Odborný článek

Povodně

Anotace

Téma povodně jsem pro lekci DV vybrala, protože je pro oblast Lysolaj a blízkého okolí velmi aktuální (na ZŠ Lysolaje vyučuji DV jako povinný i povinně volitelný předmět a jako zájmový kroužek). Povodně v roce 2002 zasáhly bydliště několika rodin žáků a na začátku školního roku žáci sami na toto téma živě diskutovali, a proto jsem se rozhodla využít jejich momentálního zaujetí. Toto strukturované drama (dále jen SD) se skládá ze tří bloků – rodina, evakuace a rabování. Toto SD jsem realizovala se žáky 1. i 2. stupně ZŠ. Uveřejněná příprava je doplněna reakcemi žáků ve věku 6–11 let.

Cíl

  •  uvědomění si rodinných hodnot;
  • schopnost řešit krizovou situaci – evakuaci, život v centrálním evakuačním táboře, návrat domů, rabování
  • rozvoj komunikačních schopností – umět vyjádřit své myšlenky, postoje a pocity tak, aby byly druhým srozumitelné a jasné;
  • schopnost empatie – umět se vcítit do pocitů a prožívání jiných osob;
  • rozvoj sociálního cítění – rozvoj schopnosti spolupráce, sounáležitosti a vhodné reakce na podněty druhých a práce ve skupině;
  • emocionální rozvoj – umět pracovat s různými druhy emocí;
  • rozvoj tvořivosti a obrazotvornosti – umět si vytvořit novou realitu (hra na jako) pro práci s tématem;
  • naučit žáky techniky SD – vstup do role, živé obrazy, živé obrazy s oživením osob, živé obrazy s rozehráním, plynulé střídání živých obrazů, diskuse v rolích, vyprávění, společná kresba, reflexe v kruhu.

Část 1 – Rodina

Počet dětí: 9

Pozdrav

„Jedna dvanda, třinda špánek,
kouzlím, kouzlím zaříkánek.
Klikyháky, třesky plesky,
ať je nám tu spolu hezky.“

Hlasování o názvu skupiny

Instrukce:

„Dneska začneme hlasováním o názvu naší skupiny dramaťáčků. Každý řekněte jeden návrh a o něj budeme hlasovat zvednutím ruky. Všichni si pamatujte počet hlasů, který váš název dostane.“ 

Průběh:

Žáci dlouho nepřemýšleli o pojmenování své skupiny a hned začali sdělovat vlastní nápady. Navrhovali např. Lvíčata, Mumínci, Želvičky, Rošťáci, Hadi a Hrošíci. Nejvíce hlasů dostal návrh Hrošíci (6 hlasů), a tak jsme se shodli, že se budeme jmenovat Hrošíci. Zuzka začala protestovat: „Ježiši, Hrošíci, to je trapný…“. Zeptala jsem se, proč pro tento název tedy hlasovala a ona odpověděla: „No jo, jé, to je teda sranda… Jsme Hrošíci! To je dobrý.“ 

Pro zahřátí – „Na příšeru“ – obdoba hry na honěnou.

Instrukce: 

Ten, kdo chytá, je příšera (šklebí se, je nahrbený, vydává příšerné zvuky, …), ostatní prchají, aby je příšera nepolapila. Zachránit se mohou, pokud se dva žáci obejmou – ne však dvakrát se stejným hráčem. Ve hře se neběhá, aby příšera měla šanci polapit nějakého hráče.

Povídání v kruhu

Instrukce: 

Co pro nás znamená domov? Rodina? – Každý žák sděluje, co pro něj domov a rodina představují.

Průběh:

Většina žáků odpovídala, že domov pro ně znamená všechno: život, bezpečí, jistotu. Matěj se začal smát a říkal, že domov je pro něj nuda – nikdy nebyl na táboře, na školce v přírodě, na škole v přírodě a nikdy nebyl bez rodičů na prázdninách. Z toho usuzuji, že z tohoto důvodu nedokázal popsat, co všechno pro něj domov a rodina představují. Když přišla řada na Zuzanu, řekla, že její rodina pro ni nic neznamená, protože máma se jí do žákovské podepsala jako „pěstoun“. Chtěla, aby si ji k sobě vzala paní učitelka z 1. třídy.

