Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Sudbury Valley School
Odborný článek

Sudbury Valley School

Anotace

Článek pojednává o specifikách školního vzdělávání ve školách fungujících na základě Sudburyho modelu, který beze zbytku respektuje dvě základní zásady: vzdělávací svobodu a demokratické vládnutí. Jeho záměrem je rovněž prezentovat různá hodnoticí stanoviska k dané problematice.

Jak si představujete alternativní vzdělávání?

Alternativní formy výuky jsou dnes velmi populární a zdá se, že ryze tradičnímu přístupu, kdy učitel je hlavní neotřesitelnou autoritou, která má za úkol předávat pasivním žákům poznatky v hotové podobě, aniž by jakkoli počítala s jejich životní zkušeností, už definitivně odzvonilo. Jak daleko jste ale schopni (nebo ochotni) zajít v představách o takzvané alternativnosti? Napadá vás takový model, kde žáci disponují absolutní svobodou a kde jejich vzdělávací a výchovný proces není podřízen absolutně žádné kontrole? Kde neexistují žádné osnovy ani rámcové vzdělávací programy, kde se obejdou bez jakékoli formy testování a hodnocení, kde není žádné zvonění, které od sebe odděluje jednotlivé hodiny, kde nejsou vlastně ani hodiny jako takové, ani třídy, ba ani učitelé? Připadá vám to jako holý nesmysl?
 
Pak vězte, že takový typ školy existuje a že první škola řídící se všemi výše uvedenými principy vznikla ve Spojených státech amerických dokonce více než před čtyřiceti lety. Že jste o ničem podobném nikdy neslyšeli? Není divu. Sudbury Valley School je jedním z nejlépe utajovaných tajemství amerického školství.
 
Původní Sudbury Valley School zahájila svoji činnost v roce 1968 ve Framinghamu, Massachusetts. Umístěna byla ve starém kamenném panském sídle, jehož součástí byl desetiakrový pozemek. V současnosti existuje více než třicet škol založených na Sudburyho modelu, nalezneme je kromě Spojených států amerických také v Dánsku, Izraeli, Japonsku, Nizozemí, Belgii a Německu. V Sudbury školách spolu koexistují a podílejí se na společném vzdělávání žáci od 4 do 19 let, kteří dále nejsou rozdělováni do žádných věkových skupin. Koncept školy pracuje s přesvědčením, že takto široká věková diverzita je prospěšná pro všechny účastníky podílející se na přirozeném výukovém procesu.
 
Dvě klíčové zásady všech Sudbury škol jsou definovány jako vzdělávací svoboda a řízení založené na principech přímé demokracie. Jedná se o soukromé školy (školné $ 7400 ročně), ve kterých je žákům dána kompletní zodpovědnost za způsob a kvalitu jejich vzdělání. Ta je realizována mimo jiné tak, že o všech školních pravidlech, usneseních týkajících se nákupu školního zařízení nebo přijímání a propouštění zaměstnanců rozhoduje tzv. školní shromáždění, což je základní správní orgán, složený ze všech studentů a zaměstnanců školy, v němž má každý stejné hlasovací právo. Nikdo ze zaměstnanců nestojí v čele školy, veškerý personál má jednoroční mandát, který musí být každoročně obhajován na základě výsledků tajného hlasování školního shromáždění.

Sudbury školy zblízka

Sudbury školy kladou velké nároky na zázemí a celkovou vybavenost. K tomu, aby mohla být plně respektována naprostá svoboda žáka co do výběru preferované aktivity, musí být škola schopna nabídnout co nejširší spektrum činností. Jedna z místností zpravidla představuje plně vybavenou kuchyň, další dřevařskou dílnu. Některé místnosti jsou naopak vybaveny hudebními nástroji, jiné nezbytným náčiním k výtvarné práci, další pak počítači, knihami, mikroskopy, různými druhy her, chybět nemohou ani adekvátní prostory a vybavení potřebné pro různé druhy sportovních aktivit, jako je basketbal, fotbal, jízda na kole nebo kolečkových bruslích apod. Školy většinou disponují rozsáhlým pozemkem, který je důkladně uzpůsoben pro všechny tyto rozmanité činnosti, jeho častou součástí je i rybník, les nebo upravený park.
 
Sudbury model pracuje s představou, že děti jsou přirozeně zvídavé a mají velký elán stát se úspěšnými a nezávislými dospělými bytostmi, tudíž neexistuje důvod, proč by měly být k učení nuceny nebo v jeho samotném průběhu jakkoli kontrolovány či řízeny. Jelikož jsou flexibilní a jejich touha uspět je velká, jsou ochotny pokračovat ve svém snažení i po řadě neúspěchů (viz Education: Class Dismissed).
 
Typická škola tohoto typu s 200 žáky disponuje v průměru asi deseti dospělými zaměstnanci, kteří ale nejsou v žádném případě klasickými učiteli. Nabízejí pouze různé typy činností. Jsou zde k dispozici jako průvodci a rádci žáků na cestě za jejich svobodně řízeným vzděláním, ale impuls k aktivnímu podílení se na této dobrodružné výpravě vychází vždy jen od žáků samotných. Tím, že si libovolně korigují míru zásahu ze strany potenciální autority, se stávají vlastními strůjci školního života a učí se na sebe brát zodpovědnost za své budoucí výsledky. Učení v Sudbury školách je převážně náhodné a vzniká jako vedlejší efekt žákova bádání a zaujetí pro hru (to se týká i čtení a psaní, které není rovněž explicitně vyučováno).
 
