Odborný článek

Výchova kluků

3. 5. 2007 Základní vzdělávání
Autor
Steve Biddulph

Anotace

Výchova chlapců má specifika oproti výchově dívek. Dívky bývají klidnější, citovější, zatímco chlapci jsou živější, agresivnější a více se zaměřují na své koníčky. Školní systém dlouhodobě více vyhovuje dívkám a jejich povaze. Co můžeme udělat proto, aby se chlapci cítili ve výchově lépe?

<hr /> <p><em>Text byl převzat z časopisu Rodina a škola (č. 4/2007)</em></p> <hr /> <p>Výchova chlapců má specifika oproti výchově dívek. Dívky bývají klidnější, citovější, zatímco chlapci jsou živější, agresivnější a více se zaměřují na své koníčky. Školní systém dlouhodobě více vyhovuje dívkám a jejich povaze. Co můžeme udělat proto, aby se chlapci cítili ve výchově lépe?</p> <h5>Tři fáze chlapeckého věku</h5> <p>Na začátku našich úvah je nutno konstatovat, že cesta chlapců k dospělosti není snadná a přímá. Jednoduše nestačí je pouze krmit, dodávat jim čistá trička a čekat, že se jednoho den probudí a budou z nich muži! Je potřeba postupovat podle určitého harmonogramu. Každý, kdo má s chlapci co dočinění, je překvapený, jak rychle se mění, jak rozsáhlý je rejstřík jejich nálad a činorodosti v různých obdobích.</p> <p>Tři fáze chlapeckého věku jsou nadčasové a obecně platné. Kdykoliv o nich mluvím s rodiči, reagují slovy: "To je pravda!", protože tyto fáze odpovídají jejich zkušenostem.</p> <ol type="1"> <li> <p><strong>První fáze probíhá do narození do šesti let.</strong> V tomto věku chlapec náleží především matce. Je to její "hošíček", i když už i zde může otec hrát podstatnou roli. Cílem tohoto období je poskytnout chlapci hodně lásky a pocit bezpečí a zprostředkovat mu tak zkušenost, že život je příjemný a laskavý.</p> </li> <li> <p><strong>Druhá fáze zahrnuje období od šesti do čtrnácti let</strong>, kdy se chlapec z vlastního popudu chce učit, jak být mužem, a stále více se obrací k otci, aby se mu věnoval a něco spolu podnikali. Účelem této fáze je rozvíjet chlapcovy schopnosti a dovednosti, zároveň ale i přívětivost a hravost, aby se stal vyrovnanou osobností. Pokud táta synka v této době ignoruje, ten často zahájí mohutnou akci, aby upoutal pozornost. Aby o ně táta projevil zájem, začnou chlapci také krást, v noci se pomočovat, chovat se agresivně ve škole nebo se jinak problémově projevovat. Tento náhlý přesun zájmu na otce ale neznamená, že se matka ocitá mimo hru. Chlapci potřebují vědět, že se na mámu mohou stále spolehnout a že nemusejí přestat s projevováním něžných citů.</p> </li> <li> <p><strong>Třetí fáze tvoří období od čtrnácti do dospělosti</strong>, kdy chlapec - má-li dokončit svou cestu k plné dospělosti - potřebuje podněty od dalších dospělých mužů ze svého blízkého okolí, kteří by ho rovněž podněcovali na jeho nelehké cestě. Máma a táta ustupují poněkud do pozadí, ale musejí zařídit, aby do života jejich syna vstoupili jiní dobří průvodci - jinak se chlapec bude muset při hledání sebe samého spoléhat na stejně nehotovou skupinu vrstevníků. Cílem je učit se zodpovědnosti a získávat další zkušenosti a sebeúctu stále větším zapojováním do společnosti dospělých.</p> </li> </ol> <h5>Problémy chlapců ve škole</h5> <p>Chlapci dělají potíže, aby si jich někdo všímal. Ve školách po celém světě, kde jsem měl možnost působit, existovala prokázaná rovnice: chlapec, kterému se otec nevěnuje = problémy s kázní ve škole. Tito chlapci nevědomě volají po tom, aby jim nějací muži věnovali pozornost a zabývali se jejich životními problémy, ale nevědí, jak o to požádat. Děvčata o pomoc požádat umí, chlapci o ni často žádají svým chováním.</p> <p>Nedávné studie zjistily, že školáci, kteří se chovají tak, jakoby jim na ničem nezáleželo, ve skutečnosti chtějí být úspěšní a zapojení do práce. My jsme jim však svah, po kterém musí šplhat, učinili příliš strmým. Trestáme je, ale nenabízíme jim vedení. Vedení přitom není jen něco, čeho se dostává žákům hromadně z učitelského stupínku - musí to být osobní záležitost.</p> <p>Na školách pracují příliš často ženy a muži, kteří svou vlastní energii už dávno potlačili. Na vitalitu chlapců nahlížejí jako na hrozbu, kterou je třeba udusit. Dříve se to dělalo fyzickými tresty a nudnou ubíjející prací; dnes se používá dočasné vylučování ze školy, odesílání "na hanbu" nebo byrokratické hlášení. Jeden učitel mi popsal systém kázeňských postupů, který na škole působí jako "zdržující, neosobní a neúčinný." Zmíněné postupy jsou založeny na principu odloučení, nikoliv blízkosti: "Chováš-li se nepatřičně, izolujeme tě." Jejich implicitní sdělení by však mělo znít: "Potřebuješ-li pomoc tak naléhavě, budeme se tebou zabývat."</p> <h5>Vzdělání zohledňující energii dětí</h5> <p>Prostředí, kde školní výuka probíhá, jako by bylo určeno ke vzdělávání starších občanů a nikoliv mladých lidí s maximálním přílivem energie. Ode všech se očekává, že budou tiší, hodní a poslušní. Jako by k poznání nepatřilo žádné vzrušení (i když nejeden skvělý učitel dokáže do svých hodin vnášet zábavu a elán). Pasivita, kterou mnohé školy vyžadují, je v rozporu se vším, co o dětech a zejména dospívajících víme. Dospívání je věkem zanícení. Chlapci touží po aktivním, angažovaném a intenzivním prožitku poznání, a to s muži i ženami, kteří je inspirují, osobně je znají a na základě těchto specifických znalostí s nimi pracují, aby vytvářeli a rozšiřovali jejich intelekt, ducha a dovednosti.</p> <p>Někteří žáci mají více energie než jiní. Jejich zvláštní zápal a nadání (nejen hladina testosteronu) způsobují, že touží udělat něco významného, skutečně i společensky užitečného nebo něco opravdu tvořivého. Pokud tuto jejich aktivitu nezapojíme, změní se ve špatné chování a buřičství.</p> <h5>Koho chlapci ve škole potřebují?</h5> <p>Kvůli rozvodům a tomu, že některé matky jsou bez partnera, nemá až třetina chlapců doma otce. Mezi šesti a čtrnácti lety však chlapci nejvíce hladoví po mužské podpoře a příkladu. Proto je nanejvýš důležité získat mezi učiteli základních škol více mužů. Avšak pozor! Musejí to být muži správného druhu:</p> <ol type="1"> <li> <p><strong>Směs laskavosti a přísnosti.</strong> Někdo má mládež očividně rád a chválí, kdykoliv je to zasloužené. Zároveň je to ale také muž, který nepotřebuje být jedním z chlapců, ale chová se lehce drsně a nekompromisně! To znamená, že ve vztahu převažuje řád, a chlapci se proto mohou věnovat práci, užívat si výletů, sportu nebo čehokoli jiného. Dotyčný muž však také musí být laskavý a mít smysl pro humor.</p> </li> <li> <p><strong>Naprostá autorita.</strong> Muž, který velí, ale dělá to způsobem, který nepřipouští žádnou výzvu pro testosteronem nabitého mladíka. Nepotřebuje si nic dokazovat a necítí se být energií mladíků ve třídě ohrožený.</p> </li> </ol> <h5>Ředitel jako klíčová postava</h5> <p>Důležitou, v pravdě symbolickou postavou je v myslích žáků ředitel (muž) nebo starší učitel - něco mezi zástupcem otce a zástupcem Boha! Měl by si toho být vědom a měl by proto považovat za svou povinnost seznámit se se všemi žáky - zejména s těmi, u nichž hrozí, že se dostanou do potíží (a to dlouho před tím, než se do nich skutečně dostanou). Je-li vztah mezi nimi utvořen již dříve, je pak snazší záležitost řešit.</p> <p>Ředitel je klíčovou postavou takže kvůli tomu, aby přiměl chlapce přijmout vedení, které v dnešní době běžně odmítají. Ředitel školy Petr Irland popsal ve své knize <em>Chlapci ve školách</em> strategii, kterou sám použil. Petr začal s některými takovými chlapci pořádat pravidelná setkání na školním dvoře ve snaze vytvořit u nich pocit sounáležitosti a účasti na životě školy. Účelem těchto setkání bylo pochopit, jaké mají názory na školu, jaké překážky stojí v cestě tomu, aby se zapojili, a jak je odstranit. Chlapci se pak mnohem více angažovali ve svém studiu a ve společenském životě školy. Potřebovali zkrátka podporu.</p> <hr /> <p>Další zajímavé podněty pro výchovu chlapců najdete v knize <em>Výchova kluků</em> Steva Biddulpha, kterou vydalo nakladatelství Portál.</p> <p>Steve Biddulph, australský klinický psycholog, pracuje od 70. let 20. století jako rodinný terapeut. Poblíž tasmánského hlavního města Habartu zřídil vzdělávací středisko Collinsvale Centre pro učitele, terapeuty a psychology. V Portálu vyšly jeho knihy <em>Proč jsou šťastné děti šťastné</em> (1997, 2000), <em>Tajemství výchovy šťastných dětí</em> (1999) a <em>Deset tajemství lásky</em> (2006).</p> <hr />

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Steve Biddulph

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Klima školy / třídy