Rozdělení do skupin

Instrukce:

Každá skupina představuje rodinu – mají za úkol si rozdělit role tak, aby nikdo nehrál zvíře ani malé dítě.

Průběh:

Rozálka se styděla a nechtěla si zvolit žádnou roli. Nabídla jsem jí, aby se stala na chvíli druhou paní učitelkou a tím mi pomáhala. Uzavřela jsem s Rozálkou dohodu: „Já teď půjdu k lavičkám, když za mnou přijdeš, budu vědět, že mi budeš chtít pomoci, když tu zůstaneš, budu vědět, že patříš k jedné z  rodin, ano?“ Rozálka zůstala a zvolila si roli starší dcery Lucky.

Práce ve skupinách

Instrukce:

Každá skupina dostane papír, který představuje pozemek, kde rodina bydlí. Žáci mají čas na to, aby nakreslili, co všechno se na jejich pozemku nachází (dům, garáž, bazén, …).

Průběh:

Do kreslení se zapojili všichni žáci. Pracovali společně a velice soustředěně. Ani u jedné skupiny nedošlo k hádce či jinému nedorozumění.

Představení rodin

Instrukce:

Skupiny se navzájem představí – jméno rodiny, jména konkrétních osob i jakou roli v rodině zaujímají.

Průběh:

První skupina se představila jako rodina Hrošíků. Patřily do ní Viki, Rozálka, Natálka W. a Dorotka. U druhé skupiny, kde byla Zuzka, Natálka B., Natálka P., Jakub a Matěj, vznikl konflikt při hledání společného jména. Zuzka neustále prosazovala, aby se jmenovali S… po paní učitelce z 1. třídy. Ve skupině však byli prvňáci a ti se jmenovat S… nechtěli. Nakonec se celá skupina dohodla na jménu Horákovi. 

Živý obraz – „sobotní odpoledne“

Instrukce:

Žáci ve skupinách utvoří takový živý obraz, který charakterizuje život v jimi zvolené rodině. Z obrazu by mělo být jasné, jak vypadá jejich sobotní odpoledne. Žákům zůstávají role, které si vybrali v předchozí činnosti.

Oživení jednotlivých osob

Instrukce:

Učitel obchází pomalu sochy, a koho se dotkne, ten prozradí, kdo je a co zrovna dělá. Tímto způsobem obejde všechny zúčastněné žáky. Vždy mluví jen „oživená“ socha, ostatní jsou ve štronzu.

Průběh:

Některým žákům při této činnosti dělalo problém vydržet bez hnutí a povídání. Většinou se jednalo o žáky první třídy, ale stačilo jen zopakovat „ŠTRONZO“ a oni opravdu zkameněli.

Rozehrání obrazu

Instrukce:

„Lusknutím prstů vaše obrazy oživím. Vaše rodiny začnou žít sobotní odpoledne. Máte své role, svůj domov, svou rodinu. Až uslyšíte mé tlesknutí, bude to signál pro ŠTRONZO.“

Průběh:

Obě skupiny se vžily do svých rolí a velice živě pracovaly. Jakmile se v jedné ze skupin chování žáků přiostřilo, tleskla jsem a skupiny okamžitě ztuhly.

Problém nastal v rodině Horáčků. Konflikt vznikl mezi Zuzkou, která hrála dceru píšící úkoly, a Natálkou P., která představovala její mámu. Natálka P. v roli Zuzce neustále opakovala, ať ty úkoly píše pořádně, a naznačila, že Zuzce dává pohlavek…Zuzka se naštvala a Natálce P. pohlavek vrátila. 

Povídání v kruhu

Instrukce:

Co vzniklo v rodině za problém? Jaké tam jsou vztahy? Jaký je rozdíl mezi rodinami?

Průběh:

Každý dostal slovo, aby se k vzniklé situaci vyjádřil. Všichni se shodli na tom, že v rodině Horáčků není něco v pořádku. Většina žáků usoudila, že mnohem lepší život byl u Hrošíků. Zeptala jsem se: „Co nebylo v pořádku?“ Žákům nejvíce vadilo, že členové rodiny Horáčků spolu nekomunikovali, že tam bylo napětí a nepříjemná atmosféra.

Otázka na příště

Průběh:

Bylo po zvonění a my přetahovali do další hodiny. Poprosila jsem žáky, aby se zkusili zamyslet nad tím, proč to v jedné rodině fungovalo a v druhé nikoli. Co to mohlo způsobovat?

Rozloučení

„Jedna dvanda, třinda špánek,
kouzlím, kouzlím zaříkánek.
Klikyháky, třesky plesky,
ať je nám tu příště hezky.“

Část 2 – Evakuace

Počet dětí: 8 

Přivítání

„Jedna dvanda, třinda špánek,
kouzlím, kouzlím zaříkánek.
Klikyháky, třesky plesky,
ať je nám tu spolu hezky.“

Průběh:

Po začátku hodiny jsem si uvědomila, že jsme se zapomněli společně přivítat. „Jé, děti, my úplně na něco zapomněli.“Přivítání!!!“ zvolala Natálka P. a dodala: „Já bych vám to připomněla, ale zapomněla jsem na to.“ Po uvítání jsem se žáků zeptala, jestli by se nechtěli proběhnout, a ti na mě začali volat: „Jó, na příšeru, ty budeš příšera…“ Na přání žáků jsem opět zařadila hru Na příšeru. Po honičce jsem se všech zeptala: „Vrátíme se společně dneska do rodin z břehu Vltavy?“ K mému údivu se tělocvičnou ozvalo radostné: „JÓÓÓ!!!“

Živý obraz – „sobotní odpoledne“

Instrukce:

„Rozdělte se opět do rodin, které jste si minulou hodinu vytvořili, a zopakujte si, kdo kterou roli má, jaké vztahy mezi vámi jsou, atd. Zkuste vytvořit živý obraz toho, co jste dělali v sobotu odpoledne (v minulé hodině).“

Průběh:

Všichni si začali vzpomínat na své role: Natálka B. všem připomněla, že byla babička, která spala. Viki si vzpomněla, že představovala otce rodiny a Natálka P. oznámila Matějovi, že psal úkoly. Ani jedna ze skupin nevytvořila živý obraz, jak znělo zadání. Skupiny automaticky rozehrávaly sobotní odpoledne. Tleskla jsem a řekla ŠTRONZO. Všichni na tento signál zkameněli.

Oživení jednotlivých osob

Instrukce:

„Všechny vás obejdu a dotknu se každé sochy. Můj dotek vás oživí a vy mi řeknete, co právě teď vaše postava dělá.“

Průběh:

HORÁKOVI

Natálka B. – „Jsem babička, jsem v obýváku a přemýšlím.“
Natálka P. – „Jsem máma a vařim.“
Matěj – „ Jsem brácha Zuzky a píšu úkoly.“
Kuba – „Jsem táta Kuba a opravuju elektriku.“
Viki – „Jsem táta a jsem po obědě, máme hodinku klidu.“

HROŠÍKOVI

Rozálka – „Já taky…“ (Hodně se stydí a drží se stále u Viki)
Dorotka – „Já jsem máma a šla jsem se přichystat k odpočinku.“

Natálka W. – „Já taky.“

Rozehrání obrazu

Instrukce:

„Lusknutím prstů obrazy oživím a rodiny začnou žít své sobotní odpoledne. Každý z vás má svou roli, svůj domov, svou rodinu. Tlesknutí pro vás bude znamenat ŠTRONZO.

Průběh:

Natálka P. hraje maminku a kontroluje neustále syna (Matěje), jak píše úkoly. „Nečmárej ty úkoly, povídám.“ Hru jsem zastavila, když se u této scénky začaly vztahy přiostřovat.

