Vracíme se tak k hlavnímu principu Přátelské školy, kterým je bezpečné a ochraňující školní prostředí, které vychází z respektu nejlepšího zájmu dětí. Sociální klima školy je výsledným produktem zpětných účinků kvality sociálního prostředí na lidi a jejich pohodu.
Lze ho jen obtížně přesně specifikovat, ale při návštěvě školy ho lze „nasát“ při vstupu do školy a cestou po chodbě. Dokreslit představu si lze umístěním a čtením školního řádu, třídních principů chování a zejména pozorováním interakce a rozhovorem se žáky i pedagogy.
Školní úspěšnost dětí je do jisté míry závislá právě na sociálním klimatu a je proto primárním zájmem učitelů a rodičů jeho pozitivní facilitace. Druhým důvodem je pocit osobní pohody a prožívání školní docházky a proto se skutečně jeví otázka školního prostředí jako zcela zásadní a klíčová. Problém spočívá v tom, že školní prostředí se nedá koupit, nedá se přikázat, naplánovat, ale musí se postupně budovat. To znamená působením školy ovlivňovat postoje žáků i učitelů, zvyšovat práh citlivosti pro vnímání a rozpoznání procesů, odehrávajících se ve školní učebně a také učit děti i učitelé rozpoznat stres a zvládat ho, naučit prožívat emocionální reakce a řešit konfl ikty. Sociální klima nelze vybudovat jen přispěním jedné strany, musí se na něm podílet všichni aktéři, ale vedení školy je odpovědné za vytváření podmínek pro učitele i žáky a spolupráci s vnějšími partnery.
V této souvislosti se jako klíčová jeví profesní příprava učitelů, ale zejména výcviky zaměřené na rozvoj osobnosti a sociální komunikace v rámci celoživotního vzdělávání, které by se měly stát podmínkou výkonu učitelské profese.
Pozitivní sociální klima je jistou zárukou, že se v něm nebude dařit žádné formě násilí. Jak ukazuje sám motiv UNICEF, k vypracování manuálu Škola přátelská dětem přispěla právě ta skutečnost, že minimálně pro polovinu dětí na světě není škola bezpečným prostředím, protože se v něm děti stávají obětí násilí. Také 1. Světová zpráva OSN z roku 2001 ukázala, že v evropském regionu patří škola mezi sociální prostředí, kde jsou děti často vystavené násilí. Zpráva citovala, že zhruba každé čtvrté dítě zažilo ve škole šikanu, většina dívek sexuální obtěžování, v některých státech jsou dovolené ve školách tělesné tresty, třetina dětí zažila ve škole ponižující, znehodnocující chování např. i ve formě morálního obtěžování. Tato informace je zcela šokující a proto se UNICEF rozhodl dimenzi ochrany dětí ve školách posílit a vytyčit jako prioritu.
Není možné, aby právo dětí na základní vzdělání realizované a garantované státem se odehrávalo v prostředí, které děti ohrožuje, zhoršuje jejich zdraví, osobní pohodu a kvalitu života, a často tím i podkopává a snižuje jejich budoucí potenciál a zdraví.
Připomeneme-li si definici násilí, kterým je definováno jakékoli chování druhé osoby, která způsobí újmu, bolest nebo poškození, potom bude jen správné, připomenout si škálu chování, kterým může jeden druhého znehodnocovat a tím působit újmu, bolet a někdy i poškodit duševní zdraví. Uvedena je modifikace J. Mareše podle J. Křivohlavého z roku 1980.
Jak může člověk člověka znehodnocovat:
1. nebrat na vědomí
2. skákat do řeči
3. osočovat, slovně napadat
4. razantně změnit téma tím, že nastolí své
5. podezírat
6. jednat povýšeně
7. demonstrativně druhého ignorovat
8. podceňovat druhého
9. jednat s opovržením
10. urážet druhého
11. ztrapňovat či zahanbovat druhého
12. zneužít důvěry
13. nedodržovat dohodnutá pravidla
14. chovat se necitlivě až necitelně
15. záměrně druhého přetěžovat a potom vyčítat, že na to nestačí
16. šikanovat
17. vytahovat se z pozice své sociální role
18. pomlouvat
19. záměrně nezasahovat tam, kde by to bylo vhodné
20. záměrně neposkytnout pomoc
21. záměrně neříkat celou pravdu
22. záměrně poskytnout falešnou informaci
23. vyřadit druhého z komunikace, ze hry, spolupráce
24. nedovolit to, na co je nárok
25. demonstrativně preferovat někoho, kdo si to nezaslouží
26. nehodnotit objektivně, mít „dvojí metr“
27. znehodnocovat něčí úsilí
Dnes je otázka rizika expozicí násilím klíčovým problémem nejen v reálném životě, ale také ve virtuální komunikaci. Některé české výzkumy ukazují, že dokonce až dvě třetiny dětí mají osobní zkušenost s kyberšikanou, že happy slapping se stala pro některé oblíbenou zábavou a přibývá všech forem rizikové virtuální komunikace. Proto i počítačová gramotnost tvoří nedílnou součást ochrany dětí před násilím a škola by se neměla zaměřovat jen na počítačovou gramotnost svých žáků, ale především jejich rodičů a také všech učitelů.
