně než obyvatelé vesnice A. Kolik kg medu použili k výrobě medoviny a kolik kg medu mohli využít k jiným účelům obyvatelé vesnice B?

V následující aktivitě se zaměříme na rýsování. Žáci dostávají náčrt různých slovanských vesnic. (Místa pro jednotlivé domy mohou být vyznačena pouze určitými geometrickými tvary - např. obdélníky) Jejich úkolem je narýsovat mezi jednotlivými domy úsečky a změřit je. Naměřené centimetry představují vzdálenost mezi domy v jednotlivých vesnicích. Tyto pracovní listy si děti ponechají pro práci v následujícím dni.

Nyní se zamyslíme nad tím, které řemeslo můžeme považovat za jedno z nejstarších řemesel, ovládali ho i staří Čechové. Zamyslíme se nad tím, kde skladovali obilí a potravu, v čem vařili. (Výsledkem naší diskuse bude název jednoho z nejstarších řemesel - hrnčířství). I my se nyní proměníme v hrnčíře a pokusíme se stejně jako staří Čechové vyrobit z modelovací hlíny různé nádoby, případně sošky. Den můžeme zakončit úvahou, co ještě museli dělat s hliněnými nádobami, aby jim více vydržely.

3. den

Zahajujeme poslechem nebo četbou textu přímo z Jiráskových Starých pověstí českých, který se váže k smrti praotce Čecha (viz příloha č. 5). Po ukončení poslechu rozebereme text podle následujících otázek. Kolik let bylo asi praotci Čechovi, když zemřel? Jak se s nim jeho krajané rozloučili? Kde ho pochovali? Jakým způsobem ho pohřbili? Proč asi? Čemu věřili? Koho obětovali, aby se jeho duše šťastně dostala do ráje? Kde uložili Čechovy ostatky, když hranice, na níž ho naposledy posadili, dohořela? Kam postavili urnu s jeho ostatky? Co okolo ní vytvořili? Můžeme se ještě společně zamyslet nad tím, jak pohřbívají lidé své mrtvé dnes. Kam ukládají jejich ostatky? Kdy společně navštěvují jejich hroby a proč?

Pokračujeme práci s textem, který popisuje následnictví Čechovo - vládu Kroka (viz. příloha č. 6) a zodpovíme otázky za textem. Podstatné informace stručně zapíšeme ve spolupráci učitele a žáků. Potom pokračujeme opět zopakováním pravopisu správného psaní -i-, -y- uprostřed slov (viz příloha č. 8).

Může následovat skupinová práce, kdy žáci dokreslí pracovní listy na nichž včera měřili úsečky tak, že každá skupina si vytvoří své slovanské sídliště (může se jednat i o hradiště, jehož podobu učitel prezentuje dětem pomocí názorné demonstrační pomůcky, ale tak, aby neomezil děti ve fantazii). Společnými silami ve skupině se pokusí nakreslené sídlo popsat. Své práce mohou prezentovat před ostatními tak, že je přečtou. V závěru dne ještě společně vyslechneme magnetofonovou nahrávku pověsti O Bivoji a zamyslíme se nad tím, která z Krokových dcer ho pojala za manžela.

4. den

V úvodu zopakujeme všechno, co jsme poznali ze Starých pověstí českých podle otázek. (např. Odkud k nám přišli naši předkové? Kde se usadili? Po kom pojmenovali novou krajinu? Jak zde žili? Co všechno už uměli? Čemu věřili? Jak pochovávali své mrtvé? Kdo se stal nástupcem praotce Čecha? Kde se usídlil? Co zde založil? Kdo tuto školu společně s ostatními navštěvoval? Jak se jmenovaly jeho dcery a čím byly mezi ostatními výjimečné? Proč kníže Krok Budeč opustil? Kde si založil nové sídlo? ).

Následuje poslech pověsti, která vypravuje o tom, kdo se ujal v Čechách vlády po Krokově smrti. Navazujeme četbou této pověsti, jejím rozborem podle otázek (viz příloha č. 7) a zápisem podstatných informací, které by si měli žáci zapamatovat. Zápisy provádějí žáci ve spolupráci s učitelem. Společně rovněž přistupujeme k řešení dalších složených slovních úloh.

Na ozdobném pásu, který darovala Kazi Bivojovi, bylo našito 8 rudých řemínků. Stříbrných drobných hřebů, kterými byl celý pobitý, bylo 6krát více a bronzových pukel bylo o 6 méně než hřebů. Kolik ozdob bylo na ozdobném pásu?

Libušin kůň měl na svém sedle 20 bronzových kotoučů, rudých řemínků bylo 5krát méně a stříbrných drobných hřebů o 18 více než bronzových kotoučů. Kolik ozdob měl na svém sedle Libušin kůň?

Libuše měla své korále z jantaru a chalcedonu. Jantaru bylo 25 kusů. Chalcedonu dvakrát více. Z kolika částí se skládaly Libušiny korále?

Následuje poslech slavnostních fanfár z opery B. Smetany Libuše i závěrečná árie opery Český národ neskoná. Učitel může žákům přiblížit i děj opery, kterou skladatel napsal pro slavnostní příležitost - otevření Národního divadla.

V závěru dne se zamyslíme nad tím, v co věřili první Přemyslovci, prohlédneme si pohanské slovanské bohy, které jsme nakreslili na počátku týdne a pokusíme se je sestrojit z umělohmotných lahví, obalit je obvazy a různými způsoby barevně vyzdobit.

5. den

Na počátku dne zopakujeme zejména poslední pověst, s níž jsme se seznámili - O Libuši a Přemyslovi. Můžeme žákům připomenout i to, co uměla Libuše více než ostatní - předpověděla slávu města Prahy, které se stalo našim hlavním městem a že podle její věštby lidé nacházeli na mnoha místech v Čechách vzácné kovy.

Poslechneme si i poslední pověst, která hovoří o těchto časech. Potom následuje četba stručného úryvku (viz příloha č. 9), vyhledávání a zápis podstatných informací a doplnění -i-, -y-, do textu (viz příloha č. 10). Po kontrole správného psaní (zpětné vazbě) se žáci rozdělí do skupin a z příloha č. 11 si vyberou pro vyřešení alespoň jednu doplňovačku, mohou však vyřešit všechny. Následuje zpětná vazba, kontrola správného řešení.

Na závěr týdenní aktivity se pokusíme vyrobit džbány, v nichž si staří Čechové nosili vodu a tekutiny. Džbány již měly pravidelný tvar, proto i my budeme využívat osu souměrnosti. Na přeložený novinový papír nakreslíme polovinu džbánu, vystřihneme ho a nakreslíme ho na další přeložený papír po obou stranách osy. Na jednu stranu přikreslíme ucho. Kdo chce, může mít džbán s oběma stejnýma uchama. Vystřihneme celý džbán z tenčího papíru a obkreslíme ho na tvrdý karton. Celou jeho plochu potřeme bezbarevnou svíčkou, vosk jemně potřeme plavenou křídou a nabarvíme temperovou barvou. Po uschnutí můžeme na ploše tupým rydlem odkrývat různé ozdoby (sgrafitová technika). Můžeme se nechat inspirovat skutečnými hliněnými nebo keramickými džbány nebo dát průchod pouze vlastní fantazii. Hotové džbány z kartonu vystřihneme. Než se rozloučíme, můžeme ještě ve třídě ze všech našich výrobků i písemných prací uspořádat výstavku Ze starých pověstí českých.

Za domácí úkol si mohou jednotlivé skupiny připravit scénky ze Starých pověstí českých. (Smrt praotce Čecha, Volba jeho nástupce,. Kníže Krok opouští Budeč a zakládá Vyšehrad, Silný Bivoj poráží mohutného kance, Bratři jsou nespokojeni s rozhodnutím Libuše o jejich dědictví, Poselstvo přichází k Přemyslovi).

Poznámka na závěr

Ke starým pověstem českým se budeme vracet i ve 2. období (4. a 5. ročníku), kdy budeme srovnávat pověstí s tím, co známe z reality české historie. Srovnáme Jiráskovy Staré pověsti české s částí naší nejstarší kroniky - Kosmovy - bájná vypravování předků - a zdůvodníme si, proč nejstarší období našich dějin známe pouze z pověstí.


