Odborný článek

Exkurze na hřbitov?

9. 7. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Silvie Kuldová
Spoluautor
Pavel Chromý

Anotace

Příspěvek popisuje téma, které je často i ve výuce považováno za něco, co je tabu, a to téma hřbitov. Autoři popisují, jak je možné využít exkurzi na hřbitov ve výuce zeměpisu a dějepisu. Nabízí zajímavé náměty na různé aktivity, které žákům toto téma přiblíží z hlediska geografického, demografického, historického apod.

Příspěvek byl převzat z časopisu pro další vzdělávání v geografii - Geografické rozhledy.

I když to zní asi trochu nezvykle nebo snad dokonce až příliš ponuře, hřbitov je jedno z nejsnáze dostupných míst pro školní exkurzi. Hřbitov najdeme v každém větším sídle. Tam, kde stojí škola, pak téměř zaručeně. Mimo jiné proto, že škola se zpravidla nachází v jádru (tedy větším sídle) mikroregionu. Podle dostupných údajů je v Česku přes pět tisíc hřbitovů, přičemž ve většině případů se jedná o veřejně a bezplatně přístupná místa (výjimkou jsou význačné kulturní památky, např. pražský židovský hřbitov, nebo veřejnosti běžně nepřístupné hřbitovy např. církevních řádů). Pokusme se tedy alespoň rámcově načrtnout jakousi rukověť návštěvníka hřbitova - badatele.

Vstupní podmínky aneb co je třeba splňovat

Důležitou, ovšem v praxi velmi opomíjenou skutečností, je stanovení cílů. Co chceme žákům/studentům vlastně ukázat? Co si v souvislosti s „výukou v terénu" mají osvojit? Jednoduše - proč na hřbitov vlastně půjdeme? Cílem článku je naznačit, jaké množství informací lze na hřbitově vyčíst a jaké dovednosti se v tomto „modelovém území" dají procvičit.

Nejobtížnější vstupní podmínku, kterou je nutné splnit, představuje kázeň žáků. Nestačí pouze vědomí, že areál hřbitova je zpravidla uzavřený (obehnaný zdí) a že žáky budete mít pod dozorem. Hřbitov je především klidným místem posledního odpočinku. Rušení tohoto klidu je přinejmenším neuctivé. Na hřbitov lze jít pouze s lidmi, kteří vědí, jak se zde chovat. Pohybujeme se bez většího hluku, nejlépe ve skupině a v žádném případě nedáváme např. samostatné úkoly dvojicím žáků. Hlavní část potřebného výkladu realizujeme již ve třídě nebo před vstupem na hřbitov, na místě pak již necháme prostor pro vlastní badatelskou činnost. Školní exkurzi na hřbitov stihneme uskutečnit i během jedné čtyřicetipětiminutové vyučovací hodiny (pokud nesloučíme hodinu zeměpisu např. s dějepisem či základy společenských věd).

Jestliže se stále domníváte, že tento článek nemůže být určen vám, protože ve vašem sídle není hřbitov nebo není přístupný v době vyučování nebo jsou snad žáci natolik neukáznění, že se s nimi na hřbitov neodvážíte jít, pak prosíme o chvilku strpení, v oddíle Kultura se dozvíte o „exkurzi" na hřbitov, při níž nemusíte opustit třídu.

Demografie

Úmrtí lze kromě biologického, duchovního či psychologického vnímání považovat také za demografický jev. Demografie jakožto věda zabývající se studiem reprodukce lidských populací označuje narození a úmrtí za základní demografické události v životě jedince. Na hřbitově můžete zdejší soubor zemřelých podrobit určité zjednodušené demografické analýze. Z údajů na náhrobcích se totiž dozvíte překvapivě mnoho o struktuře daného souboru.

