Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Jsem, či nejsem neoludditou?
Odborný článek

Jsem, či nejsem neoludditou?

19. 10. 2020 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Zamyšlení nad souvislostmi současných snah o smysluplné nasměrování vývoje technologií v souvislosti s hnutím ludditů, které něco vzdáleně podobného prosazovalo na přelomu 18. a 19. století v Anglii.

My, co jsme studovali v dobách budování komunismu, víme o ludditech asi jen to, že jsou zakladateli dělnického hnutí, něco jako první odboráři. Do historie se zapsali tak, že v Anglii na přelomu 18. a 19. st. bránili pokroku tím, že ničili v továrnách tehdy nově zaváděné typicky tkalcovské stroje. Na první pohled by se mohlo zdát, že naše dnešní situace, v níž se snažíme bránit ovládání lidí prostřednictvím technologií, je analogická. Než však takové tvrzení přijmeme, podívejme se raději na věc trochu blíže.

Aby bylo možno se zamyslet nad souvislostmi, vypůjčím si charakteristiku ludditů od Marco Deseriise. Má tři komponenty [1]:

  1. Ničení strojů bylo vyvoláno snahou bránit přenášet na ně prostřednictvím automatizace a technologické inovace dovednosti dělníků. Důsledkem průmyslové revoluce tak bylo snížení závislosti kapitálu na manuální práci.

  2. Snaha zvrátit vývoj průmyslové revoluce směřující k přesouvání investic místo do pracujících do strojů.

  3. Hnutí bylo doprovázeno paradigmatickou změnou ve vývoji pracovního trhu – přechod od cechů k jednotnému dělnickém hnutí (od feudalismu ke kapitalismu).

Pro všechny tři komponenty činnosti ludditů lze v dnešní době nalézt nějakou podobnost ve snahách bránit nekontrolovanému rozvoji technologií. Mluvíme o neoluddismu, který má více různých forem – od čistě ekonomického přes romantický (návrat ke kořenům), ekologický až po anarchismus, který, podobně jako původní luddité, využívá nezákonné postupy (např. Anonymous) [2]. Ve skutečnosti se nemohu bezvýhradně přiklonit k žádnému ze zmíněných směrů.

Zkusme hledat analogii pro všechny výše definované komponenty luddismu zvlášť.

  1. Dnes v době pandemie a nástupu umělé inteligence lze konstatovat, že dochází ke stále většímu nahrazování rutinní manuální práce stroji (viz např. Jak pandemie pomáhá nahrazovat lidskou práci roboty). Strach z tohoto vývoje nutně musí mít především nekvalifikovaní dělníci (Kdo z našich žáků nejspíše nenajde práci?). Problém, který měli luddité, je tedy dnes mnohem závažnější. Potíž je v tom, že dovednosti současných robotů nejsou uloženy přímo v nich, ale jsou sdíleny v cloudu, takže fyzické zničení některých nemůže jejich schopnosti ohrozit. V případě snahy ovlivňovat myšlení lidí prostřednictvím jejich přístrojů, je situace podobná. Stroj, na němž běží algoritmus celý systém řídící (např. Facebook), nelze fyzicky zničit. Jediným možným účinným způsobem je nezákonná cesta hackerského útoku. Tomu, kdo k tomu má potřebnou kvalifikaci, však zatím určitě nahrazení nehrozí.

  2. Je zřejmé, že každý investor si snadno spočítá, kdy se mu vyplatí si na rutinní činnosti pořídit drahý stroj, který ale pracuje 24 hodin denně a nežádá žádnou mzdu. Asi není náhodou, že právě sektor IT a AI patří v současné době k nejvíce ziskovým. Hodně se mluví o potřebě zdanit práci strojů (Komu patří práce strojů?). My v sektoru školství jsme zatím přesvědčeni, že nahradit učitele hned tak možné nebude, ale jsme si vědomi nutnosti se stroji spolupracovat (Podle McKinsey mohou technologie převzít nejméně čtvrtinu práce učitele). I ta čtvrtina je velmi zajímavou oblastí pro investice. Stojíme ale před potřebou v důsledku technologického vývoje zásadním způsobem modifikovat výukové cíle žáků směrem k potřebným kompetencím (Jak vypadá na kompetence orientovaná výuka?).

