Sugestopedie je metoda učení známá především jako moderní způsob výuky cizích jazyků, jejíž výsledkem je vyšší kvalita osvojení učiva, které si navíc osvojíte pětkrát rychleji a bez velké námahy (Stark, 1994).
Historie sugestopedie
Jejím zakladatelem je bulharský lékař a psychoterapeut Dr. Georgi Lozanov, který se proslavil již v 50. a 60. letech díky výzkumům v oblasti spánku a hypnózy. K vytvoření metody sugestopedie ho inspirovala sugestologie, kterou aplikoval při lékařských zákrocích a která sloužila ke zmírnění bolestí. Ke zmírnění bolestí lékař při lékařských zákrocích uvedl pacienta do určitého transu, což dovolilo provést zákrok při vědomí pacienta bez použití jakýchkoli léků. Tato metoda se používala i v psychoterapii a při porodech (Obrovská, 2009).
Jelikož doktor Lozanov věděl, že lze bezbolestně operovat a rodit, domníval se, že by mělo být také možné „bezbolestně“ získávat vědomosti. Proto se začal zabývat pedagogikou a psychologií učení a odhalil roli sugesce, která nesouvisí s hypnózou nebo manipulací.
Spolupráce levé a pravé hemisféry
Sugestopedie je založena na znalosti myšlenkových operací (při cizojazyčné výuce), na poznání činnosti mozku a na souběžné a souladné aktivizaci a práci pravé a levé mozkové hemisféry, neboť Lozanov věřil, že pro ideální využití našich možností je nutné zesílit komunikaci mezi levou a pravou hemisférou. Proto při výuce používal takové didaktické formy cizojazyčné výuky, které aktivizují obě hemisféry, přičemž kladou důraz na větší využití pravé hemisféry (Chaloupková, 2010, Tůmová, 2011).
Klasická metoda využívá především levou hemisféru, která řídí tyto činnost: matematické a logické myšlení, verbální schopnosti, zatímco sugestopedie využívá jak levou hemisféru, tak i hemisféru pravou, která je centrem těchto schopností: tvořivosti, uměleckého nadání, intuice, představivosti, prostorového vnímání, komplexního vnímání a vnímání několika procesů současně. Protože sugestopedie využívá a kombinuje schopnosti obou hemisfér, tedy racionální i obrazné myšlení, učení pomocí této metody je efektivnější, jelikož dochází k efektivnímu způsobu práce mozku žáků (Stark, 1994).
Za důležité didaktické prvky, které aktivizují obě hemisféry najednou, tedy prvky typické pro sugestopedii, považoval: netradiční uspořádání učebny, neobvyklé dekorace, využití hudby, autoritu učitele, prvky jógy, jako například rytmické dýchání, relaxace a soustředění (Obrovská, 2009, Chaloupková, 2010). Výuka je vhodná pro všechny učební typy.
Př. cvičení rozvíjející spolupráci obou hemisfér:
„Ulehněte na klidné místo. Zajistěte, aby vás při cvičení nikdo nerušil. Uvolněte se a dýchejte klidně, zhluboka a pravidelně. Zavřete oči a dívejte nahoru.
Nechte vzplanout před svým duševním zrakem světelné písmo a pište jím slovíčka, která se máte naučit, nebo důležité termíny, které nesmíte zapomenout, nebo jiné závažné věci. Nechte písmo planout stále jasněji a pak je nechte zase blednout, až už bude svítit jen docela slabě.
Ukončete cvičení povely: Zhluboka dýchat! Otevřít oči! Napněte pak několikrát svaly rukou a paží a zase je uvolněte.“ (Stark, str. 41–43)
Je prokázáno, že díky sugestopedii se žáci mnohem efektivněji a rychleji učí novou učební látku, neboť díky zapojení obou dvou hemisfér mohou během kratší doby pojmout větší množství učiva a zapamatovat si je na delší dobu. Výuka, která je realizována v příjemném prostředí, v němž se žáci cítí uvolněni a zrelaxováni, vede k jejich větší motivaci k učení (Stark, 1994). Sugestopedie je metodou přirozeného učení a nejvíce se zaměřuje na komunikaci, na procvičování nového učiva pomocí komunikace, na jeho praktické použití. Díky tomu dochází při výuce pomocí sugestopedie k odstranění bloků v aktivní komunikaci, které zabraňují v cizím jazyce mluvit. Sugestopedie vede žáky k myšlení v cizím jazyce bez stálého překládání do mateřského jazyka, čehož dosáhneme fixováním jednotlivých frází, které je ve výuce pomocí sugestopedie podporováno, neboť se zaměřuje na praktické využívání cizího jazyka. Sugestopedie klade důraz nikoliv na slova nebo gramatické struktury, ale na smysl věty (Obrovská, 2009, Chaloupková, 2010).
