Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Od stylů učení k mentálním modelům
Odborný článek

Od stylů učení k mentálním modelům

2. 9. 2019 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička
Tento článek je součastí seriálu: Julianiho Věda učení

Anotace

První část zprávy s výběrem zajímavých poznatků z kurzu The Science of Learning amerického experta na tvořivé myšlení A. J. Julianiho.

Během prázdnin jsem si zapsal kurz našeho starého známého A. J. Julianiho (Hodina géniů) nazvaný The Science of Learning (Věda učení). Většinu toho, co předkládá učitelům ve snaze jim pomoci posouvat se s dobou (Tři posuny George Courose), známe. Přesto musím konstatovat, že některé souvislosti pro mě byly nové. Předložím vám, co jsem se dozvěděl, a bude z toho dokonce seriál.

Juliani začíná přehledem poznatků o tom, co se během učení děje v mozku. Do značné míry vychází z obsahu nám známého kurzu How to learn Barbary Oakley. Nejnovější poznatky vědy pak propojuje s pedagogikou. Základní souvislosti přitom vysvětluje na obecně oblíbeném mýtu, podle něhož si člověk zapamatuje až 10 % toho, co přečetl, 20 % toho, co slyšel, 30 % toho, co viděl, 50 % toho, co slyšel i viděl, 70 % toho, co řekl či napsal, a 90 % toho, co udělal. Jedná se o nevědeckou a díky přesným procentům přímo chybnou interpretaci Kuželu zkušeností (Cone Of Experience) Edgara Dalea.

Tento zavádějící pokus využít seriózní Daleovo dílo k přesvědčení veřejnosti (včetně učitelské), že stačí si učební látku prohlížet (např. v podobě filmu či videa) a z poloviny je hotovo, byl poměrně úspěšný. Díky internetu je stále přiživován mnoha zdroje si neověřujícími autory popularizačních textů. Už delší čas existuje snaha akademiků uvést věci na pravou míru. Juliani odkazuje na článek Willa Thalheimera Mythical Retention Data & The Corrupted Cone (Mytická data o paměti & znehodnocený kužel) [1].

Zdrcující kritika oněch číselných údajů přitom samozřejmě nezpochybňuje to, že učení je mnohem efektivnější při zapojení více smyslů, ani to, že konstruktivistické metody založené na vlastní aktivitě žáka (dělání) jsou efektivnější než memorování načtených informací. Daleův kužel je však třeba chápat jen jako abstraktní seřazení možných forem vzdělávání podle potenciálu, který mají. V konkrétní situaci se vždy uplatňuje mnoho různých vlivů (předchozí poznatky, momentální pozornost apod. – viz Cognitive Processes in Learning: Types, Definitions, and Examples).

Od Daleova kuželu zkušeností je jen krok ke stylům učení. Svým způsobem možná dokonce přispěl k jejich podobně velké popularitě v 2. polovině 20. st. Chybělo málo, a dospěli jsme až do stavu, kdy čtení jako učební postup nevyhledává skoro nikdo. Chyba je zjevná. Nejvhodnější metodu neurčují preference žáka, ale hlavně cíl výuky. Teprve tehdy, lze-li ho dosáhnout různými cestami, je možné vybírat. To znamená, že i představa existence učících stylů je do značné míry pouhým mýtem (Neurovědecké mýty ve vzdělávání).

Když se spolu s Julianim zamyslíme nad tím, kam směřuje vývoj pedagogiky, je-li pohled daný učebními styly již zastaralý, asi bychom si měli připomenout vývoj od kognitivismu směrem ke konstruktivismu (Konektivismus – teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí). Zjednodušeně se jedná o posun od vnímání učení v podobě ukládání poznatků do paměti jako do skladu k pochopení, že u každého ten proces závisí primárně na tom, jak vypadá jeho stávající struktura poznání vytvořená v minulosti. Ta výrazně ovlivňuje, jak každou novou informaci vnímáme a jakým způsobem jsme schopni ji zpracovat a přenést do dlouhodobé paměti. Vzpomeňme, jak nám Barbara Oakley vysvětlovala proces shlukování (synapsí) a potřebu vytvořené shluky obnovovat a upevňovat.

Chápání světa je proto závislé na tom, jak vypadá celková struktura shluků v našem mozku neboli jak máme vytvořeny mentální modely. Ty určují, jak jsou nastaveny spoje v mozku, a formují tak naše myšlení. Svět je příliš složitý (komplexní) na to, aby se dal pochopit do všech detailů. Proto se bez zjednodušení v podobě mentálních modelů neobejdeme. To, jak jsou vytvořeny, ovlivňuje, jak vnímáme relevanci různých věcí a jak zdůvodňujeme svá rozhodnutí.

Farnam Street: Mental Models

Pro nás to znamená, že místo takových stylů jako vizuální, sluchový či verbální musíme ve výuce sledovat spíše to, jak vypadají mentální modely žáků – kognitivní strategie, metakognitivní strategie, motivační strategie, strategie řízení učení.

Studovat mentální modely můžete do největších známých detailů na webu Princeton University Mental Models and Reasoning.

Literatura a použité zdroje

[1] – THALHEIMER, Will. Mythical Retention Data & The Corrupted Cone. 2015. [cit. 2019-8-5]. Dostupný z WWW: [https://www.worklearning.com/2015/01/05/mythical-retention-data-the-corrupted-cone/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Bořivoj Brdička
12. 10. 2019, 08:18
Hezké vysvětlení stylů:Learning styles & the importance of critical self-reflection | Tesia Marshik | TEDxUWLaCrosse

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Julianiho Věda učení.
Ostatní články seriálu: