Odborný článek

Wincenty Okoń

20. 4. 2020 Základní vzdělávání
Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Anotace

V tomto článku bych chtěla české pedagogické veřejnosti představit významnou osobnost polské pedagogiky 20. století, Wincentyho Okońa, který se zaměřil především na rozvoj polské didaktiky a pedeutologie.

1. Životopis

1.1 Dětství, mládí a doba studií

Wincenty Okoń se narodil roku 1914 v Chojenci. Byl jedním z osmi dětí. Jeho rodiče byli zemědělci, měli desetihektarové polnosti. Dle vzpomínky Anny a Macieje Górskich (Anna i Maciej Górscy, Gazeta SGH ) byl Wincenty velice nadaným dítětem, které umělo již v pěti letech plynně číst, přičemž se naučil číst sám. Již jako dítě projevoval intelektuální zájmy, jako žák třetí třídy základní školy přečetl všechny knihy, které měli ve školní knihovně, kterých bylo okolo 100 kusů. Školní docházku v tehdy sedmileté základní škole započal sice o rok později, než by měl, neboť ve vsi chyběl v té době učitel, avšak po týdnu, kdy docházel do první třídy zdejší školy, učitelský sbor usoudil, že pro dobro dítěte bude nejlepší přesunout ho rovnou do druhé třídy, právě vzhledem k jeho schopnostem číst a psát, které měl plně zvládnuté.

Poté, co skončil šestou třídu základní školy, sám uznal, že škola již mu není schopna dát nové poznatky, které jej nikterak nerozvíjí, proto se rozhodl nadále do školy nechodit, nepokračovat již ve školní docházce do třídy sedmé, a rovnou po ukončení šesté třídy šel na přijímací řízení na střední školu pedagogickou, které úspěšně složil, přičemž musel ještě dodatečně složit zkoušku ze všech předmětů sedmé třídy. V dětství a mládí ještě neměl vyhraněnou oblast zájmu, zajímal se prakticky o vše, co jej obklopovalo (Juszczyk, Surdyk, 2009).

Ve věku patnácti let se definitivně rozhodl pro dráhu učitele. 1. září 1929 začal studovat střední pedagogickou školu (Seminarium Nauczycielskie) v Chełmie. Zde se setkal s Kazimierzem Andrzejem Jaworskim, významným básníkem a překladatelem české a ruské krásné literatury do polštiny, což byl jeden z jeho učitelů. Po ukončení střední pedagogické školy a absolvování povinné vojenské služby se roku 1937 stal učitelem ve vesnické škole v Garwolinu. V tehdejší době bylo běžné, že učitelé byli umísťováni do škol, kde učitelé chyběli. V té době se také rozhodl pro zvýšení kvalifikace a pokračoval ve studiu na Vyšší škole pedagogické ve Varšavě. A to i přesto, že měl plnou kvalifikaci k výkonu své profese. Neboť v dané době bylo středoškolské vzdělání pro učitele dostačující (Juszczyk, Surdyk, 2009).

1.2 Druhá světová válka

Bojoval ve druhé světové válce, působil také v odboji. Organizoval tajné vzdělávání, například tajné Gymnázium všeobecně vzdělávací. V roce 1944 se stal učitelem u vojenského námořnictva v Gdaňsku a zde působil do roku 1946. Gdaňsk měl velice rád, podílel se také na rozvoji zdejšího kulturního života (Juszczyk, Surdyk, 2009).

1.3 Akademická dráha

V září 1946, ihned po obhajobě diplomové práce na téma německé hlavní školy, odchází z vojenské služby, to již měl 32 let. V té době začíná svou akademickou dráhu. Pracuje na katedře obecné pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity v Lodži. Toto pracovní místo přijal po domluvě s profesorem Sergejem Hessenem. Zde začal pracovat na doktorské dizertační práci, která nese název Hra a realita (Zabawa a rzeczywistość), kterou obhájil v červnu 1948. Na Lodžské univerzitě Vincenty Okoń hojně publikoval v tamějším časopise Život školy (Zycie szkoły). V dalším roce však Lodž opouští a začíná pracovat na Varšavské univerzitě, na tamější katedře obecné pedagogiky. Toto pracovní místo přijal po domluvě se zde působícím profesorem Bogdanem Suchodolskim.

S Varšavskou univerzitou je svázáno jeho jméno nejvíce, zde působil až do odchodu do důchodu. Roku 1955 byl jmenován profesorem Varšavské univerzity a v letech 1958–1960 zde působil ve funkci děkana Pedagogické fakulty. Po dlouhá léta až do důchodu působil jako vedoucí katedry obecné didaktiky na Pedagogické fakultě Varšavské univerzity. Zde okolo sebe soustředil schopné lidi, oddané své práci, z nichž můžeme například jmenovat Jana Barteckého, Czesława Kupisiewicze, Krzysztofa Kruszewského, Tadeusza Lewowického, Władysława Zaczyńského, Barbaru Mazur, Alicji Siemak-Tylikowskou, Elżbietu Putkiewicz, Stefana Mieszalského i Mirosława S. Szymańského. Katedra za působení Wincenta Okoně začala vydávat do dnešní doby významný časopis Przegład pedagogiczny (Přehled pedagogiky).

Wincenty Okoń byl také redaktorem v do dnešní doby významných časopisech Kwartalnik Pedagogiczny (Pedagogický čtvrtletník), Studia pedagogiczne (Pedagogické studie).

Od roku 1973 byl Wincenty Okoń také členem Polské akademie věd (Polska Akademia Nauk).