Je tomu tak proto, že základem výuky je souvislý, zajímavý příběh, ve kterém jsou formou dialogů přirozeně zabudovány všechny nové gramatické jevy, nová slova, slovní spojení a větné fráze. V tomto příběhu je používán takový jazyk, jaký je používán v běžných životních situacích. Význam slov se tak žáci učí ve větách a v kontextu příběhu zábavným způsobem. Tímto způsobem si žáci novou učební látku lépe zapamatují než izolovanou informaci, a budou se v cizím jazyce lépe, rychleji a plynuleji vyjadřovat, neboť jednotlivé věty, větné fráze a slovní spojení budou mít zafixované v jejich správném kontextu (Chaloupková, 2010).
Lepší zapamatování si učební látky je postaveno také na využití mozkové činnosti při výuce. Lozanov připodobňuje mozek ke koruně stromu. Tvrdil, že hlavní rozdíl mezi klasickou formou výuky cizího jazyka a sugestopedií je v tom, že klasická metoda, tak jak ji známe ze školy, „jde pěkně po té větvičce lineárně“ a na konci testuje. Zatímco sugestopedie popisuje celý kontext, ukazuje studentům "celou korunu stromu, a to tak, že nejdříve jim ji ukáže, pak jde po jednotlivých větvičkách a na závěr se zase vrací k té koruně", proto, aby student pochopil proč se dané věci učil, aby chápal jejich potřebnost a využití v reálném životě. Díky tomuto přístupu učení studenty baví a nemají z něj strach.
1. Role učitele
Učitel představuje ve třídě autoritu, řídí vyučovací proces a je spolehlivým nositelem vědomostí. Aby byla metoda úspěšná, žáci musí učiteli věřit a plně ho respektovat (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Sugestopedie dává učiteli autoritu, která není postavená na strachu, není založena na moci, je to autorita založena na odborných znalostech, vyvěrající z učitelovy jistoty a klidu. Jistota a klid vyvěrající z učitelovy osobnosti se přenáší také na žáky a činí je otevřenými novým věcem (Stark, 1994).
2. Role žáka
Ve výuce pomocí sugestopedie jsou důležité pocity žáků. Jedním ze základních názorů sugestopedie je ten, že pokud jsou žáci maximálně motivováni a uvolněni, jde učení „bezbolestně“, neboť žáci v tomto psychickém stavu nemusí problematicky memorovat učivo, neboť tehdy k nim učivo přijde lehce samo a přirozeně (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
3. Uspořádání třídy
Třída je uspořádána do půlkruhu, což podporuje komunikaci a aktivní účast na výuce (Baur, 1990, Obrovská, 2009). Toto uspořádání třídy dává žákům pocit sounáležitosti. Žáci mohou mezi sebou udržovat oční kontakt, mohou spolu spontánně komunikovat (Stark, 1994).
4. Role jazyka
V sugestopedii je kladen důraz na slovní zásobu, zatímco gramatika je probíraná minimálně, neboť dle principů sugestopedie si žáci nejsnáze, nejrychleji a nejkvalitněji osvojí cizí jazyk, pokud se záměrně zaměřují na praktické použití jazyka.
Proto při výuce pomocí sugestopedie hraje hlavní roli mluvená komunikace, zejména dialogy, jimž se žáci učí a fixují si slovní spojení a větné fráze, čtení v cizím jazyce a psaní slohových prací.
Mateřský jazyk je ve výuce používán tam, kde jeho užití umožňuje lepší porozumění textu či v situacích, kde jeho použití je nezbytné (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Verbální komunikace vyjadřuje první rovinu. Druhou rovinou je neverbální komunikace, která zahrnuje mimiku, gestiku, intonaci, rytmus řeči, pohyby těla, rytmické tleskání, klepání. Důležitým prvkem výuky je také zpěv. Neverbální komunikaci, především tleskání, klepání, pohyby těla by měl provádět ve výuce nejen učitel, ale také žáci. To stejné platí i o zapojení zpěvu, opět je důležité, aby nezpíval jen učitel, ale také žáci. Díky tomu se otevírá mnohem více vstupních kanálů, díky čemuž působíme na pravou i levou hemisféru (Stark, 1994). Jako důkaz této myšlenky navrhuje Stark udělat si tento pokus: "Řekněte jedné nebo více osobám čtyři nebo pět libovolných pojmů a požádejte je, aby si tyto pojmy zapamatovaly. Tak třeba: dům, železnice, kabriolet, terasa, výbuch – a při slově výbuch zatleskejte. Vsaďte se, že slovo, při kterém jste zatleskali, bude vězet ještě dlouho v paměti, rozhodně mnohem déle než všechny ostatní pojmy" (Stark, str. 35).
