Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Učitel na vesnické škole v 17.–19. stole...

Ikona teoreticky

Učitel na vesnické škole v 17.–19. století

Ikona odbornost
Autor: Lucie Zormanová
Anotace: Učitelé na vesnické škole měli v dané obci významné postavení a sehrávali v životě lidu významnou roli. Článek pojednává o jejich postavení, kvalifikovanosti, vzdělanosti, osobnostních i mravních kvalitách v období od 17. do konce 19. století.
Téma příspěvku:Pedagogika
Klíčová slova: vesnická škola, učitel, vzdělanost, kvalifikovanost, osobnostní kvality, mravní kvality

Text článku:

Na venkovských školách panovala mezi učiteli chudoba. Plat učitele byl tak nízký, že sotva stačil na ubohé, holé živobytí. Proto učitelé často spolu se svou rodinou bydleli ve škole. Jelikož učitel musel živit nejen sebe, ale i svou rodinu, byl nucen si k práci učitele přivydělávat, nejčastěji v kostele.

Proto bylo zvykem, že se práce učitele především na vesnických školách skládala nejen z výuky mládeže, ale učitel také fungoval jako kostelník (dbal o čistotu kostela, zvonil na mše), farní úředník, matrikář, úředník obecního úřadu, varhaník, neboť hrál na mších na varhany, hrál na pohřbech, asistoval také při kostelních ceremoniích, někdy dokonce pekl hostie a oplatky na koledování. Práce ve škole byla jen jednou z jeho povinností (Ostrowski, 1971). Bylo tomu tak jak na počátku 17. století, tak ještě i v 19. století, kdy až do roku 1869 byla oficiálně práce v kostelní službě důležitou součástí učitelského příjmu. Po reformě v roce 1869 se měly natolik zvýšit platů učitelů, aby se již učitelé mohli věnovat jen své výchovně-vzdělávací školní činnosti, nicméně tato myšlenka zůstala pouze zbožným přáním, proto ještě i koncem 19. století se učitelé museli zabývat dalšími pracovními činnostmi, kterými si přivydělávali ke své nízké mzdě. V roce 1900 takto oficiálně činilo 23 % pedagogických zaměstnanců veřejných škol. (Bogus, 2012)

Vlastenečtí učitelé

Učitel měl na vesnici či malém městě vysoký sociální status. Často byl spolu s knězem jediným vzdělaným člověkem. Jelikož byl učitel spolu s farářem významnou osobou v každé obci, zvláště těch menších, měl být vzorem svým chováním a jednáním ostatním obyvatelům dané obce.

Jelikož byl představitelem inteligence, kulturního života, inicioval různé kulturní a osvětové akce, které byly určeny jak dětem, tak i ostatním obyvatelům obce. Tyto akce měly lidovýchovný charakter a přispívaly ke zvýšení kultury v obci, ke zvýšení kultury a  informovanosti obyvatelstva. Tyto akce měly v době národního obrození také často vlastenecký charakter, probouzely národnostní povědomí místního obyvatelstva.

Učitel byl také rádcem rodičů při výchově dětí, jeho úkolem bylo vést rodiče ke změně špatných výchovných vzorů a výchovných přístupů k dětem (Stráníková, 2013). Učitel se na venkovských školách často potýkal s absencí žáků ve výuce, velká část žáků chodila do školy jen v zimním období, jelikož rodiče si často neuvědomovali nutnost a důležitost školní docházky u svých dětí, zvláště u dívek, neviděli a nechápali význam školy a vliv gramotnosti a vzdělanosti dítěte na jeho budoucnost. Rodiče považovali zpravidla u starších dětí za důležitější než školní docházku to, že tyto děti již mohou být významnou pomocnou silou na hospodářství či mohou pomoci ve finančním zabezpečení rodiny. Zde nastupoval úkol učitele, jehož povinností bylo působit na rodiče, aby si uvědomovali důležitost školní docházky, vliv absence školní docházky a negramotnosti či slabé gramotnosti dítěte na jeho pozdější budoucnost.

Zvláště v době od konce 18. století do poloviny 19. století, tedy v době, kdy v českých zemích vrcholilo národní obrození, měli učitelé významnou úlohu spočívající ve vedení žáků k národnímu uvědomění, národní hrdosti. Přestože měli dle Politického zřízení obecných škol z roku 1805 zakázáno učit jinou učební látku než tu, která byla uvedena v Knize metodní, vyučovali tito učitelé své žáky vlastivědě, dějinám českého národa, přírodopisu, zdravovědě či zpěvu, především však dbali na gramatickou správnost užívání českého jazyka u žáků. Tito učitelé se tak stávali buditeli národa (Štverák, 1983).

Na venkově na rozdíl od měst převládalo obyvatelstvo hlásící se k české národnosti, v části Těšínského Slezska pak také k polské. Zatímco ve městech byl veliký podíl obyvatelstva německé národnosti.

Kvalifikovanost a vzdělanost učitelů

Vzdělanost učitelů i jejich kvalifikovanost však zvláště na menších městech a vesnicích byla nízká. Což snižovalo prestiž učitele. Ve školách farních a triviálních, zvláště těch vesnických, často učili i učitelé, kteří sami uměli pouze číst a psát, někdy šlo i o vysloužilé vojáky, kteří uměli něco málo německy. Učitelem v 17. století mohl pak zůstat každý, kdo se sám považoval za schopného vyučovat mládež.

