Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Integrační úloha geografie
Odborný článek

Integrační úloha geografie

14. 3. 2005 Základní vzdělávání
Autor
Alena Matušková
Spoluautor
Jaroslsav Dokoupil

Anotace

V příspěvku jsou nastíněny možnosti geografie jako předmětu, který má ze své podstaty integrační charakter. V současné škole může v souladu s RVP ZV spojovat poznatky různých vědních disciplín a přispívat tak k efektivnějšímu uplatňování mezipředmětových vazeb na horizontální i vertikální úrovni.

Vyučovací předmět Zeměpis (Geografie) může v období transformace naší školy sehrát významnou úlohu. Transformace školy probíhá již několik let a je dále výrazně ovlivňována potřebnou změnou základních kurikulárních dokumentů. I když zdánlivě význam zeměpisu jako vyučovacího předmětu základních škol ustupuje, může geografie splnit významnou integrační funkci, a tím vlastně posílit svůj význam pro zlepšení všeobecného vzdělávání a vzdělání žáků. V době, kdy již není nutné bezpodmínečně dodržovat předmětné vyučování, kdy je nutné u žáků vytvářet celistvý pohled na svět a kdy se na vytváření klíčových kompetencí podílí řada předmětů, není zařazení učiva pod určitý rámec (např. předmětový) tak důležité. Daleko důležitější je, zda a jakým způsobem si žáci potřebné učivo osvojili. Z pohledu žáka není totiž podstatné, zda se se zeměpisným učivem seznámí v předmětu zeměpis nebo zda se politické a ekonomické souvislosti (např. vývoje a současného stavu některých států, oblastí, integračních seskupení) dozví v předmětech občanská výchova nebo dějepis. Zda pochopí problematiku a nutnost ochrany a tvorby životního prostředí v přírodopise, zeměpise nebo v rámci zařazení kroskurikulárního tématu v jiném předmětu či třeba při řešení projektu, který vůbec nerespektuje (a nepotřebuje) rozdělení učiva do jednotlivých předmětů a do pevně stanovených hodin v rozvrhu. Není podstatné, jestliže otázky multikulturní výchovy rozebíráme v občanské či rodinné výchově, důležité je, zda žák pochopil nutnost bezproblémového nebo alespoň bezkonfliktního multikulturního soužití na různých úrovních (od příkladů ve svém bezprostředním okolí - ve třídě, v obci až po soužití národů, ras, různých náboženských či jinak vymezených skupin obyvatelstva) a dokáže se podle toho chovat. Problém zařazení učiva vycházejícího z určitých vědních disciplín do jednotlivých školních předmětů je totiž do jisté míry umělý.

Geografie má integrující charakter již svojí podstatou. Spojuje totiž poznatky přírodního prostředí (fyzickogeografické) s poznatky socioekonomickými (obyvatelstvo, jeho ekonomické aktivity v prostoru apod.). Tomu sice neodpovídá její jednoznačné zařazení v RVP ZV v tematické oblasti Člověk a příroda, ale v konečné realizaci výuky by toto nemuselo být až tak velkou překážkou za předpokladu, že dobře připravení učitelé nebudou opomíjet humánní část geografie.

Geografie zkoumá prostor v různých řádovostních úrovních - od úrovně lokální, přes regionální až po celý svět s jeho globálními problémy. Tyto pohledy se liší svojí "podrobností" či naopak "nadhledem", generalizací. Přístupy založené na poznávání reality z hlediska různého měřítka mohou vhodně využívat i další současné předměty, lépe řečeno jejich obsahová náplň může být takovým způsobem zařazována do společných témat. Například poznatky z biologie v rámci poznávání místního regionu budou velmi podrobné v rámci jednotlivých místních ekosystémů, ale značně obecnějšího a přehlednějšího rázu při probírání hlavních geobiomů světa v rámci regionálně geografických témat (pouště, savany, tropické deštné lesy).

Při takto stavěné výuce je samozřejmostí, že žáci poznávají (aniž by jim to někdo musel říkat explicitně) podstatu základních filozofických kategorií (prostor, čas, příčina, účinek, obecné, jedinečné, zvláštní atd.).