Oživení jednotlivých osob

Instrukce:

Učitel obejde pomalu sochy a koho se dotkne, řekne, kdo je a co zrovna dělá. Vždy mluví jen „oživená“ socha, ostatní jsou ve štronzu. Ti, co nejsou oživeni, dění pečlivě sledují…

Průběh:

Já: „Já se zeptám, maminko, tedy pokud mohu, co tu vzniklo za problém s vaším synem?“
Natálka P.: „Píše špatně úkoly a to se mi nelíbí.“
Do řeči skočí syn Matěj (uculuje se): „Já jsem ji chtěl zmlátit…“
Já: „Zmlátit maminku a proč?“
Matěj: „Já jsem to měl dobře!“
Já: „A proto bys zmlátil maminku?“
Matěj (tváří se provinile): „Asi ne, to je blbý.“

Zprávy v rozhlase

Instrukce:

„Pojďte do kroužku, hezky se položte a zavřete oči.“

Obě rodiny jsou teď v obývacím pokoji svého domu. Je odpoledne, pět hodin a posloucháte rádio, z kterého se zničehonic ozve:

„Pozor, pozor!!! Mimořádné zpravodajství Českého rozhlasu. Hladina Vltavy, Sázavy a Berounky bude v nejbližších hodinách stále stoupat, minimálně v následujících dvou dnech se očekávají přívalové deště a podle sdělení Státního hydrologického ústavu bude Vltava kulminovat až zítra kolem 23. hodiny. Průtok v Praze se očekává 4 300 m3/vteřinu. Z toho důvodu vyhlašuje Magistrát hlavního města Prahy stav ohrožení ve všech oblastech přiléhajících k toku Vltavy a Berounky. Ve všech uvedených oblastech počínaje dnešní 18. hodinou je vyhlášena povinná evakuace všeho obyvatelstva. Obyvatelé postižených oblastí jsou povinni uposlechnout nařízení příslušníků armády ČR, policie a hasičského záchranného sboru.“

Průběh:

„Víte co je evakuace?“ Matěj: „Musíme uprchnout, opustit to místo, kde bydlíme.“ „A co se to vlastně stalo?“ Matěj: „Stoupla voda…“ „A víte, kde ty vaše baráčky stojí?“ „U Vltavy.“ „Kolik vlastně máte času na to, abyste se evakuovali?“ Ozve se: „Tři hodiny,“ a já reaguji: „Tři hodiny? Já říkala, že je pět hodin.“ Dorotka mi skočí do řeči: „Hodinu máme!“ „Hodina je docela málo, jak se cítíte?“ Matěj: „To je 60 minut.“ Natálka P.: „To je málo, hodina, to se musí malá, červená ručička otočit šedesátkrát.“ Dorotka: „No, blbě, bojíme se.“ A všichni přitakávají. Dorotka dodává: „My jsme doma byli taky vytopený, ale doopravdy, a dělali jsme stany na zahradě, protože ji máme velkou.“ Dál jsem se ptala ostatních, jak se cítí. Natálka P.: „Hrozně, myslela jsem, že hned odejdeme, mám strašnej strach.“ Viki: „Já si říkala, že si sbalíme jen pár věcí, a hned jdeme. Vzala bych si rádio, abych slyšela zprávy.“ Natálka B.: „Já bych si vzala ty nejdůležitější věci, ty cenné, a jídlo a šla bych asi někam do hotelu.“ Matěj: „Já bych nejradši vypadnul…nic bych si s sebou nevzal.“ Kuba: „Já bych si vzal mobil, peníze a všechno potřebný.“ „Proč myslíš, že je potřebný mobil?“ „No třeba, kdyby voda stoupala rychle, tak abychom mohli někam zavolat.“ Natálka B. křičí: „Honem, honem, utíká nám čas!“

Instrukce:

Utvořte tři živé obrazy, které se budou na lusknutí prstem měnit. Jedna skupinka předvádí obrazy a druhá je obecenstvo, poté se skupiny vystřídají.

  • ŽO „Ráno – nic netuší“;
  • ŽO „Poledne – poslouchají zprávy“;
  • ŽO „Večer – evakuace“.

Plynulé střídání obrazů – tempo určuje učitel.