5. Prostředí třídy, pomůcky
Světlé vymalované stěny učebny, relaxační hudební podklad používán v některých částech výuky, plakáty a nástěnné obrazy vyvěšené na zdech v učebně, které se týkají probírané učební látky, uspořádání židlí, květiny, to vše významným způsobem přispívá k atmosféře výuky (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Pro výuku pomocí sugestopedie jsou využívány specifické učebnice. Oproti tradičním učebnicím používaným pro výuku cizích jazyků jsou učebnice v jazykových seminářích využívajících sugestopedii koncipovány ve dvou jazycích, zleva je sloupec napsaný v cílové řeči a zprava je sloupec napsaný v mateřské řeči. Takováto struktura textu má tu výhodu, že se hned od začátku může používat komplexních větných struktur, tedy slovní zásobu, skladbu a gramatiku v komplexních tvarech, jak je používáme i v naší každodenní mluvě. Výhoda takové struktury učebního textu tkví také v tom, že žák si při čtení zleva doprava vštípí jednodušeji klíčové pojmy (které jsou často v textech zaznačeny kurzívou). Tato struktura textu vyvěrá z toho, že jsme zvyklí číst zleva doprava, proto zařazujeme cizojazyčný text na levou stranu a text v mateřském jazyce na pravou stranu papíru (Stark, 1994).
Text v učebnici je koncipován jako dialog dehrávající se v každodenních situacích. Žák tak může učební text prožívat jako didaktický audioobraz (Stark, 1994).
Ve třídě se také hojně používají jako učební pomůcky nástěnné tabule. Nástěnné tabule jsou připevněny na čelní a boční stěny. Jedna tabule obsahuje max. dvanáct informačních jednotek (Stark, 1994).
6. Infantilizace
Prvek infantilizace (zdětinštění) je jedním z nejdůležitějších prvků sugestopedie. Pokud žáci pod vedením učitele jsou schopni vyvolat v sobě své dětské roky, se kterými jsou spojeny vlastnosti jako spontánnost, hravost, představivost a nadšení, pak se oprostí od zábran a strachu vůči chybám a jsou schopni se zúčastnit hraní her, hraní rolí, zpívání písniček, tancování a pohybových aktivit, pohybových her. Výuka, která kombinuje prožitek, pohyb i učení, usnadňuje zvládnutí základů jazyka, neboť zapojení všech smyslů pomáhá rozvíjet paměť, zvyšuje šanci na uložení i vybavení informace (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Infantilizace není v tomto kontextu spojována s dětinskostí, s něčím negativním, méněcenným. Infantilizace je podle Lozanova takové chování učitele, které dává jistotu a vnitřní klid a vzbuzuje u žáků zvědavost, stav, kdy žák klade otázky, projevuje důvěru a píli. Můžeme to tedy přirovnat ke způsobu učení, jaký používáme v dětství, učení vyplývající ze spontánního zážitku (Stark, 1994).
Elaborační fáze – učení hrou
Dalším prvkem sugestopedie je elaborační fáze. Tato fáze sestává ze dvou částí. V první části probíhají převážně aktivity, které vyžadují především tělesnou činnost. V druhé části jde více o písemný projev.
Hry v první části jsou cíleny na procvičení nové učební látky, především gramatiky a slovní zásoby. Např. ústní překlady můžeme procvičovat pomocí míče. Učitel hodí některému z žáků míč, řekne slovo, větu v cílové řeči a žák musí přeložit toto slovo či výraz do češtiny.
V druhé části jsou zařazeny především písemná cvičení, např. žáci vyplňují mezery v textu, zhotovují kresby obsahující nová slovíčka (Stark, 1994).
7. Hudba
Hudební složka je označena za nejvýraznější didaktickou pomůcku této metody, neboť pomocí hudby se harmonizují psychické stavy, hudba eliminuje strach a napomáhá odpočinku, pomocí hudby se aktivizuje také činnost pravé hemisféry. Dle Lozanova je pro cizojazyčnou výuku vhodná hudba pomalá, uklidňující, především pak barokní v provedení strunných hudebních nástrojů (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Hudba se především využívá při čtení cizojazyčného textů, kdy učitel čte nebo recituje žákům cizojazyčný text podle rytmu doprovázené hudby a žáci mají tento text spolu s paralelním překladem před sebou.
Hudba umožňuje dosáhnout hlubokého stavu uklidnění a vnímavosti. Rytmické rozdělování textu, který se synchronizuje s rytmy těla a mysli, pomáhá k lepšímu zapamatování slyšeného. Pokud se v textu, který má být zapamatován, dělají desetivteřinové pauzy, objem zapamatovaného textu je více než 40 %, je tomu tak proto, že kratinké přestávky zajistí aktivaci mozku a zvýšení schopnosti zapamatování (Obrovská, 2009).