Geografické zkoumání a poznávání světa a jeho částí je založeno na poznávání systémů, jejich struktury, vztahů v nich existujících a procesů v nich probíhajících. V rámci těchto systémů (např. geomorfologických, půdních, klimatických) je potřebné vysvětlit spoustu záležitostí, které mají svoji podstatu ve fyzice, chemii, biologii, často s matematickým vyjádřením. Zde se pak nabízí přímé a nenásilné spojování školního učiva - logická integrace.

Vývojové hledisko, běžně v geografii používané, nabízí pak vazby do historie a třeba občanské nauky.

Celou geografickou výukou na školách běžně prolínají témata, která jsou dnes nazývána kroskurikulární (environmentální, ekonomická, multikulturní výchova, globální problémy).

Geografie (zeměpis) a jeho didaktika může školní praxi nabídnout některá klíčová témata, kolem nichž lze seskupovat učivo předmětů dalších, a to na základě logických vazeb.

Příkladem mohou být:

  • planeta Země
  • náš (místní) region
  • píšeme knihu o našem městě
  • co navrhneme vybudovat v obci
  • vlast
  • člověk na Zemi
  • jak vypadá současný svět
  • prostředí, ve kterém žijeme a nutnost jeho ochrany
  • na světě nežijeme sami
  • problémy současného světa (regionu, státu, světadílu)
  • integrační seskupení
  • odkud pocházejí naše potraviny

Spojení teorie s praktickou výukou v terénu je též jedním z výrazných pozitiv geografické výuky na školách.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání v oboru Zeměpis (Geografie) stanoví základní tematická i logická východiska, která je potřebné uplatnit při zpracování pedagogického instrumentaria pro výuku předmětu z něj odvozeného, tedy i učebních pomůcek. Základní učební pomůckou při výuce jsou učebnice, které při vhodném zpracování mohou integrační funkci předmětu geografie značně posílit. Na učebnici zmíněného typu aspiruje učebnice zeměpisu pro 6. ročník základní školy a primu víceletého gymnázia, která byla zpracována kolektivem autorů plzeňské katedry geografie a která byla vydána nakladatelstvím Fraus v roce 2003. Jedná se o učebnici, ve které jsou zařazena obecně geografická témata, kartografie, matematická, fyzická a socioekonomická geografie (některá netradičně, vzhledem k současné praxi). Názvy tematických celků a témat z celku Jak lidé žijí na Zemi ukazují na řadu interdisciplinárních témat:

  • planeta Země
  • mapa - obraz Země
  • přírodní složky a oblasti Země
  • jak žijí lidé na Zemi:
    • domov, obec, stát, světadíl
    • lidé na Zemi
    • jak se lidé odlišují
    • kde lidé žijí
    • život ve městech
    • lesy - přírodní bohatství Země
    • voda - nezbytná podmínka života na Zemi
    • kdo má na starost obživu lidí
    • pšenici, kukuřici nebo rýži
    • od nerostných surovin k automobilu
    • jsou zásoby přírodních zdrojů na Zemi omezené
    • co potřebujeme každý den
    • od koňských potahů k superrychlým vlakům
    • Boening nebo Hikari
    • k čemu potřebujeme služby
    • jak rozdělit země podle vyspělosti
    • život v rozvojových zemích
    • co jsme ještě o rozvojových zemích neřekli
    • život ve velmi vyspělých zemích
    • co jsme o rozvinutých zemích ještě neřekli
    • opakování
  • svět se propojuje
  • zeměpis o prázdninách
  • rejstřík pojmů

Integrující obsah lze najít v každé kapitole, neboť zmíněný obecný zeměpis informuje žáky o jejich okolním geografickém prostředí ve své vzájemné propojenosti v různých řádovostních úrovních.

Ukázka konkrétních kapitol názorně přiblíží sledovanou problematiku.

Lesy - přírodní bohatství Země

Cílem této kapitoly je vysvětlit žákům význam lesů pro život člověka, přičemž se nabízí promyšlená aplikace řádovostního přístupu - význam lesů pro existenci života na planetě, význam lesů mírného pásu nebo rovníkových oblastí, význam lesa z jejich blízkého okolí (např. běžné výrobky ze dřeva).