Příloha č. 1

Vydáme se do naší dávné minulosti. Skupina lidí v dlouhých šatech putuje nehostinnou krajinou, všude lesy, močály, divá zvěř. Lidé jsou již unaveni, zřejmě putují dlouho, v čele kráčí stařec s dlouhými vlasy a mohutným plnovousem. Všichni přicházejí do roviny, uprostřed ní teče řeka. Je to Labe? Lidé procházejí asi Polabskou nížinou, je však úplně jiná než jak ji známe dnes. Široké lány polí v ní nejsou, zato hlubokým lesem se lidé jen obtížně prodírají. I za nimi se rozkládá hluboký les. Vpředu vystupuje ze zalesněné roviny hora, později pojmenovaná Říp. Skupina dochází až k jejímu úpatí. Na tvářích všech je vidět únava. Z ranců vytahují skromný pokrm, po večeři se ihned ukládají k spánku. Na úsvitu se vypravuje stařešina rodu s několika druhy na vrchol hory. Když se vracejí zpět, vítají je soukmenovci jásotem. Stařec k nim vztahuje ruce a hovoří: " To je ta země, kterou jsme hledali. Bude v ní dost místa pro všechny. V lesích je hojnost zvěře i včel, v řece hojnost ryb. Obětujme bohům, že jsme tento požehnaný kraj nalezli. Jak jej chcete nazvat?"

"Tvým jménem nechť se nazývá, Čechu, tvým," ozval se dav jednohlasně. Naše země nese jméno praotce Čecha dodnes.

Proč naší předkové opustili svoji pravlast?
Kde se tato pravlast nacházela?
(Tyto otázky odpovědí žáci podle toho, co se dověděli z poslechu).

Jak dlouho putoval praotec Čech se svou družinou?
Kde se asi usídlili?
Jak nazvali svůj nový domov?
Jak rozumíš slovům "obětujme bohům"?
Jakým bohům staří Čechové věřili?

Příloha č. 2

Pravlast slovanská b-la od naší země velice vzdálená. Ležela na v-chodě. Protože v b-dlišti starých Slovanů docházelo k častým bojům, rozhodli se, že si najdou nová ob-dlí. Připravovali se na cestu. Shromažďovali dob-tek, měli b-ky i voly, ale koně a kob-ly nevlastnili. Po dlouhém putování našli nový příb-tek pod dnešní horou Říp. Všichni sl-šeli, jak je praotec Čech v-zval, ab- si pro nový domov v-brali jméno.

Příloha č. 3

Staří Čechové stejně jako ve své pravlasti získávali i v novém domově pod Řípem obživu prací na poli a chovem domácích zvířat. Uměli již pole obdělávat, pěstovali na nich obilí (pšenici, oves, ječmen, žito, proso), len a z luštěnin hlavně hrách. Nová pole získávali vypalováním (žářením) částí lesa. Z vypěstovaných plodin si připravovali k jídlu různé kaše, pekli si placky. Pokrmy sladili medem, který získávali od lesních včel, později se naučili včely chovat. Doplňkem potravy byly pokrmy z mléka krav, koz a ovcí a maso ulovených ryb a chovaných zvířat, hlavně vepřů. Železo bylo pro ně vzácné. Získání čistého kovu z železné rudy vyžadovalo mnoho znalostí a zkušeností, většina nástrojů byla proto ze dřeva. Stejně vzácné byly i jiné kovy nebo slitiny kovů např. bronz. Ti lidé, kteří uměli vyrábět slitiny, byli ostatními velmi váženi, říkalo se jim litci. Kromě práce na poli museli zemědělci vyrábět všechno ostatní, co k životu potřebovali - příst vlnu a len, tkát z upředených vláken látky, stavět si obydlí, plést košíky vyrábět nářadí a nádoby ze dřeva i z hlíny. Obyvatelé jednotlivých vesnic si nástroje a nářadí vyměňovali mezi sebou. (volně upraveno podle Starých pověstí českých)

Jak získávali staří Čechové obživu?
Jaké polní práce již dovedli?
Jak získávali novou půdu?
Co na svých polích pěstovali?
Jaký dobytek chovali?
Jakými potravinami se většinou živili?
Čím sladili pokrmy?
Jak říkali lidem, kteří uměli zpracovávat kovy?
Z čeho si většinou vyráběli své nářadí?
Co ještě všechno museli dělat?
V jakých domech bydleli?
Kde uchovávali potraviny?

