Odborný článek

Obrana médií

22. 3. 2005 Základní vzdělávání
Autor
Jan Jirák

Anotace

Masová média a jejich pozitivní role ve společnosti, důsledky meditace (mediatizace) společnosti, vliv médií na náš každodenní život - způsob komunikace, společenskou činnost, instituce, mezilidské vztahy, ekonomické a politické aspekty.

Masovým médiím je kladeno za vinu, že se podílejí na procesech, které velká část veřejnosti považuje za rozkladné, morálně devastující, esteticky nivelizující. Tisk i vysílací média jsou podezřívána, že podrývají hodnotovou stabilitu společnosti, rozkládají mateřský jazyk, nabízejí společensky nepřijatelné vzory. Namnoze na těchto obviněních je kus pravdy - a je spíše otázkou výkladu, zda budeme média chápat jako hybatele těchto změn, nebo naopak jako jeden z projevů přerodů, které se odehrávají hluboko ve společnosti. Tento příspěvek si neklade za cíl přispívat k diskusím na toto téma - jeho posláním je pokusit se připomenout, jakou pozitivní roli masová média sehrávají - či mohou sehrávat - ve společnostech, jako je ta, v níž žijeme.

Masová média, tedy ve velkých nákladech šířený periodický tisk, rozhlasové a televizní vysílání, hudební a obrazové nahrávky a v poslední době i ekvivalenty těchto médií v prostředí internetu, jsou stále častěji předmětem úvah spíše znechucených, vystrašených, někdy dokonce odmítavých. Není divu, proces, pro který se vžívá označení mediatace společnosti, tedy prosycení a propojení společenských komunikačních procesů médii, nabývá nebývalých rozměrů. Co to tedy je "mediatace"?1

Média vstupují prakticky do všech životních situací od navazování partnerských vztahů (snad ještě i dnes se přece mladí lidé zvou do kina) přes výchovu dětí (televize a později počítač se vskutku stává "třetí babičkou", která dokáže dítě zaujmout a na chvíli k sobě připoutat), politické a spotřební rozhodování (v rituálech zvaných předvolební a komerční reklamní kampaň), náplň volného času (až do mrzkých poloh pohovkového povalečství) až po nabídku kvazipartnerského života v těžkých situacích osamělosti, v nemoci a stáří.

Média nabízejí kontakt se bližším i vzdálenějším světem, předvádějí chování v nových i měnících se společenských rolích. Nejen svými obsahy, ale svou samotnou existencí ovlivňují náš každodenní život - čtení novin a sledování oblíbených pořadů spoluurčuje denní rozvrh, přítomnost televizoru v bytě ovlivňuje uspořádání nábytku. Pořadí ve čtení novin a časopisů, rozhodování o volbě televizního pořadu, právo na přístup k počítači - to vše jsou aktivity, které organizují rodinný a partnerský život. To vše se děje s nebývalou intenzitou - média nás provázejí doslova na každém kroku a koneckonců, obrazně řečeno, od kolébky do hrobu. Míra mediatizace - tedy prostoupení života společnosti i jednotlivce médii - je zřejmě nejvyšší za celou dobu existence člověka.

Mediatizace

Autoři, kteří se procesu mediatizace a jeho důsledků věnují (např. Schulz 2004), většinou shrnují důsledky mediatizace současných společností do čtyř významných jevů-důsledků mediatace: extenze, substituce, amalgamace a akomodace.

Extenzí (rozšířením) bývá označována skutečnost, že mediální technologie umožňují člověku překonávat hranice komunikace, jež jsou mu dány vrozenými dispozicemi. Lidská komunikace je svou povahou a bez podpory technických vymožeností výrazně omezena v čase, prostoru i v rejstřících výrazových prostředků. Teprve média umožňují člověku překonávat velké prostorové vzdálenosti (v tomto smyslu je mobilní telefon jen dokonalejší variantou posla nebo poštovního holuba), popřípadě zachovávat sdělení v čase. Co víc, média dokážou nabídnout nové "kódy", nové rejstříky výrazových prostředků, které mimo média neexistují (vezměme si například přechody mezi barevným a černobílým obrazem, které v poslední době využili třeba autoři českého filmu Vaterland - lovecký deník, možnosti zrychlovaného či zpomalovaného obrazu ve filmu, možnosti střihu koláže apod.).