Ujasněme si teď některé odborné demografické pojmy. Co to znamená soubor zemřelých? Demografie pracuje nejčastěji se soubory jedinců, pro ně vypočítává určité charakteristiky a popisuje jejich strukturu. Strukturou se rozumí roztřídění souboru do vybraných kategorií - podle pohlaví, věku, rodinného stavu... Představujete si již náhrobní desky na vašem vybraném hřbitově, kde jsou právě tato data k dispozici? „Josef Novák, nar. 25. 4. 1928, zemř. 27. 9. 1996 a jeho žena Marie Nováková" atd. Anebo také ne. Ku příkladu rodinná hrobka: „Zde v pokoji odpočívá rodina Novákova."

Demografie pochopitelně běžně nepracuje se soubory tohoto typu. Má k dispozici statistické soubory dat ze soupisů obyvatelstva (sčítání) a evidence přirozené měny (tj. centrálně evidované záznamy zejména z matrik). Opustíme-li však moderní období statistických pramenů, nemá už demograf tak jednoduchou práci. Historický demograf musí často pořizovat záznamy o jednotlivých členech dané populace z nepřímých pramenů a postupně si tak sestavit zkoumaný soubor sám. Pokud nejsou k dispozici soupisy (berní, církevní) ani jiný písemný záznam, přicházejí na řadu pohřebiště. A to v dvojím slova smyslu.

Paleodemografie získává informace o minulých populacích z kosterních pozůstatků. Historičtí demografové pak využívají právě údaje z náhrobních kamenů, sarkofágů apod. Se svými žáky tak můžete zjednodušeně simulovat práci historického demografa. Na vybraném hřbitově pořídíte soupis pohřbených a potřebné demografické údaje na náhrobcích. Zapíšete si věk (datum narození a úmrtí) a určíte pohlaví zemřelého. Možná využijete i další data, která jsou k dispozici. Ve třídě si pak můžete narýsovat věkové struktury (tzv. pyramidy) vašeho souboru, vypočítat podíl žen a mužů, procento těch, kteří zemřeli např. do dvanácti let věku, průměrný věk zemřelých (počítá se obdobně jako aritmetický průměr známek ve škole). Soubor lze rozdělit i do několika podsouborů, počítat údaje za ně a vzájemně je porovnávat. Příkladem je srovnání průměrného věku zemřelých mužů a žen, průměrného věku zemřelých do roku 1900, od 1900 do 1950, od 1950 do současnosti apod.

Při všem tom počítání však nikdy nezapomeňte na primární cíl pořízení dat. Žáky neuspokojí číslice vyjadřující podíl čehosi. Měli by vědět, co se za číslem skrývá. Proč je v 19. století průměrný věk zemřelých nižší, tedy proč se lidé v minulosti dožívali v průměru nižšího věku? Proč se tak často objevují na náhrobcích jména dětí? Proč je věková pyramida v 19. století méně pravidelná, tedy obdobně (zde pozor na jiný problém) proč se nám z 19. století dochovalo méně hrobů? K zamyšlení vede i soupis na pomnících padlým v obou světových válkách. Proč jsou seznamy hrdinů z té první obvykle delší než výčty obětí druhé světové války?

Zajímavé je také nechat žáky na vlastní oči se přesvědčit (anebo je na to alespoň upozornit), že existují hřbitovy s určitým způsobem deformovanou demografickou strukturou. Uveďme alespoň dva příklady: většina pohřbených je ženského pohlaví (hřbitovy řádových sester), či naopak mužského pohlaví (obdobně mužské církevní řády, ale také vojenské hřbitovy). Nemusí se však jednat pouze o deformaci demografické struktury. Existují hřbitovy, např. vyšehradský Slavín, určené specifickým (sociálním či profesním) skupinám lidí. Právě ty mnohdy nabývají hodnotu např. galerií osobností národa či symbolů jeho dějin. Jistou obdobou jsou i egyptské pyramidy.

Časové údaje na náhrobcích nám také mohou napomoci rozeznat jednotlivé fáze vývoje hřbitova a určit nejstarší (jádrovou) část. Vývoj bývá vcelku spolehlivě čitelný i z podoby hrobů, například z materiálů, které sloužily k výrobě náhrobků či náhrobních křížů. V nejstarší části jsou převážně použity tradiční místní materiály (dřevo, žula, pískovec, ale i litinové kříže v oblastech, kde se nacházely železářské hutě). Teprve novodobě se uplatňují i „cizokrajné" materiály - švédská či kanadská žula.