Instrukce:

Poslední ŽO se na tlesknutí rozehraje. Učitel zdůrazňuje fakt, že rodiny se znají, jsou to sousedi a mají stejný problém. Na tlesknutí štronzo. Všichni zúčastnění si vzniklý ŽO prohlédnou.

Průběh:

HORÁKOVI

ŽO „Ráno – nic netuší“
Natálka P.: „Vařím a nedosáhnu na sporák.“
Natálka B.: „Neustále přemýšlím.“
Matěj: „Píšu úkoly.“
Kuba: „Ještě jsem v posteli.“
ŽO „Poledne – poslouchají zprávy“
Natálka P.: „Já myslím na šneka babičku, aby to stihla, a na děti a myslim, že si dělali prču v tom rádiu.“
Matěj: „Snažim se uprchnout.“
Natálka B.: „Přicházím na to, že povodně jsou skoro každý rok.“
Kuba: „No, abychom to všechno zvládli.“
ŽO „Večer – evakuace“

Poslední živý obraz se rozehrál. Nejlépe to podle žáků zvládala babička, která hledala kufry a snažila se zabalit. Poté jsme se dozvěděli, že kufry zabalila už maminka a odnáší je akorát do auta. „Asi nás to zaplaví i s autem, protože silnice je pod vodou…,“ komentovala to Natálka P.. Ke konci scénky všichni utíkali a nikdo nemyslel na babičku, která se loudala vzadu.

HROŠÍKOVI

ŽO „Ráno – nic netuší“
Viki: „Nejdřív jsem udělal snídani a pak jsem šel probudit ostatní.“ (A ostatní snídají)
ŽO „Poledne – poslouchají zprávy“
Viki: „Říkám si: Pane Bože, co nás to postihlo.“
Dorotka: „Mám pocit, že se zbláznim.“
Natálka W.: „Musim vypadnout co nejdřív s věcma, které potřebuju.“
Rozálka: „Bojim se.“
ŽO „Večer – evakuace“

Obecenstvo si tipuje, co se vlastně děje. Později se dozvídáme, že si balí věci, Dorka se drží manžela, táta balí hodně jídla…

Povídání v kruhu

Instrukce:

Jaké bylo rozhodování, co si s sebou vzít a co nechat napospas vodě? Jak se členové rodiny cítili? Co by změnili, kdyby měli možnost vrátit čas? Co udělali správně a co naopak udělali špatně?

Průběh:

Zeptala jsem se žáků, která rodina při evakuaci reagovala na danou situaci lépe, a Natálka P. mi odpověděla: „Hrošíkovi, protože my zapomněli na babičku.“ A Natálka B. dodává: „Hlavně všechno dělali společně…“ Pak všichni říkali, co by si vzali, kdyby se to stalo doopravdy. Všichni, kdo mají domácího mazlíčka, by ho vzali jako prvního, ostatní by si brali pití, jídlo, hračky, oblečení apod.  

Rozloučení

„Jedna dvanda, třinda špánek,
kouzlím, kouzlím zaříkánek.
Klikyháky, třesky plesky,
ať je nám tu spolu hezky.“ 

Část 3 – Rabování

Počet dětí: 9 

Přivítání

„Jedna dvanda, třinda špánek,
kouzlím, kouzlím zaříkánek.
Klikyháky, třesky plesky,
ať je nám tu spolu hezky.“

Průběh:

Žáci mi naše uvítací zaklínadlo připomínali, a aniž bych stačila cokoli dodat, už stáli v kroužku a volali na mě, ať jdu taky…

Úvod

Instrukce:

Protože tu minule Zuzka s námi nebyla, budeme jí vyprávět, co se v rodině Hrošíků a Horáčků odehrálo. Každý řekne jednu větu a postupně se vystřídáme všichni.

Průběh:

Ještě než jsem začala seznamovat žáky se svým záměrem, Natálka P. se začala uculovat a povídala všem v kroužku: „Hrozně mě zajímá, jak to dopadne. To bylo hrozný, jak jsme museli pryč.“ Pak jsem řekla instrukci a začalo vypravování událostí z minulé hodiny. Zuzka poslouchala, nevyrušovala.

Práce ve skupinách (rodiny)

Instrukce:

Jelikož došlo k naprostému selhání dopravy, rodiny z okolí Vltavy budou dopraveny vojenským transportem do centrálního evakuačního tábora na Strahově…“

Každá skupina dostane papír, který představuje místo, kam se rodina odebrala po povinné evakuaci. Mají čas na to, aby ztvárnili vše, co se na místě nachází, kde se ocitli poprvé v životě. U sebe mají jen věci, které si stihli vzít – nic víc. Ostatní by měli z obrázku pochopit, jakou má dané místo atmosféru.

Každá rodina se dostala do jiné části evakuačního tábora, kde nikoho neznají.

Průběh:

U této skupiny žáků z prvního stupně jsem si všimla, že si užívá, když je do hodiny zapojena společná kresba, a ani jim to nezabere příliš času… Jen co skupiny obrázky dodělaly, už jsem slyšela: „Paní učitelko, paní učitelko… My vám to chceme ukázat, jaký to tam je…“

Představení místa ostatním

Instrukce:

Skupina popíše ostatním místo, kam se museli z důvodu povodní odebrat (jak se tam cítí, jak na ně působí, co je tam za vybavení, kde, spí atd.).

Průběh:

Obě skupiny se shodly na tom, že pobyt v táboře asi nebude jednoduchý, protože tam pořád prší a je všechno zablácené, atd. Viki prohlásila: „To nebude dobrý… My totiž dostali děravej stan… To nevim jak to tu vydržíme.“ Zuzka také tvrdila, že je to hrozný. Natálka P.: „Je blbý tam, protože pořád prší, svítí sluníčko a je duha a všude jsou jenom šedivý mraky…“ Na to ostatní reagovali, že nemůže svítit sluníčko, když jsou na obloze jen šedivé mraky… Natálka se zamyslela a opravila se: „Ono se to totiž strašně střídá…“ Natálka W. se nejvíce strachovala o věci: „Ať je to tu, jaké chce, co náš domov?“ Viki: „Pořád tam pršelo…“ 

Živé obrazy a jejich plynulé střídání (tempo určuje učitel)

Instrukce:

Každá skupina vytvoří takový živý obraz, který vystihuje atmosféru v táboře v různém časovém sledu. Jsou na místě, kde nemají soukromí, omezený přístup k potravinám a vodě, bez svého oblečení a bez přátel…

  • ŽO „ Noc – těsně po příjezdu“;
  • ŽO „ Po 14 dnech – hodina před návratem domů“.

Poslední ŽO se na tlesknutí rozehraje a tlesknutím se opět ukončí. Ostatní pozorně sledují veškerý průběh.

Průběh:

Tato metoda žáky naprosto uchvátila, zvlášť když se rozehrává poslední obraz. Matěj, Kuba a Natálka P. (všichni z první třídy) volali: „A budeme to zase na tlesknutí rozehrávat? Budeme hrát? Na tlesknutí zase?“ Když jsem odpověděla, že ano, ozvalo se: „JUPÍÍÍ…“ Živé obrazy byly úžasné především proto, že žáci opravdu měnili výrazy ve tvářích, a když jsem tleskla u druhého obrazu, radostně po sobě začali skákat a volat, jek se těší domů.

Práce ve skupinách

Instrukce:

Rodiny se vracejí do svých domovů… Ty voda neponičila a mohou se tam bez problémů nastěhovat. Měli opravdu štěstí. I když se jim voda vyhnula, jejich domy byly naprosto vyrabované. Vše, co by se dalo zpeněžit, bylo pryč.

ŽO „První vteřiny doma“

Učitel obchází „sochy“ a dotknutím je oživí – mohou tak povědět co si myslí nebo cítí… Mluví jen oživená „socha“ a ostatní jsou ve štronzu. Nakonec se obraz tlesknutím rozehraje a ukončí.