Dalo by se říci, že k Přátelské škole patří v rámci utváření bezpečného a ochraňujícího prostředí také podpora psychické odolnosti dětí, neboli resilience.
Její budování lze stručně vyjádřit pomocí 10 kroků:
1. dobré vztahy a síťování ve třídě a zájmových skupinách
2. dostatek potřebných informací a znalostí
3. podpora uvědomělého prožívání situací, zvládání negativních emocí
4. akceptovat změnu jako součást života
5. posilovat pevnou vůli a rozhodnost
6. zvyšovat sebepojetí každého dítěte
7. pomoc vybudovat pozitivní dlouhodobý cíl pro každé dítě
8. rozvíjet zájmy a zvídavost dětí
9. rozvíjet všechny formy sociální komunikace
10. řešení konfliktů
Každá Přátelská škola se jasnou deklarací ve svém školním řádu o zákazu všech forem násilí ve škole a vypracováním strategie prevence všech forem násilí přihlásí k proaktivnímu postoji vůči násilí. Efektivní strategie prevence předpokládá dvě úrovně prevence, a to na celoškolské a třídní úrovni.
Celoškolská efektivní strategie prevence násilí:
1. jasná deklarace zveřejněním na webu školy, v místním tisku apod.
2. informace rodičům a jejich motivace k účasti na životě školy
3. demokratická participace dětí
4. řád školy (obsah, forma zveřejnění)
5. nabídka zájmových, rozšiřujících vzdělávacích aktivit
6. školní osnovy – naplňování základních potřeb dětí zejména zaváděním nových forem výuky, začleněním výchovné drama tiky, pozornost obsahu a formě výchovy ke zdravému životnímu stylu a podpora resilience dětí
7. nabídka vzdělávacích programů pro rodičovskou veřejnost – rozvoj jejich rodičovských kompetencí
8. prevence syndromu burnout u učitelů, kurzy na rozvoj osobnosti, kurzy ke včasné detekci a identifi kaci známek šikany a násilí
9. spolupráce s odbornými pracovišti a budování předsunutých poradenských a intervenčních pracovišť přímo v prostorách školy
10. podpora duševního zdraví dětí i učitelů
Efektivní strategie prevence násilí ve třídě:
1. postoj a osobnost učitelů a jasná pravidla chování ve třídě
2. detailní rozhovor s dětmi o šikaně a násilí na začátku každého roku
3. výchova k lidským právům
4. dramatická výchova nejlepší prevence sociální patologie a násilí
5. zvládání stresu v různých situacích
6. screening emocionálně traumatizovaných dětí ve třídách I. stupně
7. dohled dospělých v rizikových místech a situacích
8. zajímavé aktivity na téma šikany a násilí (besedy, soutěže
a jejich zveřejňování na webu, v místním tisku apod.)
O pohodě sociálního prostředí spolurozhodují i faktory organizační, mezi které patří režim dne, zdravá výživa a aktivní pohyb.
Kromě toho, že Přátelská škola respektuje nejlepší zájem dětí odvozený od jejich vývojových potřeb, měla by i v této oblasti nabízet vzdělávací akce pro rodiče a komunitu, vytvářet podmínky zejména pro pohybové aktivity ve svém areálu, ale i jiné formy aktivního využití volného času a také zprostředkovat nabídku poradenských a intervenčních služeb ve svých prostorách.
Role školy nezačíná a nekončí prevencí násilí ve tvorbě bezpečného a ochraňujícího prostředí, ale je mnohem širší: týká se také ochrany dětí před nemocemi, týká se to zejména vadného držení těla, obezity, smyslových vad, epidemického šíření některých infekčních onemocnění včetně akutních respiračních onemocnění, ale také ochranou před úrazy ve školním prostředí a dopravními úrazy na cestě do školy nebo ze školy a v neposlední řadě také ochranou před škodlivými informacemi, tabákem, alkoholem, ilegální drogou, jedy, držením zbraní a hazardním materiálem.
Zdá se, že ochrana dětí se neustále rozšiřuje tak, jak se ve společnosti rozšiřuje jejich riziko a dostupnost na straně jedné a na straně druhé – a to především díky novým informačním technologiím také informovanost a vzorům způsobů chování.