Orientace podle mapy

Vyděsila vás představa, že pořizujete soupis všech pohřbených na pražských Olšanských hřbitovech? Výše uvedený demografický úkol můžete samozřejmě vyzkoušet i na menším souboru, než jsou všichni pohřbení na vámi vybraném hřbitově. Vyberte pouze některé hroby a zároveň si s žáky procvičíte orientaci podle mapy. Od každého hřbitova existuje u jeho správce plánek s jednotlivými zakreslenými hroby. Když do takového plánku označíte žákům hroby, z nichž mají údaje opsat, vyhledají je jako podle jakéhokoli jiného obrazu skutečnosti. V menším sídle se vyplatí označit na plánku ty hroby, které patří rodinám žáků ve třídě. Předejdete tomu, že se k nim žáci po příchodu na hřbitov stejně rozejdou.

Zvláštním případem jsou hřbitovy zaniklé. Projevují se v krajině většinou jako shluk košatých stromů a keřů na obdélníkovém půdorysu. Když pak přijdete blíže, objevíte pozůstatky obvodové zdi. Stojí za to se s žáky zamyslet, proč hřbitov zanikl. Jakou funkci plní dnes? Přidáme opět jeden úkol s mapou, tentokrát s turistickou. Jak je v ní takový objekt zakreslen? Je na jeho místě dosud značka hřbitova? Na mapě 1:50 000 zpravidla ano, i podle toho se dají bývalé hřbitovy v krajině nalézt.

Promluvíte-li se správcem, možná zjistíte, že i v oblasti pohřebnictví najdeme moderní informační technologie. Při správě hřbitova a evidenci jednotlivých hrobů se velmi dobře uplatňují například geografické informační systémy. Tím by se exkurze mohla stát atraktivnější i pro počítačové nadšence ve vaší třídě.

Historie

Zaniklé hřbitovy velmi úzce souvisejí i s následujícími otázkami vhodnými do výuky dějepisu nebo občanské výchovy. Mezi opuštěnými a nevyužívanými hřbitovy se v Česku velice často objevují hřbitovy židovské. Zkuste položit žákům otázku, proč se dnes nepoužívají. A jak dlouho? Dojdete zřejmě k závěru, že od druhé světové války. A proč tedy nebyly po válce obnoveny? Jaká další skupina obyvatel na území Česka před válkou žila a dnes tu není? Máme na mysli české Němce. Ti z vás, kteří učí ve škole v oblasti, kde před válkou převažovalo německy mluvící obyvatelstvo, jistě vědí, že místní hřbitovy velmi dobře dokumentují události nedávné doby. Proč zde zemřelí po roce 1945 již nemívají německá jména a náhrobky německy psané epitafy, když je všechny starší mají?

Mnohdy „německá část" hřbitova zdánlivě zeje prázdnotou. Uprostřed trávníku stojí nemnoho dochovaných náhrobků, jako je tomu na příklad na hřbitově v Pšově na Podbořansku. Na stejném hřbitově je i jeden důležitý pomník s nápisem: „Pochod smrti 1945. Věnují 268 obětem fašistické zvůle na věčnou paměť občané Pšova. 1960." Také tuto část historie je třeba v dějepise probrat, ačkoli na ni pro samý pravěk a starověk a „drobečkovou politiku" často (a možná i záměrně) nezbývá čas. Jak bylo řečeno výše, jsou to události nedávné doby, přesto o nich vědí žáci a studenti tak málo. Netajme před nimi nic a odveďme je tam, kde si dějiny (zejména ty nejnovější) zrekonstruují sami. Množství otázek a zamyšlení jistě vyvolá lesní hřbitov v Rudohoří na úpatí Keprníku v Jeseníkách, symbolický hřbitov obětí zdejšího zajateckého, později internačního tábora.

Kultura

 A na závěr slibovaný úkol, který lze realizovat i v teple třídy. Položte žákům otázku, jak si představují typický hřbitov. Většina jich asi popíše mramorové náhrobní desky, lucerny na petrolejové lampy nebo svíčky v kalíšku, množství věnců a afrikánů. Anebo možná ne. I v Česku najdeme více typů hřbitovů. Jednoduché kamenné desky, staré náhrobky s pískovcovými sochami a kříži porostlé břečťanem... Zeptejte se žáků, zda byli na nějakém pohřebišti v cizině. Někdo možná vzpomene náhrobky na zeleném trávníku na Britských ostrovech, hřbitov s cypřiši a oleandry ve Středomoří, arabské hřbitovy ve skalách anebo mayské či egyptské pyramidy, indická mauzolea...

Srovnáte-li si ve třídě všechny odpovědi, dojdete nejspíše k závěru, že jednotlivé kultury se ve způsobu pohřbívání liší. Primárním rozlišením je, zda pohřbívají žehem, nebo ukládají do hrobu tělo, anebo tělo dokonce mumifikují. Další rozdílnosti představuje materiál hrobky, tvar a typ náhrobku, jeho jednoduchost či okázalá výzdoba. Různé je umístění zesnulého v hrobce: v zemi, v sarkofágu ve vyhrazené prostoře, tzv. „vzdušné hroby" (máry) severoamerických indiánů apod. Světoběžníci, které touha po poznání zavedla až na břehy Gangy, by mohli vyprávět. Břehy posvátné řeky totiž nejsou jen místem pro „očistu" (běžnou hygienu nebo praní prádla), ale i svědectvím pro Evropany jen těžko pochopitelného rituálu (nedostatečně či vůbec nespálené ostatky lidí, které po obřadu plují po hladině). Hle a jsme u environmentálních či ekologických souvislostí pohřbívání. (V našich podmínkách pak u nezbytných ochranných pásem hřbitovů, která vymezuje každý územní plán.)

Opět nestačí pouhý popis vzhledu pohřebišť, ale měli byste se také společně zamyslet nad tím, proč se v tomto ohledu jednotlivé kultury liší. Přispívá k tomu rozdílný ráz krajiny? Dostupný materiál? Představy o posmrtném životě? Má na způsob pohřbívání vliv klima? Například novozélandští Maorové pohřbívají své mrtvé do kamenných schránek na povrchu, poněvadž půda v jejich zemi je příliš horká.

V citlivé tematice kulturních odlišností je právě vysvětlení „proč" nejdůležitější. Nepochopíme-li konání příslušníků jiných kultur, stane se často terčem posměchu, netolerance i nenávisti. Jedno mají všechny kultury společné - pohřebiště je posvátné místo (nikoli jen v sakrálním smyslu).

Závěrem

Výčet možných aktivit při školní exkurzi na hřbitov není zdaleka úplný. Opominuli jsme například jedno téma z biologie - výzkum typických rostlin na hřbitově. Ale i vás jistě napadne, jak dál v tomto směru obohatit výuku.

OTÁZKY A ÚKOLY:

  1. Zamyslete se nad pojmem „hrob Neznámého vojína". Kde se na území Česka nachází ten nejznámější? Mají i v jiných evropských zemích „hroby neznámých vojínů"? Co tyto hroby symbolizují?
  2. Víte, kam byste poslali zahraničního turistu, kdyby chtěl spatřit místo posledního odpočinku význačných osobností naší kultury a dějin, např. T. G. Masaryka, K. Čapka, E. Beneše, B. Smetany?
  3. Vlastními slovy se pokuste vysvětlit pojmy mauzoleum, pyramida a mohyla. Co mají tyto pojmy společného a jaký je mezi nimi rozdíl? Zkontrolujte si své vysvětlení v naučném slovníku. Dovedete uvést příklady - třeba z vašeho okolí?
  4. Popište, čím jsou charakteristické židovské hřbitovy. Jsou něčím obecně typické i hřbitovy jiných etnik?

Další související článek - Příklad úkolů z geolaboratoře.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Silvie Kuldová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Zeměpis (geografie)