Takové učení pak poskytuje významný prostor pro sebereflexi, pro uvědomělé vnímání činnosti, na kterou by během výuky v klasické třídě nebyl třeba vůbec čas. Tato sebereflexe se ale často může přehoupnout až do kontraproduktivního rozjímání, žák jakoby „uvízne v činnosti“, která ho pohltí až příliš, což odvede jeho pozornost od jiného typu zkušenosti nebo zážitku, který by se mu nabízel ve výukovém prostředí, kde je učitel zdrojem pravidelně přicházejících podnětů.

Kde se nachází limity takového modelu?

Výuka v Sudbury školách je tak nekonvenční, jak jen může být. Lze zde vůbec ještě mluvit o výuce? Přestože jsou dohodnuta jistá pravidla, týkající se ovšem výhradně bezpečnosti a ochrany svobodného konání jednotlivců, na kterých se usneslo školní shromáždění a která musí být povinně dodržována, existuje zde obrovský prostor pro ničím neřízenou volnost. To samozřejmě vede k tomu, že mnoho žáků má tendenci setrvávat u stále stejné činnosti, např. velmi časté je propadnutí nejrůznějším videohrám. Kritici tohoto progresivního modelu, a k nim se řadí většina pedagogů, politických představitelů i rodičů, jsou přesvědčeni, že svobodnému rozhodnutí žáka musí předcházet dostatečná informovanost o všech možných souvislostech, které vzdělání pro život má.
 
Lze něco takového předpokládat u čtyřletého, nebo i desetiletého dítěte? Současná rektorka Pensylvánské univerzity Amy Gutmann je přesvědčena, že při takto nastaveném způsobu vzdělávání nezůstane žádný systém hodnot nenapadnutelný, čímž míní, že svoboda volby je automaticky nadhodnocována nad všechno ostatní. Svoboda volby je ale vždy nějak kulturně ukotvená, což znamená, že v mnoha ohledech vyžaduje podřízení se dominantní kultuře (viz 3 responses to “Unconventional Learning at Sudbury Valley School”).
 
Děti v takovém prostředí, jaké je nastaveno v Sudbury školách, jsou zcela zbaveny možnosti interakce s formální autoritou v tradičním slova smyslu, což pro ně v budoucnosti může představovat nemalý problém, protože společnost zkrátka funguje na základě hierarchických vztahů. K bližšímu zamyšlení se nabízí jistě i fakt, že dělat v životě vždy jen to, co chceme, není úplně v souladu s životní realitou a žáci pohybující se mnoho let v takovém prostředí mohou získat zcela zkreslené představy o svých budoucích povinnostech, ale i o fungování společnosti jako takové.
 
V Sudbury školách se pracuje jen s vnitřní motivací žáků, pro život má ale nepostradatelný význam i motivace externí, která napomáhá vůli člověka ponořit se i do těch činností, na které není zcela interně napojený, ale přesto jsou pro jeho život prospěšné a nezřídka mohou klestit cestu právě k tomu, co máme v životě nejraději. Sporná se jeví být i otázka bezpečnosti, především u předškolních dětí, které ještě nejsou schopny zvnitřnění pravidel, chovají se bezprostředně, a tudíž by měly být pod stálým dohledem dospělé osoby, což toto demokraticky nastavené prostředí nabízející tolik rozmanitých činností neumožňuje.

Závěrem

Školám fungujícím na principu Sudburyho modelu jistě nelze upřít velkou atraktivnost. Shodují se asi s každou dětskou představou o vysněné škole. Zážitková pedagogika je tady uvedena do praxe na všech možných frontách, bezezbytku. Jistě si dovedeme představit, že zážitky z takové školy jsou velmi speciální. Jeden z absolventů uvádí, že si díky ní užil dětství jako Huckleberry Finn (viz Huck Finn childhood). Je to ale skutečně ten nejvhodnější model školy, jež nás vybaví potřebnými kompetencemi, které jsou v dnešním složitém a velmi diverzifikovaném světě neúprosně vyžadovány? Není toto vzdělání jen vedlejším produktem fantastického zážitku? 

Citace:

GRAY, Peter. Children Educate Themselves IV: Lessons from Sudbury Valley. In: Psychology today [online]. 2008- [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/blog/freedom-learn/200808/children-educate-themselves-iv-lessons-sudbury-valley
 
MARANO, Hara Estroff. Education: Class Dismissed. In: Psychology Today [online]. 2006-05-01 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/articles/200604/education-class-dismissed
 
SKOLNICKI, Catherine. Unconventional Learning at Sudbury Valley School. In: Philosophy of Education [online]. 2011-11-12 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: https://blogs.commons.georgetown.edu/voke-philofeducation/2011/11/12/unconventional-learning-at-sidbury-valley-school/
 
RIDLEY, Kim. In kids we trust. In: Ode Magazine [online]. 2011-03 [cit. 2012-02-03]. Dostupné z: http://www.odemagazine.com/doc/21/in_kids_we_trust/

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Michaela Mikulová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Klima školy / třídy