  3. Jsme svědky další paradigmatické změny ve vývoji lidstva (od kapitalismu k dataismu – viz Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?). Přitom existuje více různých snah technologický pokrok ovlivnit. Bohužel tyto snahy mají rozdílné cíle a mohou někdy jít i proti sobě. Je zřejmé, že bez nějaké koordinace se nepodaří snahy sjednotit a vyvinout účinný tlak. Zdá se, že odbory snahu bránit v technickém pokroku nepraktikují a zabývají se hlavně tím, aby jimi organizovaní zaměstnanci měli co nejlepší podmínky a nejvyšší mzdu. Důsledkem je zaměstnávání neorganizovaných dělníků, kteří ale musí být levnější než stroje. Je stále zřejmější, že nutnou podmínkou nějakého významnějšího odporu je masivnější zapojení lidí. Jenže to zase vyžaduje z jejich strany pochopení situace, tedy mnohem vyšší míru digitálních kompetencí napříč celou společností. S tím, jak bude kapitál stále méně závislý na lidské pracovní síle, se bude snižovat též vliv odborového hnutí, a lze tudíž mluvit o nové paradigmatické změně, která by snad mohla zaktivizovat občanskou společnost ke kolektivní obraně.

Jak vidno, všechny tři komponenty snažení luddistů ze začátku 19. století mají i po 200 letech určitý smysl a lze je promítnout do problémů současnosti. Připustíme-li, že hnutí ludditů přispělo k tomu, že se nakonec podařilo zlepšit podmínky zaměstnanců tak, že je pro nás dnes nepředstavitelné, aby někdo měl 16hodinovou pracovní dobu a zaměstnávány byly i děti, pak má asi smysl se o něco podobného pokoušet i dnes. Z tohoto úhlu pohledu tedy asi přece jen jsem neoludditou.

Doba je však natolik jiná, že to přirovnání asi bude velmi zavádějící. Stejně jako byli původní luddité nakonec vnímáni jen jako odpůrci pokroku, budou asi dnešní neoluddité nejčastěji přirovnáváni k anarchistům, a tím určitě nejsem.

Nedává mi smysl bránit vlastnímu rozvoji technologií, jen jejich vývoj lidstva ohrožující aplikaci. Souhlasím s názorem Sherry Turkle, podle níž „ jsou zde technologie příliš krátce na to, aby nekontrolovaným způsobem ovlivňovaly náš život“ (Spojeni, ale sami!). Podporuji hnutí Time Well Spent Tristana Harrise ukazující potřebu organizace času stráveného s přístroji (Dobře strávený čas podle Tristana Harrise), cítím se být členem skupiny Team Human Douglase Rushkoffa, který mobilizuje odborníky k boji proti zneužívání technologií k ovládání lidí (Ovládej, abys nebyl ovládán!).

A rozumím tomu, proč známá, násilí nepropagující kurátorka vzdělávacích technologií Audrey Watters říká: „Buďme raději luddity než holuby.“ [3]

Poznámka: Zmínka o holubech u Audrey vychází z jejího dlouholetého studia historie vzdělávacích technologií, v tomto případě praxe známého behavioristy B. F. Skinnera (Co bylo špatně).

Literatura a použité zdroje

[1] – DESERIIS, M. Is Anonymous a New Form of Luddism?: A Comparative Analysis of Industrial Machine Breaking, Computer Hacking, and Related Rhetorical Strategies. Radical History Review : doi:10.1215/01636545–2210437, 2013.
[2] – FALTOVÁ, Monika. Průmysl 4.0. 2019. [cit. 2020-9-18]. Dostupný z WWW: [https://medium.com/edtech-kisk/pr%C5%AFmysl-4-0-d3687a297ca6].
[3] – WATTERS, Audrey. Luddite Sensibilities' and the Future of Education. 2020. [cit. 2020-9-18]. Dostupný z WWW: [http://hackeducation.com/2020/07/29/luddite-sensibilities].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Ondřej Neumajer
22. 10. 2020, 22:31
...je pro nás dnes nepředstavitelné, aby někdo měl 16hodinovou pracovní dobu a zaměstnávány byly i děti
Je otázka, zda jsme se od těchto praktik až tak zásadně vzdálili. Doporučuji dokument Saši Uhlové Hranice práce, viz https://www.csf…e-prace/
Bořivoj Brdička
23. 10. 2020, 08:27
No dobře, tedy malá oprava. Je nepředstavitelné, aby "to bylo legální". V Anglii si tenkrát schválili zákon, podle kterého byl za zničení stroje trest smrti.
Samozřejmě si uvědomuji, že v naší části světa je situace jiná než jinde. Já jsem si při prvním pohledu myslel, že Ondřej chce připomenout nelidské podmínky života - třeba v indickém slumu.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Výchova demokratického občana