| Anotace: | Příspěvek je ukázkou, jak seznámit žáky-cizince s tvořením podstatných jmen nesoucích názvy povolání. Záměrně jsou zvoleny různé slovotvorné skupiny, k nimž jsou přiřazována tzv. analogická slova – tj. slova tvořená stejnými příponami. Pozornost je věnována i problematice přechylování. Do tohoto vzorku deseti povolání byla semanticky zvolena slova, se kterými žáci přicházejí do styku a která jsou snadno znázornitelná při pohybových aktivitách. |
|---|---|
| Podpora výuky jazyka: | |
| Klíčové kompetence: |
|
| Očekávaný výstup: |
|
| Mezioborové přesahy a vazby: |
|
| Průřezová témata: |
|
| Organizace řízení učební činnosti: | Skupinová |
| Organizace prostorová: | Školní třída |
| Nutné pomůcky: | pracovní karty profesí |
| Klíčová slova: | žák-cizinec, profese |
Úvod:
Příspěvek seznamuje žáky-cizince s problematikou tvorby podstatných jmen – názvů povolání, s jejich odvozováním ze sloves, která specifikují danou činnost.
Cíl výuky
Seznámit žáky-cizince s názvy několika povolání, ukázat souvislost sloveso – podstatné jméno, seznámit se základními typy těchto podstatných jmen.
Dílčí cíle:
Naučit základní (běžnou) slovní zásobu k tématu povolání, utřídit podstatná jména do skupin podle slovotvorných zásad podobnosti. Použít tato slova v nejběžnějších větách denní komunikace ve správném tvaru.
Text článku:
Návaznost na témata: č. 14 – Co rád dělám, děláme (slovesa), č. 15 – V obchodě (instituce, pracoviště), č. 12 – Denní režim (aktivita práce).
Časový nárok: blok 2 × 90 minut
Příprava
Na téma Kdo co dělá je potřeba větší předběžná příprava. Musíme si ke každé kartě sehnat názorné pomůcky – typické atributy té které činnosti, převleky pro dramatické znázornění, případně si vyrobit jejich obrázky. Dále se musíme rozhodnout, zda a o kolik činností soubor rozšíříme (je vhodné), nebo zda použijeme jen deset karet pro malou ukázku.
Metodika
Blok věnovaný tématu Kdo co dělá uvedeme malou scénkou v převleku. Pantomimicky přehrajeme některou z činností – nejlépe kartu č. 1 – Učitel nebo č. 2 – Lékař a záměrně přeháníme v mimice i v gestech (stačí 3 minuty). Po té se žáků zeptáme: Kdo jsem já? Co dělám? A která je moje profese? Pokud žáci uhodnou, rozdáme příslušnou kartu.
Následuje práce s kartou – přečíst slovo, dopsat, nakreslit atributy, přečíst věty, poukázat na skloňování. Po splnění úkolu vytvoŘí žáci dvojice, ve kterých se navzájem budou představovat tak, aby využili maximálně možnosti tvarosloví i vlastní kreativity. Například: Já jsem vaše nová učitelka Jana Chytrá. - Dovolte mi představit paní učitelku Janu Chytrou (20 minut – karta a hra).
Po nácviku první karty žáky vyzveme, aby si opět ve dvojicích vybrali z námi připravených pomůcek a pokusili se o znázornění typické profese. Zároveň budou na jedné lavici vyloženy pracovní karty, na které vidí všichni žáci. Ten žák, který rozezná z pantomimy profesi, si může vybrat kartu, o které si myslí, že se k profesi vztahuje.
Pomocí diskuse se dobíráme správných odpovědí (30 minut).
Následuje práce s kartami (30 minut). Pokud máme čas, věnujeme se odlišnostem typu: učitelka – hudebnice a hledání analogických slov. Pokud nemáme dostatek času, můžeme věnovat profesím další vyučovací hodinu či blok s tím, že si za domácí úkol mohou žáci sami připravit pracovní karty nebo obrázky profesí, jímž společně přiřadíme slova.
Vděčné je i vytvořit kartičky s názvy profesí a pomocí popisu s použitím slov příbuzných nechat žáky hádat: Uklizeč/ka uklízí nepořádek, myje okna, zametá podlahu, čistí nábytek…
Reflexe:
Ze všeobecné zkušenosti víme, že žáky většinou baví hry spojené s pohybovými aktivitami.
Zároveň zde i využíváme dětskou touhu po hledání a objevování. Podle jazykové pokročilosti žáků-cizinců se rozhodujeme, zda zařadit i obtížnější slova (vrchní, průvodčí, servírka, …).
Zobrazeno: 496krát
zatím nikdo
zatím nikdo
zatím nikdo
zatím nikdo
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.