Navození nové situace a diskuse v rolích

Instrukce:

Rodiny společně uklízí okolí a všimnou si, že osoba, kterou důvěrně znají (jde o souseda), se vloupává k jiným sousedům… Všichni členové rodin se sešli např. u Klausů a řeší problém, zda člověka, kterého znají, mají nahlásit policii, nebo zda si s ním jen promluvit…

Průběh:

Nejprve všichni volali jeden přes druhého: „Zavoláme policii!“ Ovšem Natálka P. na to: „Nemůžeme, ukradli nám telefon… To je hrůza…“ Zuzka se přihlásila a vzala si slovo: „Dyť to je trestnej čin… To se musej zavolat policajti, ne? Nebo bych za nim šla tam dovnitř…“ Já: „Ale to bys vnikla na cizí pozemek a do cizího domu a to by pak mohlo být chápáno taky jako pokus o trestný čin.“ A Zuzka: „To je vlastně fakt, tohleto…“ „A co s ním promluvit, vždyť ho známe…,“ řekla Viki, ale s velkým úspěchem se nesetkala. Padaly tu i návrhy na připravení léčky a polapení padoucha při činu… „Co když je nebezpečnej… Vždyť ho známe jen od vidění?“ Nakonec jsme se shodli, že zavolat policii by bylo nejrozumnější.

Reflexe v kruhu

Instrukce:

Je to žalování, nebo ne a proč? Kdy jde o žalování a kdy ne?

Průběh:

„To přece není žalování, tohle se musí, to je trestný… Žalování je, když někdo třeba běhá po chodbě a já bych to šla říct vám, že tam běhaj…,“ začala sama od sebe Zuzka. Zeptala jsem se, jestli by mohl být případ, kdy nepůjde o krádež, a přesto je správné to někomu říct. „No, třeba kdyby se někomu ubližovalo!“ vykřikla Viki. Tak jsem se zeptala: „A co kdyby ten člověk ubližoval sám sobě? Co v takovém případě?“ a Zuzka okamžitě reagovala: „Jako kdyby třeba fetoval? To by taky ten člověk měl říct…“ Natálka P. „To bysme vlastně dělali pro něj… Aby byl zdravej přece.“ „A pak bysme už mohli volat jenom sanitku, že jo?“ přidala se malá Natálka P.

Rozloučení

„Jedna dvanda, třinda špánek,
kouzlím, kouzlím zaříkánek.
Klikyháky, třesky plesky,
ať je nám tu příště hezky.“

Reflexe

SD Povodně bylo první v pořadí a žáci se během něj seznámili s technikami jako např. živý obraz, živý obraz s rozehráním, společná kresba, povídání v kruhu, vypravování atd.

Mohu konstatovat, že žáci po celou dobu realizace všech tří částí dramatu pracovali velmi soustředěně a přesně podle instrukcí. Zpočátku se objevilo několik neshod, které vznikly mezi Zuzkou z 5. třídy a žáky z 1. třídy. Nutno však dodat, že nešlo o hádky či špatnou spolupráci mezi nimi. Neshody, které během dramatu vznikly, souvisely vždy s tématem. Zajímavé bylo sledovat, jak jsou žáci z prvních tříd schopni diskutovat s o čtyři roky staršími žáky, a jak jsou starší žáci ochotni jejich argumenty přijímat. Lze tedy říci, že tato skupina je velmi otevřená k jakékoli diskusi a není rozdíl, zda se ke slovu dostane žák první či páté třídy, protože všichni se navzájem respektují.

Další zajímavostí byla schopnost žáků vstupovat do rolí. Ač se všichni s technikami setkali poprvé, na jejich práci to nebylo téměř znát. Jen u živých obrazů jsem musela několikrát připomenout „ŠTRONZO“, protože žáci samovolně situace rozehrávali. O tom, co žáci viděli v práci druhých, byli schopni hovořit, komentovat dění v hodině, formulovat své myšlenky. Celkově lze říci, že ač jde o skupinu začátečníků, pracují všichni na velmi vysoké úrovni.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Petra Kratinová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
21. 9. 2011
Velmi mě oslovil záznam průběhu lekce. Myslím, že lekce dramatické výchovy jsou také cestou k vzájemnému poznávání učitele a žáků.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Dramatická výchova a její využití v praxi.
Ostatní články seriálu:

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co druzí lidé myslí, říkají a dělají
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

papír, pastelky