Pro sugestopedii se doporučují tato hudební díla:
Hudba by měla být přehrávána v takové hlasitosti, aby žáci mohli zcela jasně a srozumitelně přijímat mluvené a čtené slovo. Pokud se však používají různá hudební díla, doporučuje se střídat klidnější díla se živějšími. Je třeba také mít na paměti, že hudba má sice za úkol žáky uklidňovat, ale nemá je uspávat. Poslední částí hudebního doprovodu má být obzvlášť živé dílo, které pomáhá vrátit se rychleji k normálnímu vědomí. Říká se, že houslové nástroje, jako jsou čelo nebo housle, vedou k nejlepším výsledkům (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Koncertní fáze – aktivní a pasivní koncert:
Koncertní fáze je receptivní fáze části sugestopedie.
Dělí se na dvě části: aktivní koncert a pasivní koncert
Aktivní koncert
Při aktivním koncertu učitel čte text, který mají žáci před sebou. Při aktivním koncertu se hlas učitele drží rytmu hudby a hudbě také přizpůsobí sílu hlasu. Pokud je pauza, nečte. Žáci čtou text neslyšně s učitelem. Žákům je doporučováno, aby si čtené dialogy představovali. Před aktivním koncertem se probere dvacet až čtyřicet nových slov, pouček nebo frází z textu. Tyto slova, fráze se pak v textu alespoň třikrát opakuji, zároveň jsou v textu odlišeny opticky. To pomáhá v zapamatování (Stark, 1994).
Pasivní koncert
Žáci ulehnou na lehátka, zavřou oči a uvolní se. V místnosti, ve které je ztlumené osvětlení zaznívá příjemná, uvolňující hudba.
Pak učitel začne číst text, přičemž sílu hlasu a rytmus přizpůsobí hudbě. Pasivní koncert trvá od 10 do 40 minut (Stark, 1994).
8. Relaxace
Sugestopedie zastává názor, že člověk se lépe učí a lépe se koncentruje, pokud se cítí dobře jak psychicky, tak fyzicky. Proto používá při své výuce relaxační techniky, které uvolňují psychické napětí, zlepšují koncentraci, aktivizují pravou hemisféry, podporují fantazii a harmonizují psychiku jedince (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
Proto se využívají cvičení, které mají u žáků navodit relaxaci. Například: „Zavřete oči. Představte si, že je léto, sluníčko svítí a vy ležíte na louce. Posloucháte zpěv ptáků, zurčení potůčku, který se nachází v blízkosti, vdechujete vůní posečeného sušícího se sena a necháváte se nahřívat slunečními prameny.“
Během opakovaného vydechování a nadechování se žáci postupně uklidní.
Alfa stav
Alfa stav je stavem duševního a svalového uvolnění, Lozanov označuje tento stav jako pseudopasivitu. Dle Lozanova se ve fázi pasivního koncertu zvyšuje produkce alfa vln až o 40 %. Výzkumy v Max-Planckově ústavu pro neurologické bádání dokázaly, že lidský mozek spotřebuje v alfa stavu až o 16,4 % více energie než ve stavu bdělém. Dá se tedy říci, že alfa stav je ideální pro osvojování učiva, neboť informace, které v alfa stavu přijímáme jsou působivější (Stark, 1994).
Zvýšené produkce alfa vln můžeme docílit zapojením barokní hudby, která sestává z taktů o 60 až 70 úderech za minutu (Stark, 1994).
9. Hodnocení
Hodnocení je prováděno na základě žákova výkonu v jednotlivých vyučovacích hodinách. Chyby se neopravují ihned, neboť hlavní důraz ve výuce je kladen na komunikaci. Učitel však učební látku, ve které žáci chybovali, vysvětlí a použije správnou formulaci později během hodiny (Baur, 1990, Obrovská, 2009).
10. Koncentrované uvolňování
Koncentrované uvolňování je založeno na cvičeních napomáhajících soustřeďování a koncentraci. Tyto soustřeďovací cviky, zvané centerings, pomáhají vytvářet koncentrovaný klid. Díky tomu jsou myšlenky odvádějící pozornost eliminovány. Vědomí se při tělesném i duševním uklidnění zaměřuje do nitra, žáci se učí pociťovat svou osobu v její celistvosti a získávají pozitivní přesvědčení, které je zbavuje neoprávněných pochybností o vlastní výkonnosti. Při soustřeďovacích cvicích má v pozadí zaznívat tichá, nejlépe barokní hudba. Cvičení trvá asi 5 až 7 minut.
Při soustřeďovacích cvicích se používá mantra, kterou žáci odříkávají:
Např. „Jsem úplně klidný a uvolněný. Mým tělem proudí pozitivní energie. Srdce mi bije klidně a pravidelně. Všechny rušivé myšlenky ode mne odpadají. Učím se rád. Všechno, co se naučím, si budu pamatovat a používat.“ (Stark, str. 55–56)
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