Pro geografii je významné prostorové rozložení lesů na Zemi ve dvou hlavních pásech - v mírném pásu jsou to jehličnaté lesy a tajga a v rovníkovém pásu tropické deštné lesy. To řeší již část fyzickogeografická, kde je vysvětlen růst zmíněných lesů v závislosti na klimatu - teplo, srážky, sluneční svit (vazba na biologii - fotosyntéza). V části socioekonomické je řešen význam lesa pro život člověka ve smyslu spotřebním i duchovním. Tematika lesa je vysoce interdisciplinární, můžeme zdůraznit zdravotní funkce lesa (vazba na biologii, zdravovědu), centrem zájmu člověka - spotřebitele je dřevo a výrobky ze dřeva. Nenahraditelná je také krajinotvorná funkce lesa (vazba na estetické cítění) či funkce vodohospodářská.

Dřevo jako látka je zájmem fyziky (vlastnosti dřeva), přičemž geografie může zdůraznit prostorové rozdíly v rozšíření lesů i vzhledem ke kvalitě dřeva (fyziku zajímá tvrdost, hmotnost, opracovatelnost). Dřevo má široké uplatnění, někdy je však nahrazováno umělými hmotami. Stává se i surovinou pro výrobu umělých hmot (vazba na chemii). Vazbu na historii lze nalézt ve vývoji užití dřevěných výrobků, resp. nahrazování umělými hmotami, sledování změn práce v lese, ve využívání moderní techniky a třeba na příkladě odlesňování krajiny. Vazbu na biologii lze sledovat například u tématu les jako prostředí pro život různých zvířat. Vazbu na ochranu životního prostředí nalezneme při sledování nebezpečí lesních požárů, chování v lese, neúměrného kácení lesů v rozvojovém světě. Zmíněná kapitola nabízí řadu momentů pro kroskurikulární témata - environmentální, ekonomická, estetická výchova, globální problémy lidstva.

Kapitola: Od nerostných surovin k automobilu

Cílem této kapitoly je vysvětlit žákům význam průmyslu pro život lidí, především uspokojování potřeb lidí užitím průmyslových výrobků. Globálním problémem lidstva je možnost vyčerpání surovin, z čehož plyne potřeba hledání jejich alternativních zdrojů a problematika likvidace odpadů. Rovněž toto téma v sobě skrývá řadu interdisciplinárních momentů. Vztah k historii naznačují významné objevy v historii lidstva a jejich vliv na život lidí. Důležité pro žáky je, že jsou součástí tohoto vývoje, moderní výrobky, technické vynálezy je obklopují na každém kroku (mobilní telefon, počítače, lékařské přístroje, kosmický výzkum). Překvapivá může být vazba průmyslové výroby na biologii (biotechnologie). Zásadním poznáním by mělo být pro žáky propojenost přírodního, sociálně-ekonomického a technického prostředí na Zemi - výroba automobilu (samozřejmá věc pro žáky) od nerostných surovin až po vlastní automobil. Výchovným momentem je zařazení zmínky o dopravních nehodách na silnicích (s otázkou, jak jim lze zabránit), rovněž srovnání míry spotřeby mezi vyspělým a rozvojovým světem na příkladu automobilismu. Opět se jedná o vysoce kroskurikulární téma, kterým prolíná environmentální, občanská, ekonomická, globální výchova.

Z výše uvedeného je patrné, že se integrační charakter geografie neustále posiluje a prohlubuje. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání je novým impulsem pro tento proces a možnosti jeho využití ve školní praxi.

Informační zdroje:

Červený a kol.: Zeměpis pro 6. ročník základní školy a primu víceletého gymnásia. Plzeň, Fraus 2003. ISBN 80-7238-209-8.
Kühnlová, H.: Vybrané kapitoly z didaktiky geografie. 1. vyd. Praha, UK 1997. 55 s.
Matušková, A., Dokoupil, J.: Integrační úloha geografie v současné škole. Příspěvek přednesený na konferenci Oborové didaktiky v pregraduálním učitelském studiu. Brno, MU 2004.
Mezinárodní charta geografického vzdělávání. Washington, Mezinárodní geografická unie 1992. In: Kühnlová, H (1997).
Podroužek, L.: Integrovaná výuka na základní škole. Plzeň, Fraus 2002. ISBN 80-7238-157-1.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha, VÚP Praha 2004. Cit. 28. 1. 2004.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Alena Matušková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Zeměpis (geografie)