Jiná situace však nastává ve druhé polovině 19. století. S přijetím Hasnerova zákona se po učitelích požadovala odborná kvalifikace, která byla nabývána v učitelských ústavech. Od roku 1774 do roku 1869 byli učitelé vzděláváni v preparandách, pouze učitelé na evangelických školách byli častěji vzděláváni na evangelickém gymnáziu. Nicméně i přes Hasnerův zákon byli zaměstnáváni z důvodu nedostatku učitelů především na vesnických školách učitelé nekvalifikováni. Tato situace se zlepšila až koncem 19. století, kdy již byl na školách zaměstnáván v drtivé většině kvalifikovaný personál.

V 17. století dle statistických údajů skoro 60 % učitelů nemělo odpovídající znalosti a dovednosti, které byly potřebné pro výuku na elementární škole. Inspekce se často setkávala také s tím, že mládež zvláště na vesnických elementárních školách vyučovali poloanalfabeti, inspektoři učitelům také vytýkali alkoholismus, agresivitu a bití žáků (Krukowski, 2001). Učitelé často používali k ukázňování žáků kruté fyzické kázeňské tresty. Až v 19. století, zvláště na jeho konci, kdy již byl ve školách zaměstnáván především kvalifikovaný personál, učili i na vesnických školách lidé, kteří pozitivně ovlivňovali děti i jejich rodiny, nezřídka byli vlasteneckými buditeli, jednalo se o lidi vysokých morálních a osobnostních kvalit, kteří fungovali v roli vzorů svým chováním, jednáním a vystupováním ostatním obyvatelům obce. Často to byli lidé s rozsáhlými všeobecnými znalostmi a dobří hudebníci. Dovednost hrát na hudební nástroj byla v této době pro učitele velmi důležitá.

Ve vesnických školách především v 17. století vyučovali pedagogové, kteří mluvili místním nářečím, jelikož pocházeli z daného regionu, byli s daným regionem propojeni, chápali kulturu místního lidu, jejich zvyky a tradice a sami si často lidové kultury a tradic vážili. Což mělo bezesporu pozitivní dopad na rozvoj kultury, tradic a jazyka daného regionu. Tento fakt měl bezesporu velký vliv také na to, že legislativně ukotvená germanizace jako úkol škol na venkově neprobíhala efektivně a nepodařilo se obyvatelstvo zgermanizovat. Místní obyvatelstvo si stále zachovávalo svůj jazyk, často mluvilo místním nářečím, nikoliv spisovným jazykem českým či na území Těšínského Slezska spisovným jazykem polským.

Učitelé elementárních škol z hlediska pohlaví

Učiteli elementárních škol (smíšených, chlapeckých i dívčích) byli většinu muži. Proto vztah učitele k žákyním byl zakotven také v profesním kodexu učitele, v němž bylo konstatováno, že učitel má jednat s žákyněmi správně a mravně.

V elementárním školství pracovaly také ženy, které zde měly specifickou pozici. Většinou byly zaměstnány jako industriální učitelky, které vyučovaly ručním pracím (Stráníková, 2013). Ženské ruční práce se začaly na venkovských školách vyučovat koncem 18. století.

Článek je v těchto kolekcích:
Citace a použitá literatura:
[1] - ŠTVERÁK, V. Stručné dějiny pedagogiky. Praha, 1983.  
[2] - STRÁNÍKOVÁ, Jana. Výchova a vzdělávání dívek na cestě k moderní společnosti. Univerzita Pardubice, 2013.  
[3] - KRUKOWSKI, J. Nauczyciele szkól parafialnych Krakowa w XVII wieku. Krakow : Prace Monograficzne Uniwersytetu Pedagogicznego, 2001.  
[4] - OSTROWSKI, W. Wiejske szkolnictwo parafialne na Śląsku w drugiej połowie XVII wieku (w świetle wizytacji kościelnych). Wroclaw : Zakład Narodowy im. Ossolińskich – Wydawnictwo, 1971.  
[5] - BOGUS, M. Jazyk-škola-prostor jako determinanty kulturního vývoje Těšínského Slezska. Těšín : Kongres Poláků v České republice, 2012.  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 30. 08. 2017
Zobrazeno: 547krát
reklama
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 2.6667

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ZORMANOVÁ, Lucie. Učitel na vesnické škole v 17.–19. století. Metodický portál: Články [online]. 30. 08. 2017, [cit. 2017-09-20]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/21381/UCITEL-NA-VESNICKE-SKOLE-V-17-19-STOLETI.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.

reklama

Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Recenzent1Vloženo: 30. 08. 2017 08:51
Článek je stručným a vhodným připomenutím historických skutečností, které charakterizují postavení vesnických učitelů v 17. - 19. století i jejich další role mimo učitelskou praxi.
1.Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 31. 08. 2017 09:58

Se zájmem jsem přečetl, i když jsem marně hledal zmínku o funkci spomocníka, jehož jsme si vypujčili k pojmenování naší služby učitelům zde na portálu - http://spomocnik.rvp.cz/.