Všechna výše uvedená rizika by mohla škola v izolaci od rodičů a komunity zvládat jen obtížně a proto jí v tomto úkolu přináleží právem klíčové postavení. Škola přátelská dětem má za povinnost ochraňovat všechny děti, ale obdobně jako při naplňování učebních cílů pracuje individuálně a musí i v této rovině postupovat obdobně.
Každý učitel by měl být schopen identifikovat ohrožené nebo oslabené děti, které jsou ve větším riziku.
Každá škola by měla ve spolupráci s rodinami a komunitou vyhodnotit riziko školního prostředí a přilehlého prostředí
a komunity v následujících oblastech:
• dopravní úraz na cestě do školy a zpět domů
• úrazy ve škole (místo, činnost)
• úrazy v blízkém okolí školy a komunitě včetně utonutí
• šikana, verbální agrese, tělesné tresty, sexuální obtěžování nebo zneužití, virtuální riziková komunikace
• únosy
• zvýšené riziko vybraných infekčních nemocí
• epidemie akutních respiračních onemocnění
• dehydratace, nesprávné stravovací návyky
• dostupnost tabáku, alkoholu, ilegálních drog v bezprostřední blízkosti školy
Riziková místa by měla být veřejně známá a společným úsilím komunity a školy postupně rizika snižována až eliminována.
Mělo by být samozřejmostí, že rodiče svému dítěti již od předškolního věku spoluvytváří osobní bezpečnostní plán, který se s věkem dítětem a změnou jeho způsobu života proměňuje, ale role rodičů na jeho sestavení zůstává klíčová a ve školním věku se jeho efektivita zvyšuje spoluprací se školou.
OSN v roce 2006 doporučilo, aby každá škola ve svém řádu zakázala všechny formy násilí včetně genderových stereotypů a dalších forem diskriminace; doporučila, aby všichni učitelé využívali ve vzdělávacím procesu nenásilné metody a z prostředků k udržení disciplíny zcela vyloučili hněv, ponižování a tělesnou sílu; aby se každému žákovi a učiteli dostalo náležitého respektu a všichni si osvojili nenásilné řešení konfliktů a v neposlední řadě také skutečnost,
že škola bude respektovat všechna práva dětí.
Mezi efektivní prevenci rozvoje násilí a celé škály sociálně patologického chování patří interaktivní hry a další prvky výchovné dramatiky. Moderní škola je začlenila do běžné výuky a staly se tak nedílnou součástí jejího vyučování.
Efektivitu interaktivních her lze odvodit od jejich principů:
• aktivní spoluúčast
• zpětná vazba
• obsahové a časové hranice
• otevřenost výsledků
• interakce
• soutěživost a spolupráce
• rovnoměrný podíl všech dětí ve skupině
• skupinová koheze a akceptace všech členů
Mechanismy působení interaktivních her:
• Zvyšují sensibilizaci vnímání vlastních smyslových informací, pocitů, obav, myšlenek, nápadů, potřeb, přání, fantazií…
• Prohlubují odpovědnost za své chování a poznání, že každý člověk má v každé situaci možnost volby.
• Vedou k uvědomování si vlastních motivů chování, skutečných cílů a hodnot.
• Učí akceptovat druhé na základě tolerance a respektu jejich odlišností.
• Podporují nezávislost chování, která je dána svobodou rozhodování a přejímáním odpovědnosti za své chování.
• Pomáhají utvářet pozitivní sebepojetí na základě pozitivního postoje k sobě samému.
• Učí smysluplnému vyjadřování pocitů na základě vlastního rozhodnutí.
Škola přátelská dětem v nejlepším zájmu dětí zahrnuje kromě různých forem výchovné dramatiky také techniky zvládání stresu.
Existují příklady dobré praxe z některých evropských zemí, které ukazují efekt tzv. relaxačních prostor vybavených prostředky k různým technikám zvládání stresu pro děti nebo využití přestávek k hudební produkci.
Závěrem lze znovu konstatovat, že současná škola není pro většinu dětí místem bezpečným. Ambici to překonat v nejširších souvislostech a respektu práv dětí má právě program Škola přátelská dětem, a to společným úsilím společnosti (klima ve společnosti, podpora škol a jejich role, programu Škola přátelská dětem, důraz na změnu profesní přípravy pedagogů), komunity (ochota k otevřenému partnerství se školou), školy a rodičů.
Certifikovaný program Školy přátelské dětem pro Českou republiku nemůže vypracovat Ministerstvo zdravotnictví ani jím ustavené Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti, ale je třeba rozvinout spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a samozřejmě také se Svazem měst a obcí a Asociací krajů. To je důvod, pro který je tato publikace pouze v informativní a inspirativní rovině.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.
Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.
