Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > O zařazení náboženství do základních škol
Odborný článek

O zařazení náboženství do základních škol

26. 6. 2007 Základní vzdělávání
Autor
VÚP Praha

Anotace

Podklad pro výklad.

Každá registrovaná církev nebo náboženská společnost v České republice (dle Seznamu v Příloze k zákonu č. 3/2002 Sb.), které bylo zároveň přiznáno zvláštní právo zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu (podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb.), se může stát zřizovatelem církevní školy a požádat o její zařazení do školského rejstříku. Církevní základní škola zařazená ve školském rejstříku může v této škole vyučovat vlastní náboženství jako povinný nebo volitelný vyučovací předmět. Hodinovou dotaci na tento vyučovací předmět pak čerpá z disponibilní časové dotace, kterou vymezuje rámcový učební plán v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV).

Pokud je zřizovatelem školy stát, kraj, obec či svazek obcí a škola se rozhodne do svého vzdělávání začlenit i výuku náboženství, pak je to možné – ve shodě s § 15 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. – jen v rámci nepovinného vyučovacího předmětu. Na realizaci tohoto nepovinného předmětu nelze použít hodiny z disponibilní časové dotace.

Náboženství mohou vyučovat pouze registrované církve nebo společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb. Nepovinný předmět náboženství může vyučovat pouze pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka (podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících), a to pouze v pracovněprávním vztahu ke škole.

Pokud je náboženství na církevních školách vyučováno jako povinný nebo volitelný předmět, musí být zařazen v učebním plánu školního vzdělávacího programu dané školy a musí být k němu vypracovány (a do programu zařazeny) i učební osnovy.

Školský zákon, ani schválený RVP ZV (část D, kapitola 11 – Zásady pro zpracování ŠVP) neřeší způsob začlenění nepovinných předmětů do školních vzdělávacích programů. Je tomu tak především z praktických důvodů, protože nabídka a skutečná realizace nepovinných předmětů se každým rokem mění. Proto se doporučuje, aby byl pro informaci zákonných zástupců žáků ve školním vzdělávacím programu uveden výčet nepovinných předmětů, které škola nabízí, s odkazem, že podrobnější dokumentace o cílech a obsahovém zaměření nepovinného předmětu je uložena v dokumentaci školy.

Z toho vyplývá, že je pouze na škole, jak si cíle a obsah nepovinných předmětů zpracuje, zda nepovinné předměty zařadí do školního vzdělávacího programu nebo budou součástí jiného materiálu v dokumentaci školy.

Jakékoli materiály zasílané na školu jako metodické texty pro výuku vyučovacích předmětů (povinných, volitelných či nepovinných), jimiž jsou i příklady charakteristik předmětů nebo rozpracování vzdělávacího obsahu předmětů (včetně náboženství), jsou pouze materiály doporučujícími a je jen na škole, zda a jak je využije.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
VÚP Praha

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně