Začátek jazykové výuky spadá zpravidla do období mladšího školního věku. Má to řadu výhod, ale klade to velké nároky na metodické postupy adekvátní věku a na osobu učitele vůbec. Hlavními požadavky v tomto období jazykové výuky jsou probuzení zájmu o studium cizích jazyků, vytváření pozitivního vztahu k tomuto předmětu a osvojování především zvukové stránky jazyka. Kvalitní výuka jazyka je vhodně propojena s hudební, pohybovou, výtvarnou a dramatickou výchovou, které se stávají přirozenou součástí vyučovacích hodin cizího jazyka. Dětem je hravý způsob výuky velmi blízký a silně je motivuje.
Pokud jsou učitelé jazyků také třídními učiteli, znají dokonale všechny problémové žáky a jejich specifické poruchy a bývají v častějším kontaktu s rodiči. Mohou také cizí jazyk začlenit do komplexu ostatních předmětů a využít integrujících prvků v rámci mezipředmětových vztahů. Pokud ve třídě vyučuje učitel pouze s jazykovou aprobací, neobejde se bez spolupráce s třídním učitelem.
Podle Norimberských doporučení k ranému osvojování cizího jazyka je na výuku cizího jazyka v primárním školství kladen zvláštní důraz. První ročníky základní školy budují základy všemu, co společnost považuje za dobré se naučit. Raná výuka cizího jazyka využívá psychických a fyzických věkových zvláštností dítěte, jeho zvídavosti, hravosti, potřeby komunikace, schopnosti napodobování i artikulační schopnosti. Umožňuje dětem setkání s jinými kulturami, jejich respektování a podporuje celkový rozvoj osobnosti. Základním cílem rané výuky jazyků je schopnost jednoduché komunikace vycházející ze základů cizího jazyka, vzbuzení zájmu o další studium jazyka a seznámení se s technikami učení, které mu pomáhají i v jiných oblastech. Dětem mladšího školního věku by se mělo učivo zprostředkovávat hravými formami, tak, aby jim získávání nových jazykových dovedností přinášelo radost a další motivaci. Nelze sklouznout k formulování gramatických pravidel a pouček a k jejich procvičování systémem suchopárných cvičení. Určitá míra gramatické správnosti je nutná od počátků jazykové výuky, ale nesmí být hlavním ani jediným kritériem hodnocení žáků.
Děti by se měly postupně učit i vlastnímu sebehodnocení, tzn. každé dítě by si mělo uvědomovat, jakého pokroku samo v určitém časovém úseku dosáhlo. Naše školství je zvyklé porovnávat výkony jednotlivých žáků ve třídě a hodnotí je klasifikační stupnicí. Chyba je považována za nedostatečný výkon a ne za krok v procesu učení. Děti mají strach udělat chybu a vznikají u nich zábrany, které jim v pozdějších letech brání přirozeně, byť s drobnějšími chybami, komunikovat. Pro dobrý rozvoj osobnosti dítěte a upevňování jeho jazykového sebevědomí je nutné, aby se každý žák naučil vidět, co už umí vyjádřit, na co se umí zeptat, o čem dovede povídat, ale také co by potřeboval vědět, aby se domluvil v určité situaci, k určitému tématu. K tomu přispívá velkou měrou práce s jazykovým portfoliem. Učitel i žáci mají jasný přehled, jakých dovedností či jazykové úrovně dosáhli.
Učebnice by měla podporovat hravou, tvořivou a zároveň radostnou atmosféru vyučovací hodiny. Měla by děti podněcovat k činnosti, nabízet jim dostatek vhodného a názorného materiálu ke komunikaci, podporovat chuť k učení písničkami, jazykolamy, říkankami, hrami apod. Učiteli by měla poskytnout kvalitní nahrávky namluvené rodilými mluvčími, nejlépe několika, aby si žáci už od počátku zvykali na různé hlasové modulace. Kvalitní metodická příručka s dalšími náměty pro výborné žáky, nebo naopak pro žáky se specifickými poruchami by měla být samozřejmostí.
Vysoká schopnost imitace Děti dokáží velmi lehce odezírat, imitovat, napodobovat to, co jim předvádí učitel (a to většinou bez jakýchkoliv psychických zábran). Při dobré práci ve třídě mají děti velmi pěknou výslovnost, jsou aktivní, dokáží bezprostředně reagovat v jednoduchých komunikativních situacích.
Paměť
Žáci mladšího školního věku si osvojují fráze, pokyny i větší celky velmi snadno pomocí rytmizace, říkánek, písniček a různých her. Není třeba jim vysvětlovat gramatické jevy v nich obsažené. I po letech znají studenti říkanky a písničky, které se učili v počátečních ročnících a roky používají slovní zásobu, která v nich je.
Hravost
Hra je nejpřirozenější činností a projevem aktivity tohoto věku. Pokud učitel pojme činnosti v hodinách jako hru, žáci na jeho pojetí rádi přistoupí, jsou motivováni, lépe udrží pozornost a lépe spolupracují.
Časově omezená schopnost soustředění
Je třeba vhodně motivovat, dávat podněty k aktivním činnostem, střídat různé formy práce - práce ve dvojicích, ve skupinách apod.
Méně zvládnutá technika čtení
Žák má problémy se čtením v mateřském jazyce, proto si obtížně zvyká na nové prvky a skupiny hlásek. Učitel by měl mít v zásobě texty audioorálně připravené, s nahrávkami namluvenými rodilými mluvčími. Také orientace v textu je obtížnější, odhad slov vzhledem k malé jazykové zkušenosti méně přesný.
Malá znalost učiva české mluvnice
Děti neznají téměř žádné gramatické pojmy (nevědí, co jsou pády, učí se teprve poznávat slovní druhy), a proto se o ně učitel nemůže opřít při vysvětlování učiva.
Špatně zafixované výslovnostní jevy
Chybně nacvičená výslovnost se v pozdějším věku velmi těžko napravuje. Děti by měly mít možnost už od počátku výuky CJ slyšet mluvu rodilých mluvčích a měly by se setkávat v hodinách cizího jazyka co nejvíce s cizojazyčnou konverzací svého učitele (pozdravy, pokyny, zadání úkolů apod.).
Několik námětů pro práci učitele v počátečních hodinách výuky němčiny naleznete v příloze.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
