Metodický portál 

Text článku:

Otázka 33

„Dům praskající a rachotící úsilím se poté vytrhl...“ (řádek 18)

Co se stalo s domem v tomto momentu vyprávění?

A Zřítil se.
B Začal plavat.
C Narazil do dubu.
D Potopil se na dno řeky.

Co otázka testuje

Zjišťuje se, zda žák:

• doslovně porozumí slovům a větám (v textu i v nabídkách)
• pochopí metaforické a personifikační užití výrazů
• při čtení přihlíží ke kontextu věty, k popsané situaci a úseku děje
• rozpozná stručné shrnutí k jednoduché situaci
• vybere odpovídající význam u víceznačného slova („praskající“, „vytrhl se“)
• porovná svůj výklad místa s věcnými souvislostmi dějovými a kompozičními (vzhledem k ději povídky musí vyloučit A, C, D)

Poznámky: Otázka je jednoduchá, ale vyžaduje od žáka jistou pečlivost a pozornost. Potřeba smyslové představy tu vyplývá z úlohy líčení při vyprávění: čistě verbální popis takové komplexní události, jakou je odplavení domu, nemůže být v povídce úplně detailní, a aby mu čtenář porozuměl, musí si doplnit informace z představy, založené jak na porozumění slovům v textu, tak na své zkušenosti a představě.

Z dovedností ČG úloha zapojuje:

Hlavně doslovné porozumění tomu, že slovo úsilí neznamená skutečně vědomou snahu, ale že jde o přenesené užití, o podobnost mezi odolností stavby a zápasem člověka.  Na základě tohoto pochopení pak žák jednoduchým vysuzováním dovozuje, co se s domem stalo.

Metodická doporučení

• Pracujeme s tzv. převodovými otázkami, tj. takovými, které vedou k tomu, že čtenář připojí ke slovům textu své smyslové představy (typu: kdybys byl/a na místě děje, co bys tam asi viděl/a, slyšel/a, čichal/a...). Zadáváme úlohy jako: „Pusťte si zvuk nahlas: co slyšíte, když dům praskal? Co slyšíme, když dům rachotil úsilím?“ nebo „Představte si, že jste si pustili video a kamera objížděla ten dům: co by bylo v záběru? Co by se v záběrech mělo stát? Napište scenáristické příkazy.“
• Necháme žáky promýšlet a vytvářet ilustrace k jednotlivým epizodám textu.
• Rozvíjíme dovednost vyhledat v textech klíčová slova, která mohou být základem pro shrnutí jak celého textu, tak jednotlivého úseku.
• Vyžadujeme od žáků, aby své porozumění jednotlivých dalších situací v textu formulovali souhrnně vlastními slovy (aby v podstatě vytvářeli obdobné výrazy, jaké mají zde v nabídkách).
• Vybíráme k četbě celé texty, které podobně nabízejí jen letmý, nikoli doslovný popis situace a prostředí, a klademe k takovým textům vhodné otázky.
• Předkládáme žákům texty, ve kterých se uplatňuje i vyjadřování metaforické či personifikované, nikoli však v „učebnicové podobě‟, jaká je vhodná nanejvýše k tomu, aby žák našel a „určil“ některou z metafor nebo personifikací, ale tak, aby si žák musel přenesené pojmenování uvědomit kvůli porozumění textu.
• Žáky učíme jak v čtení, tak např. i u videa vnímat nejen izolované záběry, ale i číst jejich smysl, tedy vysvětlit, co v textu znamenají, co reprezentují.
• Vyžadujeme, aby při práci s textem měl žák opravdu text před sebou a aby se do něj díval, skutečně se do textu vracel. Proto nemá text na lavici přikrytý jinými materiály, má si příslušný řádek 18 najít a případně – slabší žák – ukázat si prstem a přečíst si celý okolní kontext.