Substitucí (nahrazením) se zpravidla označuje skutečnost, že média mohou (a také to namnoze činí) nahradit společenské činnosti a společenské instituce a tím měnit jejich povahu. Reálné (nemediální) mezilidské aktivity nahrazuje kontakt s médii (např. dětskou hru, při níž se děti setkávají, střetávají a poznávají, a koneckonců i hru s hmatatelnou, fyzicky přítomnou hračkou nabízející podněty pro více smyslů najednou, nahrazuje hra na počítači, dematerializovaná a jen zdánlivě personalizovaná). Substituční role médií a obavy z ní vystoupily do popředí v dějinách moderních společností již několikrát (pamětníci si jistě vzpomenout na dílo Raye Bradburyho 451o Fahrenheita), v posledních letech se opět probouzejí v souvislosti s nástupem a rozvojem tzv. síťových médií, tedy komunikace s pomocí nástrojů dostupných v prostředí internetu (ty dokáží například nahradit osobní kontakt s pracovníkem peněžního ústavu za přepážkou či s prodavačem při nákupu).

Amalgamace (slučování) označuje skutečnost, že řada způsobů užívání médií není jen extenzí či nahrazením nemediálních činností, ale že s s nemediálními činnosti spojuje a prolíná. Podle řady autorů se hranice mezi aktivitami, na nichž se média podílejí, a aktivitami, které se mohou odehrávat bez účasti médií, stírají a rozpadají. Téměř doslova platí, že "média jsou vetkána do přediva každodenního života..." (Schulz 2004:89). A tak už považujeme za samozřejmost, že při řízení vozu posloucháme rozhlasové vysílání (a vedeme urputné debaty o možnosti kombinovat řízení auta s dalšími mediálními aktivitami, naposledy s užíváním mobilního telefonu), že cestou do práce autobusem, metrem či tramvají čteme noviny a časopisy, na televizi se díváme při večeři (někteří možná přes okraj složených a o vázičku či popelník opřených novin...), že do divadla nám může během představení přijít SMS o výsledku sportovního utkání. Koneckonců i ono výše připomínané pozvání do kina je příkladem amalgamace.

Akomodací (přizpůsobením) se zpravidla rozumí skutečnost, že sama existence médií vyvolává situaci určité společenské změny. Tento důsledek rozvoje masových médií je zcela nabíledni, uvědomíme-li si jak významně média vstupují například do ekonomického života společnosti - produkují velký (a stále se zvětšující díl hrubého domácího produktu), nabízejí značné množství pracovních míst a poskytují poměrně velkému počtu lidí výdělek. Vzhledem k tomu, že jsou fakticky hlavním nositelem reklamních sdělení (jež existenci masových médií v zásadě umožňují), jsou i významným faktorem podnikání. Současně jsou prostředím, které nahrazuje bezprostřední veřejnou sféru politické diskuse a rozhodování "o věcech veřejných".

Je tedy zřejmé a nepochybné, že velké množství společensky významných hráčů (podnikatelů, výrobců, politiků) se musí logice mediální produkce přizpůsobit. Pokud se chce nějaká politická strana či nějaký politik prosadit v konkurenci ostatních politiků a stran, nezbývá mu než počítat s "mediální logikou" (například s nutností vypadat a jednat "telegenicky", tedy přijatelně pro televizní vysílání). Přizpůsobování (ve snaze strhnout na sebe víc pozornosti) vede k tomu, že politici, podnikatelé, sportovci ztrácí významnou část své autonomie a stávají se závislí na chování médií a principech mediální logiky.

Uvedené důsledky vysoké (a stále sílící) mediatace naší společnosti je možné chápat kriticky, děsit se nad tím, co znamenají pro život společnosti i jednotlivce. Pohříchu převažují úvahy kritické - hovoří se o tzv. plétorické komunikaci, která "je vlastně ne-komunikací" (Keller 2002:59), obavy se opírají o nepřehlédnutelnou skutečnost, že kvantum mediálních sdělení je nezpracovatelně obrovské, což může vést ke ztrátě schopnosti rozlišovat mezi důležitým a nedůležitým.

Amalgamace a akomodace mohou vést ke ztrátě orientace, extenze k pohodlnosti a ztrátě smyslu pro proporce, substituce k sociální izolaci a neschopnosti komunikovat s ostatními lidmi...

To vše jsou nepochybně důsledky možné, dokonce pravděpodobné, ale nikoliv jediné. To jen jejich negativita na sebe strhávají pozornost. Masová média a proces mediatizace je ale možné stejně dobře vnímat z hlediska přínosů pro život společnosti i jednotlivce.

