Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Školní speciální pedagog: Modely zapojení speciálních pedagogů v našich školách
Odborný článek

Školní speciální pedagog: Modely zapojení speciálních pedagogů v našich školách

24. 3. 2014 Základní vzdělávání
Autor
A. Kucharská, J. Mrázková, R. Wolfová, V. Tomická

Anotace

Článek je zaměřen na profesi speciálního pedagoga a možnosti jeho zapojení v rámci školního vzdělávání.

Angažmá speciálních pedagogů na našich školách má svou historii, kterou se však nebudeme do hloubky zabývat. Zmíníme pouze to, že z počátku to samozřejmě byli speciální pedagogové-učitelé, kteří pracovali ještě před rokem 1989 na ZŠ (zejména ve specializovaných a vyrovnávacích třídách) a ve školách speciálních.

V porevolučním období, hlavně v souvislosti se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, došlo postupně k nárůstu těch speciálních pedagogů, kteří již nepracovali jako učitelé, ale jako odborníci – školní speciální pedagogové. Ti z počátku pracovali bez legislativní opory, jejich působení bylo iniciováno „zezdola“.

Odborníci, školní speciální pedagogové se uplatňovali ve školách, které se profilovaly na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ať už se jednalo o školy speciální či školy běžného typu (základní i střední). Ředitelé škol záhy pochopili, že jim ŠSP může významně napomoci s touto specifickou skupinou žáků, ale také z hlediska odborné podpory žáků se SVP samotných a z hlediska metodického vedení učitelů, kteří měli ve svých třídách tyto žáky. Ukázalo se, že tito odborníci rovněž mohou napomoci v komunikaci s rodiči, s odbornými pracovišti mimo školu a také že se mohou významně podílet na vytváření koncepčních materiálů školy (např. v etapě, kdy byly připravovány školní vzdělávací programy). Jejich počet se začal zvyšovat.

S přijatou Vyhláškou č. 72/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů a Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole (2005)[1], byla pozice školního speciálního pedagoga ukotvena v rámci tzv. školního poradenského pracoviště. Podívejme se nyní na možné formy fungování školních speciálních pedagogů v našich školách.

Školní speciální pedagog jako jeden z členů školního poradenského pracoviště

Školní speciální pedagog je jedním z odborníků zajišťujících činnost školních poradenských pracovišť. Z hlediska odborných činností uvádí například Zapletalová[3] nejčastější okruhy práce tohoto specialisty, který:

  • koordinuje speciálněpedagogické poradenství ve škole;
  • připravuje a ovlivňuje podmínky pro integraci dětí se zdravotním postižením ve spolupráci s dalšími odborníky, dlouhodobě sleduje a pravidelně vyhodnocuje proces individuální integrace;
  • provádí speciálněpedagogické diagnostické činnosti;
  • pomáhá vytvářet a koordinovat vznik individuálních vzdělávacích programů pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami;
  • realizuje speciálněpedagogické vzdělávací činnosti a poskytuje reedukační péči žákům se speciálními vzdělávacími potřebami;
  • navrhuje a pomáhá realizovat opatření, která směřují ke zkvalitnění vzdělávací práce školy v oblasti speciální pedagogiky;
  • metodicky vede asistenta speciálního pedagoga;
  • poskytuje pedagogickým pracovníkům školy metodickou pomoc a odborné informace z oblasti speciální pedagogiky, pomáhá při jejich aplikaci;
  • koordinuje spolupráci se speciálně pedagogickým centrem a dalšími specializovanými pracovišti;
  • poskytuje poradenskou a konzultační pomoc rodičům žáků nebo jejich zákonným zástupcům;
  • dodržuje etický kodex poradenského pracovníka.

Profil činností školního speciálního pedagoga se liší v závislosti na škole, kde působí; samozřejmě některé činnosti budou vykazovány vždy (např. odborná pomoc a metodická podpora pracovníkům školy při vytváření IVP pro žáka). Jinou úlohu tak bude mít ve škole speciální, kde se bude koncentrovat na činnosti ve prospěch žáků se zdravotním postižením, jinou ve škole základní, zde například bude více pracovat i se žáky s rizikem vzniku SVP a také se žáky s přechodnými vzdělávacími problémy. Specifické postavení má na SŠ.

Kolik je školních speciálních pedagogů v našich školách a jaké je jejich rozdělení mezi základními, středními a speciálními školami, není přesně známo, odhaduje se, že je to nejméně 150 odborníků a že nejvíce z nich pracuje v základním školství. Je to dáno mj. tím, že neexistuje centrální registr, který by se touto problematikou zabýval, ale také tím, že může ředitel školy financovat tuto pozici z různých zdrojů (např. doplňková ekonomická činnost školy, fakturace služeb).

Školní speciální pedagog může být současně učitel v dané škole, může také pracovat ve školském poradenském zařízení (PPP, SPC) a ve škole může mít jen druhou část svého úvazku. Může to být i odborník, který působí v jiném pracovišti, a dokonce může pracovat jako soukromá osoba (OSVČ). Lišit se také může výše úvazku nebo počet hodin, ve kterých pro školu pracuje. Doporučuje se však, aby tento odborník byl ve škole zaměstnán minimálně na 0,5 úvazku, aby měl možnost se se školou sžít, nepracoval jednorázově apod.