Příloha č. 4

Staří Čechové b-li již pokroč-lými zemědělci. Pěstovali ob-lí, chovali dob-tek i včely. P-vo a v-no ještě neznali, ale z medu lesních včel dovedli vař-t chutnou medov-nu. Vodní ani větrné ml-ny jim rovněž neb-ly známy. Ob-lí drtili mezi dvěma kameny, ab- si z něho mohli na ohni upéct placky. Věř-li tomu, že bl-skání a hromob-tí je trestem bohů za jejich neposlušnost. Než začali pol-kat jednotl-vá sousta, vždy se k bohům modl-li. Protože j-dlo museli dob-vat v potu tváře, nikdy jim nepl-tvali. Ve vesnicích starých Čechů pl-nul ž-vot v práci a v pokoji.

Příloha č. 5

Minulo skoro třicet let od toho času, co vešel vojvoda Čech do české země. A když osmdesátý šestý rok nastal starci, naplnili se jeho dnové a umřel. Udělali nad ním tryznu a všichni ho oplakávali jako svého otce a naříkali: "Tys byl náš vojvoda i náš otec, tys nás uvedl v tyto končiny, tys byl pravý a věrný správce své čeledi i všeho plemene. Ach, běda, přeběda, kdo nás bude spravovati a opatrovati!"

A nebylo žádného, kdo by jeho smrti neželel. Duše jeho odešla do ráje, tak věřili, do končin věčného jara, aby tam dále žila v té cti, v tom důstojenství, v němž nebožtík býval mezi svými na zemi. Protož oblékli jeho mrtvolu v nový oblek, v řásný plášť. V sukni přepásanou širokým pásem, lesknoucím se od řetízků a kovových ozdob, v hace pěkně zbarvené a v střevíce. Na hlavu bílých dlouhých vlasů a bílé dlouhé brady dali mu drahou čepici sobolovou.

Tak oděného posadili před večerem na vysokou hranici, na drva pokrytá svrchu vyšívanými rouchy, v háji tmícím se od starých košatých lip a dubů, poblíže trojcestí pro odpočinutí duše. Pak přinesli medovinu, ovoce, vonné byliny a položili je k němu. Přinesli také pecen chleba, maso i luk a položili před ním, a přinesli jeho zbraň, oštěp, meč, mlat a černý štít a vše mu položili po boku. Když pak zabili kohouta a slípku a uvrhli je na hranici, přistoupil nejbližší příbuzný mrtvého vojvody, zapálil kus dřeva a drže je v pravé ruce blížil se pozpátku k hranici. Dokud ji nezapálil, měl levou ruku na zádech. Když pak drva chytla, přicházeli ostatní s planoucími loučemi a házeli je do hranice.

Jak zavál silný vítr, zapraskaly plameny a šlehaly vysoko a kouř valil se vzhůru, až odhalil velebnou postavu mrtvého vojvody, jenž naposledy seděl nad shromážděním svého lidu. A kolem plakali a bědovali a ženy zpívaly žalozpěvy

.

Jak hranice shořela, sebrali kosti a popel a vložili je do popelnice a postavili ji, též ozdoby a zbraně nebožtíkovy, do hrobu a na hrob nasypali náhrobek, vysokou, okrouhlou mohylu. Když se pak od pohřbu z temného háje v čas soumraku navracovali, sbírali kamení i haluzky i listí na zemi a metali je nazpátek přes hlavu a nikdo z nich se přitom neohlédl. Než potom to místo a mohylu za dlouhý čas navštěvovali, tu plakali a klaněli se žehnajíce vojvodovi svému a jméno jeho šlo od pokolení do pokolení.

(A. Jirásek: Staré pověsti české, 2001. s. 18 - 19)