Nejen negativa

Sama extenze komunikačních možností člověka je jedním z nejvýznamnějších faktorů vývoje společnosti. Možnost překonávat velké vzdálenosti a uchovávat sdělení (dokonce přes hranice mnoha generací) je tak samozřejmou, že její případné oslabení či selhání chápeme jako újmu (o čemž svědčí například reakce na občasné výpadky sítí mobilních telefonů, stesky na zdražování poštovného, nelibost vyvolávaná změnou televizního programu, zmatek způsobený nedodáním nového vydání novin).

I substituce má své nepochybné pozitivní stránky - obrazně řečeno, ztráta osobního kontaktu s pracovníkem peněžního ústavu za přepážkou představuje nepochybně omezení rejstříku mezilidských kontaktů, ale tuto ztrátu snadno nahradí skutečnost, že vyřídíme-li bankovní záležitosti telefonicky či pomocí e-bankingu, získáme čas na pobývání s těmi, kdo jsou nám bližší než zmíněný pracovník.

Také amalgamace má koneckonců své kladné stránky - vytváří nové sociálně komunikační situace, jež zapracováváme do svých životů a které tvoří sdílenou mytologii našich životních drah (obrazně řečeno, v jistém věku a za jistých okolností má zakoupení "lístků do poslední řady" zcela jednoznačný, nepominutelný a zásadní význam).

Nakonec i nejspornější ze všech důsledků mediatace, totiž akomodace, má své nezastupitelné místo v životě pozdně moderních společností. I když připustíme, že politická komunikace i ekonomický (a kulturní) život společnosti se médiím přizpůsobují, že mediální logice se podřizuje většina podnětů, které nám média nabízejí, přece nemůžeme pominout skutečnost, že média - jakkoliv si veřejnou komunikaci přizpůsobují, možná až deformují - ji fakticky umožňují. Současné společnosti jsou tak složité organismy, že ve skutečnosti nemají jinou možnost komunikace než právě a jedině masová a síťová média - tak tedy vpravdě umožňují politický a ekonomický život společnosti, umožňují například organizování tak složitých procesů, jako je rozhodování o rozdělení moci ve volbách.

Odkazy na hlavní důsledky procesu mediatizace není rejstřík kladných rysů masových a síťových médií vyčerpán. Mohli bychom připomenout další - např. skutečnost, že média přispívají k posilování mezilidských kontaktů nabídkou témat a podnětů ke konverzaci, vytvářejí srozumitelné a konformní pole odkazů, které přeměňuje nepřehlednou a nejednoznačnou realitu ve známé, srozumitelné prostředí. Připomínejme si tuto stránku existence médií - s jejím vědomím se nám bude lépe uvažovat i o těch aspektech mediatace, které mají k pozitivnosti daleko a jsou předmětem oprávněné kritiky.

Použitá literatura:
DANĚK, J., KOSOVÁ, J.: Mediální výchova na základní škole. Český jazyk a literatura, 2 (2004-2005), s. 53-59
KELLER, J.: Úvod do sociologie. Praha: Slon 2002
SCHULZ, W.: Reconstructing Mediatization as an Analytical Concept. European Journal of Communication, vol. 19, No. 1, březen 2004, s. 87-101


1 I když je to ve vztahu k potřebám a zaměření tohoto textu spíše okrajová poznámka, není možné přehlédnout, že téma, které probíráme, je pojmoslovně dosti rozkolísané. Konkurují si tu tři vzájemně propojené pojmy, totiž "mediace", "medializace" a "mediatace". Pracovně stačí konstatovat, že první z těchto pojmů, tedy "mediace" má obecnější platnost (využívá se ostatně i v jiných disciplínách než v mediálních studiích, totiž například psychologii a psychoterapii) a značí veškeré zprostředkování. "Medializací" se v tomto terminologickém uspořádání rozumí zprostředkování masovými médii (je tedy mediace hyperonymum k medializaci) - a v tomto smyslu se slovo vžilo nejen v mediálních studiích, leč i v komunikační praxi (vyskytuje se v diskurzu politickém i reklamním). "Mediatizací" se pak rozumí takový stav rozvoje pozdně moderních společností, v nichž hrají masová média (tisk, rozhlas a televize a jejich ekvivalenty na internetu) a síťová média (ostatní média v prostředí internetu) významnou, možná až určující roli). Pojmy "medializace" a "mediatace" se někdy i v odborných textech zaměňují (viz například "...to nestačí, aby se plně zapojil do života dnešní medializované společnosti..." Daněk-Kosová, 2004-2005:53)

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Mediální výchova