Získal také čestné doktoráty od těchto univerzit: Slezská univerzita v Katovicích, Vyšší škola pedagogická v Krakově, Technická univerzita v Braunschweigu v Německu (Śliwerski, online).

Wincenty Okoń zemřel roku 2011 ve Varšavě.

2. Pedagogické dílo

Wincenty Okoń byl významným polským pedagogem, především se zaměřoval na oblast didaktiky a pedeutologie. Byl stoupencem myšlenky komplexního vzdělávání, zde byl zastáncem pojetí Gardnera a chtěl rozvíjet žáka po stránce kognitivní, afektivní i psychomotorické.

Předmětem jeho zkoumání byly především tyto oblasti: profesní kompetence učitele, řízení výchovně-vzdělávacího procesu, rozvoj samostatnosti, kritického myšlení a tvořivosti žáků.

Problematika rozvoje tvořivosti, samostatnosti a kritického myšlení žáků ho natolik zaujala, že se své poznatky jal předávat dále, a to i mimo akademickou půdu. Zorganizoval například prázdninové kurzy v pro praxi činné, kvalifikované učitele, kde své posluchače seznamoval s pro tehdejší školství inovativními metodami problémové výuky a skupinovou výukou v heterogenních skupinách.

Mezi jeho významné pedagogické myšlenky patří také myšlenka základních pilířů vyučovacího procesu.

Jedná se o následující pilíře:

1. Žáci si uvědomí cíle vyučovací hodiny.

2. Představení nových informací.

3. Uvědomění si vztahů mezi jednotlivými informacemi, pojmy.

4. Zapamatování nových informací.

5. Praktické využití nabytých informací.

6. Tvořivá práce žáků.

7. Kontrola a hodnocení výsledků výuky.

Přičemž sám autor zdůrazňuje, že pochopitelně na každé vyučovací hodině nemusí být zastoupeny všechny tyto výše zmíněné vyučovací pilíře, ale měl by je mít učitel stále na mysli.

Na mysli by měl mít učitel dle Okoně také následující didaktické zásady, které autor sám vymezil:

  1. systematičnost
  2. samostatnost
  3. spojení teorie s praxí
  4. efektivnost
  5. postupné zvyšování obtížnosti
  6. spojení individualizace a socializace
  7. postupování od konkrétního k abstraktnímu

V rámci pedeutologie definoval ideálního učitele. Dle Wincnetyho Okoně by ideální učitel měl mít morální autoritu, měl by chtít pracovat pro dobro celé společnosti, přičemž by se měl zajímat o rozvoj lokální společnosti, a nejen o rozvoj samotné školy a žáků. Pokud má být učitel pro žáky autoritou, je nutné, aby vůči nim projevoval svou lásku, byl trpělivý, přistupoval k nim chápavě, ale také na ně kladl vysoké požadavky, pokud jde o výkon i kázeň, a na těchto svých požadavcích vždy trval, nikdy z nich neustupoval. Pro udržení si autority u žáků je totiž velmi důležité, aby učitel byl přísný, neoblomný, ale spravedlivý.

K jeho významným pedagogickým dílům patří například Vzdělávání učitelů v Polsku – současný stav a směry transformace (Kształcenie nauczycieli w Polsce – stan i kierunki przebudowy), Současná škola (Szkoła współczesna), Základy problémové výuky (U podstaw problemowego uczenie się), Problémová výuka v současné škole (Nauczanie problemowe we współczesnej szkole). Posledně dvě jmenové knihy byly přeloženy do několika jazyků – do bulharštiny, češtiny, japonštiny, ruštiny a rumunštiny.

Wincenty Okoń byl také autorem několika učebnic, například Úvod do obecné didaktiky (Zarys dydaktyki ogólnej), Všechno o výchově (Wszystko o wychowaniu).

Stál za vydáním Nového pedagogického slovníku (Nowy słownik pedagogiczny). Byl také autorem Medailonků slavných polských pedagogů (Wizerunki sławnych pedagogów polskich).

Spolu s několika dobrovolníky Wincenty Okoń realizoval výzkumy na různých typech a stupních škol. Výstupem těchto výzkumů byla například monografie Vyučovací proces (Proces nauczania), vydaná roku 1954.

Literatura a použité zdroje

[1] – GÓRSCY, Anna, Maciej . Wspomnienie o profesorze Wincentym Okoniu. "Gazeta SGH”,Szkoła Główna Handlowa w Warszawie,
[2] – JUSZCZYK, S.; SURDYK, A. Życie i twórczość naukowa profesora Wincentego Okonia IUBILAEI CAUSA LAUDATIO. Homo Ludens 1 : Uniwersytet Śląski w Katowicach Uniwersytet im. Ad, 2009.
[3] – ŚLIWERSKI, B. Odszedł klasyk współczesnej dydaktyki prof. dr hab. Wincenty Okoń. 2011. [cit. 2019-11-4]. Dostupný z WWW: [http://sliwerski-pedagog.blogspot.com/2011/10/odszed-klasyk-wspoczesnej-dydaktyki.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PaedDr Lucie Zormanová Ph.D

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
20. 4. 2020
Zajímavý a podnětný článek. Zvláště bych chtěla vyzdvihnout didaktickou zásadu individualizace a socializace. V novodobých pedagogických přístupech bývají tyto dva prvky oddělovány a někdy dokonce stavěny proti sobě. Zde se objevuje zajímavý přístup, který jistě stojí za zvážení. Doporučuji všem učitelům.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Pedagogika