Příloha č. 6

Umění rozmlouvat s bohy považovali staří Čechové za jedno z největších umění vůbec. Dovedli to jen ti nejmoudřejší z moudrých. Po smrti praotce Čecha vypukl mezi ostatními obrovský žal. Nejprve vyslali posly za jeho bratrem Lechem, ale ten v Čechách zůstat nechtěl. Odebral se se svými lidmi až k řece Odře, kde našli rozsáhlou neosídlenou krajinu a založili tak území dnešního Polska. Podle Lechovy rady si zvolil za svého vojvodu knížete Kroka, protože velice dobře ovládal umění rozmlouvat s Bohy a moudře soudil spory ve svém kmeni. Sídlil na hradě, který se jmenoval Budeč. Na Budči již za jeho života vznikla škola, kde se těmto uměním učilo mnoho mladých Čechů. Spolu s nimi i všechny tři jeho dcery - Kazi, Teta a Libuše. Všechny tři byly velice krásné a chytré. Svým uměním se lišily od ostatních. Kazi dovedla léčit lidi, Teta se vyznala ve všelijakých kouzlech a Libuše uměla předpovídat budoucnost neboli věštit. Jednoho dne oznámili bohové Krokovi, že jeho hrad čeká zkáza, proto Budeč opustil a na skále nad Vltavou si vybudoval nové hradiště - Vyšehrad. Kazi měla svůj hrad Kazín, Teta - Tetín a Libuše za života otcova sídlila na svém hradě Libušíně.

Koho zvolil Čechové za svého vojvodu po smrti praotce Čecha? Proč byl jejich kníže všemi vážený, co dovedl? Kde sídlil? Co zde již existovalo? Kdo navštěvoval společně s ostatními mladými Čechy školu na Budči? Co se zde asi tehdy učili? Jak se Krokovy dcery jmenovaly? Čím byly mezi ostatními výjimečné? Proč Krok Budeč opustil? Kde si založil nové hradiště?

Příloha č. 7

I kníže Krok opustil tento svět. Čechové dlouho uvažovali, koho zvolit za jeho nástupce. Vybrali si nejmoudřejší, nejkrásnější, ale také nejmladší ze tří jeho dcer- Libuši. Sídlila pak na Vyšehradě. Libuše vládla velmi moudře. Když však jednou rozsoudila spor dvou bratří, ten, který prohrál ji velice urazil. "Hanba mužům, kterým žena vládne! Ženské mají dlouhé vlasy, ale krátký rozum. Příst umí, jehlou šít, na to je, ale ne soudit!" vykřikoval. Libuše svolala vladyky a stařešiny celého kmene, aby si vybrali svého nastávajícího vládce, jehož budou poslouchat. Nejmoudřejší českého kmene dlouho přemýšleli, ale nakonec řekli Libuši, aby si vybrala sama. Její kůň cestu za budoucím vládcem dobře znal. Následovalo ho poselstvo, které vezlo knížecí oděv do vsi Stadice, kde Přemysl ze vsi Stadice oral se svými voly pole. Přemysl poselstvo očekával. Podle pověsti zarazil do země hůl, než se převlékl a najedl, stal se z hole lískový keř, který vyhnal tři ratolesti, dvě později uschly, pouze jedna se rozkošatila, tak jako se měl vyvíjet Přemyslův rod. Přemysl řekl poslům, že přišli příliš brzy. Pro český národ je škoda, že nemohl pole doorat a zasít, proto nebude vždy v Čechách všeho dostatek. Potom nasedl na Libušina koně a vydal se s ostatními na Vyšehrad. Své lýčené střevíce a kabelu si vzal s sebou, aby nikdy nezapomněl. Kým byl, než se stal knížetem. Věřil, že všichni lidé jsou si před bohy rovni.

Na Vyšehradě se konala slavná svatba. Libuše moudře vládla dál spolu se svým manželem Přemyslem. Využívala svůj zvláštní dar a předpovídala budoucnost. Předpověděla slávu našeho hlavního města - Prahy. Na žádost rady starších pomohla svými věštbami objevit stříbrné a zlaté doly.

Kdo se ujal vlády v Čechách po Krokově smrti? Jak a čím ji urazil muž, kterého soudila? Kdo si měl vybrat svého příštího vladaře? Jak volba nakonec dopadla? Čím si můžeme vysvětlit, že Libušin kůň znal velmi dobře cestu? Jak se zachoval Přemysl? Jaká proroctví pronesl před posly? Co si vzal s sebou na Vyšehrad? Jak dále vládli Přemysl s Libuší? Jak se nazýval jejich rod, který vládl v Čechách několik století?