Školní speciální pedagog v projektových úkolech

Již v předchozí kapitole bylo zmíněno, že školní speciální pedagogové jsou v současnosti ve velké míře zapojeni v našich školách díky projektům financovaným z evropských sociálních fondů. Velkou výhodou účastnících se specialistů je, že nejsou ve škole osamoceni, neboť doprovodnými aktivitami jsou koordinace činností, metodické vedení, setkávání v pracovních týmech i realizované vzdělání. Vše pomáhá v získání či doplnění odborných kompetencí pro speciálněpedagogickou a poradenskou práci ve škole. Také bývá považováno za výhodu, že specialisté nejsou zaměstnanci školy, že jsou do jisté míry na škole nezávislí, což se může zhodnotit například při řešení komplikovaných případů.

Terapeutický, nebo preventivně intervenční model péče

Je třeba zmínit dva možné modely práce školních speciálněpedagogických služeb vycházející z cílových skupin žáků. V některých školách mohou být odborníci výhradně zapojeni do podpory žáků se SVP (terapeutický model péče). Projekt RŠPP VIP-II byl zaměřen na prevenci rizik ve vzdělávání a poukázal na velmi perspektivní model práce s podporou všech žáků se SVP a žáků s přechodnými problémy.

Posílení školního poradenského pracoviště o odborníky – psychology a speciální pedagogy umožňuje realizovat preventivně intervenční model péče, a překonat tak úskalí, která jsou v současné době vnímána ve vztahu k užívanému poradenskému diagnosticko-terapeutickému modelu péče. Ukazuje se, že vytvořený Třístupňový model péče (Mertin, Kucharská a kol., 2007)[2], ověřovaný v projektu RŠPP-VIP II, představující návrh řešení problematiky specifických poruch učení klade důraz na prevenci školní neúspěšnosti, a tím i na včasnou eliminaci negativních následků možných výukových problémů a má širší využitelnost. Podívejme se alespoň stručně na „stupňovité“ pojetí odborné péče u žáků s problémy.

První stupeň této péče je postaven na individualizované pomoci učitele u dětí se začátečnickými výukovými obtížemi. Autoři očekávají, že tato pomoc pomůže eliminovat počáteční problémy zejména u dětí s lehčí nezralostí, zdravotně oslabených, s nižší adaptabilitou, u dětí s negativním dopadem některých rodinných specifik na školní úspěšnost.

Druhý stupeň je založen na plánu pedagogické podpory, kdy i přes individualizovanou pomoc učitele obtíže ve vzdělávacím procesu přetrvávají. V této fázi pedagog případ konzultuje se školním psychologem či školním speciálním pedagogem, případně výchovným poradcem. Na základě těchto odborných konzultací by měl být pro žáka vypracován „plán pedagogické podpory“. V něm jsou obsaženy silné a slabé stránky žáka, také jsou v něm stanoveny individuální cíle pro jednotlivé předměty, ve kterých selhává, a dále jsou v něm určeny způsoby, jak těchto cílů dosáhnout.

Třetí stupeň je založen na specializované diagnostice a intervenci odborného pracoviště – školského poradenského zařízení. Podstatným požadavkem tohoto odborného vyšetření je, aby byly poskytnuty podklady pro intenzivnější pomoc, která se děje prostřednictvím individuálního vzdělávacího plánu. Tato pracoviště rozhodují o stanovení diagnózy.

V kapitole 7 se budeme zabývat odbornými okruhy činností školního speciálního pedagoga, které vycházejí ze širšího modelu péče, tedy odborníka, který je ve škole zapojen do péče o všechny žáky se SVP a žáky s přechodnými problémy, nejen s diagnostikovanými speciálními vzdělávacími potřebami. Projekt RŠPP-VIP II ukázal, že tento model je skutečně funkční a že se ve školách, kde byl realizován, školní specialista velmi úspěšně zapojil do preventivních aktivit.


[1] Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole: Č.j.: 27317/2004-24. In: VĚSTNÍK MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČESKÉ REPUBLIKY. 2005, LXI, č. 7.

[2] MERTIN, V., KUCHARSKÁ, A.: Integrace žáků se specifickými poruchami učení – od stanovení diagnostických kritérií k poskytování péče všem potřebným žákům. Praha: IPPP ČR, 2007. ISBN 978-80-86856-40-7. 

[3] Dostupné z: http://www.ippp.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=bl%20og&id=4&Itemid=2


Metodický portál doporučuje:


Kniha Školní speciální pedagog je publikace, která představuje novou subprofesi speciální pedagogiky. Širokému okruhu čtenářů přináší teoretické i praktické poznatky z činnosti speciálního pedagoga působícího především na ZŠ a to nejen u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, ale také u žáků s rizikem jejich vzniku nebo s přechodnými obtížemi. Publikace je svým obsahem a jedinečností vhodná pro začínající školní speciální pedagogy.

Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Školní speciální pedagog.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
A. Kucharská, J. Mrázková, R. Wolfová, V. Tomická

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Téma článku:

Speciální vzdělávací potřeby