Příloha č. 8

Ob-dlí kn-žete Kroka b-lo na Budči. Na Budči b-la i jedna z prvn-ch škol. Spolu s ostatn-mi se tu uč-ly i Krokovy dcery Kazi, Teta a L-buše. Všechny tři velm- dobře m-slely, neb-ly p-šné a od ostatních se v mnohém l-šily, málokdy se v něčem m-lily. Večer se na m-tině scházely se svými bohy. Přem-šlely spolu s nimi, co b- mohly prož-t. Ve svém novém příb-tku - na V-šehradě - se c-tily velmi dobře, ve svých pokojích měly i nový náb-tek. Všechny chtěly, ab- jejich budoucí manželé b-li s-lní, dovedli se b-t s nepřáteli a v-tězili nad zlými b-tostmi.

Příloha č. 9

Rod Přemyslovců vládl v Čechách několik století. Za vlády knížete Křesomysla se v okolí Prahy těžilo velké množství zlata a stříbra. Lidé utíkali z vesnic a pracovali v dolech. Pole zůstávala opuštěna. Protože na nich nikdo nepracoval, hrozil celé zemi hlad. Ve vesnici Neumětely (poblíž dnešního města Berouna) žil a vládl vladyka Horymír.Když i jeho vesnici hrozila zkáza, napadl se svými nejvěrnějšími druhy horníky. Několik dolů jim společně vypálili. Za tento čin jej kníže Křesomysl uvěznil na Vyšehradě a odsoudil k trestu smrti. Před popravou vyslovil Horymír své poslední přání: chtěl se ještě projet na svém věrném koni Šemíkovi. Když potřetí objížděl vyšehradské hradby, kůň se najednou vzepjal a hradby přeskočil. Potom se ponořil i s Horymírem do řeky Vltavy, která tekla pod vyšehradskou skálou. Všichni přítomní vydechli úžasem. Kníže Křesomysl ustoupil od krutého trestu. Pozval si neumětelského vladyku k sobě na hrad a nechal si vše vysvětlit. Věrný kůň Šemík si náročným skokem velice ublížil, dovezl svého pána ještě domů, ale pak ve stáji tiše skonal.

Co se těžilo v okolí Prahy za vlády knížete Křesomysla? Kde většinou začínali všichni lidé pracovat? Kdo se staral o pole? Co hrozilo celé zemi? K čemu se se svými nejvěrnějšími druhy odhodlal Horymír? Kdo to byl a kde žil? Jak měl být za svůj čin potrestán? Kdo ho zachránil a jak? K čemu se po této události odhodlal kníže Křesomysl? Kdo na vše doplatil svým životem?

Příloha č. 10

Rod Přem-slovců b-l jedním z nejs-lnějších rodů v Čechách. Přem-slovci vládli někol-k století. Za vlády knížete Křesom-sla se místo práce na poli začalo těžit zlato a stř-bro. Úroda na polích us-chala, L-dé se neměli čím nas-tit. Proto Hor- mír se svými druhy někol-k dolů v-pálil. Horym-r měl b-t popraven. Zachrán-l ho jeho věrný kůň Šem-k. Odvážný skok z hradeb však zaplat-l svým ž-votem.


Reflexe:

Ze starých pověstí českých: týdenní tematický blok
Citace:
[1] - ADLA, Z. Obrázky z českých dějin a pověstí. Praha : ALBATROS, 1987.  
[2] - JIRÁSEK, A. Staré pověsti české. Ostrava, 2001. ISBN 80 - 86132 - 59 - 5. 
[3] - MANDELOVÁ, H. Na úsvitu českých dějin. Praha, 1993. ISBN 80-00-00203-5. 
[4] - ŠIMÍČKOVÁ, H. Prvouka - učebnice. Prodos, 1997. ISBN 80-85806-94-0. 
[5] - ŠIMÍČKOVÁ, H. Prvouka - prac.sešit. Prodos, 1997. ISBN 80-85806-96-7. 
[6] - SMETANA, B. Libuše. - nahrávka : Nahrávka,  
[7] - JIRÁSEK, A. Staré pověsti české. - nahrávka,  
Přílohy:
NáhledTypVelikostNázev
Odstranitpdf38 kBpříloha č. 11
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 11. 05. 2005
Zobrazeno: 15785krát
reklama
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
, . Ze starých pověstí českých. Metodický portál: Články [online]. 11. 05. 2005, [cit. 2014-04-25]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/233/ZE-STARYCH-POVESTI-CESKYCH.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.